AfD nejspíš vstoupí do parlamentu, vládnout s ní ale nikdo nechce

AfD nejspíš vstoupí do parlamentu, vládnout s ní ale nikdo nechce
Popisek: AfD
13 / 09 / 2017, 11:30

Pro některé je Alternativa pro Německo (AfD) ostudná, nebezpečná a pravicově populistická, jiní ji vnímají jako poslední šanci, jako stranu, která se nebojí pojmenovat věci skutečným jménem a nabídnout jasná řešení. Alespoň v jednom se ale lidé z obou táborů shodnou - od 24. září, kdy se uskuteční volby do Spolkového sněmu, se bude s největší pravděpodobností nazývat stranou parlamentní.


"Jsem si jistý, že dosáhneme dvouciferného výsledku," říká o vyhlídkách AfD Enrico Komning, kandidát v Meklenbursku-Předním Pomořansku, tedy spolkové zemi, kde loni strana poprvé porazila Křesťanskodemokratickou unii (CDU) kancléřky Angely Merkelové. Stejně jako tehdy sází i letos AfD na jedno téma - migraci. Otázka uprchlické politiky sice v předvolební kampani většiny stran není příliš vidět, pro voliče AfD je ale zásadní.

"Nemůžu propagovat neomezenou migraci a zároveň se snažit udržet fungující sociální stát," je přesvědčen třeba Matthias Arend, třicátník žijící v Sasku-Anhaltsku. Připouští, že migrace v této bývalé východoněmecké spolkové zemi není velkým problémem, mohla by se jím podle něj ale stát. "Vidím, že to tam nefunguje, tak to nemusíme zkoušet tady," říká s odkazem na západoněmecké státy, kde je běženců výrazně více.

Ruku v ruce s obavami z migrace jde pro řadu voličů AfD strach z islámu a odpor ke kancléřce Merkelové. "Islám patří k Merkelové, ne k Německu," spojil obě témata plakát, s nímž na konci srpna při předvolebním vystoupení šéfky německé vlády v Quedlinburgu protestovala jedna žena. Hněv a naštvání voličů AfD jsou nejvíce patrné právě na předvolebních akcích Merkelové. Především na východě země jí během kampaně pravidelně čekají desítky sympatizantů AfD, kteří při jejích projevech bez přestání pískají, nadávají jí nebo zdvihají prostředníčky. "Merkelová musí pryč", "lhářka", "zrádkyně národa", ozývá se často.

Frustrace voličů AfD vyplývá podle studie Nadace Hanse Böcklera, zveřejněné v srpnu, z pocitu ztráty kontroly nad vlastním životem, i z pocitu, že stát ztratil kontrolu nad tím, co se děje uvnitř jeho hranic. Důsledkem toho je i ztráta důvěry v politiku jako takovou. "AfD je protestní strana, která je v zásadě proti celé vládní politice," říká k tomu politolog z univerzity v Erfurtu Andreas Anter. Podobně to vidí i jeho kolega z Düsseldorfu Stefan Marschall. "Tito protestní voliči byli před pár lety třeba u Pirátů, ještě předtím u Levice, a teď jsou u AfD," míní.

Zároveň se AfD daří mobilizovat nevoliče a přívržence tradičních stran. "AfD je jako vysavač, který přitahuje nespokojené ze všech ostatních stran," komentuje to Nico A. Siegel, šéf agentury pro výzkum veřejného mínění infratest dimap. Velmi úspěšně takto AfD v posledních letech "vysávala" při zemských volbách, takže je nyní zastoupena ve 13 ze 16 zemských parlamentů.

Nechybělo moc a AfD se už před čtyřmi lety dostala i do celoněmeckého parlamentu. Tehdy po volební kampani postavené na kritice fungování eurozóny zůstala se 4,7 procenta hlasů ještě před jeho branami. Letos by tomu mělo být jinak, uskupení založené teprve v roce 2013 se dokonce může stát třetí nejsilnější stranou. Ještě před rokem, kdy se strana v průzkumech pohybovala až kolem 15 procent, se to zdálo skoro jisté, od té doby ale AfD zhruba o pět až šest procentních bodů klesla.

Podle odborníků to souvisí jednak s tím, že uprchlická politika už není tak silné téma jako loni, jednak s hlubokými rozpory uvnitř strany. Snad nejlépe je charakterizuje vztah předsedkyně strany Frauke Petryové s dvojicí volebních lídrů Alexanderem Gaulandem a Alicí Weidelovou, kteří spolu už několik měsíců nemluví.

V neposlední řadě podle pozorovatelů AfD u části voličů škodí radikální výroky některých straníků. Slova o "kancléřské diktátorce", "zbavování se" politiků jiných stran nebo nutnosti plodit více "německých dětí, abychom se sami zachovali" jsou pro mnohé zřejmě příliš.

I to je důvod, proč všechny ostatní strany, které se nejspíš dostanou do parlamentu, odmítají s AfD spolupracovat. Zejména sociální demokraté neváhají stranu označit za ostudu a její členy v některých případech dokonce za nacisty. I ostatní strany mají ale AfD za populistické uskupení, které nenabízí žádná skutečná řešení.

Kandidát AfD Komning je s tím smířený. "Jako AfD můžeme zapomenout na to, že by s námi v příštích volebních obdobích někdo šel do koalice," míní. "Myslím, že nebudeme vládnout tak dlouho, dokud nebudeme mít nadpoloviční většinu," dodává.

Zdroj: ČTK

Tagy článku

SECURITY magazín je ve své tištěné podobě první a jediný český odborný časopis o komerční bezpečnosti a vychází od roku 1994. SECURITY magazín se orientuje především na profesionály v přímém výkonu služby v soukromých bezpečnostních agenturách a ve firmách, které poskytují technické bezpečnostní služby. Je určen také manažerům, kteří uvedené služby prodávají a řídí a bezpečnostním specialistům, kteří bezpečnostní služby nakupují v soukromém i státním sektoru. Zkušenosti a informace v SECURITY magazínu jsou ale určeny i laické veřejnosti, potenciálním zákazníkům, kteří o bezpečnosti velmi často mluví a ne vždy jí rozumí nebo chápou její specifika. SECURITY magazín chce tradiční spoluprací s akademickým prostředím a experty v oboru dokázat, že komerční bezpečnost je multioborová disciplína, úzce propojená požadavky norem a předpisů a je v mnoha ohledech založena na moderních vyspělých technologiích, které mohou instalovat a provozovat pouze vzdělaní specialisté.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.Další informace
e-mail:
heslo:
CapsLock je aktivní.
Chyba: zadaný e-mail nebo heslo je špatně!
e-mail: