Autor fotografie: foto: Ministerstvo obrany ČR|Popisek: Land Rover Defender 130 Kajman
Již jsme se pozastavili nad tím, že kromě absence řešení údržby lehkých útočných vozidel v průběhu jejich životního cyklu nebo přesnějších požadavků týkajících se mobility neobsahuje zadávací dokumentace ani požadavek, aby bylo dodáno vozidlo, které již je zavedeno v armádách NATO, a vozidlo, které se osvědčilo v bojových podmínkách. Dodavatelé tak mohou nabízet militarizovaná civilní vozidla, jejichž prvním uživatelem reálně bude až Armáda České republiky.
Přitom jde o požadavky, které jsou poslední dobou standardními a v případě akvizic bojové techniky jednoznačně ze strany armády a ministerstva obrany formulovanými. Připomenout můžeme diskuse týkající se nákupu víceúčelových vrtulníků. Z armády v průběhu finální fáze jednání důrazně zazněl argument, že potřebuje vrtulníky, které jsou od začátku konstruované jako vojenské, že se nechce spoléhat na militarizovanou verzi civilních strojů. A že vrtulníky systému H-1 jsou prověřeny bojem. Proč tyto argumenty neslyšíme v případě lehkých útočných vozidel?
Důvodem pro volbu vrtulníků UH-1Y Venom a AH-1Z Viper bylo, že jde o vojenské vrtulníky a bojem ověřený systém, a to na rozdíl od původního favorita výběru, vrtulníků AW-139M, které jsou militarizovanou variantou vrtulníků civilních. Cokoli si kdo o volbě armády v roce 2019 myslel, argument vojenské konstrukce a požadavek na to, aby armáda dostala vrtulníky ověřené v boji, zazněl kategoricky.
Informační kampaň ministerstva vysvětlovala výběr vrtulníků systému H-1 mj. tímto: "Jsou to stroje prověřené reálným bojovým nasazením. Každá armáda pro palebnou podporu potřebuje stroje konstruované nekompromisně pro přežití na bojišti (...) Náklady na provoz takových vrtulníků jsou plně srovnatelné s ostatními vojenskými vrtulníky stejné třídy. Nevyžadují žádné extra výdaje (...) Chceme mít techniku kompatibilní se spojenci v NATO." V zadávací dokumentaci pro výběrové řízení ve věci lehkých útočných vozidel podobné argumenty nevidíme ani náznakem.
Požadavek zkušeností z reálného boje zněl i v případě akvizice samohybných děl CAESAR, kterými bude podle smlouvy z roku 2021 přezbrojen 13. dělostřelecký pluk v Jincích, dosud disponující kanónovými houfnicemi vz. 77 DANA. A dělo CAESAR tento požadavek splňuje velmi dobře, patří k základní výzbroji nejen francouzské armády od roku 2008. V případě obou zmíněných projektů nadto sehrála velmi významnou roli otázka mezinárodní spolupráce a posílení vazeb v rámci Aliance. V případě vrtulníků se Spojenými státy, v případě samohybných děl s Francií. Obojí se v současnosti promítá do možností zapojení českého obranného průmyslu.
Podobně jako v případě izraelských dronů Heron 1, i u těch byly při nedávném rozhodnutí explicitně zmíněny zkušenosti s jejich bojovým nasazením. Stejně jako u vrtulníků i u samohybných děl pak šlo o přímý nákup. Armáda specifikovala typ, který nejlépe vyhovuje jejím potřebám, a ministerstvo obrany vyjednalo podmínky akvizice a podepsalo smlouvu, buď s partnerskou vládou (v případě vrtulníků a dronů), nebo s dodavatelem pod patronací vlády (v případě francouzských děl).
V prosinci 2020 byl dokončen průzkum trhu k projektu pořízení lehkých útočných vozidel. Zahájen byl v březnu téhož roku: "Cílem průzkumu trhu bude zjistit možnosti výrobců a dodavatelů v kategorii lehkých, částečně pancéřovaných, útočných vozidel o hmotnosti do 9,5 tun, schopných vzdušného transportu těžkými vrtulníky. Tato vozidla budou v budoucnu tvořit základní platformu pro nově vytvářený výsadkový pluk v Chrudimi a plánuje se jejich pořízení v několika řadách provedení."
Osloveno mělo být 20 společností. Výsledek průzkumu nebyl zveřejněn. V rámci průzkumu trhu odpovědělo dvanáct dodavatelů, kteří mohou mít o zakázku zájem, a kteří nabídli čtrnáct typů vozidel. Mezi nimi byla vozidla velmi různých koncepcí, včetně militarizovaných vozidel civilní konstrukce. V médiích se objevila možná řešení, s nimiž bylo také následně možné se seznámit na řadě veletrhů, jako byl IDET nebo Future Forces Forum.
Nákup lehkých útočných vozidel není malým projektem. Jde o 159 kusů v předpokládané hodnotě 5,6 miliardy korun. Jde o nákup, který je svou finanční náročností příbuzný jak původnímu projektu pořízení víceúčelových vrtulníků (před rozhodnutím vydat se americkou cestou), tak pořízení samohybných děl (v jejich případě byla cena posléze navýšena). Současně lze požadavky vojáků, které rámcově definovaly výsledky průzkumu trhu v roce 2020, i volbu zadávacího postupu označit doslova za předválečnou, stejně jako navržený harmonogram plnění, kdy se předpokládají dodávky až do roku 2026. To je v rozporu s tím, co vidíme kolem sebe v kontextu války na Ukrajině.
Zatímco u jiných zakázek chce ministerstvo nakupovat efektivně a rychle, s rychlými termíny dodání, tato zakázka se s velkou pravděpodobností potáhne několik měsíců s nejistým výsledkem a dlouhým termínem dodání, tedy i s opožděným získáním požadované operační schopnosti jednotek AČR. Výsledkem zakázky bude dodání platformy, která nemusí být ověřená v reálných bojových podmínkách.
Zdroj: Zadávací dokumentace projektu LÚV; Ministerstvo obrany (army.cz)