Armádní generál Šedivý: Armáda musí pokračovat v úsilí o modernizaci komplexně. Tank T-72 je překonaný koncept

Armádní generál Šedivý: Armáda musí pokračovat v úsilí o modernizaci komplexně. Tank T-72 je překonaný koncept
25 / 06 / 2020, 12:15

Security magazínu poskytl rozhovor armádní generál ve výslužbě Jiří Šedivý, který byl v letech 1998-2002 náčelníkem generálního štábu. Rozhovor navazuje na témata, která zazněla během posledního jednání sněmovního výboru pro obranu, na který byli bývalí náčelníkové generálního štábu pozváni a diskutovali s poslanci otázky související se zajištěním bezpečnosti České republiky především prostřednictvím zajištěním potřeb a rozvoje armády.

  • Během debaty ve výboru pro obranu byl mnohokrát zmíněn vnitřní deficit armády, ať již v technice, zásobách nebo infrastruktuře, ve výši stovek miliard korun jako výsledek škrtů a obecně politiky uplynulých let. Letectvu se blíží termín k řešení nadzvukových letounů nebo protivzdušných systémů, pozemní armáda potřebuje kromě BVP tanky, děla, terénní vozidla, pořídila nedávno moderní ruční zbraně, bude potřebovat nové RPG. Chybí mezi veřejně diskutovanými potřebami armády podle Vás nějaký, jemuž by se měla věnovat větší pozornost?

V minulosti armáda trpěla pravidelnými změnami rozpočtového rámce, který byl určen pro realizaci jednotlivých etap modernizace armády. Je logické, že následkem toho docházelo k redukci plánovaných modernizačních a reorganizačních opatření. Pravděpodobně nejdramatičtější pokles proběhl jako důsledek ekonomické krize v letech 2007 – 2013. Z tohoto období vychází postupně narůstající odhadovaný deficit ve výstavbě armády. Ten se kumuluje nejenom do výzbroje armády, ale i zásob a infrastruktury. Problematické se jeví i odsouvání potřeb pro rozvinování armády do válečné struktury.

Poslední Koncepce výstavby AČR 2030 je plánována jako komplexní dokument, který věnuje významnou pozornost vyváženému rozvoji armády. Její rozpočtový rámec uvedený na str. 11 v kapitole „Finanční zdroje“ vychází ze závazku České republiky dosáhnout v roce 2024 úrovně 2% HDP na obranné výdaje.

Vámi uvedené projekty jsou důležité, ale také je potřeba uvést, že modernizace armády musí být chápána jako rozvoj vzájemně se podporujících schopností, které jsou reprezentovány jednotlivými zbraňovými systémy. Tedy nelze mluvit jen o jednom zbraňovém systému nebo modernizačním projektu. Nelze také prostě vyjmenovat projekty, které ve Vašem výčtu chybí. Přesto – je podle mého názoru velmi významné ukázat na oblast, která se promítá do budoucího válčení, a tou je oblast umělé inteligence. Její implementace je spojena se zaváděním moderních technologií ve všech segmentech ozbrojených sil.

A je jedno zda se jedná o systémy velení, řízení, průzkumu, přehledu, řízení palby a navedení ve všech součástech armády, výzbroji pozemních, vzdušných nebo speciálních sil. Týká se i logistiky. Vedle umělé inteligence si dovolím ještě připomenout nutné investice do vojenské infrastruktury. Netýká se to jen ubytovacích objektů ale i objektů určených pro parkování, ošetřování a opravy moderní techniky. Nelze opravovat techniku v nevyhovujících objektech z dob socialistického Československa.

  • V březnu jste pro Echo24 řekl, že by armáda měla přehodnotit projekt modernizace tanků T-72. Zavázala-li se ČR k tomu, že k 1. lednu 2026 poskytne silám rychlé reakce NATO brigádní úkolové uskupení těžkého typu opřené o prapory mechanizované pěchoty a tankový prapor, je představitelné, že by to armáda zajišťovala tanky T-72M4 CZ?

