Autor fotografie: Zachary D. Bell, US Navy|Popisek: Raketa NSM
Hned dvě ozbrojené složky Spojených států amerických se poohlížejí po střele schopné chránit pobřežní oblasti před nepřátelskými plavidly. Horkým kandidátem je střela Naval Strike Missile, kterou již mají ve své výzbroji některé lodě námořnictva. Za změnou v uvažování této doposud podceňované oblasti může opět Čína a Rusko.
Současný vývoj nutí stratégy uvažovat o pořízení ve složkách americké armády dosud nepoužívané kategorie zbraně – pozemních kompletů vyzbrojených protilodními střelami. Ne že by se snad předpokládala v nejbližší době nutnost obrany pobřeží Spojených států. Předpokládá se však, že v případném budoucím konfliktu by americké síly mohly potřebovat zajistit takovou obranu především v Asii a dále pak v Evropě. Leckdy může jít o teritoria doslova přeplněná jak potenciálně nepřátelskými silami, tak vlastními spojenci. Zároveň může jít o operace v nebo blízkosti oblasti tzv. sporných vod.
Ne vždy je proto možné či vhodné k takové ochraně pobřeží dedikovat větší námořní plavidla, která střely nebo jiné zbraňové systémy schopné zasahovat jiné lodě nesou. U těchto plavidel je též nutno brát v úvahu hloubku jejich ponoru a schopnost manévrování v pobřežních vodách, aby se místo bojového prostředky nestaly pevným a snadným cílem. Jako řešení se proto nabízí využití ze země odpalovaných protilodních střel, kdy již v minulosti existovaly jednotky pobřežní obrany, ze začátku se jednalo pouze o hlavňové dělostřelectvo, dále se technologie rozšířila na rakety, senzory a minová pole.
Ty je možné velmi rychle umístit na pobřeží nebo jeho blízkosti a vytvořit tím jakousi „no-go“ zónu pro případ hrozícího úderu nepřítele za pomocí jeho vlastního námořnictva. Velké zkušenosti s touto hrozbou má Švédsko, kdy ruská miniponorka pronikla hluboo do teritoriálních vod Švédska v blízkosti hlavního města Stockholm, v jednom případě se Rusům nezadařilo a s klasickou ponorkou uvízli na mělčině. Hrozba tedy existuje, ale pořád se jednalo o ponorky, proti nimž by tyto rakety nebyly nasaditelné. K ničení nebo odstrašení velkých hladinových plavidel je nutno vydefinovat jejich možné plavební kanály, schopnost je včas detekovat senzory nebo jinými prostředky a případně zastavit v minových polích nebo oblastech soustředěné palby.
Protivzdušnými systémy pak je možno zabezpečit vzdušný prostor a tím pádem i znemožnit nebo alespoň znesnadnit zničení samotných protilodních systémů. Pozemní protilodní systémy nemusí vždy sloužit jen k obraně bez diskuze vlastního území. Výborně mohou posloužit jako prostředek k odrazení nepřítele po obsazení sporného, či cizího území. Něčeho takového dokonce v nedávné minulosti využilo Rusko, které umístilo svůj protilodní systém K-300P Bastion-P na Krymu i Kurilských ostrovech. Své raketové protilodní systémy má také Čína.
Kombinací použití pozemního protilodního systému je vícero. V první řadě odrazuje protivníky od jakékoliv agrese vedené námořními prostředky, že je drží v určité vzdálenosti od pobřeží. Odstrašující efekt platí i v případech, kdy se z nějakého důvodu potenciálně nepřátelské lodě pobřeží na takovou vzdálenost vyhnout nemohou. Obránci zároveň vytváří jakousi bariéru, díky které vůbec nepřipadá v úvahu efektivní a smysluplné nasazení dalších prostředků – ponorek, lodí a palubních letounů. Další možností je využití protilodních střel tam, kde z nějakého důvodu není možné vůbec nebo ne dostatečně rychle využít vlastní bojové lodě atd. A stejně jako u střel vzduch-vzduch i u námořních střel vznikají verze s palbou "za horizont" tedy mimo přímou viditelnost, což akcentuje požití satelitů, senzorů nebo dronů.
Hlavním kandidátem pro protilodní systém v případě námořnictva jsou střely NSM (Naval Strike Missile). Za nimi stojí norská společnost Kongsberg Defence & Aerospace, která v případě integrace na americká plavidla spolupracuje s nadnárodním zbrojním gigantem Raytheon. Střela jako taková měří na délku 3,96m a váží 407 kg. Při startu je urychlena raketovým urychlovacím motorem, ten následně odhazuje a spouští proudový motor. Na cestě k cíli může využívat hned několik možných profilů letu, přičemž poslední fázi letí nízko nad hladinou. Ve snaze se vyhnout protivzdušným systémům využívá jednak stealth vlastností a dokáže i manévrovat a to i ve velmi nízké letové hladině nad hladinou moře. Maximální dolet přesahuje 100 námořních mil (přes 180 km).
V současné době jsou střelou NSM kromě jiného postupně vyzbrojovány nové lodě LCS (Littoral Combat Ships). Ve své výzbroji je má pochopitelně Norsko, dále Polsko a budoucími uživateli jsou Malajsie, Německo a Indie. Právě Polsko se rozhodlo v minulosti pořídit pozemní variantu systému – tedy v podstatě totéž o co údajně stojí americké námořnictvo. Pravděpodobně bude ještě nutno dořešit, zda se bude jednat o stacionární, mobilní nebo kombinované prostředky, tedy zda budou instalovány na místě, nebo odpalovány z vozidla, nebo instalovány v kontejneru, jenž může být složen z vozidla na místo nebo ponechán na podvozku.
Autor: Michal Polák