foto: Redakce SM/Pavel Růžička (ANO)
Místopředseda sněmovního Výboru pro obranu Pavel Růžička (ANO) dlouhodobě upozorňuje na systémový problém v akvizičním procesu AČR: přílišnou komplikovanost a specifičnost požadavků armády na novou techniku.
Podle Růžičkových slov česká armáda často překombinovává zadání, což vede k výraznému prodražení zakázek, snížení interoperability se spojenci a komplikacím v údržbě i logistice. Poslanec argumentuje, že tam, kde spojenecké armády spokojeně používají standardní verze techniky, čeští odborníci z Generálního štábu požadují zpravidla dlouhou řadu nepřehledných, specifických a dílčích úprav a „vylepšení“. Ty sice mohou znít technicky zajímavě, ale v praxi přinášejí jen marginální přínos za vysokou cenu. „Na Enforce Tac mi zástupci několika evropských firem řekli, že české úpravy typicky prodraží zakázku o přibližně 20 %,“ říká Pavel Růžička, který v armádě sloužil dvě desetiletí a má zkušenosti z misí v Kosovu nebo Iráku. Místo rychlého a efektivního doplnění výzbroje vznikají podle nej v důsledku postupu české armády de facto prototypy, které jsou dražší, hůře udržovatelné a méně kompatibilní s ostatními armádami NATO.
V rozhovoru pro Security Magazín v listopadu 2025 poslanec Růžička na otázku, co armádní zakázky nejvíce komplikuje, řekl: „Z mého pohledu právě přístup armádních špiček. Navymýšlí si do specifikací nesmysly, že to pak ani největší zahraniční zbrojovky nedokážou zprocesovat. To byla klíčová chyba tendru na BVP, který pak Černochová překlopila do zvláštní zakázky vláda-firma-vláda, když vybrala od stolu jedno z možných řešení a ostatními se dál nezabývala. Armáda si prostě nesmí dělat, co chce. Musí být kontrolována. Přístup, že si armáda řekne, co potřebuje, a úkolem politiků je zařídit, aby to dostala, je nesmyslný. Civilní kontrola armády je zásadní a vidět zejména velké zakázky v širším hospodářském kontextu je potřeba. Jsou to věci, které má armáda tendenci ignorovat, a v důsledku je to k její vlastní škodě. Dočká se průtahů, technika se prodraží, jsou problémy se servisem. Viděli jsme to mockrát.“
Odstrašující příklady: Pandur II 8x8 CZ
Jeden z nejznámějších příkladů je kolový obrněnec Pandur II 8×8 CZ. Tato česká verze dostala izraelskou dálkově ovládanou zbraňovou stanici Samson RCWS-30 od Elbit Systems (s 30mm kanónem Mk44, kulometem, střelami Spike a zadýmovacími granáty). K tomu přišly specifické požadavky na vysokou odolnost pancéřování při současné schopnosti překonávat vodní toky plavbou. Kombinace těchto dvou požadavků – extrémní pancéřování a plavební schopnost – je technicky velmi náročná, protože těžké pancéřování zvyšuje hmotnost a zhoršuje vztlak i stabilitu ve vodě. V praxi to vedlo k výraznému prodražení, komplikacím v provozu a dodnes diskutovaným problémům s údržbou izraelských věží, které nejsou standardem u jiných uživatelů Panduru (nadto již nesplňují současné požadavky zejména kvůli absenci odolného pancéřování – což je jedním z důvodů, proč má být vozidlo výhledově ve výzbroji AČR nahrazeno novým typem).
Neudržitelné tanky T-72M4 CZ
Podobně dopadla modernizace tanků T-72M4 CZ. Z původně sovětského tanku se díky unikátní české modernizaci stal světově raritní stroj: nový powerpack, systém řízení palby TURMS-T, vylepšená ochrana proti účinkům zbraní hromadného ničení a schopnost překonávání vodních toků pod vodou. Modernizace postihla přes 90 % komponentů, ale výsledkem byla varianta, která sice na papíře patří mezi technicky nejzdařilejší, ale je prakticky nekompatibilní s jinými T-72 ve světě. Náhradní díly jsou obtížně dostupné, opravy nákladné a systém řízení palby se ukázal jako neudržitelný – v roce 2025 Ministerstvo obrany prakticky uznalo, že další modernizace již nedává smysl a tanky končí jako neperspektivní. Místo udržení bojeschopnosti flotily vznikl velmi drahý slepý vývoj, který spotřeboval obrovské množství prostředků.
Pavel Růžička již v době projednávání projektu „technického zhodnocení“ těchto tanků v červnu 2020 na jednání výboru navrhoval, aby byl projekt zastaven a dána přednost pořízení nových tanků: „Jestli by nestálo za to zvážit variantu vykašlat se na modernizaci T-72, počkat na výhodnou finanční situaci a koupit tanky nové.“
Překombinovaný tendr na lehká útočná vozidla pro výsadkáře
Další kauzou byla soutěž na lehká útočná vozidla (LÚV) pro 43. výsadkový pluk. Měla nahradit dosluhující lehké obrněné vozy Land Rover Defender Kajman (používané výsadkáři od 90. let) a přinést moderní, lehká, taktická vozidla schopná výsadku, rychlého pohybu a palebné podpory. Ministerstvo obrany vypsalo v roce 2022 veřejnou zakázku na 159 vozidel v šesti různých variantách (bojové LÚV-B, velitelské LÚV-V, spojovací, průzkumné, nosiče minometů atd.) za předpokládanou hodnotu kolem 5,6 miliardy Kč (bez DPH). Dodávky měly probíhat ve čtyřech etapách, první prototypy do konce 2023, ale tendr byl v září 2023 zrušen po kritice za nejasné a příliš komplikované zadání.
Prakticky žádný sériově vyráběný typ nesplňoval všechny požadované parametry současně. Výsledkem by byly nutné výrazné úpravy existujících platforem. Navíc předpokládaná cena byla výrazně podhodnocená vzhledem k požadavkům. Když se v roce 2023 objevily nabídky, ukázalo se, že reálné ceny jsou až dvojnásobné oproti plánu (některé odhady mluvily o 9–11 miliardách Kč). „Jako kdyby výsadkáři jiných spojeneckých armád nedisponovali osvědčenými řešeními, z nichž si stačilo vybrat,“ říká poslanec Růžička.
Americká vozidla MRAP v americké konfiguraci AČR vyhovovala
Poslanec Růžička z druhé strany uvádí příklad amerických vozidel MRAP (MaxxPro a Cougar) nasazených v Afghánistánu. České jednotky používaly vozidla zapůjčená přímo od americké armády a vojákům plně vyhovovala standardní konfigurace. „Kdybychom je ale měli pořizovat my, generální štáb by pravděpodobně přišel s tolika změnami, že by z vozidla zbylo jen torzo a cena by šla dramaticky nahoru,“ říká poslanec. Tento přístup podle něj de facto z každé zakázky dělá vývoj prototypu.
Důsledky jsou vážné: prodražení, zpoždění, horší logistika (specifické díly, unikátní systémy), nižší interoperabilita se spojenci a často i nižší bojeschopnost v dlouhodobém horizontu. „Co je dobré pro německou, francouzskou nebo americkou armádu, musí být přece dost dobré i pro tu naši,“ zdůrazňuje Růžička. Jako světlý příklad naopak uvádí akvizici tanků Leopard 2A8. Zde AČR s ohledem na formu akvizice přistoupením ke společnému nákupu s Německem neměla na výběr. Výsledkem je maximálně standardní konfigurace shodná s Bundeswehrem a dalšími uživateli NATO – kromě nátěru, kulometů, rádia a rušičky zůstává vozidlo identické. Výsledek: plná kompatibilita do té míry, že německá osádka bude snadno bez přípravy ovládat český tank a obráceně, jednotná logistika a výrazně nižší riziko komplikací.
Přístup „standard před unikátností“ by podle Růžičky měl být pravidlem. Dokud bude armáda upřednostňovat specifické úpravy před osvědčenými řešeními spojenců, budou akvizice zůstávat drahé, pomalé a rizikové. Je na čase přejít od prototypů k pragmatickému vybavování vojáků technikou, která funguje a je osvědčená, nevymýšlet a „nevylepšovat“.
Tagy