Podle mého názoru je tank T-72 překonaný koncept a je nutné se věnovat budoucnosti tankového vojska. Dovolím si připomenout, že jsem velel pluku tanků T-72 a znám jeho výhody i slabiny. V době, kdy probíhala modernizace T-72 na úroveň dnes známých T-72M4 CZ jsem byl inspektorem pozemního vojska, později velitelem pozemních sil a náčelníkem generálního štábu. Vím tedy, jak těžko, s jakými problémy a jak obtížně se tato modernizace rodila a také prodražila. Problémy, které by pravděpodobně provázela další etapa modernizace, již jednou modernizovaného tanku by pravděpodobně znamenaly zvýšené náklady bez odpovídajícího výsledku. Asi i proto vedení armády rozhodlo jen o technickém zhodnocení tanku, tak aby splňoval požadavky podpory boje mechanizovaných praporů i v roce 2026 a dále, ale modernizace byla zrušena.

  • Generál Opata v předchozím bodu konstatoval, že "nemá 22 miliard" na nákup nových tanků. Zatím se, alespoň oficiálně, počítá s dalším růstem výdajů na obranu a platí termín 2024, kdy by mělo být dosaženo 2 % HDP, což může znamenat nárůst oproti dnešku v absolutních číslech o mnoho desítek miliard korun. O modernizaci T-72 se mluví jako o projektu, který má překlenout dobu, než budou pořízeny nové tanky. Není to spíše pojistka pro případ, že se akvizice tanků povleče podobně, jako se roky vleče například nákup BVP?

I v období krize pandemie koronaviru vedení hlavních politických stran podporuje splnění závazku postupného navyšování obranného rozpočtu do úrovně 2%HDP v roce 2024. Osobně si myslím, že doba, kdy se bude opravdu rozhodovat o budoucnosti obranných rozpočtů příštích let bude letošní brzký podzim, kdy bude znám poměrně přesně účet za tuto krizi. Neznám přesně současné záměry a varianty rozpočtů, jak byly prezentovány vedením rezortu MO v nedávné době v Parlamentu. Je ale zřejmé, že existují různé varianty a priority modernizace armády.

Je také logické, že HDP České republiky v tomto roce klesne a v příštích letech nebude nárůst takový, jako se předpokládalo. Z toho určitě vychází i rozhodnutí o uvedeném technickém zhodnocení, kterým armáda překlene období do okamžiku pořízení nových tanků. V budoucnosti by tak přicházely v úvahu pokročilé modernizace současné generace tanků, nebo i pořízení tanku nové generace kterou začala vyvíjet Francie společně v Německem. V 7.mechanizované brigádě bude hlavní bojovou silou nové BVP a dělostřelectvo. Samozřejmě, že tanky T-72 budou doplňovat bojovou hodnotu této brigády. Nemám ale dojem, že by uvedený projekt byl jen jakousi pojistkou na prodlužující se tendr na nová bojová vozidla pěchoty.

  • Na výboru pro obranu zaznělo, že má Ministerstvo obrany dle slov svých vlastních zástupců, problém zprocesovat výrazný nárůst obranného rozpočtu. Dlouhodobě sledujeme různé odklady a průtahy projektů, pro něž byl rozpočtový rámec schválen, čili prvotním problémem možná není nedostatek peněz, ale spíše složitý a těžkopádný systém veřejných zakázek?

Tato informace mě také překvapila. Ale - dnes se nelze vymlouvat na složitý systém pořizování vojenského materiálu. Zákon v současné podobě je platný dlouho a zkušenosti s ním má nejenom MO ČR, ale celá státní správa která také s problémy, ale přesto nákupy provádí. Tedy problém není jen v systému i když je složitý, ale troufám si tvrdit že v realizační rovině. Tím nechci říct, že by se neměl zákon novelizovat. Právě naopak. Každý voják chce mít zbraň, se kterou bojové střetnutí s nepřítelem přežije. Mít zbraň, která byla vysoutěžena podle českého zákona jako nejlevnější, protože je to nejdůležitější parametr pro výběrová řízení je sice formálně správné, ale nejlevnější zbraně zpravidla nejsou nejlepší. To vojákovi na bojišti těžko vysvětlíte.

Politici by si měli uvědomit, že i tímto rozhodují o životě a smrti českých vojáků a ministerští úředníci, že mají vůči armádě povinnost včas zajistit kvalitní zbraně a vybavení. Nemluvím o obraně životních zájmů ČR a podobných deklarací, ale o realitě. Tedy pokud někdo z ministerských úředníků v Parlamentu prohlašuje, že není schopen „zprocesovat“ nárůst financí určených na modernizaci armády, znamená to zpochybnění celého záměru modernizace armády v uvedené v dokumentu koncepce výstavby armády a zároveň funkčnost ministerské organizace. Také to ukazuje na to, že problém je skutečně v personální oblasti. Je nutné rozklíčovat, kde je původ takového tvrzení. Možná, že problém spočívá v odborné přípravě úředníků a určitě i v jejich nedostatečné právní ochraně. To vede k realitně vysoké úrovni alibismu, kterým je naše ministerstvo známé a vede k zpomalování celého akvizičního procesu.

  • Pan poslanec Schwarzenberg v závěru debaty s vámi řekl, že by se armáda měla naučit lobbovat za své zájmy. Myslíte, že to armáda nedělá dostatečně? Možná by měla mít více reálné podpory mezi politiky, kteří obecně deklarují, že si jsou vědomi významu stabilního financování obrany?

Myslím, že v období „vlády“ generála Opaty se prezentace armády výrazně zlepšila a lobbování za zájmy armády se stalo integrální součástí práce velení armády. Pan generál Opata, ale nejen on, má vysokou prestiž mezi politiky a občany ČR. Postavení armády zlepšilo i plnění úkolů, které armáda plnila v době krize koronaviru. Prestiž armády potvrzuje i současné převzetí velení mise v Mali. Armáda, aby mohla plnit své povinnosti, musí mít v komu vytvořené podmínky. Jednou z nich je stabilní financování rozvoje armády. Musím také dodat, že názory politiků ve vedení státu by neměly být ovlivňovány jen lobbingem čelných představitelů armády, ale především by to mělo být jejich vlastní přesvědčení. Jedná se o obranu nejvyššího životního zájmu státu.

Na obranu současné politické reprezentace také musím uvést, že politická vůle udržet obranné rozpočty, jak bylo uvedeno v odsouhlasené Koncepci výstavby armády 2030,byla v posledních měsících opakovaně potvrzena. S mými následovníky náčelníky Generálního štábu jsme navštívili v nedávné době pan prezidenta Zemana, vedli debatu s panem předsedou vlády Babišem a vice premiérem Hamáčkem a zúčastnili se zasedání výboru pro obranu Parlamentu ČR, kterému předsedala jeho předsedkyně paní Černochová. Ve všech případech byla vyjádřena podpora modernizace armády. Ale také byl při všech jednáních vyjádřen požadavek, že modernizace se musí provádět především českými firmami,aby investice do obrany byly zároveň podporou českého průmyslu.

  • Čeká nás patrně těžké období. Je vyjednávací pozice armády silná? Resp. co by měla udělat, aby veřejnost přesvědčila, že výdaje na obranu jsou důležité zejména při hrozící nestabilitě mezinárodní situace?

Armáda by měla pokračovat v úsilí o modernizaci jako komplexního programu, který má jasně definovaný obsah, časové a finanční ohraničení. Určitě se vrátí tendence vzít peníze armádě jako nejjednodušší řešení omezení dopadu krize. Výdaje na armádu ale nejsou jen samoúčelné a mají svůj smysl. Proto by vedení resortu obrany mělo vysvětlovat i politický význam, jakým je vlastnit kvalitní armádu. V mezinárodní aréně je vojenská síla jedním z pilířů moci státu. To je ověřeno historicky, rolí našich legií v 1.sv. válce i v 2.sv. válce. Armáda a její vojáci byly a jsou připravení plnit úkoly, zadané vedením státu. Bez aktivní role našich legií by nebylo samostatné Československo, po druhé světové válce bychom nepatřili k vítězným mocnostem. I v novodobé historii je role armády významná. Jen bych připomenul působení naší armády v misi na Balkáně v letech před naším vstupem do NATO. Armáda tehdy reprezentovala Českou republiku tak, že významně podpořila náš vstup do NATO.

I přes dopady krize koronaviru se dramaticky zhoršuje mezinárodní bezpečnostní prostředí. Tento rozhovor není určen k rozboru toho, co se děje v blízkosti Evropy, ale měli bychom mu věnovat skutečnou (!)a velkou pozornost.

Krize způsobila obrovské ztráty, a proto si musíme uvědomit, že z tohoto hlediska nastala také složitá situace, především z ekonomického. Je i na vojácích, aby našli schůdné řešení při zachování cíle koncepce výstavby armády a neztěžovali situaci ve společnosti. Koncepce, jak jsem uvedl předpokládá modernizaci armády v časovém rámci let 2019 až 2030, za předpokládaného finančního rámce zvyšování obranných rozpočtů do úrovně 2 %HDP v roce 2024 a udržování této úrovně po dobu platnost koncepce. Tento časový a finanční rámec je naplněn celou řadou modernizačních a reorganizačních opatření. Jen o části z nich se mluví. Velení armády by mělo přistoupit k přehodnocení realizace modernizačních projektů, ale – a to zdůrazňuji - při zachování všech tří uvedených parametrů. První takové rozhodnutí již bylo učiněno, tedy fázování pořízení nových bojových vozidel pěchoty do delšího časového období a tím snížení zatížení české ekonomiky tohoto roku a nadcházejících let.

Armáda je velmi složitý systém, není jen vedle sebe poskládané zbraně či zbraňové systémy na sobě nezávislé. Právě naopak. Proto by měly být všechny plánované projekty realizovány, ale nikde není řečeno, že se nemůže změnit jejich pořadí. Pro toto složité období několika příštích let by měla armáda předsunout investice do modernizace armády, které jsou realizovány českými firmami, vlastněné českými vlastníky. Tyto firmy musí odvádět daně v České republice (ne v daňových rájích). Výroba musí být zajištěna od základu z českých výrobků. Zbrojovky nesmí být jen prostředníkem, přes kterého se „počeští“ výroba prováděná v jiných státech. Výroba zahraniční firmou na území České republiky, levnou českou pracovní silou, při odvedení zisku z ČR také není vhodné řešení. Jiné státy to tak dělají. Samozřejmě, že musí být dodrženy zákony, kvalita, požadované parametry, cena za finální produkt a musí být ochráněn zájem ČR. Také je samozřejmé, že některé komponenty a zbraně nelze v ČR vyrobit. To ale musí být zdůvodněno. Ideální je, pokud je výroba prováděna formou licence, pokud je zbraň původem ze zahraničí. Pokud takové armádní investice přinesou našim občanům práci, peníze do státní pokladny a nové technologie našemu průmyslu, určitě nebude armáda kritizována. Bude také zajištěna plánovaná modernizace armády, tak jak bylo plánováno k roku 2030 jako cílového roku.

  • V případě nových BVP se před rokem intenzívně diskutovaly výhody a nevýhody osádkové a bezosádkové věže, a také počtu převážených vojáků. Převažují podle vás Výhody osádkové věže do té míry, že bylo na místě de facto vyřadit jednoho z uchazečů tendru, o němž se roky vědělo, že nabízí bezosádkové řešení?

Věřím, že armádní experti zvážili všechna pro proti. Závěrem bylo rozhodnutí, že armáda požaduje BVP vybavené osádkovou věží a že musí mít schopnost přepravy celkově 11 vojáků. Je to spojeno se sumou zkušeností, které velitelé mají z vedení boje bojovými vozidly pěchoty, a to jak našich, dosud používaných, tak našich spojenců. V otázce narážíte na vyloučení BVP Puma ze soutěže o BVP pro AČR. Ale možná že právě negativní zkušenosti ze zavedení BVP Puma do armády SRN, které jsou pravidelně prezentovány německými medii, byly jedním z důvodů proč se rozhodnout pro klasické řešení. Na druhou stranu je pravda, že toto rozhodnutí mělo být přijato a prezentováno před zahájením tendru. Bylo by špatnou známkou, kdyby za současné situace provedla armáda další dramatickou změnu. Tendr tak jak probíhá by již měl být dokončen, jak to deklaruje vedení resortu MO.

  • Intenzívně se řeší nedostatek náhradních dílů, závislost armády na dodavatelích v otázce servisu, ale pořídili jsme 12 vrtulníků, které se vyrábějí za oceánem a nikdo kromě AČR jimi v Evropě nedisponuje. Co říkáte pořízení nových vrtulníků? Techniky jsou skvělé - nebude však jejich provoz pro naši armádu velkou zátěží?

Armáda se rozhodla k pořízení vrtulníků, které jsou špičkou v této zbraňové kategorii. Koncepce těchto vrtulníků efektivně spojuje víceúčelový a útočný vrtulník, tedy jedná se o jednu platformu pro dva druhy vrtulníků shodných z 85%. To je unikátní koncept, který vychází z dlouhé tradice vývoje vrtulníků pro americké ozbrojené síly. Mimo to, právě ona shodnost z 85% výrazně snižuje provozní náklady. Armáda v každé akvizici zvažuje nejenom cenu za nákup zbraně – zbraňového systému, ale i budoucí tzv. celoživotní cyklus, tedy náklady na provoz v celém období, kdy je zbraňový systém v armádě zaveden. Nedostatky, které zmiňujete, tedy chybějící náhradní díly na údržbu techniky byly v minulosti způsobené uvedeným dramatickým snižováním obranných rozpočtů v době ekonomické krize a po ní.

Pokud se naplní sliby politiků o postupném navyšování obranných rozpočtů na uvedenou úroveň 2% HDP, bude mít armáda dostatek finančních prostředků na investice i provoz plánované armády. Co se týká poznámky na adresu výroby mimo ČR. Je obecně známo, že společnost Bell má své evropské centrum v Praze, kde již v současné době provádí servis, modernizace a opravy svých vrtulníků (včetně vojenských), které byly dodány do Evropy. V České republice nemá žádná jiná firma ať evropská, nebo neevropská takové zařízení, a pokud vím, ani nepředpokládá, že by nějaké podobné zařízeni v ČR zřídila. Bude záležet na naší schopnosti,zda dokážeme využít tuto akvizici k zapojení českého průmyslu, vědeckých a vývojových pracovišť do dodavatelského systému společnosti Bell a tím zúročit tuto investici.

  • Jak hodnotíte výběr samohybných houfnic Caesar z hlediska jejich parametrů a ve srovnání s typy využívajícími osazení zbraně ve věži?

Armáda hledala optimální řešení, které by splňovalo požadavky na moderní zbraň s odpovídajícími parametry. Jedním z hlavních parametrů je požadovaný dostřel 40 km. To tato houfnice splňuje. Určitě podpůrným argumentem je i to, že tato houfnice je umístěna na podvozku zavedeného do AČR, tedy terénního vozidla TATRA, a že je zajištěn poměrně velký podíl českých firem na výrobě této zbraně. Podobný koncept byl již ověřen, kdy společnost TATRA DV a francouzská společnost NEXTER společně vyrábí obrněná vozidla TITUS. Věžové varianty mají své výhody i nevýhody. Umístění zbraně ve věži může chránit osádku i vlastní zbraň. Na druhou stranu je taková zbraň mnohem těžší, tedy vyžaduje zesílenou konstrukci, silnější motor atd. Zvolená varianta je při stejných palebných parametrech lehčí, pohyblivější, náklady na provoz menší.

