Efektivita privatizace vězeňského systému z pohledu výkonu služby

Efektivita privatizace vězeňského systému z pohledu výkonu služby
Autor: Redakce|Popisek: Ilustrační foto
05 / 01 / 2015, 14:00

Autor: Petr Juříček, Národohospodářská fakulta, Vysoká škola ekonomická v Praze

Úvod

Jedním z nejdůležitějších poslání veřejného sektoru je zajistit obyvatelstvu dostatečnou úroveň veřejných služeb. Podmínkou jsou jednak kvalitní zákony, týmy odborníků, kteří veřejné služby zajišťují a v neposlední řadě také i dostatečné množství finančních prostředků. Žádná z ekonomik rozvinutých států nedokáže poskytnout svému veřejnému sektoru v rámci koncepce trvale udržitelného rozvoje dostatek prostředků plynoucích z „interních“ přerozdělovacích procesů jako jsou daně a poplatky, a to v natolik přiměřeném časovém intervalu, aby bylo možné vytvořit a poskytnout veřejné služby všem jejich spotřebitelům při optimálním splnění základních kriterií - tedy kvality, rozsahu, množství a dostupnosti. Právě tento stav veřejných financí vede vlády všech vyspělých států k řešení nedostatků financí na myšlenku vstupu privátních firem do všech oblastí, které dosud zajišťoval výhradně stát. Snaha o využití spolupráce s privátními partnery se tak nyní významně dotýká resortů, které jsou odpovědné i například za zajištění bezpečnosti obyvatel.[2] Celý tento proces odráží slábnoucí roli státu, který není schopen, i díky omezování veřejných prostředků, na stoupající požadavky při zajišťování adekvátně reagovat.[3] Podobně jako myšlenky soukromých armád a policejních sborů či hasičů, jsou nyní aktuální i snahy transformovat „státní model“ vězeňského systému na privátní formu.

Od poloviny osmdesátých let počet věznic vybudovaných a spravovaných soukromými subjekty rychle roste, téměř výhradně v anglosaských zemích.[4] Vzhledem k převládajícímu počtu zahraničních odborných studií[5] zaměřených na analýzu přínosu privatizace a jejího pozitivního vlivu na úspory je v textu pracováno s  „per diem costs analýzou“ tedy finanční analýzou, která zahrnuje posouzení predikovaných a skutečných nákladů. V návaznosti na porovnání nákladových křivek jsou zde využity také výsledky „netradiční“ kvantitativní metody, založené na posouzení jednotlivých „dimenzí“ privatizace vězeňství dle autora Charlese Logana, což v našem případě představuje matrici dotazníku, který byl realizován u respondentů, (zaměstnanců) vybrané americké věznice.[6]

V české odborné literatuře sice již byla základní problematika „privátních bezpečnostních služeb“ nastíněna v dílčích studiích v odborných časopisech[7], nicméně většina této literatury se zabývá pouze problematikou soukromých vojenských společností a jejich působením mimo území České republiky. Tento text tak lze považovat za prvotinu, která může sloužit jako významný impuls k dalším diskuzím na téma privátního vězeňství z pohledu ekonomických aspektů, potažmo českého vězeňského sytému jako celku. Troufám si totiž tvrdit, že současný neutěšený stav českého vězeňství ve smyslu kvality zajištění, lze částečně přisuzovat právě výrazné absenci výzkumných analýz, či vědeckých diskuzí na akademické úrovni.

V předloženém příspěvku je využita odborná literatura zabývající se danou problematikou napříč kontinenty, i když je nutné říci, že klíčové teorie vychází z prostředí anglosaského právního systému. Vycházím z předpokladů Browna (1994, s. 114), který uvádí, že „… výsledné závěry posouzení vlivu privatizace na nákladovou efektivitu musí být totožné, jak v podmínkách australských, amerických, či jiných věznic. Tímto potvrzuje moji hypotézu, že hlavní aspekty transformace státních systémů a jejich implementace na evropské podmínky, nemusí vycházet výhradně z kontinentálních poznatků.

Strukturu tvoří čtyři kapitoly, z nichž první se zabývá posouzením přínosů privátního zajištění vězeňství, jak z pohledu ekonomické efektivity, tedy dosahováním zmiňovaných úspor v přímých nákladech, tak případným vlivem na celý systém. Kapitola druhá se zabývá analýzou „per diem cost“, tedy nákladů kalkulované na jednoho vězně za jeden den pobytu ve výkonu trestu odnětí svobody. V třetí a čtvrté části je vyhodnocen kvantitativní výzkum realizovaný dotazníkovým šetřením u respondentů vybraného amerického vězení. Záměrně vybraný vzorek respondentů byl zaměřen na průkaznost praktických zkušeností z přímé služby, jak ve státním, tak privátním zařízení. 

1. Aspekty privátního vězeňství

Privatizaci vězeňství je nutné zařadit do podmnožiny privatizace bezpečnostia samotné vězeňství lze dle ekonomické teorie vyhodnotit jako specifický druh „bezpečnostního statku.“ Podle Hardinga (2001) je specifická tím, že se stát nevzdává odpovědnosti za vězeňský systém, neboť stále zůstává autoritou, která rozhoduje o podmínkách věznění a cílech výkonu trestu. Neznamená tak „přenesení odpovědnosti“, ale pouze „delegování jejího výkonu“ za určitých, předem daných podmínek. (Harding 2001, McDonald 1992, Moyle 2000) Podle Logana (1990, s. 45) například lze, „… právě delegování donucovací pravomoci ze státních do soukromých rukou řadit do negativních faktorů, stejně tak jako možnost upřednostňování zisku kontraktora před veřejným zájmem.“ Harding (2001), McDonald (1992) i Moyle (2000) uvádějí, že je otázkou, zda lze na roli soukromého partnera při zajištění státní služby pohlížet jako na „státního aktéra“, který je nucen plnit všechny ústavní podmínky stejně jako veřejný sektor.

Základním argumentem proponentů soukromých věznic je tvrzení, že tržní mechanismy vnesou do systému větší efektivitu a přinesou úsporu finančních prostředků státem do systému vkládaných. Např. dle Rotha (2004) soukromé věznice nemají problém s přehnanou byrokracií, jsou více otevřeny inovativním změnám a jsou pod tlakem konkurence, což umožňuje snížit náklady na jednoho vězně na časovou jednotku[8]. Oponenti[9] soukromých vězení, ať už jde o politické strany či nestranné odborníky, odmítají, že by soukromé věznice přinášely významnější úspory a poukazují na možná rizika zhoršení bezpečnosti a kvality procesu v komplexní rovině. Autoři jako English, Baker, Broadbent (2006)[10] uvádí tezi, že privatizace přináší výrazné úspory a zlepšení přímo v oblasti realizovaných programů zacházení. Brown (1994) však toto striktně odmítá, neboť podle něj, teze o úsporách nelze potvrdit, vzhledem k nemožnosti sledovat vliv různých proměnných na náklady věznic. „Různorodost vězeňských podmínek ovlivňuje samotnou ekonomiku řízení, neboť například naplněnost věznice má přímý vliv na zajištění plnohodnotných služeb, stejně tak stáří budov, či kvalita bezpečnostního systému zabezpečení dopadá na náklady zajištění provozu, bez ohledu na samotného vlastníka." (Roth, 2010, s. 36) Brown (1994) a Broadbent (2006) doplňují, že privatizace přináší výrazné úspory a zlepšení vězeňského systému jako celku.[11] Brown (2005) a Kirby (2000) považují za kladné faktory jasné formulování podmínek kontraktu, nastavení standardu fungování, schopnost kontrolovat a hodnotit naplňování těchto podmínek. Současně poukazují na negativa fragmentace systému, na slabou kontinuitu péče a nedostatečné sdílení informací a doporučují posílit pravomoci centrálního orgánu a upravit způsob jejich uplatňování směrem k integrovanému řízení systému. Moyle (2000) rozlišuje interní reformy od externích na základě sledovaných proměn v interní rovině, kterými jsou kvalita programů pro vězně, vztah mezi personálem a vězni, či posuzuje počet násilných událostí. Dle mého názoru je nutné se přiklonit k názoru, že samotný status poskytovatele služeb je méně důležitý, než klíčová role regulačního orgánu při prosazování, kontrole a vyhodnocování implementace reformy vězeňského systému. Podobně uvažuje Harding (2001), který nepřisuzuje klíčový význam tomu, zda je věznice spravována státem či soukromou společností, ale zda jsou správně nastavena a dodržována kritéria fungování věznice. Kirby (2000) považuje za kladné faktory jasné formulování podmínek kontraktu, nastavení standardu fungování, schopnost kontrolovat a hodnotit naplňování těchto podmínek. Současně poukazuje na negativa fragmentace systému, na slabou kontinuitu péče a nedostatečné sdílení informací a doporučuje posílit pravomoci centrálního orgánu a upravit způsob jejich uplatňování směrem k integrovanému řízení systému. Z argumentace odborníků[12], kteří jsou zastánci teorie, že samotná privatizace úsporu v nákladech nevytvoří, je patrné, že jasnou odpověď vědecké studie opravdu neposkytují a dospívají k závěru, že existující suma výzkumů nenabízí odpovědným činitelům žádné definitivní vodítko. Dokládá to i studie autorů Archambeaulta a Deise (1998), kteří zpracovali a vyjádřili několik základních okruhů finanční efektivnosti ve třech zkoumaných věznicích. Výsledkem je zjištění, že nelze nalézt významné rozdíly ve fungování a zajištění porovnaných věznic. Určitá rozdílnost je jen výsledkem tzv. „soutěživosti“. Není totiž rozhodující samotný proces privatizace, poněvadž finanční efekt nelze dosáhnout pouze prostřednictvím jediného dodavatele požadovaných služeb, neboť by tak nedošlo ke klíčové „dynamické soutěživosti“. Government Accountability Office („GAO“) (2006) uvedla, že privatizaci nelze zahrnout do jednoznačných příčin úspor nákladů na vězeňství. Srovnání nákladů je velmi problematické, neboť parametry dvou a více jednotek ke srovnání nejsou nikdy podobné. Ke stejnému závěru dochází i Logan (1990), který doporučuje „měřit“ náklady tzv. „cost per day“, protože toto je rozhodující pro vyčíslení nákladů, bez ohledu na formu provozování[13].

Společná analýza autorů Lundahla, Kunze, Brownella, Harrise, (2007) definuje závěr, že soukromé věznice nemohou být konečnou strategií pro reformu vězeňství, ale mohou být užitečným nástrojem pro její zavedení. Nutností je vytvořit smlouvu, která bude motivovat kontraktora k vývoji vytčeným směrem. Skutečným strategickým cílem privatizace vězeňství musí být nejen vybudování několika málo kvalitních soukromých vězení a úspora nákladů, ale „pozitivní změny celého vězeňského systému.“  Archambeault a Deis (1998, s. 3) uvádí: „Nejčastěji zmiňovaným mechanismem změny je totiž právě konkurence a soutěživá dynamika“. Také Sturgess (2009) doporučuje nerozlišovat soukromé a státní věznice, ale nápravná zařízení „soutěživá a nesoutěživá“. Tvrdí, že prioritní je vytvořit konkurenční, soutěživé, tedy tržní prostředí, které může snížit náklady v delším horizontu o 20 až 30 %[14]. Veřejný zájem vyžaduje „… nejlepší možné služby za nejnižší možnou cenu, a zda bude služba zajišťována státní či soukromou společností je irelevantní.“ (Thomas, 1996, s. 22) Právě konkurenční tlaky by měly vést ke hledání maximálně efektivních řešení, vzájemné poměřování nutí k inovacím a zodpovědnému naplňování kontraktu. Další uváděný mechanismus dosahování změn definuje Harding (2001) jako vzájemné obohacování a považuje je za ekvivalent k „dynamice kompetence“. Jiní autoři však tento faktor staví do protikladu ke konkurenci[15], neboť jde o vzájemnou symbiózu a dobrovolné sdílení, zatímco v ryze konkurenčním prostředí si jednotliví aktéři své inovace pečlivě ochraňují.

I když se závěry zkoumaných studií liší, je možné nalézt jejich společný průnik, neboť se shodují na tom, že „… pouze správně nastavené, vhodně řízené a pečlivě kontrolované privatizační projekty mohou sloužit veřejnému zájmu.“ (Austin a Coventry, 2001, s. 21) Z předložené analýzy je tak možné sumarizovat závěry, které odpovídají zjištěným výstupům srovnávacích analýz privátního a státního zajištění vězeňského systému dle Johna Howarda (2002, s. 18): „V případech, kdy hodláme rozhodnout, zda je efektivnější externí či interní způsob zajištění vězeňského systému je nutné vyjít ze závěrů, že neexistují přesvědčivé důkazy o tom, že soukromé věznice vyžadují menší finanční náklady a že chybí širší výzkumy zaměřené na kvalitu a dostupnost služeb soukromých vězení.“  

V další části textu se proto zaměřím na nákladovou analýzu státních vězeňských zařízení v komparaci s vývojem nákladů u vybrané privátní jednotky. Při tomto výzkumu vycházím z teze autora Parka (2000), který definuje tři hlavní indikátory finančních nákladů, 1) náklady na jedno certifikované místo (tj. celkové roční náklady zařízení/ plánovaná maximální kapacita), 2) náklady na jedno využité certifikované místo (podobně jako předchozí kategorie, ovšem nepočítají se neobsazená místa), 3) náklady na jednoho vězně. Dochází zde k závěru, že rozdíly v nákladech operujících s certifikovaným místem klesaly ve prospěch státních věznic (a rozdíl postupně téměř zmizel)[16], avšak rozdíl v nákladech na jednoho vězně byl stále dosti vysoký, nevykazoval tendence k významnějším změnám a pohyboval se mezi 11 – 15 %.[17]  

2. Komparativní analýza „per diem costs“

Pro empirické srovnání úspor vzniklých při zajištění zkoumaných forem zajištění využiji pro danou analýzu čtyři vězeňská zařízení v rámci tzv. demonstrativního projektu („demonstration project“). Tři věznice Elkton, Yazoo City, Forrest City řízené a financované státním rozpočtem a zařízení Taft, které bylo, na základě pětiletého kontraktu, předáno do manažerského řízení privátnímu subjektu. Do výzkumné komparace jsem zahrnul dvě základní kategorie nákladů, tzv. odhadované („predicted cost“) a skutečně zjištěné náklady („observed cost“), které byly vynaloženy v rámci in-house zajištění a v rámci kontraktu (sledované náklady a smluvní platby) a současně jsem provedl odhad nákladů, které při řízení soukromým sektorem lze odstranit, jako „vyhnutelné“. Metodou pro jejich stanovení byla využita forma benchmarkingu[18]z dané oblasti. Na základě kombinací „odhadovaných nákladů“ vyplynulo, že náklady „per diem costs“ pozorované během prvních pěti let výrazně přesahovali smluvní odhadované ceny[19]. Vysvětlit tyto rozdíly ve výpočtu předpokládaných výdajů lze možným nezahrnutím významných nákladů do nákladové struktury nutné na provoz jednotky. Tyto predikce lze jen velmi obecně odhadovat například u kategorie výdajů na potlačení nepokojů vězněných osob, či vznikem mimořádných konfliktních situací. Právě tento parametr je nutné diferencovat dle nebezpečnosti vězněných osob.[20] Z komparace předikovaných nákladů formy in-house zajištění a experimentálního kontraktu vyplývá, že predikované náklady v obou případech jsou pod reálně zjištěnými náklady kontraktu.

Graf 1: Predikované náklady in-house produkce a predikované i zjištěné náklady kontraktu

 

Zdroj: Vlastní úpravy dle dat získaných ze studie The CNA Corporation, 2005.

Graf 1 představuje vývoj „nákladových kategorií“ v průběhu celého pětiletého kontraktu, ze kterého lze zjistit následující výsledky. (1) Zjištěné náklady na kontrakt jsou vyšší než odhadované náklady privátním partnerem (2) kontrakt překračoval denní náklady především v oblasti mezd personálu (3) zjištěné náklady u privátního zajištění nebyly výrazně rozdílné od varianty „státního zajištění“ (4) náklady na provoz řízený „privátním managementem“ byly pouze nepatrně nižší, než při standardním provedení, a to pouze v období prvních dvou roků kontraktu (5) v průběhu posledních dvou let kontraktu byly náklady „per diem costs“ srovnatelné především u zařízení s tzv. mixem kategorií odsouzených dle míry střežení. Ze získaných výsledků je možné identifikovat oblasti potencionálních úspor, tedy především oblast centralizovaných podpůrných nákladů, oblast nákladů na zřízení (aktivaci) a v probíhající konkurenci mezi aktivními poskytovateli. Je zřejmé, že očekávané náklady na in-house zajištění jsou v modelu vyšší, než náklady na kontrakt, ale současně je nutné dodat, že reálně kalkulované náklady jsou k oběma kategoriím vyšší. Z uvedeného důvodu ověříme komparaci nákladů s dalšími vybranými jednotkami. Výsledky této komparace uvádí graf 2. Křivka očekávaných nákladů se pohybuje pod reálnou linií, neboť u všech porovnávaných zařízení jsou reálné náklady vyšší. Pak je možné souhlasit se závěrem Hardinga (2006), tedy že v mnohých případech, kdy vláda hodlá realizovat privatizační kontrakty, jsou pro zefektivnění významu privatizačního procesu pro dané smlouvy užívána data, která jsou záměrně „podhodnocena“ a kontraktor má větší prostor k realizaci úspor. Graf 2 ukazuje očekávané (nevyhnutelné) náklady in-house zajištění.

Graf 2: Zjištěné a predikované nevyhnutelné náklady „per diem costs“

Zdroj: Vlastní úpravy dle dat získaných ze studie The CNA Corporation, 2005.

Po implementaci predikce nákladů zboží a služeb do grafu 2 je vidět vývoj „dalších přímých nákladů", do analýzy prvotně nezahrnutých. Provedené úpravy naznačuje graf 3, ze kterého je patrné, že při zvýšení odhadů „dodatečných“ nákladů, je předpokládané in-house zajištění, pod náklady smluvních operací, a to od 3 roku projektu. V průběhu analýzy bylo zjištěno, že in-house model vykazoval vyšší odhadované náklady („over-estimated“) náklady u zařízení Forrest City a Yazoo City. In - house model náklady v zařízení Elkton v průběhu dvou roků kontraktu a níže odhadované („under-estimated“) náklady za poslední dva roky.[21]

Graf 3: Konečná komparace nákladů kontraktu s vyhnutelnými náklady in-house produkce

 

Zdroj: Vlastní úpravy dle dat získaných ze studie The CNA Corporation, 2005.

Náklady na in-house zajištění se tedy významně mění v průběhu 2. a 3. roku kontraktu. Z komparace grafu 3 lze potvrdit závěr, že soukromé řízení (management zajišťovaný privátním subjektem) vede k významným úsporám pouze v prvních dvou obdobích, avšak v rámci delšího sledovaného období se náklady mění a úspornější provoz je patrný v uvedeném modelu v rámci in-house zajištění.

Graf 4: Celkové náklady na počátku, průběhu a konci zkoumaného období kontraktu

Zdroj: Vlastní úpravy dle dat získaných ze studie The CNA Corporation, 2005.

Konečné výstupy uvedené v grafu 4 ukazují, že vývoj nákladů lze vyhodnotit jako běžné výsledky dosud zpracovaných analýz zabývajících se posouzením efektivnosti privátního zajištění vězeňského systému. I přes mírně klesající trend nákladové křivky, je patrný obdobný vývoj v obou typech zajištění (tedy in-house i kontraktu). Tento výsledek platí i v případě, že zvažujeme celkové náklady nebo oddělujeme nevyhnutelné náklady, a identifikujeme skupinu těch, které lze vyjmout ze základní kalkulace, resp. které lze považovat za typ nákladů, u kterých je možné reálně nalézt úspory. Nicméně, i když odhadované náklady na jednotlivé kontrakty, či interní zajištění jsou velmi podobné, v případě dalšího posuzování je nutné, při hodnocení jednotlivých smluvních vztahů, zvážit další faktory hodnocení kontraktu. Na základě provedené analýzy „per diem costs“ lze souhlasit se závěry Sturgesse (2009), který doporučuje nerozlišovat soukromé a státní věznice, ale důraz klade na vytvoření konkurenčního prostředí, resp. podporuje diferencovat zařízení na „soutěživá a nesoutěživá“.[22] Prioritou je vytvořit tržní prostředí, které je nejefektivnější cestou, jak snížit náklady v delším časovém horizontu.

Výsledky předloženého zkoumání současně potvrzují „chybně zvolené“ metodologické postupy v jednotlivých výzkumných analýzách.  Jak uvádí John Howard Society of Alberta (2000, s. 18), kterého doplňuje Park (2000, s. 6) „… neexistují přesvědčivé důkazy o tom, že soukromé věznice vyžadují menší finanční náklady,“ protože ukazatelé řady studií „… jsou v porovnání nedostatečné a nepokrývají celou šíři úkolů, které jsou vězeňským zařízením ukládány.“ Belenko (2001, s. 49) dodává: „Obtížnost stanovení jasného závěru je mnohdy zdůrazněna také odlišnými metodologickými přístupy jednotlivých studií i zvoleným vzorkem.“ Chybí například posouzení recidivy, které byť je metodologicky velmi obtížné, má větší vypovídací hodnotu o kvalitě penitenciární péče než například počet hodin mimo cely, jehož vliv na nápravu je sice předpokládán, ovšem nikoli přesně empiricky doložen. Jak vyplývá z výše uvedených závěrů, provádět výzkum na základě porovnávání jednotlivých „fragmentů privátního zajištění“ nelze pojmout jako skutečnou validní, empirickou výzkumnou formu. Důvodem jsou výrazně rozdílné podmínky jednotlivých zařízení, personální složení, rozpočet a především také kvalita managementu.

V další kapitole se tak pokusím o vyhodnocení finanční efektivity transformace řízení na soukromý sektor pomocí Loganových dimenzí implementovaných do strukturovaného dotazníkového šetření, s cílem eliminovat zkreslení výsledků vlivem specifických odlišností dané věznice.

 3. Posouzení efektivity privatizace z pohledu služby  

Vzorek 280 respondentů byl rozdělen dle uvedených kritérií. „Umístění na pracovní pozici“[23], dle „délky pracovního praxe“[24] a dle „zkušenosti s privátním či veřejným vězeňstvím.“[25] Z hlediska kategorizace pracovní pozice 182 (65,45%) respondentů pracovalo na pozici řadového zaměstnance, 67 (24,54%) respondentů pracovalo v pozici středního managementu a 30 (10%) respondentů pracovalo na pozici vrcholného managementu. V rámci praktického výkonu služby byla u 58 (21,81%) respondentů zaznamenána praxe do 5 let, u 168 (61,81%) respondentů v praxi od 5 do 10 let, u 45 (16,36%) respondentů byla zaznamenána praxe delší jak 10 let. Zkušenosti s výkonem služby u státní věznice pak mělo 95 (34,54%) respondentů a 182 (65,45%) respondentů zaznamenalo zkušenost z praxí výhradně u privátní jednotky. V rámci této kategorie vznikla klíčová kategorie 59 (21,80%) respondentů, kteří měli zkušenosti v obou typech věznic. Umístění jednotlivých dimenzí v rámci kategorií ukazuje graf 5, ze kterého lze vyčíst „anomálii“ rozdílného vyhodnocení u „dimenze vhodnosti“, která v jednotlivých kategoriích „obdržela“ nejširší rozptyl mezi jednotlivým umístěním.

Graf 5: Dílčí komparace v jednotlivých proměnných

Zdroj: vlastní výpočty dle sběru dat dotazníkového šetření

V kategorii pozice řadového zaměstnance a vrcholného managementu byla zařazena na pozici 3, naproti tomu na pozici praxe od 5 do 10 let byla vyhodnocena na pozici 10, tedy nejvyšší. Na opačném pořadí pak lze vyhodnotit „dimenzi praktické odpovědnosti“, která měla ve všech kategoriích rozptyl od 10 – 8 postavení ve škále, tedy rozptyl nejmenší.

Jak je uvedeno v úvodu, pro potřeby posouzení finanční efektivity vyhodnotíme „dimenzi kvality“ a „dimenzi finanční výhodnosti“, jak uvádí graf 6. 

Graf 6: Vývoj postavení dimenze kvality a dimenze finanční efektivity

Zdroj: vlastní výpočty dle sběru dat dotazníkového šetření

Dimenze „finanční výhodnosti“ je hodnocena nejlépe vrcholným managementem a nejhůře u zaměstnanců, kteří se pohybují v rozmezí pracovní praxe od 5 – 10 let. Zhodnotíme-li pak pozici „dimenze kvality“, ta dosahuje nejlepšího postavení u zkoumané kategorie zaměstnanců s praxí nad 10 let. Jak lze dále vyčíst z grafického znázornění, „dimenze finanční výhodnosti“ dosahuje pozice 2 v hierarchii současně u třech zkoumaných kategorií, tedy u řadových zaměstnanců, středního managementu i zaměstnanců, kteří mají zkušenosti s privátním i veřejným provozem věznice. Dimenze kvality pak dosahuje pozici 1 až u čtyř kategorií, tedy u řadových zaměstnanců, středního a vrcholného managementu a také zaměstnanců se zkušeností s veřejným zajištěním služby. Vyhodnotíme-li komplexně jednotlivé kategorie bez dílčí diferenciace, lze z grafu 7 vyčíst jednak pozice všech zkoumaných atributů Loganových dimenzí, ale také koeficient průměrného pořadí („KPp“). Vyhodnotíme-li obě zkoumané dimenze, při komparaci koeficientu je dimenze „finanční výhodnosti“ na úrovni 2,25 a dimenze kvality služby na pozici 2,50.

Graf 7: Konečná komparace dle proměnných

Zdroj: vlastní výpočty dle sběru dat dotazníkového šetření

4. Kvalitativní posouzení metodou škálování

Aby bylo možné posoudit zkoumanou váhu všech odpovědí, resp. hodnocení jednotlivých dimenzí, byli v rámci sběru dat zaměstnanci věznice podrobeni také posouzení jednotlivých odpovědí, resp. měli zaznamenat váhu odpovědí u charakteristik jednotlivých Loganových[26] dimenzí a to prostřednictvím vyjádření tzv. míry důležitosti vyjádřenou škálou od 1 – 5 dle uvedeného schématu[27]. Výsledná efektivita přínosů privatizačních snah byla vyhodnocena dle dvou dimenzí, tedy „dimenze finanční výhodnosti“ a „dimenze kvality“. Autor Sieberg (2005, s. 38 – 41) se zabýval vlivem efektivity privatizace a kvality služby, kdy uvádí, že „…tlak na maximalizaci zisku (pochopitelný v privátním sektoru) může snížit kvalitu služeb i úroveň ochrany a celkově se promítnout i na míře recidivy mezi vězni. Snaha ušetřit na vězeňském personálu (zaměstnáváním méně kvalifikovaných pracovníků v menších počtech) může posílit negativní nežádoucí efekty prizonizace a představovat i závažné bezpečnostní rizik. Soukromé věznice mohou být z krátkodobého hlediska finančně výhodnější, ale děje se tak pouze na úkor vězeňského personálu, což je velice rizikové.“

Pomocí výše uvedeného ratingu byla zjišťována míra důležitosti odpovědí na předem připravené otázky, jak uvádí tabulka 1.

Tabulka 1: Přehled zkoumaných dimenzí včetně jednotlivých charakteristik

Dimenze vhodnosti

Charakteristika: Kritérium popisuje delegování pravomoci zajištění výkonu vězeňství ze státních do soukromých rukou a obavy z možného upřednostňování zisku kontraktora před veřejným zájmem.

  • Je riziko upřednostnění zisku kontraktora (privátního subjektu) před kvalitou objektivní?

Dimenze finanční výhodnosti

Charakteristika: Pozitivum shledává Logan ve schopnosti kontraktora postavit vězeňské zařízení rychleji, levněji a efektivněji. V rámci provozu se pak chová přirozeně efektivně.

  • Lze považovat privátní věznici za efektivnější ve smyslu nákladovosti?  

Dimenze kvality

Charakteristika: Negativním bodem je předpoklad, že motivace ziskem snižuje kvalitu programů.

  • Je v praxi evidentní vliv případného zisku na kvalitu služby?  

Dimenze přeplněnosti

Charakteristika: Hlavním pozitivem privatizace vězeňství je schopnost kontraktorů řešit aktuální přeplněnost vězeňského systému budováním nových věznic.

  • Byla přeplněnost hlavním důvodem založení privátní věznice?

Dimenze přizpůsobivosti

Charakteristika: Podle Logana jsou kontraktoři při správě privátních zařízení mnohem flexibilnější ve fázích rozhodovacího procesu, jelikož jejich jednání není zatíženo nadbytečnou byrokracií. 

  • Je dle Vašeho mínění, privátní organizace flexibilnější na požadované změny?

Dimenze bezpečnosti

Charakteristika: Negativní charakteristiky v bezpečnostní dimenzi privatizace vězeňství primárně vychází z nekompetentnosti a neprofesionality personálu či nekvalitních technologií zabezpečení.

  • Mohou být bezpečnostní standardy a kvalifikační předpoklady zaměstnanců rozdílné v privátním a státním vězeňském systému?

Dimenze zákonné odpovědnosti

Charakteristika: Přenesení zákonné odpovědnosti na kontraktora může způsobit ztrátu vlády nad dodržováním zákona.

  • Dochází v praxi u privátních zařízení k problémům souvisejících s dodržováním zákona?

Dimenze praktické zákonné odpovědnosti

Charakteristika: Logan v rámci tohoto hlediska upozorňuje na tzv. rozptyl spravedlnosti. V praxi může u privátních organizací dojít k popření vzniklých chyb a otevírá se prostor pro pochybnosti nad skutečným viníkem vzniklé situace.

  • Je možné, aby v reálném smluvním vztahu docházelo skutečně k odchylce v rámci kontraktu?

Dimenze korupce

Charakteristika: Logan zmiňuje, že v rámci privátního zajištění může docházet k tzv. klientelistickým vazbám kontraktorů na justiční systém. 

  • Máte osobní zkušenosti s korupčním jednáním v rámci justičního systému?

Dimenze závislosti

Charakteristika: Dle Logana existují obavy, že privatizací může dojít k neschopnosti státu plnit své tradiční funkce, což by znamenalo marginalizaci jeho moci.

  • Je možné privatizaci vězeňského systému považovat za eliminaci rozhodovacích pravomocí státu v této oblasti?

Zdroj: vlastní práce, dle analýzy Loganových dimenzí privatizace vězeňství

Tabulka 2: Komparace dle pořadí a průměrné míry důležitosti dané odpovědi bivariační analýzou 

 

Dimenze

Koeficient průměrného pořadí (KPp)

Průměrná míra důležitosti

(Ppd)

Dv

Vhodnost

5,50

2,75

Dfv

Finanční výhodnosti

1,25

4,25

Dkv

Kvality

2,50

4,82

Dp

Přeplněnosti

1,50

4,65

Dpř

Přizpůsobivosti

6,50

2,12

Db

Bezpečnosti

5,00

3,56

Dzo

Zákonné odpovědnosti

8,75

3,48

Dpzo

Praktické zákonné odpovědnosti

9,50

2,75

Dk

Korupce

5,75

3,25

Dz

Závislosti

7,75

2,85

Zdroj: vlastní výpočty dle sběru dat z dotazníkového šetření

Nejnižšího koeficientu průměrného pořadí, tedy nejvýznamnějšího postavení dosáhla „dimenze finanční výhodnosti“, tedy koeficient 1,25. „Dimenze kvality“ pak disponuje koeficientem 2,50. Při vyhodnocení váhy daných odpovědí tak lze jednoznačně říci, že váha u obou vyhodnocených dimenzí je hodnota průměrné míry důležitosti 4,25 a vyšší, resp. „dimenze kvality“ dosáhla nejvyššího bodového hodnocení v míře 4,82. Graf 8 ukazuje srovnání posunu jednotlivých dimenzí v rámci analýzy a to s vyjádřením průměrného pořadí důležitosti.

Graf 8: Koeficienty průměrného pořadí jednotlivých dimenzí

Zdroj: vlastní výpočty dle sběru dat dotazníkového šetření

Z jednotlivých křivek grafu je vidět, že dimenze „finanční výhodnosti“ a „dimenze kvality“ jsou na stejné úrovni, tedy na úrovni koeficientu 2,50. V rámci analýzy s využitím váhy odpovědi je úroveň těchto dimenzí rozdílná, tzn. dimenze „finanční výhodnosti“ na hodnotě 1,25 a dimenze „kvality“ na úrovni 2,50.

Závěr

Analýzy vězeňských systémů ukazují, že jakákoliv forma privatizace, či využití soukromého kapitálu, je pro celý systém přínosná, nikoliv však jedinou spásnou myšlenkou. Lze ji chápat pouze jako vhodný element pro zavedení soutěživého a konkurenčního mechanismu do často zkostnatělého státního systému. Samotnou finanční výhodnost a efektivitu privátní subjekt do zkoumaného prostředí automaticky nepřinese. Hlubší analýzy přináší autoři evaluačních studií jako Logan, Harding, Howard a další, jejichž výstupy však také není možné paušalizovat, neboť jejich závěry byly dosaženy různými metodologickými postupy.

I tento předložený příspěvek dokládá, že výzkum dané oblasti je z důvodu rozdílných regionálních a metodologických natolik odlišný, že jednoznačný závěr nelze učinit. Mnou provedená případová studie a dotazníkové šetření jsou zcela v rozporu.

Pro zajištění maximálního stupně validity jsem představenou analýzu pojmul dvojí optikou. Při prvním pohledu se zabývám přímým posouzením nákladů na jednoho vězně a den, které byly vyčísleny z vybraných čtyř amerických zařízení s důrazem na komparaci předem odhadovaných nákladů ve „státních“ i „privátních“ zařízeních. Z výstupů srovnání je patrné, že privatizace, resp. zařízení řízené privátní společností (náš model), výrazné nákladové úspory nepřinesla. Při rozboru konkrétních nákladů došlo pouze k nepatrnému rozdílu v prvních dvou sledovaných letech kontraktu, v dalším období jeho trvání se úroveň nákladů vyrovnala. Při analýze nákladů sledované jednotky (státní jednotka řízená privátním subjektem) byly zjištěny částečné úspory v celkových nákladech, avšak v malém rozsahu.

Druhou formu posouzení jsem založil na kvalitativním posouzení náhledu na efektivitu privatizace v dané oblasti prostřednictvím předem definovaných proměnných. V rámci této části jsem využil charakteristiky tzv. Loganových dimenzí, které jsem sestavil pro výzkumu zavádění privatizačních snah do vězeňského systému. Výsledky ukázaly, že finanční efektivitu privatizace shledávají v nejširším měřítku zástupci vrcholného managementu vězeňských zařízení a koeficient vlivu privatizace na kvalitu procesu je nejvyšší u zaměstnanců s praxí delší jak 10 let. Ve škále vyjadřující koeficient průměrného pořadí se hodnota „dimenze finanční výhodnosti“ (Dfv) pohybovala na úrovni 1,25 a v průměrném pořadí důležitosti na hodnotě 4,25. „Dimenze kvality“ (Dkv) pak představovala úroveň 2,50 pro koeficient průměrného pořadí a pro průměrné pořadí důležitosti skončila na téměř shodném postavení jako výše zkoumaná dimenze, tedy na úrovni 4,82. Vše tedy podporuje tezi o přínosech privatizačního mechanismu.  

Závěrem tedy mohu potvrdit argumenty, že privatizaci rozhodně není možné označit za spásné řešení současného vězeňství, ale je nutné mít na paměti, že vstup privátních subjektů a vytvoření tak tržního prostředí do vězeňských podmínek je rozhodně efektivním krokem pro zlepšení kvality celého procesu.

Literatura

Archambeault, W. - Deis, D. (1998). Cost effectiveness Comparisons of Private Versus Public Prisons in Lousiana  [on line] [cit.2010-03-20). Dostupný z www: www.doc.state.ok.us/offenders/ocjrc/97_98cost%20effectiveness%20comparisons.pdf.

Austin, J. - Coventry, G. (2001). Emerging Issues on Privatized Prisons. [on line] [cit.2010-03-20). Dostupný z www: www.ncjrs.gov/pdffiles1/bja/181249.pdf,.

Belenko, S. (2001). Literature Review of Private Prison Costs. [on line] [cit.2010-06-20). Dostupný z www:  njpba351.com/sitebuildercontent/sitebuilderfiles/litreviewofcosts.pdf.

Blumstein, J. F. - Cohen, M. A. - Seth, S. (2007). Do Goverment Agencies Respond to Market Pressures? Evidence from Private Prison,  2007. [on line] [cit.2009-08-20). Dostupný z www: http://papers.ssrn.com/sol3/papers.cfm?abstract_id=441007).

Broadbent, J. et al. (2006). Control and Legitimation in Government: Accounability Process.“  [on line] [cit.2010-08-2). Dostupný z www: http://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S10452,

Brown, A. (1994). „Economic Aspects of Prison Privatisation: The Queensland Experience. [on line] [cit.2011-01-12). Dostupný z www: http://www.aic.gov.au/publications/previous%20series/proceedings/1-27/~/media/publications/proceedings/23/brown.ashx.

Brown, M. et al. (2005). Value for Money from NSW Correctional Centres. [on line] [cit.2012-06-24) Dostupný z www: (http://www.parliament.nsw.gov.au/prod/PARLMENT/committee.nsf/0/80f365e089726b75ca25708300191671/FILE/Value%20for%20Money%20from%20NSW%20Correctional%20Centres%20Report.pdf).

Bureš, O. (2006). Privatizace operací pro udržení míru, Mezinárodní vztahy 41, no. 2, 143-157.

Bureš, O. (2009). Jak regulovat soukromé vojenské společnosti? Mezinárodní vztahy 44, no. 4, 85-107.

Bureš, O. (2012). Private Security Companies in the Czech Republic: An Exploratory Analysis Central European Journal of International and Security Studies 6, no. 2, 49-68.

Bureš et al.(2011). Historie soukromých vojenských společností, Vojenské rozhledy 20, no. 3, 76-93.

Corrections Corporation of America. (2009). Annual report 2009, Correction Corporation of America. [on line] [cit.2010-03-20). Dostupný z www: http://www.corectionscorp.com/.

Dillulio, J. (1990). The duty to govern: a critical perspective on the private management.

Donahue, J.(1989). The Privatization Decision,“ [on line] [cit.2010-03-20). Dostupný z www:   http://www.unz.org/Pub/WashingtonMonthly-1989nov-00055?View=PDF.

GEO Group of America.(2010). The GEO Group Reports Fourth Quarter. [on line] [cit.2010-04-20). Dostupný z www:  http://www.thegeogroupinc.com/about.asp.

Harding, R.(2001). Private prison. Crime and Justice 28. , 265-346.

HM Prison Service. (2009). Prison Population. [on line] [cit.2010-10-11). Dostupný z www:  http://www.hmprisonservice.gov.uk/assets/documents/1000441Fprisoner_population_jan_09.pdf

John Howard Society of Alberta. (2002). Privatization of Corrections. [on line] [cit.2010-03-20). Dostupný z www:  http://www.johnhoward.ab.ca/pub/C46.htm.

Keating, M. (1990). Public Over Private: Monitoring the Performance of Privately. Rutgers University Press, vol. 4. no. 5, p.130-154.

Kirby, P. at al. (2000). Report of the independent investigation into the management and operation of Victoria’s private prisons. [on line] [cit.2010-08- 14). Dostupný z www: http://www.justice.vic.gov.au/wps/wcm/connect/DOJ+Internet/resources/file/eb8d7d0f68d7472/KirbyPart1.

Kulíšek, J. (2001). Soukromé vojenské společnosti: Nový faktor společného operačního prostředí, Vojenské rozhledy 20, no. 3, 71-96;

Lafer, G. (1999). Captive Labor,  1999. [on line] [cit.2010-05- 10). Dostupný z www:

http://www.prospect.org/cs/articles?articleId=4503 (přístup získán 10.05.2010).

Logan, Ch. (1990). Private Prisons: Cons & Pros. Oxford: Oxford University Press.

Lundahl, B. et al. (2007). Prison Privatization: A Meta-Analysis of Cost Effectiveness and Quality of Confinement Indicators,“ Utah Criminal Justice Center, College of Social Work University of Utah.

McDonald, D. (1992). Private Penal Institutions. Crime and Justice 16, 361-419.

McDonald et al. (1998). Private Prisons in the United States, Cambridge: Abt Associates Inc.

Moyle, P. (2000). Profiting from Punishment: Private Prisons in Australia: Reform or Regression. Australia: Pluto Press.

Nelson, J. (2005). Competition in Corrections: Comaparing Public and Private Sector Operations. The CNA Corporation. [on line] [cit.2012-12- 10). Dostupný z www: www.bop.gov/news/research_projects/published.../cnanelson.pdf.

Nový, J. a Zapletalová, P. (2007). Nové jevy v činnosti ozbrojených sil – nárůst zapojení PMC a PSC do ozbrojených misí, Vojenské rozhledy 16, zvláštní ekonomické číslo, 139-144.

Ntsobi, M., P. (2005). Privatisation of Prisons and Prison Services in South Africa.“  [on line] [cit.2010-06-20). Dostupný z www: http://etd.uwc.ac.za/usrfiles/modules/etd/docs/etd_gen8Srv25Nme4_5575_1181896181.pdf .

Park, I. (2000). Review of Comparative Costs and Performance of Privately and Publicly Operated Prisons. [on line] [cit.2010-08-02). Dostupný z www: http://www.homeoffice.gov.uk/rds/pdfs/hosb600.pdf,

Peková, J. et al. (2005). Veřejná správa a finance veřejného sektoru. 2. rozšířené vydání. . Praha: ASPI, a.s., 556 s. ?SBN 80-7357-052-1.

Roth, L. (2004). Privatisation of Prisons. [on line] [cit.2010-11-17). Dostupný z www: http://www.parliament.nsw.gov.au/prod/parlment/publications.nsf/key/ResearchBp200403.

Sturgess, G., L. (2009). Submission to NSW Legislative Council Inquiry into the Privatisation of Prisons and Prison-related Services. [on line] [cit.2011-03-20). Dostupný z www:  http://www.parliament.nsw.gov.au/Prod/parlment/committee.nsf/0/f3dfd9f9f412610cca2575c30083764b/F.

Thomas, Ch. (1996). Comparing the Cost and Performance of Public and Private Prisons in Arizona Public-Private Prison Comparison,Arizona Department of Corrections. [on line] [cit.2012-03-20). Dostupný z www: cjr.sagepub.com/content/21/1/62.refs.

US Bureau of Justice Statistic. (2008). Census of State and Federal Correctional Facilities. [on line] [cit.2012-03-20). Dostupný z www:  http://bjs.ojp.usdoj.gov/content/pub/pdf/csfcf05.pdf.  

Weiss, R., in Matthews, R. (ed.).(1989).  Private Prisons and the State,  Privatizing Criminal Justice, 24-51.

Zito, M. (2003). Prison Privatization: Past and Present. International Foundation for Protection Officers [on line] [cit.2010-08-11). Dostupný z www: http://www.ifpo.org/articlebank/prison_privatization.html).

 

[2] V příspěvku detailně nedefinuji míru účasti privátního partnera a je tedy nutné uvažovat ve smyslu širokého záběru definice, tj. od PPP formy financování některé části až po úplnou privatizaci služby. Např. Zito (2003) ve svém článku „Prison Privatization: Past and Present“ uvádí tuto základní typologii:1. převedeni stávajících věznic pod kontrolu kontraktora; 2. navržení, postavení a provoz nových věznic; 3. zajištění pouze dílčích služeb.

[3]Peková k tomuto uvádí: „Vedle efektivnosti a hospodárnosti vstupuje do popředí otázka schopnosti zabezpečení poskytování veřejného statku či jeho existence. Poptávka budoucích uživatelů na jedné straně a nedostatek potřebných zdrojů na druhé, pak nutí samosprávu zabezpečit poskytování statků subjekty mimo veřejný sektor.“ (Peková, 2005, s. 534)

[4] Např. ve Velké Británii tvoří vězni v soukromých věznicích 11 % vězeňské populace (HM Prison Service 2009), v Austrálii dokonce 17 % (Roth 2004).

[5] V této souvislosti je nutné uvést, že česká akademická půda problematiku vězeňství z pohledu privatizaci vůbec neřeší. Jednotlivé práce zabývající se touto problematikou jsou zkoumány na úrovni pedagogických věd, penologie či etopedie. 

[6] Privátní zařízení ve státě Lousiana v USA, Kansas Department of Corrections, 900 SW Jackson, Landon State Office Building, Topeka, Kansas 66612-1284. Sběr dat byl proveden v rámci pracovní, výměnné stáže programu Gruntwig -http://ec.europa.eu/education/llp/doc/call12/fiches/grund2_cs.pdf

[7] Bureš, O. (2006, 2009, 2011, 2012), Kulíšek, J. (2011), Nový, J. a Zapletalová, P. (2007).

[8]V ČR jsou průměrné náklady na zajištění jednoho vězně na jeden den asi 900 Kč (Vězeňská služba ČR, 2007).

[9] Srov. Roth (2004), Ntsobi (2005), Laffer (1999).

[10] Tato trojice autorů vypracovala případovou studii zkušeností z Austrálie, USA a Spojeného království.

[11] Například vyšší ekonomický dopad, resp. nižší náklady na jednoho vězně, jsou prokázány v zařízeních, kde je vyšší kapacita vězeňské populace.

[12] např. Donahue (1989), Keating (1990), Logan (1990), McDonald (1990), Weiss (1989).

[13] GAO (2006) uvedlo, že věznice se 400 vězni operuje s nižšímy denními náklady na jednoho vězně, než jednotky s kapacitou 200 vězněných osob a není rozhodující, zda se jedná o privátní či státní zařízení.

[14] Velký potenciál k úsporám je spatřován především v personálních nákladech, které tvoří tři čtvrtiny všech nákladů na provoz věznice.

[15] např. Blumstein, Cohen a Seth, (2007).

[16]Rozdílný trend zachycený jednotlivými indikátory je dán především odlišným započítáváním přeplněnosti. Zatímco první jmenovaný indikátor nezachycuje přeplněnost vůbec, naopak poslední dokáže změny v počtu vězňů zachytit velice dobře. Bohužel jsou mnohdy nedostatečně nediskutovány výhody a nevýhody použití jednotlivých indikátorů.

[17] Při posouzení finanční efektivity se ukazuje klesající velikost úspor, kterou soukromé věznice přinášejí.

[18]„Benchmarking“ je v ekonomické teorii název pro obchodní strategii, která je založena na analýze vlastní firmy i konkurence a na využívání a aplikaci nejlepších dostupných metod a prostředků. Základním nástrojem je právě přejímání pozitivních zkušeností od konkurence a jejich využití.

[19] Například model předpovídal smluvní náklady 34,83() „per diem costs“ s ohledem na průměrnou denní populaci, avšak průměrné výdaje na vězně a den činil 38,62().

[20] Statistiky US Bureau of Justice Statistic (2008) uvádějí, že vývoj konfliktních situací a náklady na jejich řešení mají vzestupnou tendenci od kategorie s mírný režimem („minimum security“) do nejpřísnějšího typu („maximum security“).

[21] V rámci detailnější analýzy počtu populace ve Forrest City a Yazoo City bylo zjištěno, že stav byl nadhodnocen a to vzhledem k zařízení Elkton, protože bylo do uvedených dvou umístěno méně odsouzených. Současně nebyla do modelu zahrnuta změna v rámci tzv. bezpečnostní kategorie z kategorie „mimimum security.“

[22] Viz. předchozí kapitola

[23] V této kategorii byly nabídnuty podmínky pozice, řadového zaměstnance, středního a vrcholného managementu.

[24] Rozmezí praxe bylo do 5 let, od 5 let do 10 let praxe a nad 10 let.

[25] Odpověď byla rozdlěna na ANO, NE či ČÁSTEČNĚ.

[26] Charles H. Logan, Associate Professor of Sociology, University of Connecticut, Storrs, US.

[27] 1 – nevím, 2 – ne, 3 – spíše ne, 4 – spíše ano, 5 – ano.

Tato studie je výstupem z grantu P408/11/0395 financovaném Grantovou agenturou České republiky, jíž autor tímto děkuje za finanční podporu výzkumu problematiky privatizace bezpečnosti Privatizace bezpečnosti: Role aktérů privátního sektoru v reakcích na současné bezpečnostní hrozby.

Petr Juříček, University of Economic, Faculty of Economics, W. Churchill Sq. 4, CZ – 160 67 Prague 3 ()

 

Tagy článku

SECURITY magazín je ve své tištěné podobě první a jediný český odborný časopis o komerční bezpečnosti a vychází od roku 1994. SECURITY magazín se orientuje především na profesionály v přímém výkonu služby v soukromých bezpečnostních agenturách a ve firmách, které poskytují technické bezpečnostní služby. Je určen také manažerům, kteří uvedené služby prodávají a řídí a bezpečnostním specialistům, kteří bezpečnostní služby nakupují v soukromém i státním sektoru. Zkušenosti a informace v SECURITY magazínu jsou ale určeny i laické veřejnosti, potenciálním zákazníkům, kteří o bezpečnosti velmi často mluví a ne vždy jí rozumí nebo chápou její specifika. SECURITY magazín chce tradiční spoluprací s akademickým prostředím a experty v oboru dokázat, že komerční bezpečnost je multioborová disciplína, úzce propojená požadavky norem a předpisů a je v mnoha ohledech založena na moderních vyspělých technologiích, které mohou instalovat a provozovat pouze vzdělaní specialisté.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.Další informace
e-mail:
heslo:
CapsLock je aktivní.
Chyba: zadaný e-mail nebo heslo je špatně!
e-mail: