Šílený strýček Hubert: první a možná nejhorší masový vrah v Československu

Šílený strýček Hubert: první a možná nejhorší masový vrah v Československu
Autor: archiv Petra Blahuše|Popisek: Hlava masového vraha Pilčíka dodnes plave v plzeňském patologickém ústavu
23 / 10 / 2017, 10:00

Lstivý a brutální Hubert Pilčík, dost možná největší zabiják v českých dějinách, zneužíval snahu lidí uprchnout po únoru 1948 z komunistického „ráje“ a tyto nebožáky bez ohledu na věk a pohlaví sadisticky vraždil, když jim předtím slíbil převést „přes kopečky“. Navíc byl pravděpodobně spolupracovník Státní bezpečnosti. Řádění tohoto prvního masového vraha v Čechách skončilo před 66 roky.

Tak jako skoro všichni masoví zločinci, působil i tento rodák z Nového Hrozenkova (1891) na své okolí jako velmi slušný člověk, milovník přírody a vášnivý bylinkář. Sám o sobě tvrdil, že byl v mládí námořníkem a zachránil se při potopení Titaniku v roce 1912. V Senci u Plzně, kam se přestěhoval za prací (dělal ve Škodovce) se oženil s o 11 let mladší Antonií, ale děti neměl.

Hubert Pilčík byl mezi sousedy oblíbený

Po únoru 1948 se dal najímat jako převaděč přes Šumavu, ale většinu lidí na místo vyvedení na svobodu na odlehlých místech brutálně zabil a poté okradl. Problém je, že se dodnes nepodařilo přesně spočítat, kolik lidí vlastně zavraždil, protože už po dvou dnech výslechu po svém zadržení spáchal ve své cele záhadnou sebevraždu. Přesto se stal svým způsobem vraždění, ale i mučení obětí a svou chladnokrevností všeobecně známým po celé zemi „díky“ řadě filmů (včetně dílu Bestie ze seriálu Třicet případů majora Zemana nebo hry Kráska a netvor 1950. Jeho kauzou se také nechal volně inspirovat Pavel Renčín ve své knize Vězněná.

psali jsme: Zabijácký úchyl Mrázek znásilňoval děti a souložil se zavražděnými ženami

Pilčíkovi otřesné zločiny začaly vycházet najevo 6. března 1951, kdy v opuštěné hájence „Lipovka“ u Nekmíře severně od Plzně vypukl požár. Po jeho uhašení byly nalezeny značně ohořelé části lidského těla a poblíž ní pak věci, které ani vysoký žár neroztavil - kovová přezka od pánské obuvi, kovová výztuha do límce pánské košile a střepy skel brýlí. Také na krku mrtvoly byla nalezena část řetízku. Provedená pitva prokázala, že se jedná o zbytky muže asi 175 cm vysokého a kolem 60 let starého. Podle stupni ohoření a nálezu známek, že se oběti vařila krev v tepnách, bylo potvrzeno, že se jedná o vraždu, protože dotyčný byl doslova upálen za živa. Bezprostřední příčinu smrti se ale pitvajícím lékařům nepodařilo zjistit, neboť jak je v pitevním protokolu doslova uvedeno: „…Jak končetiny, tak i vnitřní útroby většinou chybějí…“ Totožnost oběti tak zůstala neodhalená.

Policejní spis: požár Lipovky, místo nalezení první Pilčíkovi oběti

20. července 1951 vykopaly děti v pískovně u Sence náhodou lidskou nohu. Následně Bezpečnost objevila mrtvolu ženy ve značném stupni rozkladu, svázanou a s roubíkem v ústech. Vyšetřováním byl pověřen zkušený plzeňský kriminalista Jan Znamenáček, který sloužil u policie už za první republiky. Podle nalezených atypických zubů, se kterými obcházel plzeňské dentisty, se mu záhy podařilo identifikovat oběť: byla jí 31letá Renata (někdy také uváděna jako Alice) Balleyová, plzeňská fotografka, narození 1. ledna 1920, kterou její příbuzní už od března pohřešovali i s jejím otcem Emanuelem a 12letou dcerou (či neteří, i v tomto směru se prameny různí) Danielou, kdy se trojice rozhodla k emigraci. Vrah ji omráčil úderem pytlíku naplněným pískem do hlavy, uškrtil provazem a zahrabal v pískovně.

psali jsme: Masový vrah žaluje Norsko za porušování lidských práv

Znamenáček zjistil, že odejít za hranice chtěla i jedna z Balleyových příbuzných, ale na poslední chvíli ze strachu svůj úmysl odvolala. Právě jí od března, kdy rodina zmizela, přišlo několik dopisů od 12leté Daniely, kde dívka psala, že jsou v pořádku v Německu. Když se policistovi podařilo ženu přesvědčit, že jí nechce za pokus o ilegální přechod hranice zatknout, svěřila se mu, že tyto lístky nechodí poštou, ale nosí jí je „strýček Hubert“ ze sousední vsi. Nechává si za tuto donášku také tučně platit zlatými šperky. To Bezpečnosti stačilo.

Byla zorganizována obrovská razie. Muži zákona šli najisto, Pilčíka si předem vytipovali. 6. září past sklapla. Celá obec byla nenápadně obklíčena a dva policisté maskovaní jako elektromontéři zazvonili u Pilčíka v Senci čp. 149 a zatkli ho. Následovala důkladná domovní prohlídka, při které byly nalezeny spousty oděvů cizích lidí (včetně dvanácti drahých dámských kožichů), jejich doklady, zavazadla a částečně spálené doklady. A také spousta zbraní, protože Pilčík měl doma doslova zbrojní arzenál, včetně britského samopalu Stengun, armádní rakouské pistole Steyr ráže 8 mm, domácí pistole CZ 27 v ráže 7,65 mm, ale také britský důstojnický revolver, německý výsadkářský nůž s vysouvací čepelí a zabijácký pérový obušek s těžkým olověným jádrem, kterou také používali němečtí fallschirmjäger.

