Autor fotografie: Michael Arteaga https://commons.wikimedia.org/wiki/File:FA-18-Appontage.jpg |Popisek: F/A-18 Hornet
Americké námořnictvo se začátkem měsíce rozloučilo s víceúčelovými bojovými palubními stíhacími letouny F/A-18 Hornet. Stále ovšem zůstávají u rezervních jednotek i řady zahraničních provozovatelů.
Ke slavnostnímu ceremoniálu došlo 1. února na základně Naval Air Station Oceania ve Virginii. Při něm uskutečnila symbolický přelet při západu slunce trojice Hornetů z letky Blue Blasters Strike Fighter (VFA 34). Ta přitom s nimi ještě minulý rok prováděla z letadlové lodi USS Carl Vinson hlídkové lety v Jihočínském moři.
Zcela se ovšem námořnictvo F/A-18 Hornetů nezbavuje. Ještě nějakou dobu zůstanou u rezervních letek i tzv. aggressor letek, s nimiž piloti trénují nejen vzdušný boj. Nemálo strojů F/A-18A/C má rozšířit počty tohoto typu u Námořní pěchoty spojených států, která si dokonce v roce 2016 dala modernizovat některé původně vyřazené stroje.
Celkem bylo do roku 1997 vyrobeno dle dostupných zdrojů na 1 480 letounů F/A-18A/B/C/D Hornet. Díky nasazení na palubách letadlových lodí se zúčastnily prakticky všech významných amerických operací.
Symbolický přelet trojice Hornetů (U.S. Navy)
Víceúčelový bojový letoun pro letadlové lodě
Vývojově vycházel F/A-18 Hornet z typu Northrop YF-17A, kterého v programu lehkého stíhacího letounu LWF (Lightweight Fighter) porazil F-16 Fighting Falcon. Původně měly jako náhrada A-7 Corsair II a F-4 Phantom II vzniknout dvě varianty letounu – F-18 pro stíhací úkoly a A-18 pro bitevní úkoly. Nakonec ale došlo ke sjednocení návrhu do víceúčelového letounu, čímž vniklo označení F/A (Fighter/Attack).
Svůj první vzlet absolvoval McDonnell Douglas F/A-18 Hornet 18. prosince 1978. První dodávky sériových strojů započaly už v květnu 1980 a 7. ledna 1983 dosáhla jako první operační způsobilosti jednotka námořní pěchoty VMFA-314. V únoru 1985 pak došlo k prvnímu nasazení na palubě letadlové lodi USS Constellation.
Už v roce 1987 vznikla modernizovaná varianta letounu označovaná v případě jednomístné verze jako F/A-18C a F/A-18D u dvoumístné verze, která byla využívána v konfiguracích pro výcvik nebo jako útočný letoun do každého počasí. Krom mnoha jiných vylepšení se do výzbroje dostala střela vzduch-vzduch středního dosahu AIM-120 a také střela vzduch-země AGM-65 Maverick. Po vyřazení zmíněných letounů A-7 Corsair II v roce 1991 a F-4 Phantom II v roce 1996 se stal F/A-18 v průběhu 90. let páteří amerického námořnictva, přičemž na palubách letadlových lodí byl provozován společně se stíhacím letounem F-14 Tomcat, k jehož definitivnímu vyřazení došlo v roce 2006.
Mezitím v roce 1997 koupil Boeing společnost McDonnell Douglas, výrobce Hornetů a s tím pod jeho křídla spadl projekt podstatně vylepšeného letounu Super Hornet. Ten poprvé vzlétl už v roce 1995 a v roce 1999 byl zařazen do služby u námořnictva. Oproti svému vzoru byl zvětšen a změny se dotkly prakticky všech oblastí.
F/A-18F nad Afghánistánem
S výjimkou F-22A Raptoru (jehož vývoj byl zahájen v roce 1986) je Super Hornet prvním ze dvou vyvinutých nadzvukových stíhacích letounů ve Spojených státech po ukončení studené války. Ačkoliv Hornet nebyl vyvíjen jako čistě stealth letoun, je stavěn alespoň jako obtížně zjistitelný.
Budoucnost patří Super Hornetům a F-35
Super Hornety nicméně ve výzbroji ještě nějakou dobu vydrží. Boeing před nedávnem zahájil jejich modernizační proces, který v první fázi přinese prodloužení životnosti draku a v druhé fázi i modernizaci na nejnovější standard Block III. Krom toho by námořnictvo mělo dostat více než stovku zcela nových stojů F/A-E/F Super Hornet.
Letouny F/A-18A/B/C/D Hornet budou provozovány i u řady zahraničních letectev Austrálie, Kanady (ve variantě CF-18), Finska, Kuvajtu, Malajsie, Španělska a Švýcarska. I když některé z nich plánují náhradu nebo provozují mnoho typů, Hornety jen tak nezmizí. Jejich ikonické místo na palubách amerických letadlových lodí ovšem definitivně převezmou Super Hornety a F-35C.
Autor: Michal Polák