Autor fotografie: Wikimedia Commons|Popisek: Hromadný shoz nákladu z transportních letounů C-17 Globemaster III
Z transportních letounů C-130 Hercules a C-17 Globemaster III by se mohly stát bombardéry po pouhé instalaci paletové pumovnice. Došlo by tím pochopitelně k rozšíření možností operačních plánů, a to zejména s ohledem k vyvinutí masivní palebné síly.
Poptávka po konceptech
Laboratoř AFRL (Air Force Research Laboratory) spadající pod letectvo s výzvou přišlo už v únoru letošního roku. Konkrétně v ní poptává existující koncepty i nové návrhy pro tzv. paletové pumovnice, u kterých by bylo možné v budoucnu provést bez zbytečných nákladů pozemní i letové testy. Celé řešení by mělo být možné instalovat bez konstrukčních úprav do transportních letounů. Ty sice nejsou jmenovány, ale je jasné vzhledem ke kapacitě, doletu a dalším vlastnostem, že by případně mohlo jít o strategický transportní letoun C-17 Globemaster III a dále obecně o C-130 Hercules v jeho aktuálních variantách. Teoreticky pak může jít ještě o obří C-5M Super Galaxy.
Počet paletových pumovnic není v podmínkách nijak definován ani omezen. Je však zřejmé, že v případě využití větších transportních letounů nedává smysl se omezovat v řešení pouze na jednu jedinou paletu. Z hlediska způsobu shozu munice, proto není vyloučené jednotlivé shazování z letounu (v tomto ohledu můžeme jen spekulovat o možnostech propojení více palet) ani shazování celé palety, respektive palet. V každém případě však musí být omezeno propojení mezi systémem paletové pumovnice a letounem, tedy umožňovat víceméně nezávislé nastavení cílů apod. V jednom z bodů se pochopitelně vyžaduje maximalizace dostřelu nesené munice – zřejmě proto, aby nedocházelo ke zbytečnému ohrožení samotného letounu. Z toho důvodu v úvahu připadají střely, případně snad ještě klouzavé typy leteckých pum.
Vypouštěcí zařízení pro střely Griffin v KC-130J (autor: Scott L. Tomaszycki, Wikipedia)
Vyzbrojení transportního letounu není novinkou
V případě turbovrtulového transportního letounu C-130 Hercules by ani náhodou nešlo o jeho první vyzbrojení. Už v roce 1967 došlo ve Vietnamu k prvnímu bojovému nasazení AC-130A, který byl určený k přímé palebné podpoře. K tomu disponoval čtveřicí kulometů ráže 7,62 mm a taktéž čtyřmi kulomety ráže 20 mm. Postupně modernizované varianty letounu postupně dostaly další výzbroj včetně kanónů a houfnic. MC-130E Combat Talon pro speciální operace sloužil i jako nosič 6 800 kg těžké pumy BLU-82. Ta byla pro svou schopnost ničit okolí dopadu využívána k vytváření přistávacích ploch pro vrtulníky i k útokům na nepřátelské pozemní jednotky a jejich zastrašení.
AC-130J Ghostrider, jenž dosáhl u letectva počátečních operačních schopností v roce 2017 už ale má ve svém arzenálu i protizemní střely a střely. Ze speciálního zbraňového systému Gunslinger může odpalovat střely AGM-176 Griffin a anebo klouzavé pumy GBU-44/B Viper Strike. Pod křídly dále může nést střely AGM-114 Hellfire, pumy GBU-39 Small Diameter Bombs (SDBs) a GBU-53/B SDB II. Námořní pěchota naopak využívá kit Harwest HAWK, který jí umožňuje využívat vzdušné tankery KC-130 taktéž jako nosiče výše uvedených střel.
Umístění střel Hellfire jako v podvěsu KC-130J prozatím nepřipadá vzhledem k nutnosti konstrukčních úprav v úvahu (autor: Samantha H. Arrington, Wikipedia)
Využít lze jen omezený počet letounů
Na druhou stranu není vybavení dalších transportních letounů samospasné. Americké letectvo provozuje nějakých 222 velkých C-17 a dohromady kolem 350 menších C-130H Hercules a C-130J Super Hercules. To jsou na první pohled sice velká čísla, ale je třeba si uvědomit, že se jedná o hlavní páteř přepravních kapacit Spojených států nejen v případě rozsáhlejších vojenských konfliktů. Část letounů navíc vždy prochází nějakou údržbou. V úvahu tedy připadá jen využití menší části provozovaných letounů, a to ještě v okamžicích, kdy není potřeba realizovat rozsáhlejší přesuny vojenské techniky.
Autor: Michal Polák