foto: flickr.com (CC BY 2.0)/USS Michael Monsoor
Americké raketové stealth torpédoborce měly představovat rozdílovou zbraň na moři, místo toho se velkolepé plány poněkud smrskly. Jednou z hlavních příčin jsou nedostatečné finance, takže stavba obřích plavidel začíná spíše připomínat ,,černou díru" na peníze. Kromě toho trápí torpédoborce nedostatek munice, která je neúměrně drahá.
US Navy měla před více než dekádou smělé plány. Chtěla postavit výkonné stealth torpédoborce s velkolepými rozměry, komplexními technologiemi, integrovaným pohonným systémem a silnými zbraňovými systémy, které měly spolehlivě odstrašit nepřítele. Už i z toho důvodu, že se jedná o největší plavidla v historii amerického námořnictva. Nadto díky vysokému stupni automatizace měly torpédoborce pojmout 95 členů posádky místo 300.
Doporučujeme
Nedostatek opravárenských kapacit pro válečná plavidla dělá starosti US Navy, uvedl server USNI News.
Konkrétní představou US Navy pak bylo zkonstruovat 32 jednotek nové třídy USS Zumwalt (DDG-1000) a loděnice Bath Iron Works byla pověřena důležitým úkolem - postavit první jednotku této třídy. Práce na ní začaly na začátku roku 2009, na druhé jednotce potom v roce 2010.
Nicméně grandiózní plány vzaly posléze za své a společným jmenovatelem problémů, s nimiž nová třída zápasí, je neuspokojivé množství finančních prostředků. Nejenže mocně vyhlížející plavidla nemají dostatečnou munici do svých kanonů, ale postrádají rovněž dostatek protilodních raket, protiponorková torpéda a lepší to není ani se střelami mající zasahovat pozemní cíle. Těch má dokonce více třída torpédoborců Arleigh-Burke, Ticonderoga nebo Ohio. Tři jmenované třídy jsou také levnější než třída Zumwalt. Náboje pro Zumwalt jsou však v tomto směru samostatnou kategorií, protože cena činí kolem 800 000 USD za kus. Přitom sama US Navy přiznává, že taková suma je pro ni v současné situaci příliš nákladnou položkou.
Psali jsme
Futuristicky vyhlížející stroj bezocasé koncepce vycházející z výsledků bádání německých inženýrů společnosti Arado nebyl povedenou konstrukcí.
Počet 32 jednotek této třídy se tak jevil již brzy po stavbě prvního plavidla jako nereálný předpoklad. Americká síla v kategorii torpédoborců tak musela být kompenzována stavbou dalších, ale levnějších torpédoborců již zmíněné třídy Arleigh Burke. Každá jednotka Zumwaltu, které jsou zatím dvě a jedna se staví - USS Zumwalt (DDG-1000), USS Michael Monsoor (DDG-1001) a USS Lyndon B. Johnson (DDG-1002) stojí astronomických 4,5 miliardy dolarů a k tomu musíme připočíst, celý program překročil původní rozpočet o 50%.
Dalším problematickým bodem je funkčnost komplexních technologií, jíž se plavidla měla chlubit, ale i hybridního elektrického pohonu, který se porouchal v roce 2016. A co více - v roce 2018 podle vládní zprávy zabývající se celým programem byly vyhodnoceno pouze 5 z 12 klíčových technologií jako spolehlivé či plně funkční. To vše přináší otázku schopnosti operačního nasazení jednotek třídy Zumwalt.
Psali jsme
MQ-8C Fire Scout, jeden z největších průzkumných a bojových vrtulníků, se připojí k americkému námořnictvu již příští rok, uvedl server...
Jak uvedl magazín National Interest, vedoucí jednotka nebude připravena pro operační nasazení do roku 2021. Na US Navy nyní je, aby provedla takové kroky, které by vedly k odstranění problémů, pokud tedy chce skutečný ,,Game changer" na moři. To se může však na druhé straně jevit jako začarovaný kruh, protože vše je otázka financí, jichž se zatím US Navy nedostává.
Zdroj: National Interest
Tagy