Ukrajinská Bohdana je operačně nejkonzistentnější houfnice na světě

Nejsou to samohybné houfnice CAESAR, PZH 2000 nebo Archer. Nejspolehlivějším systémem na Ukrajině je domácí 2S22 Bohdana.

Ještě v loňském roce na Ukrajině dominovalo dělostřelectvo, které stálo za 80 % všech ztrát. Letos si roli i čísla vyměnilo s drony. Prakticky tři roky stály západní houfnice jako CAESAR, PzH 2000 nebo Archer mezi porážkou a přežitím Ukrajiny. Do seznamu lze třeba doplnit polské AHS Krab nebo britské AS-90, ale velmi důležitou roli sehrálo několik stovek tažených houfnic M777 z USA a italských FH70. Poté, co Ukrajincům došly 152mm a 122mm střely do exsovětských systémů, staly se západní komplety zcela rozdílovou zbraní. Západní produkce samohybných houfnic se ukázala pro potřeby konfliktu příliš pomalá, takže Kyjev zrychlil vývoj vlastní 2S22 Bohdana.

Ruské potíže s houfnicemi

 

Přestože měli a mají Ukrajinci výrazně menší množství dělostřeleckých kompletů než Rusové, v zásadě nakonec ukrajinské dělostřelectvo v souboji s ruským zvítězilo. Rozhodující se ukázala kvalita. Zatímco západní houfnice potřebuje v průměru k přesnému zásahu tři výstřely, u 2S22 Bohdana by to měly být jen dva, u Rusů se jedná až o deset výstřelů. Ruské houfnice mají průměrný dostřel se standardní municí kolem dvaceti kilometrů, u 152mm systémů, u těch západních se číslo šplhá ke čtyřiceti kilometrům. Obrovský rozdíl je v kvalitě munice. Podle řady zdrojů jsou agresoři spokojeni, pokud dostanou staré sovětské zásoby. O nekvalitě severokorejské munice, na které už je Kreml závislý, bylo napsáno mnoho, ale i současná výroba dělostřeleckých granátů v Rusku není nic extra.

Problémy PzH 2000, CAESAR a Archer

 

Pochopitelně i západní houfnice se zpočátku potýkaly s dost velkými potížemi. Poloautomatický nabíjecí systém francouzských systémů CAESAR se ukázal jako příliš citlivý pro podmínky na Ukrajině, vyžadoval naprosto extrémní servis v bojových podmínkách. KNDS zřejmě problém vyřešila, protože Kyjev si objednal další šarži. Německá pásová PzH 2000 se dostala tak daleko, že v Rheinmetallu a KNDS Deutschland už vyvinuli novou verzi. Vylepšení na PzH 2000 A4 mluví za vše. Nová programovací stanice pojistek, vylepšení elektronické architektury a nový počítač pro řízení palby. Vše pro zvýšení odolnosti při náročných podmínkách. O problémech s Archery se nepsalo, AHS Krab a AS90 si Ukrajinci chválili pro jejich vysokou odolnost.

Všechny západní houfnice měly problém s intenzitou využívání systémů. Jejich hlavně byly v průměru konstruované na maximálně 100 výstřelů za den a zhruba kolem 4 000 výstřelů celkově. To bylo pro boj, který západ považoval za vysoce intenzivní. Ukrajinci zásadním způsobem oba parametry překračovali. Hlavním dokonce údajně škodila střelba se speciální municí jako Excalibur, kterou Ukrajinci programovali na mnohem větší dostřel než garantovaných přibližně 60 kilometrů. 2S22 Bohdana se už podle itc.ua vyznačuje tím, že hlaveň zvládne až 8 000 ran bez výrazného opotřebení. Obecně je systém chválený pro velmi vysokou přesnost. A Kyjev aktuálně vyrábí společně s taženou verzí 2P33 Bohdana už 40 kompletů za měsíc. V tomto vůbec nemá konkurenci.

2S22 Bohdana jako nejkonzistentnější systém na bojišti

 

Samozřejmě ani Bohdana není bez slabin. Vzhledem k čistě manuálnímu nabíjení je rychlost střelby jen pět ran za minutu, což je výrazně méně než u PzH 2000 a Archer s automatickým nabíjením a u CAESAR s poloautomatem. Podle Militarny už se aktuálně testuje automatický systém nabíjení, ale spíše se bude jednat také o poloautomat jako u CAESARu. Má to své výhody. Servis těchto systémů je snazší, mají nižší poruchovost a lepší operační stavy. Ukrajinci tvrdí, že 2S22 Bohdana má průměrný stav operační připravenosti 80 %. To z ní dělá jasně nejkonzistentnější systém na bojišti.

2S22 Bohdana nemá MRSI

 

PzH 2000 a Archery měly v minulosti problémy s tím dostat se na 50 %. CAESAR na tom byl výrazně lépe. Až 85 % komponentů 2S22 Bohdana by se mělo vyrábět na Ukrajině, ale Ukrajinci mají potíže s podvozky, protože Tatra nestíhá vyrábět. Systém nemá MRSI, tedy současný dopad více střel najednou. I Ukrajinci se potýkali s únavou materiálu, vysokou fyzickou náročností nabíjení nebo selhávání elektroniky. Neustálé inovace tyto problémy odstraňují. Forbes píše, že s měsíční produkcí 40 Bohdan se Kyjev vyrovná Rusům. Zdá se, že ohledně dělostřelectva už Ukrajinci nemají problém. 155mm střely si vyrábí také sami, byť s potížemi s dodavatelským řetězcem.

Tagy