ANALÝZA: Důsledky možného vstupu Švédska a Finska do NATO? Putin mít radost nebude, na problémy si zadělal sám

ANALÝZA: Důsledky možného vstupu Švédska a Finska do NATO? Putin mít radost nebude, na problémy si zadělal sám
Autor: Pixabay|Popisek: Vladimir Putin
14 / 04 / 2022, 14:00

V poslední době se začalo hovořit o tom, že Švédsko a Finsko usilují o vstup do NATO. Samozřejmě to vzbudilo pozornost v zemích EU a NATO, ale i na Ukrajině a v Rusku. Daný krok by měnil „gravitaci“ v evropském regionu ve prospěch západních demokracií a v neprospěch Ruska. Zároveň by mohl být dalším z faktorů podporujícím i zapojení Ukrajiny do západoevropských struktur, což samozřejmě bude vysoce iritovat ruskou administrativu.

Informace se rozcházejí v jednom bodě, zda Švédsko a Finsko v létě vstoupí do NATO nebo podají přihlášk, respektive žádosti o vstup do NATO. Podání žádosti je pravděpodobnější varianta, protože to vyžaduje určitý proces, evaluaci, schválení všemi členy a splnění norem a požadavků NATO na interoperabilitu, bezpečnost apod. Z tohoto hlediska se jeví Švédsko jako méně problematický kandidát. Za svoji historii, kdy proklamovalo neutralitu, prokázalo, že tato je jen na papíře a v prohlášeních, ale fakticky je partnerem NATO a USA. Již v období studené války Sovětský svaz sestřelil letoun Tp-79, švédskou produkci legendárních DC-3, jenž prováděl SIGINT, tedy radioelektronickou špionáž ve prospěch USA. Neutrální Švédsko mělo v letounu americké technologie, jež neměli ani spojenci z NATO. Bohužel švédská osádka zahynula.

Švédská „neutralita“ utrpěla již za druhé světové války. Přes švédské území pochodovaly nacistické jednotky do Norska i Finska. Švédsko jednoznačně podrazilo své sousedy, ale pak to „prodávalo“ jako brilantní diplomatický tah, kdy se nezapojilo do války, jen nechalo Německo dělat, co je mu libo. I po válce bylo Švédsko, stejně jako např. Argentina nebo Brazílie, oblíbenou destinací nacistů k úkrytu před spravedlností. I železnou rudu Švédsko prodávalo z dolu v Kiruna dominantně nacistickému Německu, ale část šla i do Británie. Po válce, kdy švédské zbrojovky produkovaly německé letouny, byly spojenci veškeré technologie demontovány a odvezeny, což svým způsobem iniciovalo vzrůst firmy SAAB, jež dříve vyráběla železniční vagóny a dnes patří ke světovým zbrojovkám – nejen zbrojovkám, do konsorcia patří i Electrolux.

Švédsko svým způsobem penetrovalo kompletní struktury NATO, ale vzhledem ke statutu nečlena se některých klíčových jednání nemůže účastnit. Jeho akceptace jako člena NATO se jeví spíše jako formální než administrativně technická. Ale tím se Švédsko jednoznačně zařadí do určité skupiny států. V některých regionech byly švédské technologie akceptovatelné, protože nespadaly pod NATO/USA/EU ani Rusko. Prostě zlatá střední cesta. Vstupem do NATO se tato linka uzavře, protože pro mnohé země NATO = USA. V technologické rovině to zjednoduší Švédům dodávky v rámci zemí NATO. JAS-39 GRIPEN C/D i E/F jsou vynikající letouny, ale nepocházejí ze země NATO. Takže například spojení prostřednictvím Link-16 nemůže být firmou SAAB instalováno, ale musí na základě specifikace vytvořit veškeré technické předpoklady pro integraci systému do letounů v užívání zeměmi NATO. Po vstupu integrace technologie může být realizována již při kompletaci letounu, což sníží vývojové i výrobní náklady. Ale jak již bylo řečeno, může to Švédsku uzavřít přístup na některé trhy, které nejsou nakloněny NATO/EU/USA.

Finsko je v jiné situaci. Za druhé světové války, nebo ještě před ní, se Sovětským svazem bojovalo a poté částečně podporovalo i Německo. Ale pro SSSR tzv. Zimní a Pokračovací válka nedopadly dobře. Geografie Finska je velmi složitá, a ne nadarmo se mu říká země tisíce jezer. Lesy, močály, jezera a skály jsou faktory omezující plošné operace tankových nebo mechanizovaných sil a klíčem je spíše letectvo, dělostřelectvo a motorizované či pěší jednotky. A ještě je rozdíl zima a léto – bahno a komáři nebo silný mráz, ale zamrzlá jezera.

V současnosti je situace trochu jiná, Finsko dosáhlo celkem korektního vztahu s Ruskem, i když není optimální. Některé oblasti v příhraničních oblastech s Ruskem žijí z malého přeshraničního obchodu a hovoří se zde ruštinou a platí rubly. Pokud Finsko vstoupí do NATO, tato lokální ekonomika okamžitě zkolabuje a finská vláda bude muset regiony finančně dotovat, a doposud byly svým způsobem finančně nezávislé, a ještě odváděly daně, což nyní by znamenalo opačný tok peněz, plně závislé na vládě a nemožnost odvádět daně, protože ekonomika šla ke dnu. Finsko, na rozdíl do Švédska má s Ruskem společnou hranici, jež je vyměřena na zhruba 1340 km. Z obou stran je hranice střežena pohraniční stráží. Hraniční pásmo na finské straně je hluboké 0,1–3 km, na ruské straně je to do hloubky 7,5 km. Omezení jsou evidentní v ostrovních oblastech. Finsko se doposud jednoznačně nevymezilo, takže používá americké F/A-18 (v budoucnu F-35), ale ruskou pozemní techniku.

Pro Švédsko jsou klíčové námořní síly a pobřežní obrana v Baltu a letectvo, pro Finsko teritoriální obrana i v oblastech s velmi řídkým osídlením a téměř nulovou obranou. ČR je dle rozlohy 124. stát na světě, Finsko 72. Ale populace v ČR je více než 10 mil., ale ve Finsku poloviční, 5,531 mil obyvatel. Tedy Finsko nemá šanci, pokud protivník použije správnou taktiku a zbraně, se ubránit. Vstup do NATO mu zajistí kolektivní bezpečnost, tedy nasazení dalších sil NATO, ale zároveň vyvolá ekonomické zemětřesení v regionech přerušením místního obchodu s Ruskem. To vyvolá ilegální obchod ve všech jeho parametrech. Jakmile se vytvoří pašerácké cesty, zboží, zbraně, osoby, „bílé maso“, narkotika a cokoliv jiného těmito málo osídlenými oblastmi začne do EU proudit bez možnosti kontroly.

Ve Švédsku narostla násilná trestná činnost za použití zbraní. Jak je možné propašovat z Balkánu, Sýrie nebo Iráku granáty, útočné pušky nebo výbušniny při pohraničních kontrolách. Cesty jsou již vybudovány a EU a NATO nemá řešení.

Vstupem Švédska a Finska do NATO, a možná i do EU, by mohlo dojít ke konsolidaci evropského regionu, lepšímu sdílení informací a eliminaci v maximální možné míře všech nepřátelských aktivit. Rusko bude muset čelit 196 km dlouhé hranici s Norskem a 1340 km dlouhé hranici s Finskem. Je evidentní, že tak dlouhou hranici Finsko s populací poloviční, než ČR nemůže ubránit, ale již jen článek 5 o kolektivní obraně je silný argument proti invazi do Finska.

Dalším faktorem je, že by vznikla hranice mezi NATO a Ruskem od nejsevernějšího bodu, kdy region je označován jako Grense Jakobselv jižním směrem přes pobaltské státy, s, nebo bez Ukrajiny, podél Slovenska, Maďarska, Rumunska, Bulharska, Řecka až po černomořské pobřeží Turecka. A to musí ruské vedení vnímat, a je to pro něj strategická porážka. Místo zisku je ve hře vybudování kolektivní obrany proti další expanzi.

Obě země, tedy Finsko i Švédsko, jsou v oblasti moderních technologií nejen v obranné oblasti špičkou a jejich integrace do struktur by byla přínosem. Skandinávské země jsou doposud trochu oříšek, Norsko je v NATO a ne EU, Švédsko je v EU, a ne v NATO, Finsko není v NATO, ale v EU, Dánsko je všude. Co kus to originál, integrace všech skandinávských zemí alespoň do NATO zjednoduší komunikaci a zlepší bezpečnost evropského regionu.

Rusko, pokud se bude chtít rozpínat, sotva zaútočí na Čínu, ale chudé postsovětské republiky Střední Asie by mohly být levnou kořistí. Ale to by vyvolalo další uprchlickou vlnu směrem na západ. Možná je to cílem, přetížit západní ekonomiky uprchlíky a získat teritoria a přírodní zdroje a odbytiště zboží.

Na každý pád za možný vstup obou severských států do NATO může jen Putin se svou avanturistickou expanzivní politikou, jejímž bezprostředním výrazem je právě invaze na Ukrajinu. Švédsko i Finsko se cítí být touto politikou rozpínavosti ohroženi a nejhodlají dát všanc svou bezpečnost nepředvídatelnému jednání ze strany Ruska. Bohužel tento rozměr, tedy důsledky své agresivní politiky, kremelský vládce nevidí či přehlíží, sám se ovšem nejspíše zaslouží o to, že tradičně neutrální státy vstoupí do jím nenáviděného mezinárodního paktu. 

 

Tagy článku

SECURITY magazín je ve své tištěné podobě první a jediný český odborný časopis o komerční bezpečnosti a vychází od roku 1994. SECURITY magazín se orientuje především na profesionály v přímém výkonu služby v soukromých bezpečnostních agenturách a ve firmách, které poskytují technické bezpečnostní služby. Je určen také manažerům, kteří uvedené služby prodávají a řídí a bezpečnostním specialistům, kteří bezpečnostní služby nakupují v soukromém i státním sektoru. Zkušenosti a informace v SECURITY magazínu jsou ale určeny i laické veřejnosti, potenciálním zákazníkům, kteří o bezpečnosti velmi často mluví a ne vždy jí rozumí nebo chápou její specifika. SECURITY magazín chce tradiční spoluprací s akademickým prostředím a experty v oboru dokázat, že komerční bezpečnost je multioborová disciplína, úzce propojená požadavky norem a předpisů a je v mnoha ohledech založena na moderních vyspělých technologiích, které mohou instalovat a provozovat pouze vzdělaní specialisté.

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace