AHRLAC alias Bronco II nabízen americkému velitelství speciálních sil

Americké velitelství speciálních sil hodlá pořídit celkem 75 lehkých útočných letounů. Krom toho mají plnit i další úkoly. Jedním z nabízených typů je i původně jihoafrický AHRLAC alias Bronco II.

Americké velitelství speciálních operací SOCOM (United States Special Operations Command) oznámilo záměr pořízení vlastních útočných letounů už začátkem roku. Počátkem května následně došlo k oznámení uzavření partnerství mezi společností Leidos, dodavatelem pro americkou armádu, a jihoafrickou společností Pramount Group. Výcvik má zajišťovat Vertex Aerospace. Nabídnout hodlají letoun AHRLAC (Advanced High Performance Reconnaissance Light Aircraft) pojmenovaný v rámci společné snahy jako Bronco II.

Oproti proudovým bojovým letounům nabízí ty turbovrtulové několikanásobně nižší cenu i podstatně nižší náklady na samotný provoz. Jejich nasazení v místě, respektive poblíž místa nasazení může být taktéž jednodušší. Naopak nižší rychlosti mohou být například u průzkumných misí a vyčkávání výhodou. Pochopitelně jsou však zranitelnější proti protiletadlovým obranám stejně jako proti stíhacím letounům, proti kterému v podstatě nemají šanci.

Název Bronco II dává najevo, že svým určením volně navazuje na lehký útočný a pozorovací letoun North American Rockwell. Krom určení a konstrukčního řešení výškovek, tandemové kabiny pilota a dvojité ocasní konfigurace jde ovšem o na něm nezávisle v Jižní Africe vyvinutý a nový typ letounu pod označením AHRLAC. V případě ozbrojené verze se lze setkat také s označením „Mwari“.

 

                           North American Rockwell OV-10 Bronco (autor: NASA, Wikimedia Commons)

Velkou výhodou Mwari alias Bronco II je modulární řešení užitečného zařízení v trupu pod prostorem pro posádku. Vedle průzkumných EO/IR (Electro-Optical/Infra-Red) a SIGINT (Signals Intelligence) navrhuje výrobce celou řadu dalších možností. Mezi ně patří ELINT (electronic intelligence), dále pak zdravotnický zásobovací box, či standardní zásobovací box, nádrž s palivem i modul pro vzdušný odhoz nákladu. Výměna takového modulu přitom má být realizovatelná během pouhých 2 hodin, což umožní letoun překonfigurovat přímo v terénu. Do podvěsu pod křídla je pak možné umístit celé spektrum výzbroje.

Bronco II má mít dolet na hranici kolem 2 130 km, s externími přídavnými nádržemi ještě více. K přepravě na větší vzdálenosti blíže k místu nasazení bude pochopitelně potřeba využívat transportní letouny. Do turbovrtulového C-130 se vejde jeden složený Bronco II, do většího C-17 pak dokonce dva. Při typické misi bude moci letoun zůstat v oblasti vzdálené 370 km po dobu 4 hodin – provádět průzkum a vyčkávat na podporu pozemních jednotek nebo k vhodnému okamžiku k provedení úderu, či výsadku materiálu.

                                     A-29 Super Tucano (Autor: Wikimedia Commons, public domain)

Celkem plánuje velitelství speciálních operací pořízení 75 lehkých útočných letounů – ne všechny však nutně musí být stejného typu. Ve hře tak jsou i ostatní typy lehkých turbovrtulových útočných letounů jako především A-29 Super Tucano, které prozatím v nižších počtech bude provozovat AFSOC (Air Force Special Operations Command). Z části se bude jednat o náhradu strojů U-28A, které jsou modifikací typu Pilatus PC-12 pro provádění zpravodajských, sledovacích a průzkumných úkolů. K letovým demonstracím má dojít už letos v listopadu.

 

Autor: Michal Polák