Ruský hybrid Admirál Kuzněcov byl od počátku důkazem zaostalosti Sovětského svazu

Ruský hybrid Admirál Kuzněcov byl od počátku důkazem zaostalosti Sovětského svazu
foto: ermaleksandr / Flickr/Admirál Kuzněcov

Nad jedinou ruskou letadlovou lodí Admirál Kuzněcov se smráká už velmi dlouho. Plavidlo bylo odsouzeno k nezdaru prakticky od počátku vývoje. Už se jen čeká, až ruská admiralita vynese definitivní ortel.

Podle The National Interest už tráví jediná ruská letadlová loď Admirál Kuzněcov v suchém doku osm let a zdá se, že Kreml do jeho oprav nadále investuje. Klasická ruská tvrdošíjnost spojená s prestiží Moskvy zřejmě jen oddaluje nevyhnutelné. Definitivní odpis plavidla, které má zcela zásadní nedostatky vyplývající z technologií ze sedmdesátých let. Celá historie Admirála Kuzněcova je plná kompromisů, technických potíží a havárií, které se daly čekat od chvíle, kdy byla loď jen na papíře. Zkostnatělost sovětského systému se projevila už právě při určování charakteristiky plavidla. Část admirality SSSR chtěla klasickou letadlovou loď jako měli Američané, jenže nakonec zvítězila klasická ruská megalomanská klasika, která upřednostňovala těžce vyzbrojené válečné lodě z prestižních důvodů. 

Gerontové Sovětského svazu si prosadili své 

 

Starci si určili, že plavidlo bude velmi těžce ozbrojené a bude mít velkou palebnou sílu. Jako hlavní argument pro letadlový křižník byla možnost proplutí Bosporem a Dardanely, kam klasické letadlové lodě nemohou. Takže samotná funkčnost Kuzněcova jako letadlové lodi byla výrazně determinována raketovou výzbrojí. Tu činí baterie dvanácti protilodních střel P-700 Granit, na palubě je 24 vertikálních systémů PVO pro 192 střel 3K95 Kinžal, dále osm raketových systémů Kaštan. A navíc je na palubě protiponorkový a protitorpédový systém RBU-12000 UDAV-I. Výsledek je pochopitelně zásadní potlačení možností letadel. Třeba jen díky omezení zásob paliva, hangárů a technického zázemí.

Admirál Kuzněcov 

Admirál Kuzněcov nemá CATOBAR je na pravěký mazut

 

Právě nedostatek prostoru pro zázemí Su-33 a MiG-29K se ještě zvýraznil s dalším faktorem. Respektovaný server 19fortyfive.com uvádí jako kritickou chybu Admirála Kuzněcova neschopnost Sovětského svazu zvládnout složitou technologii parních katapultů. Takže CATOBAR nakonec nahradila konfigurace STOBAR, tedy skokanský můstek na přídi. To letouny limitovalo ohledně paliva i nesených střel. Přirozeně značná zátěž pro životnost letadel i jejich operační schopnosti. To se projevilo při nasazení v Sýrii. Ruská propaganda psala o 420 provedených vzletech a zničení více než 1 000 cílů. Realita byla ovšem taková, že většina operací byla prováděna z pozemního letiště. Navíc ztráta jednoho Su-33 a jednoho MiG-29K šla na vrub přetržení záchytného lana. 

Je nutné si uvědomit, že Admirál Kuzněcov byl postaven na Ukrajině. Při rozdělení ho nedokončený Kreml honem přesunul k severní flotile. Ztráta zázemí a know how zásadně přispěla k celkovým potížím ruského plavidla. Zásadním problémem Kuzněcova je pohonná jednotka. Jedná se o konvenční parní elektrárnu, jejímž největším problémem je palivo. Tím je mazut. Technologie, kterou západ opustil již v sedmdesátých letech. Je neefektivní, těžko se s ním pracuje a v kombinaci s nekvalitními trubkami systému, vadnými kotly a celkovou složitostí to byl základ všech potíží plavidla. 

Admirál Kuzněcov

Admirál Kuzněcov je zřejmě neopravitelný

 

Koneckonců nutný odtah Admirála Kuzněcova od pobřeží Sýrie v roce 2012 šel právě na vrub těmto problémům. Od té chvíle byl křižník doprovázen neustále zaoceánským remorkérem. Klasická černá kouřová stopa plavidla je způsobena nedokonalým spalováním v důsledku konzistentního předehřátí viskózního paliva před jeho vstřikováním do kotlů. Zjednodušeně řečeno moderní technologie šly mimo Sovětský svaz už v sedmdesátých letech a Rusko je fakticky pokračovatelem této praxe. Ve válce na Ukrajině je to jasně patrné. 

Neustálé opravy Admirála Kuzněcova zcela determinovali piloty letadel. Ty potřebují praxi. Aktuálně praktikují v Baltském moři a jejich dovednosti námořních pilotů jdou naprosto vniveč. Pád suchého doku PD-50 na plavidlo z roku 2018 je velmi známý. Požáry z let 2019 a 2022 také. Když si k tomu připočteme nesmrtelnou ruskou korupci, která se Kuzněcova nepokrytě týká a zcela zásadní reznutí křižníku, už se spíše jen čeká na to, až admiralita a Putin pochopí, že s propagandou je konec. Kreml není schopen vyměnit pohonný systém a veškeré know how posádky je pryč. Pravděpodobnost návratu plavidla do služby je minimální. 

 

Tagy