Obrana nesoutěží, kritizuje Babiš. Pod ANO by mohl nastat obrat

Andrej Babiš v nedělní Partii Terezie Tománkové na CNN Prima News nejen zpochybnil potřebu vydávat na obranu 5 % HDP, jak požaduje americký prezident Trump, ale mj. také uvedl, že „obrana nic nesoutěží.“

Summit NATO v nizozemském Haagu má ambici přijít s navýšením závazku výdajů na obranu ve výši 3,5 % HDP plus dalších 1,5 % na související projekty realizované mimo rezort obrany, a dosáhnout této úrovně do roku 2035. Má tak být nahrazen závazek přijatý ve Walesu v roce 2014, který hovoří o 2 % HDP, což je v současné bezpečnostní situaci považováno za nedostatečné – ač řada států NATO ani této výše výdajů nedosahuje a Česká republika jí dosáhla teprve v roce 2024. Opozice, a Andrej Babiš to v neděli zopakoval, dlouhodobě říká, že vláda dosáhla 2 % HDP jen díky zálohovým platbám – především na letouny 5. generace F-35. „Tato vláda není schopna a nemá v rozpočtu roku 2025 dvě procenta, víte to? Nemá. Podle poslední makroekonomické predikce tam jim chybí sedm miliard. A pokud zase tam budou fixlovat s těmi výkazy vůči NATO a NATO jim to dá potom pryč, tak jim chybí 13,5 miliardy,“ řekl Andrej Babiš.

Andrej Babiš: Závazek 5 % HDP na obranu je absolutně nepřijatelný

 

Uvedl, že v tomto ohledu souhlasí se španělským premiérem Pedro Sanchezem, podle kterého by pro Španělsko přijetí 5% závazku bylo nerozumné a kontraproduktivní s ohledem na španělský sociální stát a španělský světonázor. Španělsko patří i s ohledem na svou geografickou polohu, díky níž země není přímo vystavena rizikům konfliktu vysoké intenzity, k zemím, které dlouhodobě na obranu 2 % HDP nevynakládají. Za rok 2024 to bylo podle španělské vlády 1,4 %, podle NATO pak 1,24–1,28 % HDP. Podle Andreje Babiše je záměr vydávat 3,5+1,5 % HDP na obranu „absolutně nepřijatelný.“ Vyčetl Ministerstvu obrany, že má záměr zbrojit, a přitom tak činí netransparentně, „a ještě to neumí.“

Argumentoval akvizicí letounů F-35, o které vláda rozhodla na základě vojenského doporučení s tím, že jiné letouny 5. generace trh nenabízí. A rozhodla tak ještě předtím, než vyjednala se švédskou vládou prodloužení pronájmu letounů Gripen, což vedlo ke zvýšení ceny pronájmu – protože Švédové ztratili motivaci spočívající v možnosti České republice dodat modernější variantu letounů Gripen E/F. Ministerstvo obrany na svém webu uvádí, že „samotný pronájem netvoří významnou část nabídky. Na výši nabídky bude mít vliv zejména stáří využívaných letadel, která budou ve službě již třetí dekádu, předpokládají se proto i vyšší náklady na údržbu. Zároveň za posledních 20 let v odvětví vojenského letectví znatelně vzrostly ceny na trhu práce a ceny materiálu.“

Snížení ceny armádních zakázek jen veřejnou soutěží

 

Podle Andreje Babiše by bylo nejlepším řešením letouny F-35 prodat Izraeli a pro Armádu České republiky přijít s jiným řešením. Odhlédneme-li od složitosti takového případného procesu i například odlišné verze izraelských letounů, a od otázky nadzvukových letounů vůbec, klíčová výhrada vůči rezortu obrany v principu platí: „obrana vůbec nic nesoutěží.“ 

Andrej Babiš měl nepochybně na mysli především strategické a další významné akviziční a modernizační projekty. A v tomto ohledu jsou otevřené soutěže opravdu v rezortu obrany vzácným jevem, a když už je k nim přistoupeno, provázejí je průtahy a nezřídka jsou ukončeny bez výsledku. Potkalo to ještě za vlády hnutí ANO tendr na pásová BVP. Za působení ministryně Černochové lze připomenout neúspěšný tendr na lehká útočná vozidla, který byl zrušen v září 2023. Oba tendry měly společný problém – složité zadání, s nímž si uchazeči jednoduše nedokázali poradit. Nákup BVP to protáhlo minimálně o rok, během kterého si ministerstvo, již za Jany Černochové, nechalo zpracovat právní posouzení a následně rozhodlo o mezivládní dohodě se Švédskem o CV90.

