Zabijácký úchyl Mrázek znásilňoval děti a souložil se zavražděnými ženami

Zabijácký úchyl Mrázek znásilňoval děti a souložil se zavražděnými ženami
Autor: archiv Petra Blahuše|Popisek: Nejmasovějším kriminálním vrahem v české historii byl 32letý Václav Mrázek
19 / 10 / 2017, 11:00

Ačkoliv Češi považují sami sebe za beránky, i v naší nedávné historii se vyskytují masoví vrazi. Asi největší takovou zrůdou, jejíž řádění se dostalo i do několika filmů, byl postavou i inteligencí podprůměrný Václav Mrázek. Během pouhých šesti let 11krát vraždil nebo se o to pokusil a 14krát zneužil malé dívky. V prosinci uplyne 60 let od popravy tohoto nekrofilního a pedofilního zabijáka.

Na Mrázkově řádění se bezpochyby podepsaly tristní majetkové poměry, do kterých se v roce 1925 ve Svinařově u Kladna narodil. Pocházel z rovného tuctu dětí a celá početná rodina žila ve velice chudých poměrech, dokonce jeden čas v odstaveném vagóně. Není divu, že školní docházku dokončil už po pěti letech, a už tehdy ho rodiče posílali krást, hlavně jídlo a šaty. Dokonce ho donutili stát se jakýmsi zlodějským „instruktorem“ i pro své bratry a sestry.

psali jsme: STERN: Vrah freiburské studentky byl už předtím trestán v Řecku. Za přepadení s těžkým ublížením na zdraví

Poprvé stanul před soudem už v roce 1941 a záhy byl odsouzen i na 1,5 roku „natvrdo“. Paradoxně se pokoušel dostat se k policejnímu sboru nebo do armády, ale nikde ho nechtěli; nejen pro jeho trestní rejstřík, ale i malou výšku. Po osvobození Československa se mu ale podařilo dostat jako ozbrojený doprovod do humanitárního konvoje mířícího do Rumunska a Bulharska, kde tehdy panovaly kvůli bolševickému převratu otřesné podmínky. Ještě než konvoj ale dorazil na místo určení, stačil jeho doprovod většinu jídla rozkrást a prodat na černém trhu - nebo vyměnit s místními prostitutkami za sex. Jednadvacetiletý Mrázek si tak z cesty na Balkán přivezl neobvyklé znalosti exotických nebo násilných sexuálních praktik. Poprvé zde také zažil pocit, jaké to je střílet na lidi, když s ostatními strážnými musel zahánět zoufalé lidi od vagonu.  „Zde se mi také dostala do ruky od vojáků četba o sprostých věcech,“ uvedl později u soudu Mrázek.

„Například jsem četl o šlechtičně, která se pohlavně ukájela pohledem na lokaje, kteří ve dvou před ní souložili se služebnou. Lokajové tuto služebnou pak přivázali k patníku a pouštěli na ni osla a dále nahou štvali pomocí psů po lese, až ji psi roztrhal. Takovou četbu jsem později vyhledával i v Čechách a silně mě to pohlavně vzrušovalo. Představoval jsem si, že jsem na místě muže, který vykonává na ženě nějaké násilí, třeba bičíkem, aby se mu podvolila.“ To vše v něm probudilo dosud dřímající zlo.

Záhy se u něj začaly projevovat různé deviace. Protože s jeho vizáží a chováním neměl moc šancí najít si pořádnou známost a tělo si žádalo své (za svůj život měl jen několik „vážných známostí, přičemž byl svými partnerkami považován za slabocha a impotenta, protože mu klasický sex bez zvráceností stačil i třeba jen jednou za měsíc), zkoušel třeba v márnici nekrofílii. Nejvíce ho vzrušoval okamžik, kdy se jeho zasažená oběť zhroutila na zem, podle výpovědi učiněné před soudem mu to působilo větší rozkoš než samotná soulož.

psali jsme: Masový vrah žaluje Norsko za porušování lidských práv

V roce 1951 se Mrázek přestěhoval do pohraničí a začal pracovat v chomutovských válcovnách. Na své okolí navenek působil jako tichý a nudný patron, který nekouřil, nehrál karty a ani do hospody nechodil (kvůli svému chudému dětství byl až chorobně šetřivý) a tak to postupně dotáhl až na mistra. Jeho jediným koníčkem byl fotbal a hokej a projížďky na kole – a právě při nich začal vraždit. Jeho první obětí byla teprve patnáctiletá pasačka krav Hana Chloubová, kterou 22. srpna 1951 ubil na poli u Drahonic poblíž řeky Ohře třemi ranami klackem, a pak s její mrtvolou souložil. „Myslel jsem si, zda by mě neuspokojil nějaký násilný způsob soulože. Zkusil jsem to poprvé s tou pasačkou u Ohře a pocítil jsem mimořádné pohlavní uspokojení, jaké jsem nikdy předtím nezažil. Nejvíc mě ale pohlavně uspokojovaly případy, kdy jsem ženy dostával výstřelem...“, popsal své pocity po zatčení Mrázek.