Obě varianty jsou běžně používány v ozbrojených silách našich partnerů. Těžší, věžová častěji v sestavách těžkých obrněných divizí/brigád a zpravidla na pásovém podvozku. Armáda v minulosti prezentovala ještě 4. moderniazční projekt – a tím je systém řízení palby. Považoval bych za logické, aby se s těmito houfnicemi pořídil i uvedený systém řízení palby, už jenom proto že by to byl systém, který je pro tyto dělostřelecké systémy vyvinutý. Opakované problémy s integrací produktů rozdílných výrobců vždy ukazovaly na zvýšené náklady, někdy i zvýšenou poruchovost. České dělostřelectvo má v tomto smyslu svoji negativní zkušenost.

  • A na zcela jiné téma - nechci znít jako soudruh poručík Troník z Černých baronů a ptát se na tři tradice naší armády. Nicméně dlouhodobě, a navazujeme tím na první republiku, se armáda v otázkách vojenské historie a tradic soustředí prakticky výhradně na období po roce 1914. Jaký máte Vy osobně vztah ke starší vojenské historii? Lze hledat inspiraci a mj. například styčné body zájmu se spojeneckými armádami i v tomto směru?

Každá armáda by měla znát svoji historii a ctít tradice. Česká republika má poměrně bohatou historii, a to nejenom z posledního století. Měly jsme vždy dobré velitele, i když ne vždy je jejich role chápána pozitivně. Zpravidla máme tendenci – na rozdíl od našich partnerů na západ od nás – vojevůdce až příliš politizovat. Ale armáda je nástrojem k obraně vlastní suverenity a plní politická rozhodnutí.

Ale pokud mám sáhnout hluboko do naší historie –zmínil bych jednoho z našich největších králů, Přemysla Otakara II, který byl velký vojevůdce. Dnes už se málo ví, že je zakladatelem města „Královec“, dnešní Kaliningrad. Na jeho počest jsem v době, kdy jsem byl NGŠ, vydal medaili AČR – Čestný odznak Přemysla Otakara II, kterou se oceňovaly výjimečné výsledky ve službě. Neměly bychom zapomínat na naše husitské vojevůdce, ale i někdy zatracovaného Albrechta z Valdštejna. V naší historii najdeme vojevůdce evropského významu. Málo o nich mluvíme. V tom za našimi spojenci zaostáváme. V době mého studia vysoké válečné školy armády USA jsme studovali operace a bitvy z doby války severu proti jihu – americké občanské války v letech 1861-1865. Způsob rozhodování a vedení boje je potřebné znát, i když je veden jinými prostředky než dnes. Mimo jiné, stále považujeme za největšího stratéga čínského vojevůdce Mistra Suna a jeho třináct knih „O válečném umění“ je pořád aktuální, i když pochází z hluboké minulosti – možná kolem roku 400 před naším letopočtem. Odkazy na knihu „On war“ Karla von Clausewitze jsou notoricky známé.

Tagy článku

SECURITY magazín je ve své tištěné podobě první a jediný český odborný časopis o komerční bezpečnosti a vychází od roku 1994. SECURITY magazín se orientuje především na profesionály v přímém výkonu služby v soukromých bezpečnostních agenturách a ve firmách, které poskytují technické bezpečnostní služby. Je určen také manažerům, kteří uvedené služby prodávají a řídí a bezpečnostním specialistům, kteří bezpečnostní služby nakupují v soukromém i státním sektoru. Zkušenosti a informace v SECURITY magazínu jsou ale určeny i laické veřejnosti, potenciálním zákazníkům, kteří o bezpečnosti velmi často mluví a ne vždy jí rozumí nebo chápou její specifika. SECURITY magazín chce tradiční spoluprací s akademickým prostředím a experty v oboru dokázat, že komerční bezpečnost je multioborová disciplína, úzce propojená požadavky norem a předpisů a je v mnoha ohledech založena na moderních vyspělých technologiích, které mohou instalovat a provozovat pouze vzdělaní specialisté.

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace