Autor fotografie: flickr.com (CC BY 2.0)
S pojmem mantrailing jsem se poprvé setkal před pár lety, na jednom z našich kurzů, kdy se účastníci pokouší ukrýt před psem. Tehdy jsem potkal Luboše Satoru a jeho psy a byl jsem překvapen, co dokáží. Co je vlastně mantrailing?
Mantrailing je metoda pachové práce záchranných psů, při které se pes orientuje převážně podle individuálního pachu hledané osoby. Jediným cílem je co nejrychlejší nalezení hledané osoby. Nemá smysl zde dopodrobna popisovat, co a jak funguje, protože by to stejně nikdo nečetl, takže jenom ve zkratce.
Budeme-li se držet skutečně pouze rozdílů mezi mantrailingem a výcvikem záchranných a policejních psů, zůstává pouze rozdíl mezi tím, co je pro psa prioritní z hlediska sledování pachové stopy konkrétní osoby. Složitější to mají stávající stopaři, protože ti musí sledovat pokud možno přesně pachovou stopu, kudy hledaná osoba šla. Problém je v tom, že tyto ostatní složky pachového spektra nemají konstantní vlastnosti a v průběhu času se mění. Proto psi takto cvičení mají určitá omezení, která mantrailer nemá. Hlavní výhodou mantrailingového psa tedy je, že dokáže pracovat i se stopou, která je starší. Do 12 hodin pracuje pes se stopou bez problémů, do 24 hodin je vysoká pravděpodobnost nalezení, a co je nad 24 hodin od vzniku stopy, tam záleží na více faktorech, ale pravděpodobnost je již menší. I když jsou známy případy, kdy pes dokázal efektivně pracovat i se stopu starší 4 dny.
A jaké by mohlo být využití těchto psův armádě? Těch způsobů je jistě víc. Využití, které mě ale zaujalo, je možnost pátrání po strůjcích NVS (nástražných výbušných systémů). Používání NVS je jedním z nejčastějších způsobů útoků na vojáky v Afghánistánu nebo v zemích Blízkého východu a Afriky. Často se podaří NVS najít, ale vypátrat strůjce je téměř nemožné. A tady by mohl být použitý pes. Danou problematiku jsem s Lubošem probíral. Luboš mi říkal, že pokud by strůjce neodjel, nepoužil k odjezdu nějaký dopravní prostředek, tak je poměrně slušná šance, že by ho pes dokázal identifikovat, nebo alespoň najít oblast, kde se vyskytuje. Využití psa by tedy výrazně zvýšilo šanci na odhalení toho, kdo NVS nastražil. To, že se nejedná jen o planou teorii, dokazuje i to, že slovenská armáda se začala o mantrailing zajímat a zvažuje využití těchto psů u jedné speciální jednotky.
Asi by nebylo od věci, kdyby se tato metoda začala zkoušet i v AČR. Z vlastní zkušenosti vím, že AČR je zkostnatělý systém a k zavádění nových věcí se staví skepticky. Např. fast rope, se mi nepodařilo prosadit k používání za celých pět let, co jsem byl ve funkci jednoho z velitelů SOG. V tomto případě, by ale mohla udělat výjimku. Používáním mantrailingových psů bychom přišli s něčím novým, co by mohlo zvýšit prestiž našich vojáků u spojenců a také by tato metoda mohla pomoci při odhalování strůjců NVS. A pokud by tento pes zachránil život pouze jediného vojáka, tak to má smysl.
Autor: Lumír Němec