Analýza nákupu systému řízení palby. Ďábel ukrytý v detailu: Slovíčko, které vyřazuje z tendru

23. 10. 202013:00

Analýza nákupu systému řízení palby. Ďábel ukrytý v detailu: Slovíčko, které vyřazuje z tendru

foto: NEXTER/Samohybné dělo CAESAR

Nový systém řízení palby dělostřelectva bude vybrán v soutěži, kterou zajistí Vojenský technický ústav. Náklady na pořízení systému činí celkových bezmála 752 milionů korun (910 vč. DPH) a jsou rozloženy do období pěti let. Osloveni budou výrobci z pěti zemí Evropy. Definitivní rozhodnutí by podle MO mělo padnout ve druhé polovině roku 2021. V posledním článku na téma jsme označili vypsání soutěže jako krok ministra Metnara, který vede správným směrem. Ale vyjádřili jsme také obavu ze setrvačnosti již před lety nastoupeného směru. Naše obavy se možná potvrzují.

Ďábel je ukrytý v detailu. Od samého začátku mohaletého a složitého vybírání systému řízení palby dělostřelectva, dávno před tím, než bylo rozhodnuto o osudu samohybných houfnic DANA a pořízení francouzských děl CAESAR, byla jako jedna z nosných a logických podmínek pro nový systém stanovena plná kompatibilita s prostředím ASCA (Artillery Systems Cooperation Activities). Jenže je zásadní rozdíl mezi výrazy „plná kompatibilita systému“ a „plné členství ve sdružení“.

Když Vojenský technický ústav zpracovával studii proveditelnosti a jako její součást marketingový průzkum trhu, zařadil do něj výrobce systémů řízení palby dělostřelectva z EU či EHS, které jsou zavedeny v armádách NATO a současně jsou plnými členy ASCA (Artillery Systems CooperationActivities). Z toho důvodu patrně již tehdy také nebylo osloveno Polsko, které je členem zatím „jen“ přidruženým.

Úkolem mezinárodního projektu ASCA je zajišťovat interoperabilitu národních systémů řízení palby, a tím umožnit společné nasazení dělostřeleckých jednotek napříč Severoatlantickou aliancí. Cílem je schopnost sjednotit řídící a koordinační systémy tak, aby bylo jakékoli dělostřelectvo schopné poskytovat účinnou a nepřetržitou palebnou podporu mechanizovaným jednotkám. Prostředí ASCA nabízí softwarové řešením a rozhraní, které odstraňuje ze systému jazykové bariéry a riziko lidských chyb a nedorozumění při rádiové komunikaci a předávání rozkazů pro palebnou podporu.

Zeptali jsme se Ministerstvy obrany, jestli bude členství v ASCA podmínkou při výběru nového systému řízení palby dělostřelectva, který formou soutěže provede Vojenský technický ústav. „Ano, podmínka certifikace systému sama o sobě vyžaduje plné členství v ASCA,“ zněla odpověď MO.

Podle ministerstva má být nyní osloveno pět států, resp. zhotovitelů systémů řízení palby z těchto zemí: Německo (ADLER), Dánsko (THOR), Norsko (ODIN), Francie (ATLAS) a Polsko (TOPAZ). Výraz „plné členství v ASCA“ je oním detailem, který může ve finále minimálně jednoho z oslovovaných výrobců vyřadit, a to zcela bez ohledu na technické parametry systému, který vyrábí. Jde o formalitu: sdružení má svá formální pravidla a Polsko a WB Electronics se systémem TOPAZ k plnému členství nevyhnutelně směřují.

Pokud by v tomto ohledu záleželo Ministerstvu obrany na technických parametrech, proč by zdůrazňovalo „plné“ členství? Při striktním výkladu této podmínky by byl předem jeden z oslovovaných výrobců vyřazen. Takových metod jsme byli svědky v minulosti. Jde o drobný detail, který by snadno mohl ministrově pozornosti uniknout. Drobná nuance, která ovšem může mít zásadní důsledky. Na první pohled bude soutěž vypadat jako otevřená a moderní a odborníky vysoce hodnocený systém bude posouzen, ale v jednom okamžiku bude poukázáno na formální nevyhovění podmínce, a uchazeč bude mít smůlu. Dobře myšlený transparentní postup dostane zásah torpédem, konkurence dlouhodobě prosazovaného řešení, kterou nebylo únosné při vypsání soutěže ignorovat, bude ze hry venku.