foto: Úřad vlády/Premiér Babiš a vicepremiér Havlíček v Explosii letos v květnu
Pardubická Explosia a.s. patří k těm málo podnikům, o jejichž významu pro bezpečnost České republiky se v posledních letech hovoří stále častěji a stále naléhavěji.
Výrobce výbušnin, střelivin a hnacích náplní pro dělostřeleckou munici se díky válce na Ukrajině a následnému masivnímu nárůstu poptávky po munici v Evropě posunul z pozice relativně malé státní firmy do role klíčového článku dodavatelského řetězce obranného průmyslu. Její produkty – zejména bezdýmné prachy a modulární hnací náplně ráže 155 mm – jsou dnes nezbytné nejen pro české zbrojovky, ale i pro širší alianční trh. Bez domácí kapacity na výrobu těchto komodit by Česká republika ztratila podstatnou část soběstačnosti v oblasti, která přímo ovlivňuje schopnost ozbrojených sil reagovat na krizové situace.
Strategický charakter Explosie
Strategický charakter Explosie nevyplývá pouze z aktuálních hospodářských výsledků, byť ty jsou rekordní. Firma v posledních letech výrazně navýšila obrat a zisk, investuje do rozšiřování výrobních kapacit a posiluje spolupráci s Armádou ČR, Univerzitou obrany i Vojenským technickým ústavem. Její význam spočívá především v unikátním know-how, historické kontinuitě sahající až do roku 1920 a v tom, že představuje jeden z mála reálných nástrojů, jimiž může stát ovlivňovat dostupnost strategických surovin pro výrobu munice. V době, kdy evropské země usilují o snížení závislosti na externích dodávkách a budují vlastní muniční vertikály, by ztráta kontroly nad takovým podnikem znamenala riziko, které nelze bagatelizovat.
Ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček tento charakter firmy veřejně potvrdil. Hospodářským novinám na začátku roku řekl: „V důsledku války se Explosia z menší firmy stala strategickým státním podnikem s vysokými zisky.“ Podobně v kontextu diskuse o budoucnosti společnosti zdůraznil, že nejde jen o výrobu, ale o bezpečnost, soběstačnost a schopnost České republiky reagovat na současné výzvy. Tyto výroky jsou v souladu s dlouhodobým vnímáním podniku jako součásti obranné infrastruktury státu, které se formovalo již při jeho převodu do státního vlastnictví na počátku tisíciletí.
Premiér Babiš a ministr Havlíček – zlatá akcie v Explosii
V současné debatě o možném vstupu strategického partnera nebo prodeji části podílu se však objevuje zásadní otázka: jak zajistit, aby stát neztratil schopnost ovlivňovat směřování firmy i po změně vlastnické struktury. Zde ministr Havlíček i premiér Andrej Babiš veřejně formulovali postoj, který lze označit za rozumný a z bezpečnostního hlediska nezbytný. Havlíček v pořadu Poledne s Václavem Moravcem jasně prohlásil: „Z mého pohledu by stálo za to zvážit skutečně strategicky kapitál, to znamená takový, který by tam vstoupil a stát by si tam nechal třeba nějakou ‚zlatou akcii‘ a měl by možnost něco ovlivnit.“ Opakovaně zdůraznil, že ideální scénář předpokládá ponechání minoritního podílu státu nebo právě zlaté akcie, aby byl zachován vliv na klíčová rozhodnutí. Cena transakce by podle něj závisela i na velikosti prodávaného podílu a podobě tohoto mechanismu.
Premiér Babiš v souvislosti s úvahami o prodeji uvedl, že pokud by se podnik prodal za vysokou cenu, stát by si přesto zachoval vliv. Mediálně se objevila i zmínka o možnosti rozhodující zlaté akcie, která by státu umožnila udržet strategickou kontrolu. Tyto výroky nejsou pouze politickou rétorikou. V odvětví, kde se rozhoduje o dodávkách pro ozbrojené síly a o odolnosti dodavatelských řetězců, představuje ztráta jakékoli možnosti státu zasáhnout do zásadních majetkových či provozních změn skutečné riziko. Zlatá akcie nebo jiná forma významného vlivu – ať už formou minoritního podílu s odpovídajícími právy, nebo smluvními mechanismy – není excesem, ale standardním nástrojem ochrany veřejného zájmu, který se běžně používá u strategických aktiv v Evropě.
Obezřetnost při případném prodeji Explosie je na místě
Takový postup je správný hned z několika důvodů. Za prvé umožňuje spojit kapitál a expertizu silného průmyslového partnera s dlouhodobým bezpečnostním zájmem státu. Explosia potřebuje investice do modernizace a navyšování kapacit; stát jako stoprocentní vlastník tyto investice sice financuje z vlastních zdrojů firmy, avšak v konkurenci s vertikálně integrovanými soukromými skupinami může mít omezenější manévrovací prostor. Za druhé zlatá akcie nebo obdobný instrument chrání před situací, kdy by se podnik dostal pod kontrolu subjektu, jehož zájmy by nebyly v souladu s českými bezpečnostními prioritami. Za třetí zachovává možnost státu ovlivnit, aby výroba zůstala na českém území a aby klíčové technologie a kapacity nebyly přesunuty nebo omezovány.
Pokud by vláda skutečně přistoupila k prodeji či vstupu partnera, absence mechanismu pro udržení významného vlivu by byla chybou. Historie Explosie ukazuje, že státní vlastnictví samo o sobě není zárukou ideálního řízení, ale zároveň dokládá, že úplná privatizace bez pojistek by v současném geopolitickém prostředí představovala zbytečné riziko. Výroky ministra Havlíčka a premiéra Babiše o zlaté akcii a zachování vlivu proto nejsou jen součástí debaty o prodeji. Jsou vyjádřením elementární obezřetnosti, kterou si strategický podnik v oblasti výbušnin a střelivin zaslouží. V době, kdy Evropa znovu objevuje hodnotu domácích výrobních kapacit, by Česká republika měla postupovat stejně: podporovat rozvoj Explosie, ale současně si udržet možnost rozhodovat o jejím směřování vždy, když půjde o bezpečnostní zájmy státu.
Tagy