Autor fotografie: Ministerstvo obrany (army.cz), volné dílo|Popisek: CV90, LYNX KF41, ASCOD 42
Z ministerského "uděláme pro to vše" se definitivně stalo přiznání skutečného stavu věci. Tendr na dodávku 210 pásových BVP za 52 miliard korun vypsaný na jaře roku 2019 do termínu řádných voleb úspěšně dokončen nebude. Ne že by to bylo překvapením, a na stránkách Security Magazínu o (ne)schopnosti MO dodržet vlastní harmonogramy píšeme dlouho. Každý další odklad termínu má samozřejmě své neprůstřelné vysvětlení. Nejnověji jsou na vině podle odpovědi ministerstva pro Deník N dva ze tří uchazečů. Požádali totiž o prodloužení termínu pro podání finální nabídky. I bez toho by celý proces nebylo možné do začátku října dokončit, a ani toto rozhodně nebude poslední odklad - jednotlivých následujících kroků, v nichž může dojít ke zdržení, je řada. Namísto efektivního alternativního řešení, k němuž v březnu vyzvali ministerstvo poslanci Výboru pro obranu, se jen pokrčí rameny, a problém se odloží na povolební období.
Financování obrany se dostává pod tlak. A ruku v ruce s tím pokračuje chabý výkon Ministerstva obrany při armádních akvizicích. Ty významné, které byly dotaženy úspěšně do konce, lze počítat na prstech jedné ruky. A ve skříních najde budoucí vláda několik kostlivců, ať již půjde o pochybnosti ohledně čistoty akvizice vrtulníků, navýšení ceny za pasivní sledovací systémy, problematickou modernizaci tanků, jejímž cílem je živit státní podnik a mít argument, proč v dohledné době nezahájit akvizici moderních tanků. Argument, že se ministerstvu nedaří využít přidělené prostředky podle původních záměrů, bude hrát svou roli, a odpověď, že se prostředky původně alokované mj. například na první splátku za BVP podaří vynaložit na jiné potřebné projekty, nebude znít příliš přesvědčivě.
Tendr na BVP, největší zbrojní zakázku v historii samostatné České republiky, provázejí odklady od samého začátku. Po vyhlášení soutěže na jaře 2019 s překvapivými (zejména osádková věž) a diskutabilními požadavky (zejména intenzivní zapojení státního podniku VOP CZ) bylo Ministerstvo obrany optimistické a podpis smlouvy si představovalo v září 2019. Během jednání o státním rozpočtu pro rok 2020 byl termín podpisu odložen do konce roku 2020. Ani to se nepodařilo. A termín se dále odkládal mj. s odkazem na pandemické komplikace. Letos v březnu představilo MO poslancům Výboru pro obranu harmonogram, podle něhož by v případě prakticky okamžité výzvy uchazečům k podání finálních nabídek mohly být, teoreticky, podpisy pod smlouvami těsně před volbami. Jenže výzva k podání finálních nabídek byla uchazečům předána až na Libavé během prezentačního dne v rámci testů funkčních vzorků 27. května.
Hamonogram, o který poslanci žádali v listopadu, a dostali ho na stůl v březnu, kategoricky odmítli jako nereálný s tím, že je nevhodné podepisovat tak zásadní smlouvy v době voleb. Již v listopadu také chtěli znát alternativní možnosti vývoje nákupu BVP, protože již tehdy bylo velmi pravděpodobné, že nejen blížící se termín řádných sněmovních voleb může celou zakázku zásadně komplikovat. Dostalo se jim jen velmi formální odpovědi vyjmenovávající teoretické možnosti postupu. Reálně se MO rozhodlo pokračovat v tendru, jak byl nastaven, a žádný plán B ve skutečnosti nemělo a nemá. Akvizici BVP bude řešit vláda vzešlá z říjnových voleb, a to může znamenat další prodlevy, a také velké změny. K lepšímu, ve smyslu urychleného pořízení techniky tak, aby ČR dostála svému závazku postavit k 1. lednu 2026 brigádní úkolové uskupení těžkého typu. Ale i k horšímu.
Dva ze tří uchazečů požádali o posun termínu pro podání finální nabídky, jak informoval Deník N, a podle jeho sdělení mělo jít o společnosti GDELS a Rheinmetall; třetí z uchazečů, který dlouhodobě naznačuje největší spokojenost s nastavením soutěže, žádal o prodloužení údajně do konce července. MO vyhovělo a všem třem uchazečům prodloužilo termín do 1. září. Březnový harmonogram, počítající s minimálními možnými lhůtami, stanovoval na podání nabídek termín jednoho měsíce. Staly se z toho měsíce tři. A Ministerstvo obrany teď bude říkat, že za nedotažení akvizice "nemůže", protože uchazeči žádali o prodloužení termínu. Stejně jako dříve nemohlo organizovat kvůli covidu testy vozidel na polygonu, stejně jako dříve nemohlo opakovaně vybrat právní kancelář, atd. Ve skutečnosti bylo zřejmé již na podzim 2020, a nejpozději s březnovým harmonogramem, že k podpisu smluv do voleb nedojde.
Podíváme-li se na další kroky, budou jimi: posouzení a hodnocení nabídek (minimálně 1,5 měsíce), 1,5 měsíce bude mít k dispozici kolegium ministra, 1 měsíc bude mít Ministerstvo financí na stanovení výdajů, 1 měsíc je pak minimální lhůta pro informaci vládě, a teprve poté budou uzavírané smlouvy mezi vybraným dodavatelem a MO, a mezi dodavatelem, MO a VOP CZ. Podáním finálních nabídek k 1. září se dostáváme bezpečně do února 2022, a to za předpokladu, že žádné jiné zdržení nenastane a že stávající i nová vláda budou v tendru pokračovat beze změn. Zněl-li původní záměr podepsat smlouvy v září 2019, blíží se hranice tříletého zpoždění.
K tomu dvě souvislosti. Vláda přes komunistické skřípění zubů vrátila obraně nesmyslně zadržovaných deset miliard korun. Pro Ministerstvo obrany se odkládaný převod prostředků zpět do jeho dispozice stal jedním z dalších argumentů, jimiž vysvětlovalo odklady a průtahy celého tendru na BVP. Nově ohlášené parametry rozpočtu pro rok 2022 přitom obraně snižují rozpočet o 4 miliardx pod původně vyjednanou hranici, stanovenou s cílem dosáhnout do roku 2024 výdajů na obranu ve výši 2 % HDP. A v dalším roce o dalších 6 miliard. Málokdo splnění tohoto cíle věřil, nicméně na první pohled není tento miliardový pingpong s prostředky Ministerstva obrany bez zajímavosti. Když vláda obraně peníze letos vrátila, komunisté oznámili, že ztratila jejich důvěru. Při hlasování o nedůvěře ovšem odešli ze sálu a fakticky tak vládu podrželi. A rázem je na stole dalších mínus deset miliard pro obranu, resp. armádu členského státu NATO, jen ve dvou letech. Slyšíme trávu růst?
A pokračuje kampaň některých médií, a na prvním místě Deníku N, proti německé společnosti Rheinmetall. V článku autorka doslova píše: "Časová ztráta v tendru jde ale také za ministerstvem průmyslu a obchodu. To se od ledna snažilo o velkou změnu v zakázce, kterou žádala jedna ze zbrojovek – a sice německý Rheinmetall." - dopis ředitele Rheinmetallu premiéru Babišovi ale asi nečetla dost pozorně. Německá zbrojovka nic nežádala. Explicitně vyjádřila loajalitu nastavení soutěže a ochotu v ní pokračovat, což také dělá. Nabízela alternativní řešení. A ani současné prodloužení lhůty na podání finálních nabídek nelze ani Rheinmetallu ani GDELS vyčítat. Pokud by byly jejich žádosti nepodložené, ministerstvo by jim nevyhovělo. S průtahy tohoto druhu se samozřejmě počítalo. I proto bylo tvrzení, že podpis smlouvy do voleb MO stihne, velice pochybné.