Naše armádní elita - 601. skupina měla už minulý rok přebírat od firmy SVOS Přelouč obrněné vozidlo Perun určené pro speciální operace. Dodávka se však zpozdila a vojáci na auto stále čekají. Podle posledních informací bude k převzetí až v červnu. Perun navíc není schopen s výzbrojí absolvovat transport se standardizovaným vrtulníkem NATO Chinook.
Současný Land Rover ve výzbroji 601. skupiny už nevyhovoval stávajícím nárokům na vedení boje - žádná nebo jen minimální ochrana podvozku proti minám a nízký stupeň balistické ochrany zkrátka nesplňují normy a v boji, kde nepřítel používá miny a RPG. Přezbrojení bylo nutné. Armáda si před třemi lety objednala hned čtyři kusy vozidla Perun, i když koncept tenkrát reálně existoval jen na papíře inženýrů z přeloučské firmy SVOS, ministerstvo za něj neváhalo utratit 96 milionů korun. Časem se však jako problém ukázala Perunova hmotnost, která narostla. Nyní i s výzbrojí dosahuje bezmála 14 tun.
Armáda původně požadovala, aby vozidlo vážilo jen 12 tun, protože přepravní vrtulník, používaný NATO CH-47 Chinook, který v Afghánistánu operuje, se dokáže ze země odlepit s externím nákladem 12 tun maximálně. Za ideálních podmínek může Perun podle specifikací vážit jen 10 400kg, ovšem bez výzbroje, posádky a přepravní vrtulník by musel vystačit s minimem paliva, čímž by se omezil jeho dolet i stoupavost. Jinými slovy, zdá se, že vůz a výzbroj budou muset cestovat odděleně.
Těžký jako LOV
Spoléhat na vlastní vrtulníkovou letku se v tomto případě AČR nemůže. Žádný ze stávajících ruských vrtulníků ve výzbroji české armády s označení Mi není ani zdaleka schopen unést takto těžké břemeno váhu. A požadovaných 13,8 tun nebude schopen unést ani žádný z vrtulníků, o jejichž koupi česká armáda právě teď uvažuje (Sikorski, Bell, Leonardo).
Pro srovnání Perunovy hmotnosti - 30 let staré BVP 2 ve výzbroji naší armády, které je navíc plně pancéřované, váží o pouhých 200 kg více, tedy 14 tun. Perun je tak svou váhou už v kategorii lehkého obrněného vozidla pěchoty.
Měl to být Supacat
Vojenské zpravodajství, pod které 601. skupina speciálních sil spadala až do roku 2011, požadovalo pro svou elitní jednotku tři vozidla Supacat HMT 400. Už tehdy chtěli v podstatě produkt s ukončeným vývojem, zavedený v armádě NATO. Supacat je vyzkoušen bojem přímo v Afghánistánu a navíc výrobce na svých stránkách výslovně uvádí, že vozidlo je váhou i rozměry homologované pro přepravní vrtulník Chinook.
Supacat se ale do tendru ministerstva obrany nepřihlásil, a tak jediným protikandidátem byl Aijban SOV od jičínských Vojenských opravárenských podniků, který však byl vyřazen, protože nesplňoval parametry váhy. Ty ale nesplnil v podstatě ani Perun.