Američané otestovali z raketometu HIMARS taktickou raketu PrSM

Američané otestovali z raketometu HIMARS taktickou raketu PrSM
Autor: Breaking Defense
11 / 01 / 2020, 14:30

Lockheed Martin provedl 10. prosince první ostrý a zároveň úspěšný test nové taktické rakety země-země PrSM. Navzdory tomu není jisté, že tato nová zbraň nakonec zamíří do výroby, protože soutěže se účastní ještě společnost Raytheon, která teprve premiérový odpal chystá.

K samotnému testu PrSM (Precision Strike Missile) došlo na známé střelnici White Sands v Novém Mexiku. Raketa byla vypuštěna z raketometu M142 HIMARS a následně, soudě podle prohlášení Lockheed Martin, zasáhla úspěšně cíl ve vzdálenosti 240 km. Cílem tedy nebylo ověřit maximální dolet, ale vyzkoušet jednotlivé komponenty celého systému.

Zastarávající a nedostatečný arzenál
Spojené státy mají v současnou dobu ve své výzbroji pouze raketomety M270 MLRS (Multiple Launch Rocket System) s raketami M26 (dostřel 32 km), M26A1/A2 (dostřel cca 45 km), M30/31 (dostřel 70 km) a ATACSM (Army Tactical Missile System); dostřel podle varianty 165 až 300 km). Poslední dvě ze jmenovaných raket je možné odpálit též z kontejnerů raketometu M142 HIMARS, ale tím výčet končí. Ačkoliv se to nemusí zdát jako špatné, musíme přihlédnout k jejich stáří: raketomet M270 vznikal koncem 70. let, rakety ATACSM v 80. a 90. letech a až mnohem později byly modernizovány tak, aby mohly zasahovat i pohybující se cíle.

Využití samotných raketometů nicméně nekončí, protože k tomu není důvod. M142 HIMARS s kolovým podvozkem mají být v budoucnu vyzbrojeny dvojicí, těžší M270 na pásovém podvozku dokonce čtveřicí nových raket PrSM. S žádným novým raketometem schopným uvézt větší množství raket se prozatím nepočítá.

Palba na dlouhé vzdálenosti
Program PrSM, podle nějž nazýváme i samotné rakety, započal začátkem roku 2017. Hlavní motivací dodnes je posílení schopnosti americké armády vést nepřímou palbu na velké (kategorizace krátké, střední, velké/za horizont) vzdálenosti. Původně se počítalo s doletem v rozmezí od 60 do 499 km. Vzhledem k odstoupení Spojených států amerických od smlouvy INF (Intermediate-Range Nuclear Forces Treaty) se ale spekuluje, že by skutečný dolet nakonec mohl být delší. Některé odhady dokonce hovoří o schopnosti zasáhnout 700 až 750 km vzdálený cíl, čímž by se PrSM kategoricky stala v podstatě balistickou raketou krátkého doletu.

Taktické rakety mohou podle náměstka pro pozemní síly tajemníka americké armády Ryana McCarthyho značně narušit čínské systémy zamezující přístup A2/D2 (anti-access/area denial), které v oblasti rozmístila Čína. Raketomety je totiž možné umístit ve spojeneckých státech a vzhledem k jejich doletu s nimi pokrýt prakticky celé Jihočínské moře. Pro případ hypotetického konfliktu tak čínským stratégům nestačí udržet v dostatečné vzdálenosti nepřátelské loďstvo a zabezpečit, respektive „udělat nebezpečným“ vzdušný prostor před bojovými letouny nesoucími střely vzduch-země s doletem řádově ve stovkách kilometrů.

Mimochodem podobnou snahu o rozšíření schopností palby na velké vzdálenosti vidíme také v Izraeli, který v posledních letech zavedl do výzbroje celé spektrum raket od tzv. dělostřeleckých až po taktické (z hlediska velikosti a doletu) schopných na vzdálenost jednotek, desítek až stovek kilometrů přesně zasahovat cíle. Jejich existence se z pochopitelných důvodů setkala i s nevolí ze strany letectva v rámci řevnivosti mezi letectvem a pozemními silami, nicméně velení ozbrojených sil komplexně rozšiřuje možnosti. Navíc ne vždy, a to platí obecně, je nutné riskovat bojový letoun s posádkou, nehledě na v některých případech rychlejší reakci v případě využití pozemních rakteových systémů. Vývoj situace jednoznačně vede k hlubší spolupráci mezi druhy vojsk, separace jako za Velké války je sebedestrukční. Všichni si musí uvědomit, že schopnosti jedné zbraně podpoří nebo doplní schopnosti jiné zbraně, a ne že jsou proti sobě.

 

Autor: Michal Polák

Tagy článku

SECURITY magazín je ve své tištěné podobě první a jediný český odborný časopis o komerční bezpečnosti a vychází od roku 1994. SECURITY magazín se orientuje především na profesionály v přímém výkonu služby v soukromých bezpečnostních agenturách a ve firmách, které poskytují technické bezpečnostní služby. Je určen také manažerům, kteří uvedené služby prodávají a řídí a bezpečnostním specialistům, kteří bezpečnostní služby nakupují v soukromém i státním sektoru. Zkušenosti a informace v SECURITY magazínu jsou ale určeny i laické veřejnosti, potenciálním zákazníkům, kteří o bezpečnosti velmi často mluví a ne vždy jí rozumí nebo chápou její specifika. SECURITY magazín chce tradiční spoluprací s akademickým prostředím a experty v oboru dokázat, že komerční bezpečnost je multioborová disciplína, úzce propojená požadavky norem a předpisů a je v mnoha ohledech založena na moderních vyspělých technologiích, které mohou instalovat a provozovat pouze vzdělaní specialisté.

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace