Autor fotografie: National Museum of the U.S. Navy, Wikimedia Commons|Popisek: Letadlová loď Gerald R. Ford
V nedávné době se objevily spekulace nad tím, že americké námořnictvo reviduje současné hrozby, především ruské a čínské rakety. Ve vzduchu visí otázka i otázka ohledně přehodnocení plánované výstavby letadlových lodí Gerald Ford.
Čínské a ruské rakety
V případě Číny se nejčastěji zmiňují větší rakety DF-21D a DF-26 s odhadovaným doletem 1 700 (ze země), respektive přes 3 000 km. První z nich navíc může nést modernizovaný bombardér H-6K (//www.securitymagazin.cz/defence/cinske-bombardery-h6k-s-raketami-df21-1404064250.html). Vedle těchto nejznámějších typů má Čína k dispozici další typy v podstatě balistických raket krátkého doletu CM-401 (B-611), M20B (DF-12) a BP-12B (opět B-611) s doletem v rozsahu 150 až 400 km. A k tomu nepřeberné množství různých protilodních střel v mnoha variantách.
Rusové sice neupravují své větší balistické rakety na zbraně určené proti větší plavidlům. Mají však velké zkušenosti jednak s vývojem „výkonnějších“ protilodních střel. A za druhé taktéž pracují na hypersonických zbraních, mezi které patří i střela Kh-47M2 Kinžal. Ta už má být zařazena ve výzbroji. Dosahuje snad až desetinásobku rychlosti a z podvěsu MiGu-31 dokáže zasáhnout cíl vzdálený přes 2 000 km a z bombardéru Tu-22 pak až kolem 3 000 km.
Hodně pozornosti na sebe aktuálně strhávají vyloženě protilodní střely 3M22 Zirkon. Její dolet není přesně znám (odhaduje se na minimálně vícero stovek km), je určena i k vypouštění z plavidel a ponorek a její maximální rychlost se pohybuje někde mezi sedminásobkem až devítinásobkem rychlosti zvuku. Především pak využívá pohonu typu scramjet, který jí umožňuje (a zároveň v podstatě vyžaduje) udržovat vysokou rychlost v průběhu prakticky celého letu i při manévrování. Bojová hlavice nakonec už ani není tak důležitá, protože cíl může z boje vyřadit už jen samotná energie při nárazu.
Není proto divu, že je třeba všechny nové hrozby analyzovat a přijímat proti nim opatření. Problémem ovšem zůstává, že zejména proti hypersonickým zbraním aktuálně není obrany. Nejen letadlové, ale vlastně i všechna další plavidla se proto stávají podstatně zranitelnější, než tomu bylo v minulosti.
Lepší, ale drahé
Na druhou stranu právě letadlové lodě mají i nadále budou mít schopnosti, které jiné typy plavidel a technologie nenahradí nebo alespoň ne v takové kombinaci. Mohou fungovat v jakémkoliv počasí u břehu tak samozřejmě na otevřeném moři. Mají obrovskou kapacitu, kterou je v případě katastrof možné využít pro helikoptéry na místo palubních bojových letounů. Stejně tak mohou posloužit zdravotníkům, jak se o tom ostatně už nyní uvažuje v případě boje proti viru SARS-CoV-2.
Problémem nových letadlových lodí třídy Gerald Ford je zároveň jejich cena. Jen za pořízení prvních tří plavidel utratí námořnictvo údajně 42 miliard dolarů (z čehož tedy vychází průměrná cena na 14 miliard dolarů). Cena poslední lodě USS George H. W. Bush (CVN-77) předchozí třídy Nimitz přitom dosáhla oproti tomu jen k 6,2 miliardám dolarů. Samozřejmě že nové lodě mají vyšší úroveň automatizace a vyžadují díky tomu menší posádku, jsou vybaveny elektromagnetickým katapulty a jejich jaderné reaktory vyrobí v případě potřeby až o čtvrtinu více energie. Prakticky ale plní stejné úkoly.
Zajímavé je, že se doposud příliš nediskutují možnosti rozsáhlejších modernizací již postavených lodí třídy Nimitz. I když by rozhodně nešlo o levnou záležitost, při správném uchopení by mohla být levnější než pořizování zcela nových lodí. Výhodou takového postupu by bylo udržení současných počtů letadlových lodí.
Menší, ale větší než vrtulníkové lodě
Vzhledem k ceně jediné nové lodi a novým hrozbám pochopitelně musí být ve hře i ukončení jejích výroby. Jako obvykle při každém a) musí následovat nějaké b). Tedy co potom? V takovém případě se vedle prodloužení životnosti stávajících letadlových lodí pochopitelně nabízí i návrh na stavbu po roce 2030 lodí menší třídy. Třeba jen o něco větších, než jsou vrtulníkové výsadkové lodě (Amphibious Assault Ship - obojživelné útočné lodě).
Nakonec nikdo ještě neřekl, že se stavba letadlových lodí třídy zastaví a případně na jakém počtu. Současná analýza nových hrozeb a s tím spjatá revize v obecné rovině koneckonců není nic překvapivého – k tomu musí docházet prakticky neustále. Vysoké náklady na stavbu a nové zbraně určené (nebo některé z nich alespoň tak prezentované) je třeba vzít na zřetel.
Dále je též nutno kalkulovat komplexnost projektu. Pokud budou zachovány současné letadlové lodě, při jejich nasazení je vytvořen svaz, tedy letadlová loď a řada doprovodných plavidel k její ochraně, především výkonné a rychlé torpédoborce, protiponorkové lodě, zásobovací a další plavidla. Zařazením nových letadlových lodí do služby, a je jedno, zda se bude jednat o nejmodernější třídu Gerald Ford, nebo o malé letadlové lodě, určené zřejmě pro letouny VSTOL a vrtulníky, vždy bude nutno při nasazení vytvořit svaz chránící jinak námořními hrozbami (ponorky, rakety, miny, hladinová plavidla apod.) zranitelnou letadlovou loď.
Otázkou je, zda US Navy při akceleraci vyzbrojení segmentu letadlových lodí bude mít kapacitu i u jiných plavidel je dostatečně zabezpečit.
Autor: Michal Polák