Bradley ve výprodeji

Základním typem bojového vozidla pěchoty (dále BVP) americké armády je M2 Bradley. Jméno nese po slavném americkém generálovi z druhé světové války. V posledním období se připravuje jeho náhrada výrazně modernějším typem v rámci programu Ground Combat Vehicle. Část M2 má zůstat ve službě jako logistická obrněná vozidla, zbytek je určen k odprodeji, nebo vojenské pomoci různým státům. Proto se US Army začíná zastarávajících BVP zbavovat. V podstatě se není ani čemu divit.

Předchůdcem M2 byl obrněný transportér M113. Jeho nevalnou bojovou hodnotu si velení americké armády uvědomovalo již v době války ve Vietnamu. M113 měl sice dobrý a poměrně spolehlivý podvozek, ale přepravovanému pěšímu družstvu neposkytoval dostatečnou ochranu a výzbroj lze označit za provizorní.  V základní verzi vezl jedenáctičlenné družstvo a v modernizované již pouze sedmičlenné. Základním konstrukčním materiálem jeho pancéřové korby je tvrzený hliník. Proto lze jeho boční pancíř prostřelit průbojným puškovým nábojem ráže 7,62 mm, zatímco průbojným nábojem ráže 12,7 mm lze vozidlo z boku prostřelit naskrz.

Uvedené problémy vedly k tomu, že již roku 1967 získala společnost FMC kontrakt na modernizaci M113. Výsledkem je typ známý FMC, nebo YPR765 používaný armádami Turecka, Belgie a Nizozemska. V té době již čtvrtý rok probíhal v USA a tehdejším západním Německu společný vývoj tanku MBT70. K jeho doprovodu bylo potřebné vozidlo s lepšími parametry, než M113. Výsledkem vývoje byl typ XM701, který se podobal FMC. Spolupráce nakonec nepřinesla očekávané výsledky, takže v Německu se prosadilo domácí BVP Marder a tank Leopard 2, zatímco v USA tank M1 Abrams a vývoj BVP se potácel dál. Objevil se dokonce vážně míněný návrh okopírovat sovětské BMP-1.

BVP M2 Bradley bylo v době svého vzniku hodnoceno jako problematické vozidlo. Jedním z hlavních důvodů nízké výsledné bojové hodnoty byl požadavek na leteckou přepravu, který vychází z americké snahy o vedení válek výhradně na cizím území. Vozidlo proto muselo být lehké a malé, aby se vešlo do transportních letounů. Požadavek nízké transportní hmotnosti vedl opět ke konstrukci pancéřové korby z tvrzené hliníkové slitiny, která má nižší balistickou odolnost ve srovnání s ocelí. Požadavek malých rozměrů M2 vedl ke snížení počtu přepravovaných vojáků pěšího družstva na šest, navíc už od prototypů MX723 (1972) zcela neprakticky rozmístěných, kteří nemohli vést palbu střílnami ze svých zbraní. První verze vyrobená v počtu 4641 kusů byla hodnocena jako horší, než ostatní zavedená BVP s výjimkou francouzského typu AMX-10P.

Proto již modernizace na verzi M2 A1 z roku 1985 zesílila balistickou ochranu, především boků. Teprve modernizace A2 zahájená roku 1988 udělala z M2 použitelné BVP s bojovou hodnotou na úrovni konkurenčních typů a na dobrou úroveň ho dostala modernizace A3 americké divize britského konsorcia BAE Systems Land and Armaments. Modernizace ovšem zvýšily hmotnost o šest i více tun a rovněž šířku vozidla o přidanou balistickou ochranu. Proto došlo na úpravy podvozku a zvýšení výkonu pohonné soustavy. Celkově bylo v období 1980 až 1994 vyrobeno u společnosti United Defense 6724 kusů BVP M2 a jeho průzkumné verze M3 CFV s pětičlennou osádkou (2083 kusů). Celý program stál 5 664 000 000 dolarů a cena jednoho modernizovaného vozidla se aktuálně pohybuje kolem tří milionů dolarů.

Prvním zahraničním uživatel M2 se stala Saúdská Arábie, která platí za americkou ochranu, mimo jiné, rozsáhlými nákupy výzbroje, včetně různých přebytků, které ani není schopna využít. Každopádně 400 kusů M2 tvoří výzbroj 24. mechanizované divize a vesměs postává ve skladech pod kontrolou zahraničních techniků. Dalším velkým uživatelem je irácká armáda, která podle dosažitelných informací disponuje 200 kusy M2. Kolik jich zničili a kořistili bojovníci takzvaného islámského státu, není známo. Další M2 dostal Libanon, který je v hledáčku USA, Izraele, Sýrie, Íránu i islámského státu. Jeho malá armáda ovšem aktuálně dostává pouze 32 kusů M2. Vláda USA předpokládá, že vojenská pomoc zvýší chuť Libanonců k boji s teroristy. Pomineme-li doslova několik kusů M2 v Estonsku, jeví se jako další zajímavý partner Ukrajina. V rámci červnových jednání prezidenta Porošenka s americkým ministrem obrany Mattisem se konzultoval, mimo jiné, nákup, či spíše vojenská pomoc zahrnující rovněž M2. Počet nebyl dosud zveřejněn. Zde je třeba si uvědomit, že každý prodaný kus z vyřazovaných M2 znamená finanční zisk z prodeje pro USA a servisní náklady, které směřují k výrobci. Nelze zapomínat, že vozidla jsou ojetá a pravděpodobnost opotřebení a poruch značná. I v případě daru v rámci vojenské pomoci se stát zbaví vozidel, která by musel skladovat, zesiluje se vazba na cílovou zem a opět zůstává zisk ze zajištění provozu, oprav, modernizací a dodávek munice a náhradních dílů.

Na moderní BVP typu ASCOD, CV90, Kurganěc, nebo Puma by M2 pravděpodobně nestačil, ale rozhodně se bohatě vyrovná výzbroji obránců separatistické oblasti Donbasu. Nákup M2 na Ukrajinu jako pravděpodobné bojiště v Evropě, ať již je podmíněn jakkoli, každopádně ukazuje chybnou strategii vyzbrojování evropských armád, včetně naší, kolovými obrněnými transportéry. Ukrajina totiž dokáže vyrábět kolové obrněné transportéry na světové úrovni, a přesto nakupuje pásová BVP. Důvodem je fakt, že pásová BVP se i v Iráku a Afghánistánu předvedla jako vozidla s výrazně vyšší bojovou hodnotou, což platí o to víc pro evropské podmínky. O možnostech BVP a výběrovém řízení na BVP pro naši armádu se lze dočíst v posledních třech číslech časopisu Security magazín.