Pilčíkovo mučící zařízení pro 12leté dítě

I otrlé kriminalisty šokoval nález mučicího zařízení v kozím chlívku, kde Pilčík držel spoutanou 12letou Danielu, aby o ní ani jeho manželka nevěděla. Opakovaně ji mučil a pohlavně zneužíval, trápil hlady, a nutil jí psát dopisy příbuzným, že jsou všichni v pořádku v Bavorsku. Aby jí nikdo neslyšel křičet, koženými popruhy ji svazoval ruce a nohy a na hlavu nasazoval bednu s dvojitými stěnami vyplněnými hadry. K přívodu vzduchu do bedny sloužila úzká trubka. V tomto mučícím postroji byla 12letá dívka připoutaná až 16 hodin denně, bez možnosti jít na toaletu nebo se bránit dotírajícímu hmyzu! Později se ukázalo, že hubenou a podvyživenou dívku vidělo u Pilčíka několik sousedů, protože ji „strýček“ z chlívku pouštěl ven, když nebyla jeho manželka doma. Daniela ale i tak měla štěstí, protože se jí během razie podařilo náhodou objevit spoutanou, zraněnou, podvyživenou a v šoku, leč živou. Pilčík plánoval její vraždu už na 9. září, tedy jen o tři dny později. Dívka tak mohla vypovědět o věznění i mučení, kterého se na ní bestiální úchyl dopouštěl.

Analýzou zajištěných věcí policie usoudila, že kromě otce a dcery Balleyových Hubert Pilčík zavraždil ještě nejméně tři další lidi, kteří chtěli přejít hranice. Patřil mezi ně inženýr Kraus, jehož ostatky se našly v blízkém lese zahrabané pod hromadou větví, jeho manželka a plzeňský obchodník Jan Hůrka, kterého u sebe Pilčík nechal několik týdnů bydlet a poté ho zavraždil.

Ale Pilčík byl nejen sadista, ale i tvrdý a lstivý protivník vyšetřovatelů. Přiznával pod tíhou důkazů jen to, co mu nezvratně prokázali, lhal, odváděl na falešné stopy. K vraždě Emanuela Balleye uvedl, že večer 6. března 1951 v hájence Lipovka (dnes se zde nachází vyhlášená restaurace - pozn. red.) několikrát praštil zabijáckým obuškem ve spánku do zátylku, načež ho ještě omráčeného, polil motorovým olejem a zaživa spálil. Jeho dceru zavraždil o 11 dní později. Přiznal se i k plánu zavraždit 12letou Danielu a její příbuznou, která si ale ke svému štěstí nakonec noční přechod do Německa rozmyslela…

Hubert Pilčík byl nakonec obviněn z pětinásobné vraždy, všeobecného ohrožení, napomáhání nelegálnímu útěku, nedovoleného ozbrojování, znásilnění, omezování osobní svobody, týraní svěřené osoby, ohrožení mravní výchovy mládeže, podvodu a krádeže. Před soud se však sadistický „strýček“ nedostal, protože už druhou noc po svém zatčení, nad ránem 9. září 1951, se za podezřelých okolností oběsil na dvou kapesnících ve své cele. Tajemství, kolik tedy vlastně zavraždil lidí, si vzal s sebou do hrobu a pekla. Jeho hlava je dodnes uložena v lihu v plzeňském Ústavu soudního lékařství. Do jeho domu se dlouho nikdo nechtěl nejen nastěhovat, ale lidé se dokonce báli kolem něj i jen projít. Nakonec domek koupil ten, kdo Pilčíka dopadl, detektiv Znamenáček.

Pilčík

Je ale vysoce pravděpodobné, že Pilčík zavraždil mnohem více osob, než se podařilo prokázat, a je tak nejmasovějším vrahem v českých dějinách. Pomoci k tomu mu měla údajně i jeho spolupráce s StB, včetně jeho podílu na obří mystifikační „Akci Kámen“, díky které získal propustku do zakázaného pohraničního pásma. Kdo ví, kolik tedy ještě neodhalených koster, co by památek na bestiálního Huberta Pilčíka, trouchniví v lesích Šumavy a Českého lesa…

 

Zdroj: www.kriminalistika.eu

 

Tagy článku

SECURITY magazín je ve své tištěné podobě první a jediný český odborný časopis o komerční bezpečnosti a vychází od roku 1994. SECURITY magazín se orientuje především na profesionály v přímém výkonu služby v soukromých bezpečnostních agenturách a ve firmách, které poskytují technické bezpečnostní služby. Je určen také manažerům, kteří uvedené služby prodávají a řídí a bezpečnostním specialistům, kteří bezpečnostní služby nakupují v soukromém i státním sektoru. Zkušenosti a informace v SECURITY magazínu jsou ale určeny i laické veřejnosti, potenciálním zákazníkům, kteří o bezpečnosti velmi často mluví a ne vždy jí rozumí nebo chápou její specifika. SECURITY magazín chce tradiční spoluprací s akademickým prostředím a experty v oboru dokázat, že komerční bezpečnost je multioborová disciplína, úzce propojená požadavky norem a předpisů a je v mnoha ohledech založena na moderních vyspělých technologiích, které mohou instalovat a provozovat pouze vzdělaní specialisté.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.Další informace
e-mail:
heslo:
CapsLock je aktivní.
Chyba: zadaný e-mail nebo heslo je špatně!
e-mail: