foto: Rotterdam / Goodfon/F/A-18 Hornet
Legendární F/A-18 Hornet měly na konci 70. let nahradit F-4 Phantom II. I přes plánované vyřazení slouží některé z letounů u amerických jednotek a armád po celém světě dodnes.
Původně měly F/A-18 Hornet sloužit jako náhrada za letouny US Navy A-7 Corsair II a F-4 Phantom II, které byly na konci 70. let již poměrně zastaralé. Pro vývoj nového letounu F/A-18 Hornet využily společnosti McDonnell Douglas a Northrop, které vyhrály soutěž o vytvoření nového námořního letounu, prototypu YF-17A. Ten se již dříve ucházel o pozici náhrady za F-15, které kvůli své velikosti dle pilotů nebyly vhodné hned pro množství bojových úkolů. Americká armáda zadala vytvoření prototypu v rámci programu lehkého stíhacího letounu LWF (Lightweight Fighter), ale YF-17A nakonec porazil F-16 Fighting Falcon.
V plánu byly dvě varianty letounu F/A-18 Hornet: F-18 pro stíhací mise a A-18 pro bitevní úkoly. Nakonec ale došlo ke sjednocení návrhu do víceúčelového letounu, čímž vniklo označení F/A (Fighter/Attack). Svůj první vzlet absolvoval McDonnell Douglas F/A-18 Hornet 18. prosince 1978. První dodávky sériových strojů započaly už v květnu 1980 a 7. ledna 1983 dosáhla jako první operační způsobilosti jednotka námořní pěchoty VMFA-314. V únoru 1985 pak došlo k prvnímu nasazení na palubě letadlové lodi USS Constellation. F/A-18 však později také sloužily při různých misích na letadlových lodích USS Midway, USS Saratoga, USS Theodore Roosevelt, USS Kitty Hawk nebo USS Carl Vinson.
S výjimkou F-22 Raptoru (jehož vývoj byl zahájen v roce 1986) je Super Hornet prvním ze dvou vyvinutých nadzvukových stíhacích letounů ve Spojených státech po ukončení studené války. Ačkoliv Hornet nebyl vyvíjen jako čistě stealth letoun, je stavěn alespoň jako obtížně zjistitelný. Modely F/A-18C a D byly vybaveny rušičkami, které měly za cíl bránit proti zbraním elektronické války nepřítele. Pro zaměření nepřátelského stroje letouny F/A-18 v devadesátých letech využívaly termální navigační modul AN/AAR-50 a zaměřovací modul AN/AAS-38A NITE Hawk FLIR.
Víceúčelový bojový letoun F/A-18 pro letadlové lodě
Už v roce 1987 vznikla modernizovaná varianta letounu označovaná v případě jednomístné verze jako F/A-18C a F/A-18D u dvoumístné verze, která byla využívána v konfiguracích pro výcvik nebo jako útočný letoun do každého počasí. Krom mnoha jiných vylepšení se do výzbroje dostala střela vzduch-vzduch středního dosahu AIM-120 a také střela vzduch-země AGM-65 Maverick. Po vyřazení zmíněných letounů A-7 Corsair II v roce 1991 a F-4 Phantom II v roce 1996 se stal F/A-18 v průběhu 90. let páteří amerického námořnictva, přičemž na palubách letadlových lodí byl provozován společně se stíhacím letounem F-14 Tomcat, k jehož definitivnímu vyřazení došlo v roce 2006.
Mezitím v roce 1997 koupil Boeing společnost McDonnell Douglas, výrobce Hornetů, a s tím pod jeho křídla spadl projekt podstatně vylepšeného letounu F/A-18 Super Hornet. Ten poprvé vzlétl už v roce 1995 a již o čtyři roky později byl zařazen do služby u amerického námořnictva. Oproti svému vzoru byl zvětšen a změny se dotkly prakticky všech oblastí. Celkem bylo do roku 1997 vyrobeno dle dostupných zdrojů na 1 480 letounů F/A-18A/B/C/D Hornet. Díky nasazení na palubách letadlových lodí se zúčastnily prakticky všech významných amerických operací.
První bojové nasazení F/A-18 Hornet se uskutečnilo v dubnu roku 1986 v rámci operací Prairie Fire a El Dorado Canyon v Lybii. F/A-18 Hornet se také mezi roky 1990 a 1991 zúčastnily války v Perském zálivu, kde se piloti se svými letouny zapojili hned do několika dogfightů se stíhačkami MiG-21 sovětské výroby. Letouny však také byly použity pro bombardování v Bosně a Kosovu v průběhu 90. let. F/A-18 Hornet byly zapojeny také do mnoha misí v rámci války v Afghánistánu a při druhé válce v zálivu. Naposledy letouny sloužily na letadlové lodi USS Carl Vinson a poslední lety se uskutečnily na konci roku 2019. Vyřazení stroje však předcházel slavnostní ceremoniál.
Vyřazení F/A-18 Hornet nahradí Super Hornet a F-35C
K hořké slavnosti konající se ku příležitosti vyřazení letounů z aktivní služby dle USNI News došlo 1. února 2019 na základně Naval Air Station Oceania ve Virginii. Při něm piloti trojice Hornetů z letky Blue Blasters Strike Fighter (VFA 34) uskutečnili symbolický přelet při západu slunce. Jednotka Blue Blasters přitom s nimi ještě rok předtím prováděla z letadlové lodi USS Carl Vinson hlídkové lety v Jihočínském moři. Americké námožnictvo se však F/A-18 Hornetů zcela nezbavilo. Ještě nějakou dobu zůstanou letouny u rezervních letek i tzv. aggressor letek, s nimiž piloti trénují nejen vzdušný boj.
Nemálo strojů F/A-18A/C má rozšířit počty tohoto typu u Námořní pěchoty spojených států, která si dokonce v roce 2016 dala modernizovat některé původně vyřazené stroje. Letouny F/A-18A/B/C/D Hornet jsou však nadále provozovány i u řady zahraničních armád, mezi než patří Austrálie, Kanada (ve variantě CF-18), Finsko, Kuvajt, Malajsie, Španělsko nebo Švýcarsko. I když některé z nich plánují náhradu nebo provozují mnoho typů, Hornety jen tak nezmizí. Jejich ikonické místo na palubách amerických letadlových lodí ovšem definitivně pomalu převzali F/A-18 Super Hornety a F-35C.
Autor: Michal Polák
Zdroje: National Museum of the U. S. Navy
Tagy