Americké letectvo dostane koncem listopadu své první zbrusu nové víceúčelové vrtulníky MH-139, jimiž nahradí přesluhující UH-1N Twin Huey ze 70. let. Stroje MH-139 jsou amerikanizovanou variantou italských vrtulníků HH-139A, resp. AW-139M od společnosti Leonardo, která je nabízí také Armádě České republiky náhradou za Mi-24/35. Účel strojů UH-1N a tedy i MH-139 je odlišný od českých požadavků. Přesto zasluhuje americká akvizice pozornost. Soupeřem MH-139 byly stroje HH-60U (vycházející z UH-60), UH-1Y (ten si AČR vybrala) a také UH-72A (Airbus H-145). Proč se Američané rozhodli pro zahraniční typ, který dosud žádná ze složek jejich ozbrojených sil nenasazuje?
V srpnu tohoto roku získali první dva američtí piloti ze 413. letecké testovací perutě osvědčení k pilotáži stroje AW-139 v původní civilní variantě. Byl tím zahájen proces přezbrojení 582. vrtulníkové skupiny, která je součástí 20. letecké armády, jež podléhá Velitelství letectva pro globální údery (AFGSC, Air Force Global Strike Command). Úkolem skupiny je podpora strategických střel (strategic missile support), ochrana jaderných základen na území Spojených států, a to především přepravou speciálních jednotek v případě ohrožení. Vrtulníky UH-1 plnily tuto roli od roku 1969. Měly být nahrazeny novým typem v rámci programu CVLSP (Common Vertical Lift Support Platform), ten byl však zrušen v roce 2013, a UH-1N pokračovaly ve službě.
Původní hodnota zakázky na náhradu flotily UH-1N pro AFGSC byla odhadována na 4,1 miliardu dolarů (94 miliard korun) za 84 strojů. A společnosti Boeing/Leonardo byly schopné nabídnout letectvu MH-139 splňující všechny požadavky za celkovou cenu 2,38 miliardy dolarů (55 miliard korun) včetně vybavení, náhradních dílů, logistického, servisního i výcvikového zajištění.
Příběh je to tedy v obecných konturách dosti podobný tomu českému, jen s poněkud odlišným vyústěním. České republice byly také nabídnuty stroje na platformě AW-139 splňující veškeré původní formální požadavky armády, včetně schopnosti nést řízené střely. A za výrazně nižší cenu než předpokládanou (cca 12 miliard vs nabídka okolo 7 miliard za 12 víceúčelových vrtulníků s příslušenstvím).
Od evropských vojenských verzí HH-139 a AW-139M se MH-139 liší instalací amerických systémů, avionikou, elektronikou, komunikačními systémy. Vrtulníky vyrábí společnost Boeing přímo ve Spojených státech. Operační způsobilosti by měly dosáhnout v roce 2021. Poslední z 84 objednaných kusů mají být dodány v roce 2031.
Na rozdíl od letectva Spojených států, které se nerozhodlo pro dražší americké konkurenční nabídky, se Česká republika, zatím formálně předběžně, rozhodla právě pro takové. A upravila své požadavky, resp. do hry se dostal především požadavek na v boji nasazenou a prověřenou konstrukci, jaký podle armády splňuje systém H-1 (UH-1Y a AH-1Z).
V České republice se společnost Leonardo proti podmínkám tendru ohradilo a poslalo Ministerstvu obrany své námitky: "Zadavatel zcela bezdůvodně a účelově omezuje soutěž o zakázku v rámci celé EU, diskriminuje ostatní potenciální dodavatele a postupuje netransparentně a nehospodárně (...) Zadavatel se pouze snažil obejít zákon. Přímé oslovení vlády je naprosto nevhodné k pořizování nového vojenského materiálu," citoval z dopisu deník E15. To odpovídá, že armáda požaduje vyzkoušený vrtulník a že nabídku dostalo pouze od americké strany. Do hry se může dostat Úřad pro ochranu hospodářské soutěže a Evropská komise.
Ministerstvo obrany ovšem nabídku od společnosti Leonardo dostalo, koncem února 2019, a nechalo ji bez odpovědi. Vrtulníky hodlá pořídit v režimu nákupu vláda-vláda. Podle společnosti Leonardo, resp. její vrtulníkové divize (LHD), italská nabídka nejen splňuje všechny původní formální požadavky z roku 2015 (i 2018), ale je především mimořádně atraktivní svou cenou. V tom je příbuzná americkému řešení při náhradě UH-1N. Důležité jsou nízké provozní náklady, které umožní efektivní nasazení vrtulníků AW-139M i po záruce. Italské vrtulníky by také byly k dispozici během 24 měsíců. Americkým to bude trvat čtyři roky a namísto prostého přeletu bude dodávka přes oceán trvat čtyři měsíce.
Mezi vrtulníky AW-139M a UH-1Y (v kombinaci s AH-1Z) jistě rozdíly jsou. A lze připustit, že AW-139M je stroj vhodnější pro záchranné, pátrací a přepravní úkoly, zatímco UH-1Y je bojovým vrtulníkem do první linie (v kombinaci s AH-1Z, a samozřejmě v dostatečných počtech, což je velký problém celé akvizice). Mají nahradit Mi-24/35, který je teoreticky "schopný všeho", ale kde byl kdy Armádou České republiky bojově nasazen? Nikde.
Armáda od začátku požaduje od nových strojů poněkud protichůdné schopnosti. Dost dobře nelze chtít, aby byl stroj schopný evakuovat raněné a současně dovedl efektivně podporovat pozemní jednotky, protože to dokážou jen jednoúčelové bitevní vrtulníky. Ani v konfliktu nízké intenzity, jakým je mise v Afghánistánu, nejsou útočné výsadkové operace prováděny jen víceúčelovými vrtulníky, protože jejich schopnost vyhledat a umlčet protivníka je omezená - potřebují podporu útočných vrtulníků (proto ostatně vznikl systém H-1). Od chvíle, kdy premiér Babiš v USA oznámil, že ČR pořídí americké stroje, klade armáda ve svých vyjádřeních důraz na schopnost palebné podpory pozemních sil.
Proti tomu ovšem stojí nedostatečný počet pořizovaných vrtulníků. Přičteme-li provozní náklady a logistiku údržby přes oceán a zamyslíme-li se nad tím, jaké primárně budou české vrtulníky plnit úkoly? Bude častější palebná podpora pozemních jednotek, nebo letecká služba pátrání a záchrany, přeprava osob a materiálu, spolupráce s IZS, stíhání pomalu a nízko letících cílů při ochraně strategických instalací, případně podpora speciálních sil? Spíše to druhé. Úkoly příbuzné těm, které budou v rámci sil AFGSC plnit stroje MH-139, protože i Američané dali přednost kvalitě za rozumnou cenu.