Americký dron, kterého se Putin bojí - MQ-9 REAPER

Probíhající válka na Ukrajině je též válkou a rozvojem dronů, od podomácku vyrobených po špičkové technologie. Nebo dá se říci od těch nakoupených v hračkářství či slepených z papundeklu po speciálně vyvinuté modely, jako je MQ-9 REAPER.

Že je Rusku přítomnost těchto dronů v okolí, byť v mezinárodním prostoru, velmi nepříjemná se dá doložit druhým útokem stíhacího letectva ruské armády na tento americký prostředek. V prvním případě bylo snahou nad Černým mořem UAV „vypnout“ sprchou leteckého paliva vypouštěného z letounu, a když to nefungovalo, došlo k ultimátnímu a v dnešní době poměrně neobvyklému řešení, tedy taranování.

Je otázkou, proč se ruská armáda rozhodla zrovna pro toto kinetické řešení, jež mělo za následek pád UAV, ale i poškození jejich letounu. Přitom mohl být aktivován, pokud byl v dosahu, letoun REB zahrnující produkci všech ruských (nebo sovětských) konstrukčních kanceláří. Na seznamu jsou letouny od Antonov AN-12, Antonov AN-26, Iljušin IL-22PP, Suchoj Su-24MP Tupolev Tu-16 RM-2 a Jakovlev JAK-28PP.

Škála letounů EW je široká, lze k nim zařadit i speciálně vybavené vrtulníky jako Mil MI-8PP a pak samozřejmě pozemní prostředky. Taranování bylo vyloženě aktem totální bezmocnosti učinit cokoliv účinného, jistě však bylo možné i letoun sestřelit řízenou střelou, vzhledem k malé tepelné stopě spíše radarem naváděnou, ale zřejmě prvotním cílem bylo zastavit průzkum a pak získat technologie – což po výbuchu rakety je věc docela nemožná.

Ruská stíhačka Su-35 E počátkem tohoto měsíce vážně poškodila americký bezpilotní letoun nad Sýrií, což je letos druhý podobný incident. Stíhačka vypustila oblak světlic (Flares) určených obvykle k obraně proti IR (tepelně naváděným střelám AA – vzduch vzduch) do letové dráhy bezpilotního MQ-9 Reaper, Flares jsou v podstatě objekty hořící vysokou teplotou, jež převyšuje teplotu výfukových plynů motoru. Ale při dopadu na plášť letounu může dojít k jeho propálení a poškození či zapálení uvnitř umístěných technologií. Toto svým způsobem naznačuje, jak automatizované počítačem řízené tlačítkové válčení může usnadnit zahájení palby na cíl – a potenciálně dramaticky zvýšit pravděpodobnost, že by se takový incident mohl vymknout kontrole. Za hlubší analýzu jistě stojí změna taktiky ruského letectva k zničení MQ-9 REAPER a též, proč ho vnímá jako takovou hrozbu, že téměř obětuje vlastní letoun, taran v prvním případě mohl dopadnout nešťastně i pro ruského letce.

Incident se odehrál nad Sýrií, kde MQ-9 Reaper prováděl hlídkovou a průzkumnou činnost v oblasti nasazení amerických jednotek účastnících se operace Inherent Resolve. Jak ukazuje video dostupné na YouTube, stíhačka Su-35 Flanker-E se k bezpilotnímu dronu přiblížila zezadu a zrychlila a přelétla před něj. Jakmile se dostala před dron, vypustila oblak flér. Žhavé částice, určené primárně jako klamný cíl pro IR (tepelně) naváděné střely měly „těžce poškodit“ vrtuli Reaperu. Navzdory poškození dokázal dron bezpečně přistát.

Víceúčelový Su-35S, nejnovější ruský operační stíhací letoun, také nesl dvojici střel vzduch-vzduch dlouhého doletu Vympel NPO R-77. R-77 je zhruba ekvivalentní americké střele AIM-120 AMRAAM. Letoun také nesl na koncích křídel dvojici neidentifikovaných střel, tedy v místě, jež je obvykle určeno pro IČ (tepelně naváděné střely vzduch-vzduch) jako R-73, jež je zhruba ekvivalentní americké střele AIM-9X Sidewinder.

Flotila špičkových dronů Pentagonu utrpěla  ztráty. V roce 2019 sestřelila íránská protivzdušná obrana dron RQ-4 Global Hawk operující v mezinárodním vzdušném prostoru. V březnu 2023 proletěla dvojice stíhaček Su-27 Flanker kolem dalšího MQ-9 Reaper nad Černým mořem. Jeden ze Su-27 „omylem“ poškodil vrtuli Reaperu a poškodil ji do té míry, že letoun MQ-9 musel být řízeně zničen.

Rusko útočí na americké bezpilotní letouny tam, kde je může najít, a činí tak v odvetě za to, že USA podporují Ukrajinu. V širším slova smyslu to však Rusko dělá proto, že USA mohou sestřelení dronu nezveřejňovat – koneckonců žádní lidé nebyli ohroženi a americká technologie je nejlepší.

Ve hře je samozřejmě i vnitrostátní politika, volby a veřejné mínění. „MQ-9 Reaper nemá mámu ani tátu. Nechodí do školy, nehraje videohry ani neupřednostňuje některý Speed Food. Je to dron,“ říká odborník na drony Zachary Kallenborn. „Pokud stát ztratí dron, nevznikne žádná velká veřejná škoda ani to nevyvolá protesty, jako byly proti válce ve Vietnamu. Ale popularizace dronů může eskalovat jako technologie, jež vám zachránila bratra nebo sestru, otce nebo matku. Drony se tedy snáze nasazují a snáze při ztrátách nahrazují.“

V moderním světě se smrt v boji řeší přepnutím spínače nebo stisknutím tlačítka. Zbraňový systém – ať už je to střela, dálkově ovládaná zbraň nebo dron – pak zahájí palbu na cíl a zlikviduje jej. To je na hony vzdáleno válčení během většiny lidských dějin, kdy zabíjení zahrnovalo kontaktní boj, rozbíjení hlav nebo tlučení nepřítele holýma rukama či čímkoliv, co bylo po ruce. Jakmile lidé začali používat nástroje, nástroje se staly sofistikovanějšími a zabíjení se od zabijáka více vzdalovalo. Je snazší stisknout spoušť zbraně než máchat nožem a je snazší zmáčknout tlačítko než stisknout spoušť. Operátoři ozbrojených dronů jsou ještě více vyřazeni z akce; v Afghánistánu byly drony jako MQ-1 Predator a MQ-9 Reaper často provozovány až z daleké Nevady, tisíce mil od bojové zóny. Promítá se však tato fyzická vzdálenost do vzdálenosti psychologické? V bojových vozidlech měli údajně americké osádky nařízeno používat v Iráku pouze termovizi – obraz na monitoru je podobný počítačové hře.

Jenže na člověka to, co učinil, jednou vše dopadne s plnou silou, proto je stále více případů posttraumatických stresových poruch (PTSD). Odsoudí ho rodina, společnost, má výčitky, že mohl udělat něco jinak, proč oni jsou mrtví a já ne atd. Drony neřeší tyto problémy, pouze je oddalují a mění v jiný modus operandi.

 

Zdroj: popularmechanics.com, timesofisrael.com, cnn.com

Tagy