Autor fotografie: GoodFon / Public domain|Popisek: S-400
Írán disponuje upravenými S-300PMU2 a zřejmě s nimi není spokojený, protože odmítá nákup moderních S-400. Asi důsledek izraelských útoků s F-35 a F-15.
Íránský teokratický režim poskytl agresivnímu Rusku velké množství svých UAV Šahíd 136, z těch byly vyvinuty čistě ruské Geran-2. Podpora Teheránu vyvolává dlouhodobě řadu otázek, co za to ajatolláhové dostanou. Měsíce se spekulovalo o tom, že kromě pomoci s jaderným programem to bude chlouba ruské protivzdušné obrany, tedy S-400. Jenže tato idea padá. Dokonce i státní ruská tisková agentura TASS uvedla, že Írán upřednostní své systémy Bavar-373. Příčin bude mnoho, ale poslední kapkou může být izraelský protiútok na cíle v Íránu. S-300PMU2 se ukázaly jako zcela neúčinné proti F-15 a především stealth letounům F-35, které ruské systémy neviděly a to je třeba si uvědomit, že S-300PM2 tvoří hlavní část íránského protivzdušného deštníku.
S-300PMU2 proti F-35 k ničemu
Izraelská verze F-35, tedy F-35I Adir se liší od předlohy především domácí avionikou a možností používat střely vyrobené Izraelem. Tel Aviv do F-35I nainstaloval vlastní systémy elektronického boje od Elbit Systems. Podle WPtech letadla pronikla do vzdušného prostoru Íránu a zničila čtyři systémy S-300PM2. Je nutné podotknout, že íránská verze systému není už příliš rozdílná oproti S-400, protože radary 96L6E a 30N6E2 používají obě verze. Střely do S-300PM2 mají maximální dostřel 240 kilometrů, kdežto málo vyráběná, 1 800 kilogramů těžká 40N6E do S-400 dosáhne až na čtyři sta kilometrů. Nezájem Íránců o S-400 krátce po izraelském útoku nebude náhoda.
Nejde přirozeně jen o to. Realita S-400 na Ukrajině není příliš růžová. Systém by měl být páteří protivzdušné obrany středního a dlouhého dosahu Ruska. S-500 není vylepšení, ale doplnění ve smyslu sestřelů na velké vzdálenosti a dokonce na nízkém orbitu. S-400 je určen proti letadlům, střelám s plochou dráhou letu a také proti balistickým raketám. A tou je mimo jiné i známá ATACMS, kterou Ukrajinci používají na svých MLRS HIMARS. A to takovým stylem, že právě ATACMS mají na svědomí několik velmi drahých ruských pokladů nesoucích jméno S-400. Systémy nebyly sto ochránit Černomořskou flotilu v Sevastopolu a Kerčský most víceméně také ne.
Radary S-400 zřejmě mají problém zachytávat ve vysoké rychlosti letící balistické střely. A jestliže S-300PM2 nevidí F-35 a možná ani Izraelské F-15, které mají minimálně kvalitní stealth nátěr, narozdíl od Ochotnik S-70 nebo Su-57, a nebyly nad Íránem ani škrábnuty, tak i zde se nabízí otázka, jak hodně je S-400 účinný. WPtech přímo zmiňuje, že Íránci s S-300PM2 nebyli spokojeni. A minulý čas je zde klíčový, protože čtyři zničené systémy byly také všechno, čím Teherán disponoval. Defence Express přímo naznačuje, že Teherán již dokonce mohl S-400 obdržet, ale po nedávné zkušenosti je prostě nechce a začal upřednostňovat svůj Bavar-373.
.jpg "Vitaly V. Kuzmin / Wikimedia Commons / CC BY-SA")
Bavar-373 lepší než S-400 s radary AESA
Írán se chlubí tím, že Bavar-373 by měl být schopen ničit stíhačky páté generace, tedy F-35. Dále by měl být schopen zachytit balistické střely na vzdálenost 300 kilometrů v modernizované verzi. Bavar-373 používá raketu země-vzduch Sajjád-4, o které se předpokládá, že je odvozena od americké střely RIM-66. Součástí systému je přehledový radar Meraj-4 (AESA, S-band), schopný detekovat cíle až do vzdálenosti 450 km. Na papíře vypadá Bavar-373 stejně hezky jako S-400.
Jenže s totalitními režimy je problém ohledně skutečné reality. Třeba AESA radar u Íránců zní také trochu jako pohádka. Systém s aktivním elektronicky skenovaným polem? Má s tím potíže i Čína. V každém případě odmítnutí S-400 ze strany Teheránu je pro Rusy velká rána. Vždyť jde o nejlepší PVO světa, alespoň podle nich. Erdogan se teď možná tluče do hlavy, protože si je koupil, nedostal díky tomu možnost získat F-35 a možná se jich chce už zbavit.