Armádní tendry pod lupou: Umí, nebo neumí vojáci nakupovat?

Jako obehraná písnička se stále diskutuje, zda armáda umí nebo neumí nakupovat. Asi není zapotřebí připomínat do podrobností, že co velká akvizice pro obranu, tak to byl vždy skandál. Naposledy již negativní tón vůči armádě trochu polevil, respektive je popisována dvojkolejně – vojáci jsou perfektní při plnění úkolů jako zahraniční mise, nebo pomoc v rámci pandemie COVIDu, ale pořád neumějí nakupovat – viz nečekaně navýšená cena na pasivní systémy apod. Je to však pravda, že vojáci neumějí nakupovat? A nakupují vůbec vojáci?

Zde je dobré se podívat na systém akvizic v resortu MO. Právě kvůli tomu, aby vojáci plnili úkoly spojené s obranou a nezaobírali se nadměrnou administrativou či nedělali obchodní cestující a nákupčí, byl zřízen Národní úřad vyzbrojování, jenž však nikdy nebyl národní – bohužel. Dnes tyto úkoly plní Sekce vyzbrojování a akvizic, řízená přímo náměstkem ministra obrany. A nedá se říci, že v její struktuře by působilo mnoho vojáků, spíše jsou to úředníci zaměstnaní podle zákona o státní službě. Ale aby byla informace kompletní, mnozí z nich jsou bývalí vojáci.

Jak tedy systém funguje? Omezme se zde na velmi zjednodušený popis, aby byl pochopitelný. V základu je řečeno slovy Náčelníka generálního štábu, že „víme, co chceme“, mnohdy je to spíše „víme, co nutně potřebujeme“. Volně přeloženo, končící životnost techniky, přechod na jinou ráži, zavádění nových systémů a schopností a podobně. Potřeby definují jak útvary v podřízenosti jednotlivých velitelství a agentur, tak též sekce generálního štábu (GŠ), jako je Sekce rozvoje sil MO a Sekce plánování schopností MO. Zde je též zapotřebí se mírně zorientovat v terminologii. Ministrovi obrany jsou přímo podřízeni náměstci pro řízení jednotlivých sekcí (jako např. sekce vyzbrojování a akvizic MO) a náčelník generálního štábu (NGŠ). NGŠ má ve své podřízenosti svého zástupce – náčelníka štábu, kterému jsou podřízeny sekce plánování a sekce rozvoje. Takže je náměstek ministra pro řízení sekce a pak linie NGŠ – ZNGŠ-NŠ – ředitel sekce v generálské hodnosti.

Takže vojáci, tedy „uniformy“ v podřízenosti NGŠ vydefinují potřeby, ať již to jsou boty pro mobilizované zálohy, nebo maskáče pro vojáky nastupující do služby či do misí anebo stíhačky a tanky. Popíší, co by to mělo umět, nebo jaké nároky splňovat, a též proč se to má pořídit – končící životnost nebo leasing, nevyhovující hygienické normy nebo zadání vybudovat jedinečné schopnosti, ať již je to systém pasivních radiolokátorů, nebo kybernetická defenzivní i ofenzivní schopnost nebo nemocnice vybavená i pro pacienty s těmi nejsmrtelnějšími a nejexotičtějšími chorobami. Součástí této specifikace je i kalkulace nákladů na pořízení, případně servis a životní cyklus. Určitě zde může být doporučení na typ, jako třeba že pro letouny JAS-39 Gripen je již vybudovaná servisní infrastruktura, nebo jako pasivní sledovací systém VĚRA, který je světově jedinečnou technologií a nikdo jiný ji neumí vyrobit a dodat.

A takto připravený materiál je projednán v kolegiu ministra, které má přesně stanovené složení. Takže vždy je doložitelné, kdo ministrovi danou akvizici předložil, zdůvodnil a za jakých podmínek a finančních nákladů. Je nutno si uvědomit, že v danou chvíli již dokument má mnoho stran obsahujících technické popisy, ekonomické rozbory atd. a je mimo schopnost ministra se s materiálem sám detailně seznámit, musí se spolehnout na důvodovou zprávu a profesionalitu všech přítomných. Jsou vzneseny případné připomínky a doplňující požadavky, ale v danou chvíli je materiál plně v gesci náměstka a sekce pro vyzbrojování a akvizic a jeho úředníků, kteří provedou marketingový průzkum a připraví podklady pro výběrové řízení.

Pokud se jedná o velký projekt, což obvykle ano, musí být materiál odsoučiněn i třeba s ministerstvem financí nebo dalšími resorty. Po zapracování všech připomínek a změn náměstek ministra pro řízení sekce vyzbrojování a akvizic předkládá materiál do druhého kolegia ministra. Tento náměstek nese plnou odpovědnost za materiál i za akvizici jako takovou, kolegium je ale orgánem ministra a ministr je nejvýše postavenou osobou, proto je na materiálu jeho podpis. Takto finalizovaný dokument ministr předkládá do vlády, kdy u menších zakázek vláda bere na vědomí a u větších zakázek jako BVP nebo stíhačky vláda rozhodne.

Doposud je proces celkem jasný a transparentní – na začátku víme, co chceme a zhruba za kolik, v tomto duchu je zpracována akviziční dokumentace, jež je schválena (s možným mírným navýšením ceny na základě marketingového průzkumu) a je zahájen proces výběrového řízení a/nebo pořízení.

Z logiky věci plyne, že tam nikde není prostor na zdvojnásobení ceny, respektive na tak zásadní změnu specifikace již odsouhlasené, že by to vzhledem k nárustu ceny vyžadovalo v návaznosti na požadavek „chovat se s péčí řádného hospodáře“ celý projekt zrušit a zahájit proces znovu s relevantními požadavky a cenovými údaji. Odborníci z USA, kteří řeší různé typy kriminality nebo honí po světě teroristy či narkobarony, říkají, že základem odhalení je sledovat tok peněz.

Z daného se dá vyvozovat, že buď vojáci/NGŠ nevědí, co chtějí a obejdou ministra a jeho kolegium. Pak by bylo dost smutné, pokud by s takovýmto postupem NGŠ souhlasil, že po schválení dokumentu je buď i on obejděn, nebo s jeho vědomím jeho podřízení, a úředníci sekce vyzbrojování změní zadání. Nebo se dohodli úředníci sekce vyzbrojování s výrobcem. Další varianty radši ani nerozebírat, ale vždy musí být k dohledání dokument, co bylo ministrem schváleno a kdo a proč to změnil. Ale navymýšlet si extra doplňky, jež zdvojnásobí cenu se zdá nemožné. Stačí použít konfigurátor prodejců automobilů, a pokud vím co chci a proč, pak již těch ,,extras" mnoho nezbývá, respektive ne tolik a takových, aby cena byla o 100 % jinde.

V každém případě, peníze na nákup nedrží vojáci, ale úředníci. Pokud si něco pořizovali vojáci sami, obvykle to fungovalo. Černého Petra v tomto procesu má náměstek pro vyzbrojování a akvizice a jeho podřízení, ale všechna čest všem, kteří tam poctivě pracují, je to totiž tanec mezi paragrafy v silně personálně poddimenzovaném složení. Stačí se jen podívat po okolních zemích, kolik lidí řeší srovnatelné projekty a lze jen žasnout, že i lidé na SVA MO ČR dokážou něco zrealizovat. Z přetížení však logicky vznikají chyby.

A ještě jedna věc na závěr, a to nákup vojenského materiálu za cenu v místě obvyklou. Lze se oprávněně obávat, že krom sériově vyráběných pistolí a podobných věcí nic takového nelze. Vezměme T-72 M4 CZ. Tank v dané konfiguraci nikde na světě neexistuje, jak tedy vyhodnotit cenu v místě obvyklou, když se jedná o unikát. Obdobně, pokud se pořídí dopravní letoun za účelem přepravy obyčejného nákladu z A-B jen s nejnutnější výbavou, nebo identický typ letounu, kde s předchozím příměrem je shodné jen typové označení, drak a motory, ale vnitřek je naplněn nejmodernější elektronikou k plnění dalších a specifičtějších úkolů, než jen transport bedniček se zeleninou, jaká je cena obvyklá? Dá se říci, že každý typ techniky upravený je požadavku zákazníka je obvyklý v jeho místě, protože tam jiný takový není, nebo že prostě u tohoto materiálu je cena vždy neobvyklá, ale musí být jasně, logicky a transparentně zdůvodnitelná.

Takže umějí vojáci nakupovat?

Tagy