Emmanuel Macron rozhodl, že francouzská armáda nebude při vzpomínkových akcích věnovaných vítězství v 1. světové válce defilovat ulicemi Paříže. Elysejský palác se obává "příliš vojenského výrazu" státních ceremonií, jež se budou odehrávat také před očima německé kancléřky Merkelové.
Byla Velká válka z let 1914-1918, jejíž 100. výročí si letos připomínáme, hrůzyplným masakrem, nebo vítězstvím Francie a jejích spojenců? Samozřejmě obojí, ale pro Emmanuela Macrona připadá do úvahy jen první charakteristika.
Podle Jean-Dominique Mercheta z listu L'Opinion byl prezidentem 18. října zkrácen program vzpomínkové akce, s níž je počítáno pro oslavu příměří z roku 1918 na 11. listopad. Bylo rozhodnuto neslavit francouzský úspěch ve střetu s Německem, ve své době nepřítelem. "Smyslem této připomínky není oslavit vítězství z roku 1918. Neproběhne defilé ani vojenské přehlídky," říká zdroj L'Opinionu. V reakci na to, že si generální štáb přál vzdát hold francouzským maršálům, což by mimochodem vedlo k poněkud pikantnímu problému holdu maršálu Pétainovi, který stál během 2. světové války v čele loutkového vichystického režimu spolupracujícího s nacisty. Emmanuel Macron tento problém vyřešil po svém.
Psali jsme: Macron: Francie potřebuje Německo pro reformu EU
A proč vlastně taková zdrženlivost? Prezident, který se podle svých poradců "dívá dějinám do tváře", by byl rád, kdybychom vnímali Velkou válku zejména jako "nezměrnou hekatombu", během níž byli "bojující, kteří budou v centru pozornosti připomínek, především a v zásadě do armády odvedení a vyzbojení civilisté." Je jistě obtížné tento aspekt pominout. Velká válka stála životy 9,5 milionu lidí, z nich asi 1,5 milionu Francouzů, a zdecimovala celé generace, přičemž přeživší se vraceli s válečnými traumaty, ať už fyzickými nebo psychickými. Podle Emmanuela Macrona má však lítost přehlušit jakýkoli hold jakkoli bolestnému, přesto velkému vítězství. "Vojákům to může připadat zvláštní," připouští Elysejský palác.
Zajímavostí je, že "znamenitým hostem ceremonií" bude německá kancléřka Angela Merkelová. A Elysejský palác upřesnil, že program těchto ceremonií byl s Německem, jež bylo porážkou z roku 1918 velmi dotčeno, pečlivě konzultován. Díky tomu lze možná absenci politického holdu francouzské armádě porozumět lépe. Přitom ani Britové, ani Američané, coby hlavní spojenci Francie v 1. světové válce, k takovému kroku nepřistoupili, a 11. listopadu velké vojenské přehlídky uspořádají.
Vztahy Emmanuela Macrona s armádou poznamenal již jeho známý výrok: "já jsem váš šéf!" Odpověděl jím na veřejnou kritiku úsporných opatření rozpočtu z léta 2017, nedlouho po svém nástupu. Kritiku vyslovil před poslanci generál Villiers, náčelník generálního štábu. Po Macronově odpovědi (a přehlídce ke 14. červenci) svou funkci opustil.
Psali jsme: Macron brzy představí projekt posílení evropské bezpečnosti
Francie svým způsobem navazuje na rok 2005, kdy nebyla na vládní úrovni oficiální zastoupena při 200. výročí Napoleonovy bitvy u Slavkova, snad aby "neoslavovala" vítězství "diktátora", který mj. "obnovil otroctví", zato však vyslala svou vlajkovou loď, jadernou letadlovou loď Charles de Gaulle, k ceremonii připomínající bitvu u Trafalgaru. Nyní je to tedy první světová válka. Podle patrně moderního pohledu na věc jen zbytečné vraždění, spory asi bývalo bylo možné vyřešit u stolu, oběti a úsilí armády jsou předmětem lítosti a smutku, rozhodně ne vděku či obdivu. Nebylo by to taktní vůči poraženému.
Poraženému? Navazuje snad dnešní Německo v něčem a především na poli mezinárodní politiky na vilémovské císařství? A jak dlouho bude trvat, než vděk, obdiv a úlevu z vítězství překryje zcela taktní a politicky korektní lítost 8. května?
Zdroj: Marianne.net