Ukrajinu dusí démony krvavé minulosti

Ukrajinu dusí démony krvavé minulosti
Autor: Petr Blahuš|Popisek: Bandera není dnes na Ukrajině jen národním hrdinou, ale i zdrojem ziskub
11 / 09 / 2017, 14:00

Ukrajinský prezident Porošenko tvrdí, že na Donbasu se nyní bojuje nejtvrději v tomto roce. Válka ale zuří i v hlubokém týlu. V ní se zatím střílí jen slovy, jedná se o boj dvou propagand. Starý, notoricky známý výrok Hitlerova „píármistra“ Josefa Goebbelse však znovu potvrzuje svou pravdivost. Šlágrem Lvova, největšího západoukrajinského města, je dnes neofašistická hospoda. Zvrhlá zábava? Neškodné vtípky zastydlých puberťáků? Posuďme sami.

Už před třemi roky ukrajinský parlament přiznal dosud žijícím členům banderovských tlup statut „bojovníků za nezávislost“. A to včetně štědrých sociálních dávek, jaké měli a mají v Německu bývalí nacisté, např. druhý velitel pražského gestapa Hans Geschke. Na tvorbě tohoto ukrajinského zákona se mimo jiné podílel syn bývalého vrchního velitele UPA Jurij Šuchevyč.

 „Tady vládne nejen fašismus, ale dokonce ještě fašistický byznys,“ tvrdí vysoký činitel Československé obce legionářské (ČsOL) který banderovskou hospodu objevil během vlastenecké poutě ČsOL po stopách československých legionářů. Své jméno prozradit nechce, protože podle něj hlavní česká média nadržují Ukrajincům (redakce Security magazín ale jeho totožnost zná).

Ve Lvově, po Varšavě a Vilniusu bývalém třetím největším městě předválečného Polska a jednom ze středisek krvavého odporu proti řádně zvolené vládě a bývalému prezidentovi z 19. února 2014, existovalo už řadu let sílící banderovské hnutí. Jeho hlavní náplní bylo vychvalování válečných zločinců z UPA- Ukrajinské povstalecké armády. „Tuhle svatyni mají přímo naproti radnici a tak soudný člověk těžko uvěří, že o těchto fašistických zabijácích a záškodnících, kteří mají na svědomí životy statisíců nevinných lidí, včetně Čechů a Slováků, lvovští konšelé neví. Historie UPA je ale dnes na západě Ukrajiny heroizována a vykreslována jen pozitivně,“ říká historik Jan Střelka. Navíc v poslední době archivy odhalili i přímý podíl na vypálení a vyvraždění obce Český Malín v létě 1943, což je mimochodem největší jednorázový německý masakr československých občanů v celé 2. světové válce (zavražděno a upáleno bylo téměř 400 mužů, žen, starců i dětí- pozn. Security magazín).

Tato heroizace banderovců se podle Střelky v poslední době, po nástupu nové politické garnitury PiS v Polsku, nelíbí ani západním sousedům Ukrajiny, kteří přitom dosud v ukrajinské politice sázeli výhradně na Porošenka. Své o banderovcích vědí a mají jasno také Slováci, přes které vedly v letech 1945-48 všechny výpady banderovských tlup do americké zóny v západním Německu. Pod Tatrami po nich vždy také zůstala jen spoušť a mrtví.

Banderovská gorila

Ale zpět do Lvova. Vchod do tohoto mixu muzea a „Vlastenecké hospody“ (jak zní její název) na hlavním lvovském náměstí je sice tvořen jen nenápadnými dřevěnými dveřmi, ale ne každý se dostane dovnitř. Tuto bez přehánění podzemní svatyně příznivců Štefana Bandery totiž otevírá skrytou kamerou informovaný muž s tvrdým pohledem, oblečený v kompletní uniformě UPA s pistolí Luger v ruce a německým samopalem MP 40 v ráži 9 mm přes rameno. Aby člověk přes svérázného vrátného prošel dovnitř, musí podle našeho zdroje z ČsOL vyslovit správné heslo. „Tím je v poslední době na celé Ukrajině známá a na západě Ukrajiny čím dál více používaná formule: Slava Ukrajiny! Což je ovšem bývalé motto banderovců,“ říká funkcionář ČsOL. „Když to řeknete, pustí vás nejen dál do toho jejich podzemního labyrintu, ale dostanete i zdarma panáka vodky,“ popsal vlastní zkušenost z návštěvy místa, kam byl pozván svými ukrajinskými kolegy z klubů vojenské historie.

Podzemní sklad zbraní

Samotné podzemí je překvapivě rozsáhlé, táhne se pod několika domy a má- podobně jako kdysi skutečné úkryty UPA- hned několik skrytých východů. Z jednoho se tak dá dostat do stylově vyzdobeného dvorku, plného jídelních stolů z prázdných beden od munice, nad nimiž vlaje do stromu zapletený padák. Ten je podle číšníka připomínkou „bratrské pomoci přátel ze CIA.“  Teprve v posledních letech se totiž otevírají archivy této špionážní organizace, která kvůli odporu banderovců proti SSSR tajně letecky zásobovala jejich tlupy ještě řadu let po skončení 2. světové války a vzniku Železné opony. Nedosti na tom: v řadách banderovců také přímo bojovali američtí občané.

Samo podzemí je stylově vyzdobeno jako zemljanka záškodníků se stěnami plných brožurek, vyznamenání, bojové výstroje, náborových plakátů UPA nebo kopií rozkazů velitelů banderovských sotní a hlášení jejich protivníků z NKVD. Vlastenecké emoce některých Ukrajinců podporují také velké fotografie banderovských válečníků a krátké životopisy těch, kteří padli do rukou Sovětů mnohdy až v polovině 50. let. 

A pak samozřejmě zbraně: možná znehodnocené, ale pořád vděčné pro pořizování bojechtivých fotek v rukách dětí jejich tatínky nebo pózování s nimi. Zajímavé jsou také fotografie z běžného života lesních záškodníků, včetně hraní s nezvyklými mazlíčky- karpatskými medvědy- nebo ukázka jejich tajné vysílačky. Ta se do svého odhalení hlásila několikrát denně znělkou „Slyšíte hlas svobodné Ukrajiny“ a vysílala nejen ukrajinsky, ale také rusky a anglicky. Překvapením je rovněž popsaný osud amerického boxera, který se přidal k UPA.

Válečný jídelníček

Rovněž nápojový a jídelní lístek hýří „originálními“ válečnými recepty, inspirovanými válečnou historií. Například u „pravého ukrajinského boršče“ (k vlastnictví této proslulé pochoutky se ale stejně vehementně hlásí Rusové a dokonce i Poláci) je uvedeno, že se jednalo o tradiční pokrm banderovců, kteří si přes něj „získávali silu potřebnou k boji za svobodu“. Borščem byli bojovníci UPA při svém křtu a složení bojové přísahy ale nejen nakrmeni; podobně jako se šampaňským křtí válečné lodě, byl jím při křtu polit samopal. Jedno z masových jídel na jídelním lístku je zase pojmenováno „večeře polního gauleitera“ (což byl titul z pohledu banderovců spojeneckého německého okupačního politika). Pravděpodobně pro lepší trávení pak navíc ještě obsluha podzemní hospody občas vystřelí do vzduchu, a aby se vyděšený a nic netušící host neudusil zaskočeným varenikem, zahraje mu vzápětí přímo v uličce mezi stoly zdařile ochotnicky scénku ze života banderovců „Dopadení a poprava ruského vojáka- moskala.“

Vymývání mozků a la německý Werwolf

Banderovskou hospodu přímo na hlavním lvovském náměstí by snad bylo možné brát jen jako poněkud zvrhlou zábavu party nacionálně zastydlých chlapců, kteří místo toho, aby bojovali na východě Ukrajiny ve skutečném boji, se baví tímto způsobem. Jenže v tu samou dobu v těsné blízkosti slovensko-ukrajinské hranice (která je zároveň hranicí Evropské unie) v lesích Karpat polotajně cvičí už několik let po vzoru Werwolfu zahraniční instruktoři z řad bývalých příslušníků armád NATO a zastánců krajní pravice ukrajinské děti v těch samých metodách boje, jaký praktikovali před více jak 70 let jejich banderovské vzory. Důkazem je jak svědectví rusínských horalů, tak oproti jiným rokům nezvykle vysoký počet vozidel s britskými a hlavně německými registračními značkami třeba v podhůří pohoří Horhany nebo přítomnost vojenských aut vyzdobených ukrajinskými vlajkami na sousední polonině Svidovec. Jejich přítomnost neonacistická politická uskupení na Ukrajině, např. tzv. Pravý blok pak odůvodňují jako „… rozvíjení ukrajinských i evropských pravicových stran a hnutí a jejich vzájemné provázanosti a spolupráce mezi nimi…“

Tito zahraniční experti z Německa pak podobně jako kdysi werwolfy neučí novou válečnickou krev jen likvidovat strážné strunou, vyhazovat do vzduchu mosty a přepadávat konvoje na silnicích, ale provádí s nimi také intenzivní ideologické školení. Ve svých propagačních materiálech, se k tomu Karpatská Sič konečně i sama přiznala:„…Účastníci kurzů projdou rozsáhlým kurzem ideologických lekcí: od základů ideologie, nacionalismu až po historickou exkurzi bojů za nezávislost ukrajinského národa včetně současného stavu geopolitických principů zemí Evropy a světa…,“ praví se v manuálu Karpatské Siče z roku 2016.

Školení na Ukrajině je však výhodné pro obě strany, nejen pro místní příznivce banderovců. Také zahraniční členové ultrapravice se zde mohou prakticky beztrestně a v klidu připravovat na své útoky a akce v západní Evropě. V podstatě se tak opakuje situace z let 1923-33, kdy se na území tehdejšího SSSR Německo tajně připravovalo na 2. světovou válku.

„Tohle je regulérní diverzní a teroristický kurz,“ tvrdí Střelka. Kdyby se takové akce pořádaly u nás nebo kdekoliv jinde v EU, okamžitě by podle něj na jeho účastníky vlétla policie nebo se mezi ně aspoň vetřeli agenti tajných služeb. „Je jasné, že o takových podnicích musí být ukrajinské nejvyšší vojenské a politické vedení skrze SBU, což je ukrajinská verze KGB, podrobně informováno,“ míní Střelka.

Historie učitelka budoucnosti

Historie nacionálního vraždění je však na Ukrajině mnohem starší, než jen za éry Stěpana Bandery - a tím teď nemyslíme přímo jen povstání atamana Bohdana Chmelnického v 17. století, které de facto odstartovalo proces rozpadu polského království. Už za časů Československé republiky u nás působila již zmiňovaná Karpatská Sič, která vznikla po vzoru německých SS a SA jako v podstatě přímí předchůdce banderovců. Také tito zabijáci, mající na svědomí vraždy československých občanů z Podkarpatské Rusi, jsou prostě dnes na západě Ukrajiny doslova za bohy. V posledních letech se třeba na budově penzionu Nikoly Šuhaje v Koločavě, umístěném v bývalé tamní československé četnické stanici, objevila pamětní deska hlásající, že právě zde bylo v letech 1938–1939 velitelství oblastní jednotky Karpatské Siče (její příslušníci přitom povraždili v okolních vesnicích v březnu 1939 ještě před svým rozprášením maďarskými okupanty desítky Čechoslováků). Na místech bojů a zastřelení sičovců během nepovedeného pokusu o puč 14. března 1939 v Chustu, po němž měl podle hlášení vojenského styčného důstojníka kpt. Karla Lukase (umučeného v roce 1949 při výslechu Státní bezpečností) „pro Čechy pogrom ve stylu bartolomějské noci“, visí i dnes květiny.

Ještě větší šílenství se kolem banderovců a sičovců ovšem děje v částech Ukrajiny, patřících až do roku 1945 Polsku: počty nových bust i celých pomníků Stěpana Bandery, figurujícího přitom na seznamu válečných zločinců, jdou do desítek. Jako houby po dešti vznikají i menší pamětní desky na místech bojů banderovců a sičovců proti sovětskému režimu, který skončil až v polovině 50. let. V ukrajinském Zborově, proslaveném vítězstvím československých legionářů proti rakousko-uherské přesile za 1. světové války, je místní muzeum, věnované – jak jinak – banderovským bojůvkám, jejím akcím a lokálním hrdinům. Na jeho výstavbu, jak hovoří pamětní deska i jeho správce, přispěl i bývalý český prezident Václav Havel ( na dotaz reportéra Security magazín, zda Havel přispěl i na expozice o statečnosti jeho vlastních krajanů, odpověděl správce zborovských sbírek negativně). Možná i proto je tu mezinárodně známé bitvě Čechoslováků z roku 1917 věnován jediný panel a dvě stěny malé místnosti.

O rozdělení dnešní Ukrajiny na dva navzájem stěží usmiřitelné tábory ovšem svědčí třeba i to, že v už zmiňovaném Lvově se jen pár metrů vedle sebe nachází pamětní deska na domě, kde sídlilo velitelství bolševické NKVD a kde byli vyslýcháni zajatí banderovci a pomníček Ukrajincům, kteří byli těmi samými banderovci zavražděni. Sama ulice přitom nese příznačně název Stjepana Bandery.

Tagy článku

SECURITY magazín je ve své tištěné podobě první a jediný český odborný časopis o komerční bezpečnosti a vychází od roku 1994. SECURITY magazín se orientuje především na profesionály v přímém výkonu služby v soukromých bezpečnostních agenturách a ve firmách, které poskytují technické bezpečnostní služby. Je určen také manažerům, kteří uvedené služby prodávají a řídí a bezpečnostním specialistům, kteří bezpečnostní služby nakupují v soukromém i státním sektoru. Zkušenosti a informace v SECURITY magazínu jsou ale určeny i laické veřejnosti, potenciálním zákazníkům, kteří o bezpečnosti velmi často mluví a ne vždy jí rozumí nebo chápou její specifika. SECURITY magazín chce tradiční spoluprací s akademickým prostředím a experty v oboru dokázat, že komerční bezpečnost je multioborová disciplína, úzce propojená požadavky norem a předpisů a je v mnoha ohledech založena na moderních vyspělých technologiích, které mohou instalovat a provozovat pouze vzdělaní specialisté.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.Další informace
e-mail:
heslo:
CapsLock je aktivní.
Chyba: zadaný e-mail nebo heslo je špatně!
e-mail: