foto: U.S. Army / Public domain /USA v Sýrii
Zatímco v Evropě se Donald Trump snaží omezit působení amerických ozbrojených sil, v Sýrii jsou nadále alokovány americké jednotky údajně kvůli ISIS.
Na vojenskou přítomnost v USA by se pod tlakem mezinárodního dění pomalu zapomnělo. Jenže dva mrtví američtí vojáci z 13. prosince tento stav opět připomněli s vyvstávajícím otazníkem, proč vlastně všude možně šetřící Trump setrvává v regionu, kde už je vliv USA minimální a rozhodují jiné země. Nemá smysl si nic namlouvat, Blízký východ nikdy nebyl region, kde by se americká, často velmi hloupá, politika setkávala s nějakými výraznými úspěchy. V zásadě se dá říci, že od katastrofy v podobě islamistického teroristického hnutí ISIS vyklidily Spojené státy v regionu pozice. Na jejich místo nastoupilo Turecko, Írán, Izrael a Saúdská Arábie. Někde v pozadí se stále ještě pohybuje Rusko, stejně jako USA.
Dva mrtví Američané v Sýrii
TWZ v souvislosti s úmrtím dvou amerických vojáků v Sýrii uvádí, že jejich smrt souvisí se stále probíhajícími protiteroristickými operacemi v regionu. Tedy boj proti ISIS. Na místě úmrtí lze na videu spatřit vrtulníky MH-60 Black Hawk nebo Sikorsky HH-60 zřejmě jako demonstraci síly. USA mají ve východní Sýrii stále tisíc vojáků jako součást protiteroristické koalice, do které se aktuálně připojila i samotná Sýrie. Vše v situaci, kdy jsou Američané podle NSJ v oblasti, která je už zcela mimo jejich strategické zájmy. Paradoxní je, že se prakticky vytlačili sami svými rozhodnutími.
Podíl viny USA na vzniku ISIS
Nestabilita regionu zcela jednoznačně vzešla z Druhé války v Perském zálivu. Především kompletní rozbití vládnoucí strany Baas zcela destabilizovalo do té doby poměrně sekulární Irák, který se propadl na okraj občanské války a sektářského násilí. USA zařídily svobodné volby, které ale paradoxně nepřipravenou společnost radikalizovaly. Velmi brzy se o své slovo přihlásil šíitský Írán, který má v Iráku spoustu souvěrců a hlavně se část obyvatelstva radikalizovala v rámci islámského fundamentalismu, což vedlo ke vzniku ISIS. Druhou ranou pro region bylo arabské jaro, které Američané zásadním způsobem podporovali v jakési naivní představě, že arabské obyvatelstvo je připravené na demokracii.
ISIS v Sýrii v rámci Arabského jara
Nejzásadnějším důsledkem byla revoluce v Sýrii proti vládnoucí rodině Asadů, což umožnilo proniknutí ISIS do země, vyvolalo asertivitu Turecka a vstup Íránu a Ruska do války na straně Bašára Asada. V rámci voleb byli Američané v Iráku v podstatě vytlačeni a ze Sýrie je v důsledcích vyhnala nesmyslnost samotného angažmá. V zásadě ihned po rozhodujících porážkách Islámského státu. V zemi už bylo tak velké množství regionálních vlivů, že by tam Američané buď museli dávat velké množství peněz nebo zmizet. Druhá volba se prakticky stala realitou s tím, že v místě je ještě kontingent o síle 1 000 vojáků. Situace je na Blízkém východě do značné míry patová.
Působení USA v Sýrii postrádá důvod
Vlivů je tak velké množství, že aktuálně neexistuje hrozba vzniku něčeho dominantního jako byl ISIS. Vliv Ruska prakticky zmizel, Turecko se snaží naplnit jakousi snahu o obnovu slávy osmanské říše a Erdogan by se chtěl stát vůdcem islámského světa. Jenže to má jeden háček, není Arab. USA stále udržují výborné vztahy především se Saúdskou Arábií a Jordánskem, jejichž královské rodiny mají v arabském světě zcela zásadní vliv. Kromě části Iráku nikdo nechce Írán, který je prakticky poslední zemí Blízkého východu, kde zůstal Rusům vliv. A Teherán nechce vůbec nikdo.
Do všeho stále výrazněji vstupuje Izrael, který potichu a postupně normalizuje vztahy s řadou arabských zemí v čele s Egyptem a Jordánskem. Za povšimnutí stojí, že Gaza daleko více vzrušuje evropské progresivisty než vůdce arabského světa, kteří si dobře uvědomují, že palestinští Arabové jsou obrovský problém. Prakticky všichni. Celá situace už je delší dobu konstantní a především v Sýrii nemají Američané téměř žádný fyzický vliv. Nový režim má za zády Turecko a pochopitelně inklinuje k arabskému světu. Smrt obou vojáků je poměrně zbytečná. USA představují v problematických provinciích velmi lákavý cíl pro radikály a v místě v zásadě nemohou nic dokázat. Proč tam dále setrvávají je poměrně záhadou.
Tagy