Kamenem úrazu jsou často armádní specifikace i podle místopředsedy výboru pro obranu Pavla Růžičky, který se k problému vrací opakovaně. Například v roce 2023 napsal: „Za 6 let ve Výboru pro obranu vím, že největší máslo na hlavě má armáda. Jejich specifikace jsou šílené, vždy chtějí něco navíc, co nikdo jinde nepoužívá.“

Soutěže v menších zakázkách probíhají – například nové batohy pro výcvik ve Vyškově vysoutěžené byly. Díky nejnižší nabídce v rámci požadovaného plnění uspěla slovenská firma, která batohy objednala v Číně a momentálně uvízly v Rusku, kudy měly být do České republiky dodány. Další příklad obhajovala ministryně obrany Jana Černochová před poslanci výboru pro obranu osobně: nákup polních kuchyní, kde se do soutěže přihlásila jediná firma.

Většina velkých akvizic probíhá bez soutěže

 

Bez veřejné soutěže je v současném období realizována celá řada projektů. Kromě zmíněných letounů F-35 a BVP CV90 to je také nákup středních transportních letounů C-390, nákup tanků Leopard 2A4 (14 kusů nad rámec 28 Německem darovaných) i Leopard 2A8 (přistoupením ke společnému nákupu s Německem), diskutované a kritizované pořízení bojových vozidel Supacat pro speciální síly od společnosti LPP (s jejími dřívějšími vazbami na prvního náměstka ministryně Černochové Františka Šulce), nákupy bezpilotní techniky – například vrtulníků Skyspotter od společnosti Modelárna Liaz přes VTÚ díky vertikální spolupráci (a opět s dřívějšími vazbami výrobce na Františka Šulce), rámcová smlouva na logistická vozidla Tatra se společnosti Tatra Defence Systems (která, na rozdíl od výrobce Tatra Trucks, patří ze 100 % holdingu CSG). Bez soutěže jsou pořizována také vozidla MARS se systémem PVO RBS-70 NG.

Příklad univerzální kolové platformy

 

Naopak předmětem veřejné soutěže bude pořízení univerzální kolové platformy (obrněná vozidla 4x4 pro ženisty, vojenskou policii a speciální síly v počtu až 185 kusů), který je nově jedním z pěti strategických akvizičních projektů (spolu s výše uvedenými F-35, CV90, C-390 a Leopardy 2A8). Uchazečů v tomto případě je opravdu mnoho a patří mezi ně významné evropské, mimoevropské i české společnosti (Arquus/VTÚ s vozidlem Fortresse, Thales Australia/VOP CZ s vozidlem Bushmaster, Zetor s vozidlem Gerlach, Omnipol/Roshel s vozidlem Senator, CSG s vozidlem Patriot II, STV s vozidlem Golem, SVOS s vozidlem MARS nebo DefTech s vozidlem Wolf a zřejmě další). Do budoucna pak půjde o kolové obrněnce 8x8, různé systémy pozemní PVO a C-UAS (protidronové obrany) a C-RAM (obrana proti raketám, dělostřelecké a minometné munici), samohybné minomety, drony, a znovu o lehká útočná vozidla (pro výsadkáře a průzkumníky). Podobně jako ve všech předchozích případech budou důležité dvě věci.

První je forma specifikací, armádních požadavků. Pokud by si armáda pro různé varianty vozidla „navymýšlela“ nestandardní řešení, nadto formulovaná nejednoznačně (jako například v mnoha případech v rámci tendru na lehká útočná vozidla), přičemž by se výrobce musel vejít do šibeničního například váhového limitu, lze očekávat složitý průběh se spornými výsledky – a třeba i dlouhotrvající spory, které realizaci zakázky pro armádu opět zpozdí. Druhou věcí pak jsou specifika zákona o zadávání veřejných zakázek (ZZVZ). Jana Černochová již před nástupem do funkce zdůrazňovala potřebu jeho novelizace s ohledem na specifické potřeby armádních akvizic. „Do roku 2023 předložíme novelizaci zákona o zadávání veřejných zakázek s ohledem na specifika obranných akvizic,“ čteme v programovém prohlášení vlády. Nestalo se.

Pokud by hnutí ANO ve volbách uspělo a sestavovalo vládu a neslo odpovědnost za rezort obrany, což je v každém případě jeden z možných až pravděpodobných povolebních scénářů, důraz na realizaci akvizic formou veřejných soutěží, o kterém nyní hovoří Andrej Babiš, rozhodně může k ekonomické efektivitě armádních nákupů přispět. Podmínkou bude jasné zadání od armády, čistě aplikovaný zákon (ideálně novelizovaný tam, kde je to třeba), ale i zohlednění dalších ukazatelů – nejen soutěž na nejnižší pořizovací cenu. Podstatnou roli hraje bezpečnost dodávek, spolehlivost partnera, celkové náklady životního cyklu (uzavírat servisní smlouvu rovnou spolu se smlouvou o pořízení). Česká republika není tak bohatá, aby si mohla dovolit kupovat levné věci.

Tagy