Bombardér B-52 už není nosičem jaderných pum

Bombardér B-52 už není nosičem jaderných pum
Autor: (U.S. Air Force)
22 / 02 / 2020, 16:00

Tedy alespoň podle bezpečnostního manuálu, ze kterého v poslední zveřejněné verzi zmizely jaderné pumy B61-7 a termonukleární B83-1. Důvodem je zřejmě to, že v současném bojišti by nemalý a neobratný bombardér představoval při průniku do nepřátelského vzdušného prostoru příliš snadný cíl. Střely vybavené jadernou hlavicí ovšem bude moci nosit i nadále.

Se zprávou o konci jaderných pum v případě dnes již ikonického bombardéru B-52 Stratofortress nepřišlo americké letectvo samo od sebe. Z bezpečnostního manuálu „Safety Rules for U.S. Strategic Bomber Aircraft“ verze 91-111 jej vyčetl a dále komunikoval Hans Kristensen, ředitel organizace Nuclear Information Project at the Federation of American Scientists. Oproti verzi dokumentu z roku 2017 už zůstává co se týče jaderného arzenálu jen střela AGM-86B s hlavicí typu W80-1. V případě jaderných pum B61-7 a B83-1 už je jen uvedeno, že došlo k jejich odebrání z povolené zbraňové konfigurace.

Připomeňme, že strategický bombardér B-52 poprvé odstartoval už v roce 1952 a o tři roky později byl zařazen do výzbroje amerického letectva. To si jej dodnes ve variantě B-52H vyráběné v letech 1961 až 1962 ponechává, a to v údajném a nemalém počtu 75 letounů (podle některých jiných zdrojů 76). Změnit by se to přitom jen tak nemělo, protože s ním má počítat někdy až do roku 2050, čímž se minimálně těsně přiblíží stému výročí od premiérového letu.

Nepřekvapivé vyřazení shazovaných pum

Důvodem, proč navzdory svému stáří zůstává B-52 stále platným bombardérem je snadnost údržby a spolehlivost. Jeho na první dojem zastaralá koncepce poskytuje nesrovnatelně větší nosnost munice, než je tomu u celé řady moderních, respektive později vyvinutých bombardérů. Dokonce se všeobecně traduje, že má nejširší možné spektrum zbraňových systémů ze všech letounů v americkém letectvu. Nést může celou řadu řízených i neřízených bomb, střel i námořní miny.

Za studené války v rámci odstrašení po nějakou dobu představovaly hlavní výzbroj právě jaderné pumy. S nimi dokonce Spojené státy až do konce 60. let podnikaly tzv. odstrašující lety. Ve výzbroji zůstaly i nadále, zatímco letoun postupně rozšiřoval své konvenční schopnosti. Přesto současné vyřazení klasických jaderných pum (ve smyslu shazovaných) z výzbroje nicméně samo o sobě není vůbec překvapivé. Přeci je těžké si představit, že by bombardér velikosti a charakteristik B-52 mohl udeřit uvnitř cizího území, natož mít slušnou šanci na návrat.

b-61

                                                                                  B-61 (U.S. Military)

Dvacet střel na jeden bombardér

Ostatně opodstatněné úvahy o zranitelnosti B-52 na bojišti vedly už v 70. letech k vývoji střely s plochou dráhou letu AGM-86 ALCM (Air-Launched Cruise Missile). Ta se svým doletem až přes 2 400 km umožňuje bezpečné vypuštění daleko od cíle, k němuž dále míří letem podzvukovou rychlostí kolem M = 0,73 těsně nad povrchem. Od samotného bombardéru se tedy už nepředpokládá schopnost proniknout do dobře chráněného cizího vzdušného prostoru nebo jeho blízkosti chráněné protivzdušnou obranou a stíhacím letectvem.

B-52 unese celkem dvacet střel ALCM – po šesti pod každým křídlem a dalších osm v rotační pumovnici uvnitř trupu.  Každá střela ve variantě AGM-86B nese jednu hlavici typu W80 o síle 5 až 150 kt podle nastavení. Vedle toho existuje také konvenční varianta střely AGM-86C.

Střela AGM-86 ALCM patří výhradně do výzbroje B-52. Stealth bombardéry B-2 Spirit na místo toho nadále mohou nést i klasické jaderné pumy. Oproti tomu B-1B Lancer už v důsledku omezení jsou mají k dispozici jen konvenční, tedy nejadernou výzbroj.

agm

                                                                     AGM-86 ALCM (U.S. Air Force)

 

Prozatím neznámá LRSO

Oproti tomu u již chystané střely označované zkratkou LRSO (Long Range Stand Off Weapon) se počítá s tím, že jí krom bombardéru B-52 budou moci ve svých interních zbraňových šachtách nést bombardéry B-2 Spirit i vyvíjený B-21 Raider. Aktuálně na jejím návrh paralelně pracují společnosti Lockheed Martin a Raytheon, přičemž v roce 2022 má padnout rozhodnutí, která z nich nakonec vyvine hotovou zbraň. Vzhledem k fázi celého projektu a pochopitelně utajení o ní není známo nic konkrétního. Obecně se jen uvádí, že bude schopna pronikat moderní protivzdušnou obranou. Její zařazení je prozatím plánováno do roku 2030.

Je nutno přemýšlet i nad tím, proč bylo toto opatření zavedeno, respektive jaké bojové situace se týká. V americké doktríně stále figuruje možnost provedení preventivního úderu (jaderný není vyloučen). Takže zákaz klasického bombardování jadernými bombami se týká v podstatě pouze konfliktu s technicky silně vybaveným protivníkem, jako by bylo například Rusko nebo Čína. V případě Severní Koreje nebo jiných hroutících se států s jadernou schopností zřejmě fatální protivzdušná obrana nehrozí. I v Afghánistánu byly použity B-52 ke klasickému bombardování (nikoliv jadernému) s evidentním předpokladem, že výška letu a plošný schoz bomb zajistí bezpečnost letounů a jejich osádek a protivník, v daném případě ISIL, bude eliminován, nebo alespoň psychologicky oslaben. 

Moderní bombardéry jsou konfigurovány jako Stealth, což samozřejmě omezuje jejich přepravní kapacity, zvyšuje to jejich schopnost proniknout sofistikovanou protivzdušnou obranou. B-52 (jako "working horse") nemá příliš mnoho Stelth technologií, ale dopraví na místo určení s dostatečnou upřesností enormní množství nákladu, ať již zavěšeného pod křídly nebo ve vnitřních pumovnicích, ať již odpalovaných na vzdálenost nebo neřízených klasických bomb. Zde se dá přemýšlet o jedné paralele - USAF rozhodlo vyřadit letouny A-10 Thunderbolt II, jež pocházejí ze 70.-80 let minulého století. Nakonec bylo rozhodnuto je ponechat v další službě, neboť robustnost jejich konstrukce, palebná síla a schopnost přežití na bojišti zaručují splnění úkolů. Mnoho moderních hi-tech letounů by nevydrželo to, co tyto stroje, a s B-52 je to obdobné.

 

Autor: Michal Polák

 

 

Tagy článku

SECURITY magazín je ve své tištěné podobě první a jediný český odborný časopis o komerční bezpečnosti a vychází od roku 1994. SECURITY magazín se orientuje především na profesionály v přímém výkonu služby v soukromých bezpečnostních agenturách a ve firmách, které poskytují technické bezpečnostní služby. Je určen také manažerům, kteří uvedené služby prodávají a řídí a bezpečnostním specialistům, kteří bezpečnostní služby nakupují v soukromém i státním sektoru. Zkušenosti a informace v SECURITY magazínu jsou ale určeny i laické veřejnosti, potenciálním zákazníkům, kteří o bezpečnosti velmi často mluví a ne vždy jí rozumí nebo chápou její specifika. SECURITY magazín chce tradiční spoluprací s akademickým prostředím a experty v oboru dokázat, že komerční bezpečnost je multioborová disciplína, úzce propojená požadavky norem a předpisů a je v mnoha ohledech založena na moderních vyspělých technologiích, které mohou instalovat a provozovat pouze vzdělaní specialisté.

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace