Boj v zastavěné oblasti i výcvik zdravotníků. Cvičení AZ 41.mpr očima záložáka

Boj v zastavěné oblasti i výcvik zdravotníků. Cvičení AZ 41.mpr očima záložáka
Autor: Jaroslav Macošek /Tacticoolna|Popisek: cqb
16 / 04 / 2019, 08:15

První hřejivé paprsky slunce spojené s příjemnými záchvěvy voňavého jara předznamenaly společně příchod posledního březnového týdne. Pro nás, příslušníky Aktivních záloh 41. mechanizovaného praporu, nastal tak známý radostný čas, kdy se nezastavitelně přiblížilo další vojenské cvičení. Nezbývalo, než po pár měsících opět vytáhnout ze skříně armádní uniformu, vyleštit boty, vzorně připravit výstroj a vyrazit s povolávacím rozkazem a nadšením směr kasárna Žatec.

Oficiální zahájení cvičení proběhlo v pondělí 25. 3. 2019 ranním nástupem, prezencí jednotky a pořadovou přípravou, po které k naší rotě osobně promluvil i nový velitel 41. mpr, pplk. Ing. Stanislav Kočica. Jeho slova nejenom že zvýšila morálku mužstva, nýbrž i vzbudila velmi dobrý první dojem z nového velení praporu. Dále se tento den ubíral ve znamení nutných lékařských prohlídek, teoretické přípravy a suchých nácviků s přidělenými zbraněmi v rámci střelecké přípravy.Boj v budově

Majoritně bylo celé březnové cvičení zaměřené zejména na boj v zastavěných oblastech, neboli FIBUA (z angl. Fight in Build-up Areas). Simultánně navíc probíhal i zdravotnický kurz CLS (z angl. Combat Life Saver), kterého se zúčastnilo několik příslušníků naší roty, a výcvik minometné čety zaměřený zejména na palebnou činnost. Více se dočtete níže.

Osobně jsem byl přidělen na výcvik boje v zastavěných oblastech FIBUA. Musím se přiznat, že prvotní očekávání z mé strany byly spíše rozpačité, jelikož jsem se naivně domníval, že tento typ boje nemůže být pro příslušníka mechanizované pěchoty úplně stěžejní. Brzy se však ukázalo, že naprostý opak byl pravdou.

První věc, která mi z tohoto cvičení velice pozitivně utkvěla v hlavě, byli samotní instruktoři, kteří veleli a předávali nám své vědomosti a zkušenosti. Hlavní instruktor, nadrotmistr M. W., zodpovědný za výcvik Aktivních záloh v Žatci, byl vždy doplněn dvěma instruktory a jedním vojákem z řad profesionálů. Tito vojáci měli na svém kontě mimochodem i poslední mezinárodní cvičení v Litvě, které se na FIBUA také z velké části zaměřovalo. Bylo tedy naprosto zjevné, že nám velí odborníci světové úrovně, kteří jsou dokonale znalí posledních trendů nejenom v oblasti taktiky FIBUA. A v průběhu cvičení se zcela zřetelně jejich zkušenosti projevili.Boj v budově

Dalším pozitivem, které jsem jako řadový voják v záloze ocenil, byla plynulá kontinuita a posloupnost celého cvičení. Za začátku se výcvik boje v zastavěných oblastech zaměřoval na přípravu jedince, buddy týmů a družstev. Postupem času se nabalovali další věci, jako například vstupy do budov a chodeb, čištění a prohledávání místností, ohledávání mrtvých těl, zajišťování osob vyřazených z boje a vyrážení náhradních vstupů pomocí „breachera“. Lineárně se zvyšovala i náročnost na velení, jelikož se cvičilo stále po větších celcích. Již v polovině týdne probíhaly nácviky ve velikosti čet. Pomyslný vrchol nastal na samotném konci týdne, kdy obě mechanizované čety dostaly za úkol zajistit vytyčený prostor, prohledat a vyčistit několik budov. Reálnost celé akce zvyšovala minometná četa, která se vrátila z vlastní části výcviku a imitovala jednotky protivníka a vytvořila takzvaný OPFOR. Svou roli zvládala obstojně a způsobovala naší postupující jednotce nemalé ztráty.

Bylo nám vysvětleno a v průběhu cvičení jsem názorně pochopil, že znalost taktiky a techniky boje v zastavěných oblastech je velice důležitá, neboť i při současných vojenských konfliktech poměrně malé intenzity se boje odehrávají převážně ve městech. Důvod je prostý. I malá, šikovně opevněná jednotka dokáže výrazně zpomalit, a někdy až úplně zastavit postup mnohem početnějšího protivníka. Naše rota se názorně přesvědčila, že boj v městských aglomeracích je činností velice fyzicky náročnou, ale i krajně nebezpečnou. Několikrát se stalo, že nás při postupu danou budovou překvapil dobře ukrytý kombatant, granát shozený z vyšších pater budovy, nebo nástraha připravená na velmi nepřehledném místě. Instruktoři proto kladli důraz na to, aby členové postupujících jednotek vyvíjeli na protivníka konstantní tlak, zároveň se však navzájem precizně kryli a „skenovali“ nepřehledné úseky budov ve směru postupu.

Boj v budově

Simultánně s výcvikem taktiky FIBUA probíhal i kurz CLS (z angl. Combat Life Saver), jenž má obecně za cíl připravit vojáky na poskytování péče o raněné v bojových podmínkách. Na tento kurz bylo z naší roty vyčleněno celkem šest příslušníků, celkový počet však čítal 14 účastníků. Ostatní byli z jiných praporů 4. brigády a z pěší roty KVV Ústí nad Labem.

Úvodem představili instruktoři CLS účastníkům kurzu, jak bude celý týden probíhat. Po úvodu začala být probírána teorie, kterou se účastníci zaobírali do půlky týdne. Pro ty, kteří se se zdravotnickou problematikou setkali prvně, bylo zpočátku náročné osvojit si základy anatomie, fyziologie lidského těla a odborného názvosloví. Nicméně ke konci kurzu se už v potřebném rozsahu informací orientoval každý účastník. Teoretická příprava obsahovala dále popis takzvaného TCCC ( z angl. Tactical Combat Casuality Care), což je možné představit si jako souhrn záchranných technik a postupů v bojovém prostředí, které na sebe v určitém pořadí navazují. To byl základ, který se účastníci kurzu museli naučit, aby splnili závěrečné zkoušky. V posledních hodinách teorie se probírala navíc ještě termická poranění a postupy při hromadných neštěstích, kdy je raněných více než zachránců.

Po náročném „biflování“ se ve středu odpoledne přistoupilo k praktické přípravě a procvičování. Cílem každého z účastníků bylo naučit se přistoupit ke zraněnému, zjistit jeho zdravotní stav, ošetřit a připravit ho na odsun. Tyto přípravy z počátku probíhaly v učebně na figurantech za dohledu instruktorů. Později však instruktoři připravili modelové situace mimo učebnu ve ztížených podmínkách, které pro účastníky znamenaly značnou fyzickou námahu, tmu bez možnosti svítidel, a hluk v podobě výstřelů a výbuchů. Součástí simulovaných situací bylo i řešení výše zmíněných hromadných neštěstí, které může představovat pár vrtulníku, či rozsáhlá exploze. K těmto situacím bylo nutné přistupovat nejen z hlediska zdravotnického, ale i taktického.

Ke konci týdne byly ukončeny praktické nácviky a účastníci absolvovali závěrečnou zkoušku. Ta obsahovala teoretickou část a praktickou část. Výsledky byly vyhlášeny na konci cvičení. Zkouškou prošlo celkem 12 ze 14 účastníků kurzu, což lze brát jako pozitivní výsledek. Úspěšní účastníci získali oficiální certifikaci CLS od Armády České republiky.Boj v budově

Zatímco mechanizované čety potili krev při čištění budov a několik příslušníků drilováním ošetřování na kurzu CLS, tak ani minometná četa, posílena o dva nové členy, rozhodně nezahálela. Cvičila především palebnou činnost, která byla celkově naplánována na tři dny výcviku. Samozřejmě také pod dohledem profesionálních vojáků.

Jeden den strávili příslušníci minometné čety teorií na učebně, kde si zopakovali základní pojmy a postupy při práci s minometem. Následovaly dva dny na Perči, kde se obsluhy minometů věnovali činnostem na povel „k boji“ a „odjezd“. Tuto činnost zvládaly obsluhy ve velmi slušných časech, a tak se v rámci výcviku přistoupilo ještě k vedení nepřímých paleb na skryté cíle. Obě obsluhy zdolaly i tento úkol k relativní spokojenosti instruktorů. Zástupce velitele čety si mezitím osvojil práci s buzolou PAP2, a tak bylo po relativně krátké době možné cvičení propojit a oba minomety, které byli minometné četě přiděleny, začali pracovat na povel zástupce velitele čety.

Závěrem si osobně dovolím celé cvičení shrnout velice pozitivně a rozhodně si cením chvil strávených s jednotkou a kamarády ve výcvikovém prostoru. Věřím, že část zkušeností a znalostí získaných na tomto cvičení zužitkuji i v civilním životě. Cestu zpět domů zpříjemnil navíc i fakt, že instruktoři projevili naší rotě uznání a pochvalu za dobré nasazení a přístup.

Velké poděkování patří právě instruktorům a velitelům, kteří celému vojenskému cvičení veleli a předávali nám vojenské znalosti. Pečlivá snaha nás vše naučit jistě svědčí o jejich vysoké kvalitě a značné trpělivosti.

Vlasti a národu zdar!

Svobodník A. K., za laskavého dodání informací od rotmistra J. Š. (minometná četa) a svobodníka I. P. (kurz CLS)Boj v budově

 

Boj v budověZdroj text+foto FB AZ 41.mpr

Tagy článku

SECURITY magazín je ve své tištěné podobě první a jediný český odborný časopis o komerční bezpečnosti a vychází od roku 1994. SECURITY magazín se orientuje především na profesionály v přímém výkonu služby v soukromých bezpečnostních agenturách a ve firmách, které poskytují technické bezpečnostní služby. Je určen také manažerům, kteří uvedené služby prodávají a řídí a bezpečnostním specialistům, kteří bezpečnostní služby nakupují v soukromém i státním sektoru. Zkušenosti a informace v SECURITY magazínu jsou ale určeny i laické veřejnosti, potenciálním zákazníkům, kteří o bezpečnosti velmi často mluví a ne vždy jí rozumí nebo chápou její specifika. SECURITY magazín chce tradiční spoluprací s akademickým prostředím a experty v oboru dokázat, že komerční bezpečnost je multioborová disciplína, úzce propojená požadavky norem a předpisů a je v mnoha ohledech založena na moderních vyspělých technologiích, které mohou instalovat a provozovat pouze vzdělaní specialisté.

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace