Autor fotografie: Anduril / Public domain|Popisek: Barracuda-M
Americká společnost Anduril Industries představila novou střelu s plochou dráhou letu Barracuda-M. Je výrazně levnější než stávající systémy a naznačuje budoucí vývoj na moderním bojišti.
Existuje zcela zásadní faktor, proč se válka na Ukrajině dostala do stavu pozičního konfliktu v intenci první světové války a dělohraje střelectvo tak významnou roli i v tomto kvazimoderním konfliktu. Je to cena moderních řízených střel. Před ruskou agresí na Ukrajině řada vojenských analytiků odepisovala dělostřelectvo jako relikt minulých válek. Příčina byla jednoduchá, nasazení přesně naváděných střel, které by systematicky ničily klíčové body protivníkovy obrany přesně tak, jak se dělo v obou válkách v Perském zálivu a také v Afghánistánu. Jenže tam měly západní země jasnou technologickou převahu a jednalo se o zcela nevyrovnaný boj.
Barracuda-M jako finanční řešení naváděných střel
Nepřipravení Rusové ovšem v roce 2022 narazili na odhodlaného protivníka, který od anexe Krymu a počátku bojů na Donbase a Luhansku udělal značný pokrok. Systematická, byť nedostatečná, podpora západu způsobila, že konflikt mezi Kyjevem a Moskvou je vyrovnaný a žádná strana nemá dlouhodobě navrch. V takové situaci je nemožné používat moderní taktiky války, kde jednu z klíčových rolí mají hrát přesně naváděné střely. Ani jedna strana jich zjevně nemá dost a diverzifikace jednotek na bojišti znemožňuje jednorázové účinné údery. Jen pro představu: cena americké střely s plochou dráhou letu Tomahawk pro americkou armádu činila v roce 2022 dva miliony dolarů, tedy zhruba 45 milionů korun. Vysoce výbušná balistická ATACMS M57 stála v roce 2021 1,7 milionu dolarů, tedy 38,5 milionu korun.
Intenzita konfliktu na Ukrajině hromadné použití přesně naváděných střel a balistických raket znemožňuje. Navíc jen pro upřesnění: špičkové inerciálně naváděné německé střely Taurus se na Ukrajině velmi osvědčily a byl velký problém, že Berlín nechce poskytnout další kusy této techniky. Jenže v situaci, kdy má Německo k dispozici jen asi 200 kusů střel, je jejich zaslání na Ukrajinu trochu problém. Přímým důsledkem je snaha výrobců sériově vyrábět co nejlevnější naváděné rakety. První vlaštovkou se stal výrobek Boeingu a Saabu Ground-Launched Small Diameter Bomb. Jedná se o střelu s plochou dráhou letu s doletem 150 kilometrů a váhou 113 kilogramů. V zásadě byla vyvinuta speciálně pro Ukrajinu. Aktuálně přichází Andruril se svou Barracudou-M.
Barracudy patří do rodiny řízených střel s plochou dráhou letu. The War Zone uvádí, že Anduril se aktuálně soustředí na verze M, které by měly být výrazně levnější. Jedná se o tři střely Barracuda-100, Barracuda-250 a Barracuda-500, které by podle Defense Mirror měly být vyráběny až o padesát procent rychleji než jejich ekvivalenty a měly by být o třetinu levnější. Navíc by mělo být zapotřebí méně specializovaných nástrojů a dílů. Čísla u jednotlivých verzí rozlišují nosnost střel a jejich dolet. Barracuda-500 má dosah zhruba 926 kilometrů, což je velmi slušný parametr. Střela je manévrovatelná i při přetížení 5G a je schopná čekat na cíl ve vzduchu až 120 minut.
Univerzální Barracuda-M
Maximální rychlost Barracudy-M by měla činit zhruba 900 kilometrů za hodinu. Střely jsou navržené tak, aby je bylo možné použít proti velkému množství cílů na zemi i na moři. Odpalovat je lze z letadel a vrtulníků, ale pochopitelně také ze země, případně z lodí. Hlavice je schopná kolaborace s jinými systémy, tedy minimálně je rádiem řízená. Zřejmě však bude mít také infračervené navádění a vlastní paměť. Střela by také měla být schopná odesílat data za letu do řídícího systému a do poslední chvíle zřejmě přijímat povely. Otázka zní, jak hodně velkou ochranu má proti rušení.
Rusové se na Ukrajině velmi soustředí na schopnost rušit rakety z HIMARS, což se jim také, kromě ATACMS, povedlo. Jedná se o jeden z klíčových faktorů rakety. V každém případě Barracuda-M jasně naznačuje vývoj moderních střel a to je dostatečná kvalita za nízkou cenu, protože moderní válčiště i tak stojí velmi mnoho peněz. Obecně se v USA stále více projevuje snaha ušetřit, protože moderní systémy jsou extrémně drahé na vývoj a udržitelnost.