Analýza: Co vstupuje do hry při nákupu BVP: ukončit tendr, G2G, kolové podvozky i nákup tanků

S odvoláním na nedávno skončené soudní popotahování bývalé ministryně obrany Vlasty Parkanové ve věci akvizice letounů CASA z roku 2009 uvedla ministryně obrany Jana Černochová (ODS) v rozhovoru pro Seznam Zprávy, že ve věci nákupu pásových BVP chce vybrat pro Českou republiku nejméně riskantní řešení. Zaznělo a veřejným prostorem zarezonovalo především sdělení, že z letošního rozpočtu budou náklady na tuto akvizici vyřazeny. Poněkud přepjatě to v následných reakcích leckdo vnímá jako další zbytečný odklad tohoto pro armádu zásadního projektu. Jakoby snad bylo lze očekávat, že tuto dlouhodobě kritizovanou, protože překombinovanou, předimenzovanou, z kontextu modernizace 7. brigády jako celku poněkud vytrženou, cenově podceňovanou akvizici s jejími dosavadními průtahy a karamboly nová ministryně podepíše ne-li v týdnech, tedy v prvních měsících výkonu své funkce. Jaké jsou reálné alternativy dalšího vývoje?

V březnu 2021 poslanci Výboru pro obranu vedeného současnou ministryní obrany Janou Černochovou odmítli ministrem obrany Lubomírem Metnarem (ANO) a náměstkem pro akvizice Luborem Koudelkou prezentovaný harmonogram finalizace nákupu pásových BVP. Podle tehdejšího plánu MO měl podpis tzv. trianglu smluv (mezi ministerstvem a vybraným dodavatelem, integrátorem, tedy VOP CZ s.p. a dodavatelem, a ministerstvem a integrátorem) proběhnout těsně před říjnovými volbami do Sněmovny. A to za předpokladu hladkého průběhu všech nezbytných kroků, a jejich průběhu v minimálních možných lhůtách.

Jana Černochová návazně v rozhovoru pro Security Magazín uvedla: "Teď je jasné, že se to stihnout nedá, což je zcela špatně. Buď to bude ministr Metnar předávat v „mašličkách“, což jsme si už zažili za ministra Stropnického a výsledek nebyl žádná sláva, nebo se bude výběr dále protahovat, tlak na rozpočet poroste a celé to nedopadne pro armádu dobře." Že o výsledku akvizice rozhodne až nová vláda, připustil tehdejší ministr Metnar již ve druhé polovině dubna. A na slova Jany Černochové dochází. Vyčítat další průtahy nové ministryni je ovšem v každém případě zcela nemístné. A to nejen proto, že dlouhodobě v této věci ministerstvo z pozice předsedkyně výboru vyzývala k přijetí realističtější strategie a vypracování alternativních možností postupu. Pokud by bývalo MO akceptovalo finální nabídky uchazečů podané v září a komise je v listopadu neoznačila za nehodnotitelné, proces výběru dodavatele by býval mohl být uzavřen letos na jaře. Zásadní rozhodnutí, ať již o dalším postupu, nebo v krajním případě o zrušení tendru, ovšem, a zcela správně, po volbách ministr a záhy ministr v demisi přijmout nechtěl a nemohl. V důsledku a v součinu všech předchozích problémů celého procesu předal nové ministryni tendr ve stavu pověstného gordického uzlu.

Tři z největších světových zbrojovek se nedokázaly podle názoru odborné komise Ministerstva obrany popasovat se zadáním a odevzdaly nehodnotitelné finální nabídky. Lze si jistě myslet, že shodou okolností společnosti Rheinmetall, BAE Systems a GDELS každá po svém způsobu problém podcenily. Pravděpodobnější se však jeví druhá možnost, a to že byly požadavky z české strany překombinované. A nebylo by vůbec zvláštní, kdyby na straně potenciálních dodavatelů vznikla vůči přístupu České republiky zastoupené představiteli Ministerstva obrany i armády určitá averze. V kombinaci s náklady, které uchazeči roky s účastí v tendru, který měl původně skončit v roce 2019, a samozřejmě vůlí uspět může jít o třaskavou směs, a není vůbec divu, že má Jana Černochová obavu z možných soudních sporů či arbitráží, pokud by bez přípravy do procesu zásadním způsobem zasáhla a změnila ho.

Je třeba říci, že v tomto ohledu nelze dost dobře identifikovat individuální odpovědnost a tvrdit, že za situaci, do níž se zakázka dostala, může ten či onen ministr, náměstek či generál. Tendr byl vystaven kritice od okamžiku svého vyhlášení, když v důsledku nečekaných takticko-technických požadavků do několika měsíců odpadl jeden ze čtyř uchazečů, společnost PSM s vozidlem PUMA, jež náhle Armádě České republiky v žádném případě nevyhovovalo zejména bezosádkovou věží bez ohledu na ostatní parametry nabídky. Na vše pak bylo zdánlivě dost času, ale kromě dalšího situaci zkomplikovala pandemie, a výsledný harmonogram finalizace zakázky byl utopií.

Pokud někdo očekával, že po listopadovém faktickém pozastavení bude v následujících několika málo měsících s novou vládou rozhodnuto, bylo to naivní. Tyto měsíce, a ministryně Černochová to avizovala, budou věnovány důkladnému posouzení stavu zakázky a rozhodnutí o dalším postupu. Obranný rozpočet počítal se splátkou za nová BVP již v roce 2021, nyní jsou tyto prostředky vyřazeny i pro rok 2022. Logicky, protože letos jednoduše žádná faktura od dodavatele nepřijde.

A nejde ani o přehnanou opatrnost nebo nerozhodnost. Zakázka je příliš významná, svým rozsahem, náklady i nezbytností pro ozbrojené síly, aby bylo racionální pokračovat bez spolehlivé analýzy v nastoupeném směru, který již v minulosti vedl k tolika odkladům, že je obtížné je vyjmenovat. Lépe věnovat určitý čas této analýze, přijmout rozhodnutí a zakázku jasnou formou realizovat, než za každou cenu s rizikem dalších karambolů pokračovat a doufat, že tentokrát to vyjde. Možnosti jsou v zásadě obecně tři:

1) pokračovat v tendru podle stávajících parametrů - znamenalo by to vyzvat uchazeče k předložení opravených/doplněných finálních nabídek. Odpovědí uchazečů by zřejmě mohlo být, že v nové situaci nelze při zachování rozsahu plnění dodržet omezení ceny. V loňském roce měla být podle původního harmonogramu odeslána uchazečům výzva k podání finálních nabídek v průběhu března, a firmy na ni měly jeden měsíc. Ve skutečnosti výzvu obdržely v květnu a obratem žádaly prodloužení lhůty do září. Před uzavřením smluv pak měly ještě následovat kroky, které v součtu minimálních lhůt měly trvat pět měsíců. Je pravděpodobné, že vyšší cena bude znamenat kromě potřeby navýšení prostředků také revizi a redukci rozsahu a požadavků, což by ovšem znamenalo zřejmě potřebu tendr vypsat znovu a lépe.

Zde si jen připomeňme, jak se změnila cena PVO systému SPYDER nebo děl 155 mm NATO typu CEASAR. A to právě kvůli časovému rozdílu mezi marketingovým průzkumem a termínem podepsání smluv. Argumenty byly jednoznačné, v čase došlo ke změnám cen energií, pohonných hmot, je ekonomická krize, pandemie COVID, jež nutí firmy investovat do testování nebo nemocné pracovníky nahradit brigádníky. Kancelářský pracovník si může vzít „home office“, soustružník nebo svářeč nebo mechanik určitě ne. A všechny tyto zvýšené náklady se promítnou do konečné ceny produktu.

2) tendr zrušit a vypsat znovu - ten stávající byl zahájen na jaře 2019 s vidinou skončení do konce roku. Teoreticky to tedy možné je. V praxi jsme ovšem viděli, že nástroje, které má MO v ruce, nejsou příliš pružné (i proto čteme v programovém prohlášení vlády o potřebných změnách zákona o zadávání veřejných zakázek ve vztahu k obraně), a svým způsobem se nezdá být racionální tak vysoce specifické zboží a související služby v takovém objemu peněz a při povědomí o strategickém významu zakázky soutěžit. V průběhu stávajícího tendru se proto množily hlasy po alternativním postupu formou nákupu mezivládní dohodou.

3) tendr zrušit a zadat zakázku vybranému dodavateli formou G2G, mezivládní dohodou - to je proces, který u podobných akvizic může vést k žádoucímu výsledku nejrychleji a efektivně. Rizikem takového postupu je přirozeně nespokojenost nevybraných uchazečů, kteří až dosud investovali značné úsilí a prostředky, a hrozí spory. Rozhodující otázkou bude, zda je riziko těchto sporů a hrozby z toho pro Českou republiku plynoucí větší než riziko nesplnění závazku vůči Alianci (1. ledna 2026 poskytnout pro síly rychlé reakce brigádní úkolové uskupení těžkého typu). Tak jako u předchozí možnosti i zde bude samozřejmě zásadní stanovení parametrů zakázky podle reálných možností rozpočtu ve vazbě na budoucí modernizační projekty. Velmi vážně bude třeba se zabývat otázkou počtu pásových BVP, jejich variant, a možností část úkolů plnit vozidly na levnější, ale plně vyhovující kolové platformě.

Obecně nahlédnuto je obchod G2G nejlepším možným řešením a zřejmě mělo být zvoleno na samém začátku akvizičního procesu. Při nákupu od výrobce přímo lze spekulovat o možnosti korupce ze strany nestátního subjektu, těžko si lze ale představit, že by bylo možno zkorumpovat izraelskou, americkou či německou vládu. Dalším aspektem ovšem je, že mnohé vlády neobchodují, resp. ne s čímkoli, co právě potřebujeme. Pronájem letounů GRIPEN byl možný, protože byl z přebytků švédské armády, tedy vládního majetku. G2G prodej radiolokátorů Giraffe IV možný nebyl, protože tento nejmodernější produkt švédská armáda ještě nemá ve výzbroji. A tak je to s mnoha dalšími státy. Vláda dané země může například poskytnout tzv. „krycí dopis“, kde garantuje, že vybraný dodavatel je důvěryhodný a je dodavatelem i pro vlastní vládu a je podrobován periodickým auditům a kontrolám. Výsledné jednání a uzavření kontraktu napřímo s vybraným výrobcem by však bylo na bázi G2B, kdy druhá vláda by garantovala, že nákup není dražší, než pro vlastní armádu a že je stejně technicky vyspělý, žádná druhá kategorie.

A jak sama ministryně řekla, nechce řešit modernizaci 7. brigády po částech. S nástupem do funkce zvedla ministryně Černochová kromě potřeby nákupu BVP také téma potřeby obnovy výzbroje tankového praporu, tedy nesoustředit se jen na bojová vozidla pěchoty, ale neztratit ze zřetele, že schopnosti těžké brigády se opírají o kombinaci zejména těchto dvou prostředků. Říká, že rozhodnutí ve věci tanků musí padnout do roku 2027 (což je odkaz na plánovanou životnost T-72M4 CZ, kterou má prodloužit probíhající "technické zhodnocení"), ale že nechce věc nechat na poslední chvíli. Doslova uvedla, že "za dva roky budeme řešit ještě tanky." Čím dříve, tím lépe. Nejen proto, že o možnostech "technického zhodnocení" starých T-72 panují značné pochybnosti. Varují-li někteří před dalšími průtahy v tendru na pásová BVP mj. tím, že současná míra inflace hrozí vyhnat pořizovací cenu do astronomických výšin, totéž platí také u další techniky. V případě tanků tak rozhodnutím prodlužovat u VOP CZ za miliardu korun životnost T-72 navyšujeme cenu budoucího nevyhnutelného řešení jejich náhrady moderními vozidly.

Současné kroky ministryně obrany ve věci akvizice pásových BVP jsou očekávatelné a netrpělivost či zklamání a dokonce tvrzení, že dochází k dalšímu odkladu, nejsou na místě. Zda bude gordický uzel, který touto zakázkou na Ministerstvu obrany v uplynulém období vznikl, rozetnut, nebo raději postupně rozmotán, uvidíme v následujících měsících. Seznámit se se situací a možnými východisky a zodpovědně rozhodnout je z dnešní slepé uličky jedinou racionální cestou.

Tagy