Analýza rozhovoru s budoucí ministryní – překombinovaný tendr na BVP, význam tanků. Chyběly otázky o soběstačnosti a domácím obranném průmyslu

Analýza rozhovoru s budoucí ministryní – překombinovaný tendr na BVP, význam tanků. Chyběly otázky o soběstačnosti a domácím obranném průmyslu
Autor: fb profil Jany Černochové|Popisek: Jana Černochová (ODS)
23 / 11 / 2021, 17:00

Rubrika Technet.cz na iDnes nedávno přinesla obsáhlý rozhovor s budoucí ministryní obrany Janou Černochovou (ODS). Zazněla vyjádření k řadě zajímavých a důležitých témat týkajících se modernizace ozbrojených sil. Namísto otázek, zda se budoucí ministryně kloní k tomu či onomu typu letounu nebo prostředku protivzdušné obrany, na něž odpovědět není možné, ale mohly zaznít spíše otázky směřující k problému široce poslední dobou diskutovanému, a sice soběstačnosti České republiky a roli domácího obranného průmyslu v ní. Jana Černochová v minulosti českou soběstačnost na tomto poli svými postoji podporovala. Otázky chyběly, zejména zajímaly-li autora rozhovoru priority akviziční politiky budoucí vlády.

První na řadě byly vrtulníky systému H-1, tedy čtyři bitevní Vipery a osm víceúčelových Venomů. Otázka přikoupení dalších strojů zejména kvůli zjevně nedostatečnému počtu čtyř bitevních vrtulníků se nabízí. Budoucí ministryně obrany problém vnímá, ale tak jako u většiny dalších projektů odkazuje na budoucí řešení harmonogramu, časového a finančního rámce akvizice, které v tuto chvíli nejsou v diskusi, natož stanoveny. Připomněla také, že se bude třeba začít zabývat také budoucí náhradou těžkých vrtulníků Mi-171Š. Modernizace provedená státním podnikem LOM Praha jim prodlužuje životnost do roku 2035, ale jednotlivé kusy mají být vyřazovány do konce desetiletí. Současně jde o sovětskou techniku, a zbavit se staré sovětské techniky má být prioritou, jak zaznělo v titulku rozhovoru.

Otázka soběstačnosti České republiky byla zmíněna v poněkud specifickém případě samohybných děl. Autor rozhovoru tvrdí, že v této oblasti Česká republika "zcela soběstačnou" je, a jmenuje systémy Dita, Zuzana nebo Diana. Přitom dva posledně jmenované jsou slovenské a slibný projekt Dita je ve fázi demonstrátoru, a v tomto ohledu je tedy tvrzení o soběstačnosti diskutabilní. Jana Černochová uvedla, že respektuje rozhodnutí GŠ a MO pořídit systém CAESAR, který vyhovuje mj. dánské armádě, jak zmínila, a jehož výhoda přes navýšení spočívá v relativně nízké ceně.

Na téma protivzdušné obrany padla zvláštní otázka, zda je maximální dosah systému SPYDER dostačující, existují-li ve výzbroji spojenců systémy, které mají dosah větší. Celý projekt SHORAD z definice od svého začátku mířil na komplety PVO krátkého (a středního) dosahu jako náhrada za stávající sovětské komplety KUB. Systémy HIMAD jako americký Patriot jsou systémy jiné kategorie, jiných parametrů a jiného určení, a jejich případné akvizici by musela předcházet významná změna koncepce výstavby AČR, a s ohledem na jejich parametry by byla vhodná úzká koordinace se sousedními spojenci.

Za problém modernizace ozbrojených sil Jana Černochová označila, že "máme ode všeho trochu", což musí napadnout každého, kdo se na složení velmi malé Armády České republiky podívá. "Nemáme ve skladech dostatek nejenom techniky k úhradě bojových ztrát či obyčejných havárií, ale ani náhradních dílů a munice. To s sebou nese problémy třeba při údržbě techniky," uvedla. Zmínila problém podfinancování obrany a očekávaný tlak na státní rozpočet v dnešní situaci.

Ač byla otázka pásových BVP a modernizace tankového vojska v rozhovoru od sebe oddělena diskusí o letectvu, velmi úzce souvisí, a z odpovědí Jany Černochové je zřejmé, že si je problému plně vědoma. Namísto odpovědi na naivní otázku, zda si spolu s Polskem nekoupit "levněji" americké tanky Abrams, zdůraznila právě souvislost s pásovými BVP: "Zavázali jsme se k vybudování brigády těžkého typu, jejíž klíčovou součástí jsou nejenom BVP, ale i tanky. Na to se často zapomíná." Oba druhy techniky tvoří nepominutelný základ výzbroje budovaného brigádního úkolového uskupení těžkého typu, který se Česká republika zavázala k 1. lednu 2026 poskytnout silám rychlé reakce NATO. Dosavadní přístup by bylo možné definovat jako "napřed nakoupíme pásová BVP v maximálním možném rozsahu, a pak se uvidí, co dál" - generál Opata na jaře během schůze Výboru pro obranu řekl, že na nové tanky 20 miliard dnes nemá.

Jakákoli úvaha o redukci či změně akvizice pásových BVP musí být vedena snahou řešit výzbroj "těžké brigády" komplexně, a je třeba mít na paměti také existenci a potřeby tankového vojska coby "úderné pěsti" této brigády. Nakoupit jen BVP a nemít peníze na tanky, a udržovat s rostoucími náklady dýchavičné a zastaralé T-72M4 CZ, je chyba, na kterou jsme v Security Magazínu dlouhodobě upozorňovali. Oddělit otázku tendru na BVP od obecné otázky celkové modernizace výzbroje brigády, a tedy tankového vojska, nelze, a bez tohoto kontextu zjišťovat názor budoucí ministryně na konkrétní typ tanku je přinejlepším mimořádně předčasné. Samotný tendr na BVP označila Jana Černochová za překombinovaný a odpovědnost spatřuje u vedení vojenské i civilní části MO. Řešení však nechtěla předjímat.

Ohledně nadzvukového letectva pak zdůraznila, že nejde jen o technicko-taktický rozměr akvizice stíhacích letounů, ale především o rozměr zahraničněpolitický a obranný, a samozřejmě finanční. Diskuse jsou na začátku a řešení bude postaveno na politickém rozhodnutí založeném na odborném doporučení armády. Otázku, ke kterému typu letounu by se klonila, přirozeně nezodpověděla: "Nehodlám se pouštět do debat o tom, který letoun se mi líbí víc a který méně, protože to není nákup nového vozu a ani to není podstatné."

Na významná témata týkající se jednoho z pilířů obrany státu, tj. domácího obranného průmyslu a jeho kapacit, ale bohužel v rozhovoru, asi pro otázky typu, zda je lepší Gripen nebo F-15EX, nezbylo místo. Přitom jde o zásadní téma, k němuž má Jana Černochové rozhodně mnoho co říci. Nebyly zmíněny významné domácí projekty, které již probíhají, a u nichž je podstatná otázka dalšího rozvoje. V první řadě jde o projekt kolových obrněných vozidel TITUS, jichž armáda podle uzavřené smlouvy dostane šest desítek ve třech variantách, ale může jich potřebovat a využít stovky - staré techniky je stále příliš mnoho. Je třeba ji vyměnit za moderní vozidla, jež kromě poskytnutí době odpovídajících schopností také nebudou zdržovat přesunující se kolony svou nízkou rychlostí. Podobně zde existuje projekt PANDUR II a s ním určitý dluh z minulosti, který se teprve pomalu napravuje - nedávným pořízením variant KOVS a KOVVŠ. Stále je ale otevřená otázka mj. samohybných minometů, které armáda v létě odsunula mezi svými prioritami za lehká útočná vozidla pro výsadkový pluk.

Zmíněna nebyla ani otázka výroby munice v České republice, a určitě měla zaznít také – protože plynulost a jistota dodávek munice je v krizi pro ozbrojené síly zcela klíčovou. V České republice existují špičkové společnosti, jako je STV Group nebo státní Explosia, schopné dodávat munici i pro moderní dělostřelecké systémy. Jestliže můžeme být v budoucnu soběstační v oblasti výroby samohybných dělostřeleckých systémů, ve výrobě munice jsme již dnes, a je třeba tento stav zachovat a plně využít. A dalo by se pokračovat: dlouhou a úspěšnou tradici má v ČR výroba ručních palných zbraní, pokročilých radiolokačních systémů, atd.

Mezi svými prioritami Jana Černochová při jiných příležitostech zdůraznila potřebu podpořit český bezpečnostní a obranný průmysl s ohledem na soběstačnost České republiky - schopnost zajistit potřeby AČR v maximální míře z vlastních kapacit. Jako jedno z konkrétních opatření v tomto směru v minulosti zmínila pro magazín E15 nezbytnost rezervovat kapacitu strategických podniků pro potřebu státu: "Musíme jim platit za výrobní linky, aby je v případě potřeby spustily a nemuseli jsme nakupovat v Číně."

Definitivní rozchod s ex-sovětskou a ruskou technikou v rámci modernizace ozbrojených sil ČR je důležité téma. Nejen v kontextu zkušeností probíhající pandemie a paralelní i související hospodářské a energetické krize je ovšem zásadní se mu věnovat v souvislostech a především z hlediska snižování závislosti na zahraničních dodavatelích. V první řadě ze zemí více či méně otevřeně nepřátelských, jako je Rusko, a dále ze zemí mimo Alianci. A posilování domácí soběstačnosti. Stejně jako si efektivní ozbrojené síly "nenabrnkáme loutničkou" jako ve známé pohádce, a je třeba je intenzivně budovat pro doby těžké v dobách klidných, je třeba se starat o kapacity domácího obranného průmyslu - ani ty nebudou vytvořeny přes noc, až budou jednou potřeba. A nemalujme si, že nebudou.

Tagy článku

SECURITY magazín je ve své tištěné podobě první a jediný český odborný časopis o komerční bezpečnosti a vychází od roku 1994. SECURITY magazín se orientuje především na profesionály v přímém výkonu služby v soukromých bezpečnostních agenturách a ve firmách, které poskytují technické bezpečnostní služby. Je určen také manažerům, kteří uvedené služby prodávají a řídí a bezpečnostním specialistům, kteří bezpečnostní služby nakupují v soukromém i státním sektoru. Zkušenosti a informace v SECURITY magazínu jsou ale určeny i laické veřejnosti, potenciálním zákazníkům, kteří o bezpečnosti velmi často mluví a ne vždy jí rozumí nebo chápou její specifika. SECURITY magazín chce tradiční spoluprací s akademickým prostředím a experty v oboru dokázat, že komerční bezpečnost je multioborová disciplína, úzce propojená požadavky norem a předpisů a je v mnoha ohledech založena na moderních vyspělých technologiích, které mohou instalovat a provozovat pouze vzdělaní specialisté.

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace