Autor fotografie: flickr, public domain|Popisek: Čeští vojáci na cvičení
Včera se konalo jednání sněmovního Výboru pro obranu za předsednictví Lubomíra Metnara, přítomná byla také ministryně obrany Jana Černochová, náměstek pro vyzbrojování Lubor Koudelka a dosluhující náčelník generálního štábu Aleš Opata. Některé diskuzní body proběhly velmi klidně, jiné vyvolaly poměrně žhavou diskusi.
V problematice cvičení AČR v zahraničí jsou permanentně řešeny legislativní otázky, finanční a materiální zabezpečení, počty, výzbroj, mandát a doba nasazení, případně koalice. Zároveň do tohoto bodu spadá i pobyt zahraničních vojsk na území ČR. Jedná se o společná cvičení nebo „jen“ přesuny vojsk. Ministryně obrany Černochová zmínila, že AČR má v plánu tři velká zahraniční cvičení a na území ČR bude nově cvičení TANKER. Cvičení se bude konat na letišti v Pardubicích. Jedná se o nácvik přistání, zabezpečení, odletu a vzdušného doplňování paliva tankovacím letounem KC-135 STRATOTANKER pro případ nutnosti zabezpečení spojeneckých misí ve střední Evropě.
Ministryně informovala, že bojová vozidla PANDUR dostala AČR všechna a další typy jsou v procesu dodávek. Nicméně proběhla poměrně intenzivní diskuze o spolehlivosti vozidel, respektive bojových věží od izraelského výrobce Rafael, jež jsou poruchové, a na náhradní díly, kdy je třeba zaslán k výměně kabelový svazek, se čeká i 8 měsíců a vozidla jsou tak odstavená a nebojeschopná. Náčelník generálního štábu k tomu uvedl, že v době pořízení, což je již 10, let, tyto věže patřily ke světové špičce, ale technologie se posouvají velmi rychle. Náměstek pro vyzbrojování sdělil, že navíc v době pořízení se postupovalo poměrně chaoticky a nebyly vytvořeny zásoby náhradních dílů ani nebyl řešen životní cyklus. Jinak řečeno, bylo zakoupeno vozidlo jen se základní zárukou.
Tuto otázku řešila i poslanecká delegace přímo u výrobce, jenž se tvářil, že to je nemožné, pak byl povolán technik s nic neříkající prezentací, pak zazněl argument, že USA obdržely nedávno nové věže a jsou velmi spokojené a poslední tečkou bylo, že AČR je malá armáda. Řešením je, že buď výrobce závady urychleně odstraní, a jelikož v rámci celého vozidla funguje jen jako subdodavatel, budou garantovány rychlé dodávky a vytvořeny zásoby náhradních dílů. Další variantou v rámci střednědobé opravy, což je po deseti letech, budou všechny věže a s nimi spojená elektronika vyměněny za systémy jiného výrobce. I v Evropě jsou k dispozici velmi kvalitní výrobci a zásobovací trasy jsou mnohonásobně kratší, tedy i termíny dodávek. Takže kromě rozpadajících se BVP, jež byly za hranou životnosti již po roce 2015, řady nepojízdných tanků, na něž nejsou náhradní díly, stoji „na špalkách“ i PANDURY, kdy některé údajně čekají na plné zprovoznění i dva roky.
Co se týče vozidel TITUS, tak probíhají technické a následně vojskové zkoušky s plánem ukončení do konce tohoto roku. Dodávky 62 ks by měly být splněny v letech 2023-2024. Nebyly uvedeny v současnosti žádné komplikace. Evidentně komunikace s osvědčeným domácím výrobcem na krátkou vzdálenost se vyplácí.
Dodávky munice pro armádu byly jedním z ožehavých témat již při vyjednávání s francouzskou firmou NEXTER o dělech ráže nato 155 mm CAESAR. Boje na Ukrajině jednoznačně potvrzují, že domácí výroba, strategicky umístěné podniky, zásobovací trasy a udržení plynulosti dodávek munice a doplňování techniky jsou klíčové v bojích vysoké intenzity, ne až tak v asymetrických konfliktech.
Dalším problémem všech uvedených akvizic je, že se jedná o dlouhodobé projekty, kdy i dodávky běží v řádu let. Výrobci nebo správci životního cyklu žádají zavedení inflační doložky. A zde je začarovaný kruh. Je jasné, že bez doložky budoucí zvýšené náklady, ať se jedná o inflaci nebo ceny energií ponesou výrobci, kteří nechtějí snižovat svoji marži. V případě doložky náklady ponese ze svého rozpočtu MO, tedy stát. A zde je ještě další problém. Ministerstvo pro místní rozvoj varovalo MO, že při aplikaci inflační doložky je nutno vzít v úvahu další návaznou legislativu, jež v důsledku cenu dále navýší. A tomu se MO logicky brání a chce mít ceny zafixované na celou dodávku i životní cyklus. Těžko četně a evidenčně objasnit, proč v jedné zakázce každý kus techniky má jinou cenu, byť jsou identické, jen jejich výroba a dodávka nějakou dobu trvala.
Některý materiál z vlastnictví MO, respektive AČR bude poskytnut jako dar Ukrajině. A zde je další zvláštní situace. Generální tajemník NATO Jens Stoltenberg doporučil členským státům, aby v žádném případě nezveřejňovaly, jaký materiál a kam byl dodán, aby si protivník nemohl udělat přehled, jak se mohou měnit možnosti a schopnosti ukrajinské armády. Má to logiku a opodstatnění. Zatím se jedná u utajené a nezveřejnitelné informace ve formátu „Need to Know“, tedy pro přesně definovaný okruh adresátů. A buďme upřímní, již v minulosti došlo k uniku utajovaných informací z uzavřených jednání. V současnosti je k dispozici pouze informace, že byl dodán materiál v hodnotě 3,2 miliardy korun, ale Evropská komise vytvořila fond pro refundaci nákladů, kdy nyní lze očekávat návratnost této částky ve výši 27 milionů EUR. Není to 100 %, ale je to významná částka, jež bude reinvestována do modernizace AČR. A je též nutno vnímat, že u pokladny Evropské komise stojí ve frontě všichni dárci a zdroje nejsou neomezené.
K doporučení generálního tajemníka NATO se zcela zády postavilo Německo, jež nyní zveřejnilo absolutně detailní seznam všech položek na Ukrajinu zaslaných s tím, že bude pravidelně aktualizován. Německo se evidentně zmítá ve vnitřních problémech více, než by se zdálo. Nejdříve státy NATO začaly Ukrajině poskytovat zbraně, Německo sliby, nyní státy NATO chrání bezpečnost ukrajinské armády dodávkami a utajením jejich obsahu, aby se Rusko nemohlo připravit na případná překvapení, Německo naopak zveřejní úplně vše. Takto rozkolísanou politiku snad ještě nikdy nemělo.
V diskusi je i proplácení tzv. „asistenčních nákladů“. Jak bylo řešeno, jedná se zatím o debatu, ale z neupřesněných důvodů posun v diskusi blokuje Polsko. Je to již po několikáté kdy Polsko potvrdilo, že ani ve složité situaci nechce být týmový hráč.
Na situaci na Ukrajině a z ní se odvíjející bezpečnost v Evropě reaguje i Evropská komise, jež vydala dva dokumenty. První se jmenuje „Příspěvek Komise k evropské obraně“ a druhý „Plán pro technologie s kritickým významem pro obranu a bezpečnost“. Obsah dokumentů jasně určuje již jejich název. Podporu Evropské komise je potřeba náležitě využít ve prospěch ČR, obranného průmyslu a složek spojených s obranou. Zmiňována je kybernetická bezpečnost, využití vesmíru i prevence proti současným a budoucím hrozbám. Měly by být vypracovány cílené projekty jejich využiti s kumulativní účinnosti, nikoliv rozdrobení na malé částky. Druhý dokument, tedy „Plán“, je spíše souhrn návrhů a iniciativ, což bude dále rozpracováno, otázkou je dokdy a v jaké formě. Cílem je udržet se na technologické výši a snižovat závislost na technologiích a surovinách z třetích zemí. Právě tyto závislosti jsou Achillovou patou každého dodavatelského řetězce, a jak se říká, řetěz je tak silný, jak je silný jeho nejslabší článek.
Jak je vidět, situace není dobrá, zájmy jsou široké a nejednotná a plány smělé, teprve budoucnost ukáže, co, kdy a jak se podaří zrealizovat.
Zdroj: 13. schůze Výboru pro obranu, redakce