Autor fotografie: Vitalij V. Kuzmin / Wikimedia Commons / CC BY-SA|Popisek: Ruský T-72B
Bělorusko modernizuje svou armádu, respektive se o to snaží za pomoci Ruska, ale stále spíše představuje skanzen sovětské techniky včetně T-72B z osmdesátých let.
Na níže vložené fotce ze sítě X lze vidět běloruské tanky T-72B zřejmě poblíž ukrajinských hranic. Na obou fotografiích je jasně patrné písmeno B (v českém jazyce V). Asi není třeba příliš přemýšlet, aby bylo jasné, že se jedná o ekvivalent písmena Z, které používají ruské invazní síly na Ukrajině. Při bližším pohledu je celkem zjevné, že se jedná o prakticky nemodernizované MBT bez reaktivního pancíře, na nástavbách nejsou ke spatření žádné nové technologie, jen starší typ odpalovače, zřejmě 9M119 Svir, protipancéřová zbraň. Na tanky dokonce nebyla instalována ochranná opatření proti dronům jako slat.
Beznadějně zastaralý běloruský T-72B
To evokuje dvě věci. Bělorusko buď jen mate a taktizuje, protože Lukašenko ví, že je nesmysl do toho vstoupit, nebo to myslí vážně díky závazkům k Putinovi. Ruský diktátor tomu běloruskému svou podporou prakticky zachránil pozici i život při obrovských protestech běloruského obyvatelstva v letech 2020 až 2021. Lukašenkova pozice je doslova ambivalentní, závazek k Putinovi kontra hrozba likvidace nezkušené běloruské armády a také její spolehlivost. Je velkým otazníkem, jak hodně jsou běloruští vojáci zmanipulovaní a zda se jim vůbec chce bojovat. Lukašenko to všechno moc dobře ví a také si je vědom, že jeho moc roste a padá s podporou armády. Přesto na výzvy západu, aby naopak pomohl Ukrajině, nechce slyšet. A běloruští dobrovolníci na ukrajinské straně se na diktátora jistě doslova třesou.
T-72B je modernizace z osmdesátých let minulého století a podle Army Recognition vstoupil do služby v roce 1984. Tank tehdy dostal nové dělo 2A46M 125mm. Protipancéřovou municí (APFSDS) by měl být schopen střílet na 2 100 metrů a vysoce explozivními granáty (HEAT-FS) na 4 100 metrů. Nepřímou střelbu zvládne na vzdálenost 9 400 metrů. AR uvádí, že přední část korby byla vybavena reaktivním pancířem, ale běloruské tanky ho zjevně nemají. V každém případě by měly mít zesílenou ochranu oproti svým předchůdcům. Má konvenční válcovaný pancíř o maximální tloušťce 280 mm v poměru ke kolmému zásahu a odolnosti slitiny. Ještě neobsahuje keramiku, ale laminát ano. Na bocích má pouze ocelové pláty.
Motor má výkon 840 koní s maximální rychlostí 60 km/h s dojezdem 500 kilometrů. Už má pogumovaná kola pro jízdu na silnici a jsou z hliníkové slitiny. Sovětský svaz kladl velký důraz na váhu tanku a nízkou siluetu. Stroj stále váží kolem 42 tun, což je oproti západním tankům, které se šplhají k sedmdesáti tunám velmi málo. Jenže z hlediska moderních technologií už nízká silueta tolik neznamená, to bylo důležité za druhé světové války. UAV a moderní systémy detekce umí své. T-72B má zaměřovací systém 1A40-1 a pro střelbu v noci zaměřovací zařízení 1K13-49. Pochopitelně beznadějně zastaralé. Jako celý tank.
Běloruská armáda je sovětský skanzen
Podle Global Security se Bělorusko v roce 2024 umístilo na 64. místě ze 145 zemí v síle armády. Pochopitelně naprosto převažuje sovětská technika bez modernizace, byť se Lukašenko chlubí tím, že každý rok je do armády dodáno sto kusů modernizované nebo zcela nové techniky. Kromě T-72B, kterých by měl mít Minsk k dispozici 477, má blíže nespecifikovaný počet ještě starších T-72A. Relativně moderních T-72B3 mají Bělorusové k dispozici asi 20. Jádro mechanizovaných jednotek tvoří 900 kusů beznadějně zastaralých BMP-2, tedy ekvivalentů našich původních BVP. Za modernější lze považovat 30 kusů obrněných transportérů BTR-82A. Jádro dělostřelectva tvoří tažené Msty-B a samohybné houfnice Gvozdika, Akácie a Hyacint. Vše opět sovětská provenience v celkovém počtu asi 400 kusů. Raketové dělostřelectvo tvoří 128 systémů BM-21 Grad.
K modernějším systémům patří čtyři komplety 9K720 Iskander. Protivzdušná obrana disponuje relativně moderními S-300 a S-400 ve velmi nízkých počtech. Minsk má 34 víceúčelových stíhacích letounů MiG-29 z nichž 13 bylo v roce 2004 modernizováno na standard MiG-29BM. Dále má Lukašenko k dispozici čtyři kusy Su-30 a 67 bitevních Su-25. Výčet sil není nijak závratný a je jasné, že Putinovi jde především o běloruskou živou sílu, které se mu nedostává. Případný útok Lukašenka na Ukrajinu by měl pro něj nepochybně dalekosáhlé důsledky a klidně by mohl ohrozit jeho pozici. A otázka zní, jak by nakonec reagoval západ. V pozadí nepochybně probíhají intenzivní diplomatická jednání.