Mrázkově první oběti bylo jen 15 let

Už 16. září proto zastřelil třemi ranami z německé pistole Walther ráže 7,65 mm mezi Jirkovem a Kyjicemi 32letou Bronislavou Pajúrkovou a také jí pak po smrti zneuctil. Protože však bylo výstřely slyšet daleko, na další akci si místo střelné zbraně vzal nůž. To dalším dvěma dívkám paradoxně zachránilo život, ačkoliv i ony byly vážně zraněny: v prvním případě, kdy 7. října zaútočil u Kamencového jezera u Chomutova na 28letou Annu Šestákovou, se čepel zastavila o čelistní kost. (Prchající ženu navíc zachránil její zoufalý křik, který způsobil, že Mrázek ejakuloval, a to ho zastavilo). Při druhém útoku 16. listopadu 1951 sice na silnici z Chomutova do Spořic zasadil Mrázek své oběti Erně Meinlové 18 (!) bodných ran, ale ty byly naštěstí většinou jen povrchní.  Kvůli tomu, Mrázkově malé postavě i jeho tenký, pisklavý hlas vedly policii po výslechu oběti přepadení k vyšetřovací teorii, že pachatelem není muž, ale žena. Tenhle tragický omyl SNB stál život ještě dalších pěti obětí.

Další dva útoky vykonal Mrázek v noci 1. června 1952. U hořenecké hospody ukradl kolo, kterým tam přijel někdo na tancovačku a jezdil, hnán svými temnými pudy po okolí tak dlouho, až narazil na 19letou Elenu Marmanovou. Prvním výstřel ženě jen proletěl vlasy, druhý udělal díru do kabátu. Třetí rána už naštěstí nevyšla, Mrázkovi se zasekl náboj v hlavni. Protože se ale během střelby opět „udělal“, ztratil opět o svou oběť zájem a tak se dívce podařilo utéci. „Řekl mi skoro vlídně: Tak upaluj, ty krávo! A zmizel.“, popsala Marmanová okamžik, kdy se podruhé narodila. Když se na místo vrátila spolu s dalšími lidmi, objevila nedaleko v místě zvaném Na seníku tělo zavražděné teprve 16leté Marie Dvořákové. Ta už takové štěstí při setkání s Mrázkem o hodinu později po ní totiž neměla. Zastřelil ji jednou ranou do obličeje, nožem rozřezal její šaty a na jejím chladnoucím těle vykonal soulož. Než zmizel, přikryl jí hlavu zbytky oděvů a na prsa položil boty, které nesla v ruce. „Při pohledu na krev na mě přišla hrůza, a proto jsem ji přehodil přes obličej nějaký kabátek, který se jí při tažení vysvlékl. Pak jsem ji svlékl sukni, kalhotky a zneužil ji. V době, kdy sem jí zneužíval, začalo pršet. Vzal jsem jí sukni, myslím, že asi 50 korun a jiného už – myslím- nic,“ popsal svůj čin vrah.

psali jsme: Podaří se vyřešit nejzáhadnější českou vraždu?

Po tomto dvojitém útoku vypukla v kraji panika. Ženy se bály chodit samy venku do práce i na návštěvy, Bezpečnost slídila po kraji, aby dopadla vraha, který ničil pověst šťastného, pracovní normy překračujícího socialistického člověka. I proto, a také že si našel „vážnou“ známost, si dal Mrázek dva roky pokoj. Během té doby „jen“ znásilňoval. V letech 1953 a 1954 přepadl celou řadu nezletilých dívek, osamocených i ve skupině. Zatímco v roce 1953 si připsal na své konto „jen“ čtyři pokusy o znásilnění, na jaře 1954 už bohužel uskutečnil pět dokonalých znásilnění. Nejmladšímu děvčátku bylo teprve šest let, nejstaršímu dvanáct. V některých případech Mrázek navíc děti bil a škrtil. Naštěstí je nevraždil, protože podle jeho vlastních slov to považoval za „zbytečnou námahu“. Poslední pokus o znásilnění, na 12leté Marii Černíkové, Mrázek uskutečnil v červnu roku 1955. Tehdy chybělo jen málo a byl přitom chycen dvěma náhodnými kolemjdoucími, což by jistě vedlo k jeho zlynčování.

Šestou Mrázkovou obětí byl Karel Trlifaj

Další smrtelný útok Mrázek provedl až 14. července 1954, když v lesíku U jezírek nedaleko Černice zastřelil opět ranou do obličeje teprve 16letou Jiřinu Helmichovou, která zde čekala na svého přítele. I jí po smrti pohlavně zneužil. Pátou a šestou Mrázkovou obětí se stala milenecká dvojice 19leté Libuše Dufková a jejího o sedm let staršího přítele Karla Trlifaje. Mrázek na ně narazil během svého výletu 9. srpna 1955 na silnici mezi Chomutovem a Březencem. „To mě najednou pojala taková závist, že se mají tak rádi, kdežto já jsem ztratil dívku, kterou jsem měl rád, a neudržel jsem se, vytáhl jsem pistoli a …” popsal svou pohnutku k dvojnásobné vraždě Mrázek. Zatímco muže zastřelil třemi ranami, okradl a jeho tělo odklidil do příkopu, Dufková pouze předstírala smrt. Když si myslela, že vrah už odešel, pokusila se utéci, ale Mrázek jí zastřelil ranou do zad a pak už ,,standardně" na ní vykonal soulož.

Policie šílela. Vůbec poprvé vznikl kvůli Mrázkovi v historii naší kriminalistiky speciální tým, který v rámci akce „Bronislava“ prověřil 25000 podezřelých. Ačkoliv při ní dopadl několik zločinců a zabavil řadu zbraní, Mrázkovi se podařilo policejním sítem proklouznout. I proto, že měl v rodině dva příslušníky Bezpečnosti a jediné stopy, které k němu policie měla, byl otisk jeho boty velikosti 42 a několik vystřelených nábojnic.

Poslední Mrázkova oběť

Poslední vraždy se Mrázek dopustil 9. listopadu 1956 v rodném Svinařově, když byl při vloupání do domu svého nadřízeného z dolu Nejedlý I. Ladislava Berana vyrušen jeho manželkou, 56letou Alžbětou Beranovou. Protože ho poznala, ubil ji na místě sekerou. Tím ale jeho řádění neskončilo. V posteli vedle zavražděné spala její 10letá vnučka Jarmilka. „Probudil ji výkřik a viděla, jak nějaký muž udeřil babičku několikrát sekerou do hlavy. Pak se holčičky vyptával, kde mají schované peníze. Našli společně asi šestnáct stovek v nočním stolku, což byly peníze místních požárníků. Rodinné úspory, asi deset tisíc, měli ale Beranovi schované v kuchyni v bandasce. Vnučka o nich nevěděla a vrah je nenašel,” popsal otřesné probuzení nevinné holčičky kriminalista Vaněček. Jenže tím utrpení malé Jarmilky neskončilo. Mrázek se totiž při odchodu na dvorku zastavil, vrátil se a znásilnil ji. Protože měl vrah během celé doby přes obličej kapesník, mohla holčička policistům jen říci, že jí to udělal malý, slabý pán, který měl zlé oči.

Jak ale vědí z praxe zkušení kriminalisté, tak dlouho chodí zločinci se džbánem pro vodu, až se jeho ucho utrhne. A také, že mnoha grázlům se stala osudovou úplná maličkost: konečně Al Capone se také nedostal do Alcatrazu za vraždy, ale za krácení daní. V případě Mrázka se mu osudným stala jeho chorobná kleptománie, neustálé drobné krádeže. 17. března 1957 byl náhodně přistižen jedním horníkem při kapesní krádeži v lázních dolu Nejedlý I, kde pracoval a ten ho přes jeho úpěnlivé prosení zadržel do příjezdu policie. Protože se v té době na dole kradlo velmi často, vykonala kladenská policie u Mrázka doma celkem rutinní domovní prohlídku. „Snad všechno v bytě bylo kradené, včetně těch nejobyčejnějších domácích potřeb,“ uvedl o mnoho let později kriminalista Karel Kamiš. Během prohlídky však policie objevila holicí strojek Niazi, který se ztratil z domu zavražděné Beranové. Kladenští kriminalisté šli po horké stopě. Vrátili se do domu ve čtvrti, kde se dodnes říká U vraha, a začali ho doslova převracet na ruby. Hledali hlavně vražednou zbraň. „Dlouho nám to trvalo, už jsme nevěděli kde hledat. Tak jsem si představil velikost pistole a koukal kolem sebe, kam by se zbraň dala schovat. Až mi oči padly na ten ponk ve sklepě a tam jsme ji opravdu našli, byla v jeho dutém podstavci,“ popsal okamžik, který znamenal zvrat v několikaleté marné snaze policie dopadnout šíleného maniaka. „Také  jsme objevili ještě hodinky, které patřily zavražděné Pajúrkové. Mrázek je schoval do roury topení těsně u stropu.“ Past sklapla.

Kriminalistický ústav provedl bleskově zkoumání a potvrdil, že se jedná o vražednou zbraň. Mrázek přesto odolával neustálým tvrdým výslechům celé čtyři dny a přiznával jen drobné krádeže. Teprve v noci na 22. března se rozplakal a doznal ke všem sedmi vraždám. Jeho doznání byla síla i pro otrlé policisty. „K mrtvé ženě jsem přiklekl, pohlavní úd jsem měl stále ztopořený. Silně jsem jí mačkal prsa, sahal na její břicho, pak jsem jí roztáhl nohy, uchopil je za lýtka, nohy zdvihl do výše a vykonal na ní soulož. Ta trvala asi tři až pět minut. Pak jsem vstal, ohnul jsem se a dvěma prsty tahal za chlupy jejího pohlaví. Toto jsem ještě dělal z pohlavního rozrušení. Potom jsem ji převrátil na břicho a zuřivě ji plácal po hýždích,“ popsal jednu ze svých vražd Mrázek. Objasnil také své sexuální pudy. „V zimních měsících se u mě tolik pohlavní pud neprojevoval. Stačilo, když jsem třikrát nebo čtyřikrát denně onanoval. Zato na jaře a v létě, když ženy chodily oblečené jen nalehko, jsem pociťoval pohlavní nutkání často. Současně s tím jsem pozoroval, že mi v myšlenkách ožívají vzpomínky z Jirkova (jedná se o vraždu Pajúrkové - pozn. red.) které mě vydražďovaly. Často jsem se k nim vracel při onanování. Znovu a znovu jsem si představoval střelbu do ženy, její zhroucení a čím dál víc jsem se potřeboval zase tímto způsobem ukojit. Normální pohlavní styk s milenkou nebo družkou mě netěšil, ta druhá myšlenka byla naopak silnější,“ svěřil se policistům v slzách Mrázek.

Vrahova posmrtná maska

Soud teprve 32letému Václavu Mrázkovi dokázal za šest let jeho řádění sedm vražd a další čtyři pokusy o vraždu (vesměs škrcením), 14 případů znásilnění nezletilých dívek (z toho šest dokonalých a osm pokusů), 33krádeží vloupáním, 16 případů krádeží slepic nebo králíků, šest ukradených jízdních kol a desítky dalších drobných krádeží, které spáchal buď sám, nebo v gangu se svým bratrem Karlem (ten za ně vyfasoval 12 let v base). Celkem byl Mrázek obviněn ze 127 trestných činů a za to soud vynesl hrdelní trest: trest smrti pověšením. Rozsudek byl vykonán na dvoře pankrácké věznice den před Silvestrem roku 1957.

Zdroje: http://www.serialkillers.cz,

Tagy článku

SECURITY magazín je ve své tištěné podobě první a jediný český odborný časopis o komerční bezpečnosti a vychází od roku 1994. SECURITY magazín se orientuje především na profesionály v přímém výkonu služby v soukromých bezpečnostních agenturách a ve firmách, které poskytují technické bezpečnostní služby. Je určen také manažerům, kteří uvedené služby prodávají a řídí a bezpečnostním specialistům, kteří bezpečnostní služby nakupují v soukromém i státním sektoru. Zkušenosti a informace v SECURITY magazínu jsou ale určeny i laické veřejnosti, potenciálním zákazníkům, kteří o bezpečnosti velmi často mluví a ne vždy jí rozumí nebo chápou její specifika. SECURITY magazín chce tradiční spoluprací s akademickým prostředím a experty v oboru dokázat, že komerční bezpečnost je multioborová disciplína, úzce propojená požadavky norem a předpisů a je v mnoha ohledech založena na moderních vyspělých technologiích, které mohou instalovat a provozovat pouze vzdělaní specialisté.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.Další informace
e-mail:
heslo:
CapsLock je aktivní.
Chyba: zadaný e-mail nebo heslo je špatně!
e-mail: