Američtí senátoři vzkazují Turecku: Vyslovte souhlas s rozšířením NATO, pak vám pošleme letouny F-16

Dostane Ankara nakonec letouny F-16, o něž projevila zájem? Jisté to není. Skupina amerických senátorů zaslala minulý týden prezidentovi, v němž hrozí neschválit prodej 40 stíhačů F-16 Turecku. To musí splnit podmínku - přijmout rozšíření NATO o Švédsko a Finsko.

Od doby, kdy bylo Turecko vyškrtnuto z programu F-35, nejsou vztahy na trase Washington-Ankara zdaleka ideální. Přesto spolu musí partneři v NATO komunikovat. Turecko si je vědomo faktu, že za stíhače F-35 potřebuje náhradu, kromě toho se soustředí na prodloužení životnosti svých letounů F-16C/D, respektive na jejich modernizaci, a má zájem také o další tyto letouny. Turecko má ve výzbroji celkem 245 těchto strojů, jež tvoří osu jejich bojového letectva. Turecko se rovněž soustředí na vývoj domácího stíhače TF-X.

Ankara chce po Washingtonu dodávku 40 letounů F-16 v hodnotě 20 miliard dolarů, není však jisté, zda tyto stroje nakonec dostane. Více než čtvrtina všech amerických senátorů poslalo prezidentovi Joeovi Bidenovi dopis, v němž upozorňuje na to, že schválení z jejich strany musí nejprve předcházet ratifikace přístupových protokolů Švédska a Finska tureckou stranou.

,,Jakmile budou podepsány Tureckem přístupové protokoly (Švédska a Finska), Kongres může zvážit prodej letounů F,16," napsali v dopisu Bidenovi senátoři. V dopisu je také zmíněno, že pokud tak Turecko neučiní, může být celý prodej zpochybněn. Senátor Bob Menendez řekl, že se připojí k případnému zablokování prodeje strojů, nejen z toho důvodu, že Turecko nechce podepsat ratifikační listiny, ale také proto, že turecký režim věžní své politické oponenty, novináře a další jemu nepohodlné osoby.

Někteří senátoři také volají po uvalení sankcí na Turecku, pokud se bude dál zdráhat podepsat přístupové protokoly pro Švédsko a Finsko. Například senátor Chris Van Hollen míní, že je nutné v tomto směru postupovat jednotně s partnery v EU a zvážit různé druhy sankcí, pokud Turecko bude i nadále blokovat přístup severských zemí do Severoatlantické aliance.

Ankara sice nejprve formálně souhlasila s rozšířením Severoatlantické aliance, současně si ale začala klást podmínky, kdy prohlásila, že právě obě země poskytují azyl ,,teroristům" z Kurdské strany pracujících (PKK). Turecko minulý rok požádalo Švédsko a Finsko, aby vydaly několik desítek osob, které měly mít vazby na PKK.

Toto turbulentní období mezi Ankarou a dvěma severskými státy, které chtějí vstoupit do NATO, se děje před blížícími se tureckými parlamentními a prezidentskými volbami, kdy hlava státu Recep Erdogan bude chtít podle komentátorů a politologů ukázat rozhodnost vůdce, a to na všechny strany. Vzhledem k tomu, že turecká ekonomika je na tom velmi špatně, očekává se, že sjednocená opozice hlasitěji promluví do výsledků voleb.  

Vstup dvou severských zemí do NATO tak není v tuto chvíli jistý, protože se zřejmě zatím staly rukojmím tureckého prezidenta a jeho dalších politických ambic. Stejně tak není na druhé straně jistý prodej 40 letounů F-16 Turecku a napjaté vztahy mezi Ankarou a Washingtonem tak trvají dál.

Zdroj: Defense News

Tagy