Akvizice SPYDER - MO poprvé počítá už na začátku s náklady na životní cyklus. Je to důkaz zlepšeného plánování a transparentnosti

Akvizice SPYDER - MO poprvé počítá už na začátku s náklady na životní cyklus. Je to důkaz zlepšeného plánování a transparentnosti
Autor fotografie: SPYDER|Popisek: Tatra
20 / 09 / 2021, 15:00

Kolegium ministra obrany dnes schválilo parametry dlouho připravované a poslední velké akvizice končícího funkčního období vlády - protiletadlové komplety krátkého a středního dosahu (SHORAD) SPYDER, které dodá na základně mezivládní dohody s Izraelem společnost RAFAEL, s významnou účastí českého obranného průmyslu, který převýší požadovaných minimálně 30 %. Pořizovací cena je vyšší, než s jakou MO dlouhodobě pracovalo, ale výrazně nižší, než jaká přišla z Izraele na jaře. A poněkud nepochopitelně se v uplynulých dnech spustila mediální bouře ve sklenici vody nad zveřejněnými náklady na provoz a zajištění životního cyklu systému.

Z české strany se na projektu bude podílet státní podnik VTÚ a společnost RETIA ze skupiny CSG, která současně integruje subdodávky týkající se armádou požadovaného podvozku TATRA 8x8 a pancéřovaných kabin od společnosti TATRA DEFENCE VEHICLE. RETIA má bohaté zkušenosti mj. v oblasti radiolokačních technologií a v minulosti zajišťovala například modernizaci stávajících systémů KUB, které právě izraelské komplety SPYDER nahradí. Jednání zástupců RETIE s izraelským partnerem byla završena během Dnů NATO v Ostravě a podpis smlouvy je očekáván ve čtvrtek. Celkem má míra českého zapojení do zakázky činit 38 %, což je v případě takto technologicky pokročilého systému úspěch i vynikající známka kvalit a schopností našeho obranného průmyslu.

Kromě konkrétní podoby a podmínek zapojení českého obranného průmyslu do této prioritní zakázky byla jejím problémem od jara překvapivě vysoká prvotní nabídková cena. Za techniku pro čtyři baterie protiletadlového systému krátkého a středního dosahu (čtyři prostředky velení a řízení palby, čtyři radiolokátory MADR, čtyři přepravníky pro řízené střely, a v každé baterii jedno odpalovací zařízení krátkého a tři odpalovací zařízení středního dosahu) a související plnění ve formě školení či munice nechtělo Ministerstvo obrany původně dát více než 10 miliard korun (vč. DPH).

Nabídka zněla na 15 miliard, a schválená cena činí necelých 13,7 miliardy. Podobně jako v případě akvizice samohybných děl ráže NATO 155 mm lze toto navýšení vysvětlit rostoucími náklady vstupů - MO bude muset zejména u takto významných zakázek své odhady efektivně aktualizovat, aby se vyvarovalo těchto v zásadě umělých a zbytných překvapení. Část společnosti nemá pro pořizování armádní techniky pochopení a pro MO je možná krátkodobě "pohodlnější" pracovat s optimisticky nízko odhadnutou cenou. Realitě ale nelze uniknout. Na rozdíl od jiných v minulosti složitě vysvětlovaných navýšení ceny, jako byl například skok v případě pasivních sledovacích systémů VERA NG na přelomu let 2019 a 2020, dnes inflační tlaky zažívá každý na vlastní kůži.

Překvapující v tomto ohledu mohou být zdvižená obočí některých médií týkající se informace, jež do těchto médií unikla ještě před pondělním jednáním kolegia. Jde o vyčíslení provozních nákladů systému a nákladů životního cyklu ve výši 23,5 miliardy korun. Titulky hlásající, že částku nebo náklady "obrana tajila" a že násobně převyšují/navyšují celkovou cenu jsou přitažené za vlasy jednak proto, že těžko mohl kdokoli očekávat, že bude AČR systém provozovat desítky let zdarma, jednak proto, že absenci vyčíslení těchto nákladů při sjednávání a podpisu zakázek vyčetl velmi důrazně Ministerstvu obrany nedávno Nejvyšší kontrolní úřad.

Je samozřejmě nesnadné vypočíst náklady na desítky let dopředu. Obvykle se pohybují kolem trojnásobku pořizovací ceny, přičemž velmi záleží na složitosti technologie. Servis po celou dobu životního cyklu bude zajištěn v České republice, což garantuje zmíněná dohoda mezi společnostmi RETIA a RAFAEL.

"Při nákupech obrněné techniky se MO nezabývalo náklady na celý životní cyklus obrněné techniky, i když mu to ukládají usnesení vlády už od roku 2011. To, že ministerstvo náklady na údržbu a opravy neřeší v době nákupu, vede k tomu, že se stává závislým na dodavateli servisní podpory a náhradních dílů a provoz obrněné techniky se prodražuje," uvedl ve své zprávě v květnu 2020 NKÚ. Šlo o dlouhodobou bolest armádních akvizic sahající až do 90. let a týkající se významných projektů jak byly například bitevní letouny L-159 nebo obrněná vozidla Pandur II. Nedostatek se projevil v praxi mj. nepřijatelnou mírou neprovozuschopnosti techniky.

Když pak Ministerstvo obrany tyto náklady vyčíslí, je to podle některých asi "zase špatně". Bývalý ministr obrany Miroslav Kostelka to komentoval slovy: "Musím říci, že "konečně" se někdo zabývá životním cyklem. Podle mě je ta částka za provoz podhodnocená, ale alespoň něco. A až se, snad, dopočítají náklady na životní cyklus ostatních velkých akvizic, tak to začne být velmi zajímavé." S tím, že provozní náklady byly dosud od počátku zřejmé prakticky jen v případě stíhacích Gripenů, což je jedna z výhod řešení pořizování vojenské techniky formou leasingu.

V každém případě odvedl vyjednávací tým podle výsledku velmi dobrou práci a AČR a 25. protiletadlový raketový pluk se mohou těšit na moderní a době odpovídající výzbroj. S trochou možná nespravedlivé škodolibosti bychom mohli Armádě České republiky přát, aby byly sněmovní volby pořádány s vyšší frekvencí - pod tlakem a ve snaze prezentovat hmatatelné výsledky voličům MO v mohutném finiši dotahuje zásadní modernizační projekty za pověstných pět minut dvanáct.

Tagy článku

-->