Bývalý ruský výsadkář: Začali jsme idiotskou válku. Většina lidí v armádě je nešťastná z toho, co se děje

Bývalý ruský výsadkář: Začali jsme idiotskou válku. Většina lidí v armádě je nešťastná z toho, co se děje
Autor fotografie: foto: Mil.ru, Wikimedia Commons, volné dílo
18 / 08 / 2022, 14:00

Čtyřiatřicetiletý bývalý ruský výsadkář Pavel Filatěv zveřejnil pozoruhodnou podrobnou zprávu o svých zážitcích z války na Ukrajině. Sloužil u 56. gardového výsadkového pluku ve Feodosii a dva měsíce bojoval na jihu Ukrajiny. Byl součástí jednotek, které v únoru dobyly Cherson, a poté, co strávil více než měsíc pod těžkým ukrajinským dělostřeleckým ostřelováním u Mykolajiva, byl hospitalizován se zraněním oka. V té době už byl z války zcela rozčarován. Během rekonvalescence Filatěv napsal jízlivé 141stránkové paměti s názvem "ZOV" (podle poznávacích symbolů namalovaných na vozidlech invazních sil) a zveřejnil je na VKontakte (ruská sociální síť, obdoba Facebooku). A není divu, že byl nyní nucen z Ruska v zájmu vlastní bezpečnosti uprchnout. Filatěvovo vyprávění je zdaleka nejdelší a nejpodrobnější, jaké bylo dosud zveřejněno.

Pavel Filatěv si byl vědom důsledků toho, co říká. Bývalý výsadkář chápal, že riskuje vězení, že bude označen za zrádce a že se mu budou jeho bývalí spolubojovníci vyhýbat. Jeho vlastní matka ho nabádala, aby z Ruska utekl, dokud ještě může: "V téhle válce nevidím spravedlnost. Nevidím tu pravdu. Nebojím se bojovat ve válce. Ale potřebuji cítit spravedlnost, pochopit, že to, co dělám, je správné. A myslím si, že to všechno selhává nejen proto, že vláda všechno ukradla, ale i proto, že my, Rusové, necítíme, že to, co děláme, je správné."

Již u Mykolajiva byl pevně přesvědčen, že musí jádro problému ruské invaze na Ukrajinu veřejně odhalit. "Seděli jsme pod dělostřeleckou palbou u Mykolajiva. V tu chvíli jsem si už myslel, že tady děláme jenom kraviny, k čemu nám ta válka sakra je? A opravdu mě napadlo: 'Bože, jestli to přežiju, tak udělám všechno pro to, abych tomu zabránil'." Strávil 45 dní psaním svých pamětí z konfliktu, čímž porušil pravidlo, podle kterého bylo dokonce i slovo válka na veřejnosti zakázáno: "Už prostě nemůžu mlčet, i když vím, že tím nejspíš nic nezměním a že jsem se možná zachoval hloupě, když jsem se dostal do takových problémů."

Až dosud neexistovalo žádné podrobnější, dobrovolné svědectví ruského vojáka, který by se účastnil invaze na Ukrajinu. Úryvky byly zveřejněny v ruském nezávislém tisku, zatímco Filatěv vystoupil prostřednictvím videozáznamu v televizním rozhovoru na TV Rain. "Je velmi důležité, že se někdo stal prvním, kdo promluvil," říká k tomu Vladimir Osečkin, šéf lidskoprávní sítě Gulagu.net, který Filatěvovi pomohl začátkem týdne opustit Rusko. Tím se Filatěv stal také prvním známým vojákem, který z Ruska uprchl kvůli nesouhlasu s válkou. Tento týden ruský investigativní web iStories, který je v Rusku zakázaný, zveřejnil přiznání jiného ruského vojáka, který se na kameru přiznal ke střelbě a zabití civilního obyvatele v ukrajinském městě Andriivka.

Filatěv, který sloužil v 56. gardovém výsadkovém pluku se základnou na Krymu, popsal, jak jeho vyčerpaná a špatně vybavená jednotka vtrhla koncem února za raketové palby na pevninskou Ukrajinu, aniž by měla zajištěnou logistiku nebo stanovené cíle a aniž by tušila, proč vůbec k válce dochází. "Trvalo mi několik týdnů, než jsem pochopil, že na ruském území vůbec žádná válka není a že jsme právě zaútočili na Ukrajinu," napsal Filatěv. Popisuje, jak výsadkáři, elita ruské armády, obsadili námořní přístav v Chersonu a okamžitě začali krást "počítače a všechno cenné zboží, které jsme našli". Pak vyplenili kuchyně a hledali jídlo: "Jako divoši jsme tam snědli všechno: oves, ovesnou kaši, marmeládu, med, kávu... Na nic jsme nedbali, už jsme byli vyčerpaní. Většina z nich strávila měsíc na polích bez špetky pohodlí, sprchy nebo normálního jídla. Do jak divokého stavu můžete lidi přivést, když vůbec nemyslíte na to, že se potřebují vyspat, najíst a umýt? Všechno kolem v nás vyvolávalo odporný pocit; jako ubožáci jsme se snažili jen přežít."

"Vím, že to zahraničnímu čtenáři bude znít divoce," řekl, když popisoval, jak mu spolubojovník ukradl počítač. "Ale voják ví, že to má větší cenu než jeden jeho plat. A kdo ví, jestli bude zítra stejně naživu. Tak si to vezme. Nesnažím se ospravedlnit to, co udělal. Ale myslím, že je důležité říct, proč lidé takto jednají, abychom pochopili, jak je zastavit... Co člověk v takových extrémních situacích udělá."

Vymezil se také proti tomu, co označil za "degradaci" armády, včetně používání zastaralé výstroje a vozidel. Puška, kterou dostal před válkou, byla zrezivělá a měla přetržený řemen. "Byli jsme prostě ideální cíl," napsal a popsal, jak cestoval do Chersonu na zastaralých a nepancéřovaných nákladních autech UAZ, která někdy stála na místě i 20 minut. "Nebylo jasné, jaký byl plán - jako vždy nikdo nic nevěděl."

Filatěv popisuje, že jeho jednotka byla v době, kdy se válka vlekla, téměř měsíc uvězněna v zákopech poblíž Mykolajiva pod palbou ukrajinského dělostřelectva. Právě tam mu střela vmetla bláto do oka, což vedlo k infekci, která ho málem připravila o zrak. S rostoucí frustrací na frontě psal o vojácích, kteří se úmyslně postřelili, aby unikli z fronty a získali 3 miliony rublů (1,2 milionu korun) jako odškodné, a také o zvěstech, o mrzačení zajatých vojáků a mrtvol: "Většina lidí v armádě je nešťastná z toho, co se tam děje, jsou nešťastní z vlády a svých velitelů, jsou nešťastní z Putina a jeho politiky, jsou nešťastní z ministra obrany, který v armádě nikdy nesloužil."

Od té doby, co to zveřejnil, s ním podle něj celá jeho jednotka přerušila kontakt. Domnívá se však, že 20 % z nich jeho protest přímo podpořilo. A mnozí další mu říkali o pocitu úcty k vlastenectví Ukrajinců bojujících za obranu vlastního území nebo si stěžovali na špatné zacházení Ruska s vlastními vojáky.

Popsal také, jak se ve vojenských nemocnicích setkával s nespokojenými vojáky, včetně zraněných námořníků z křižníku Moskva, potopeného v dubnu ukrajinskými raketami. Ve svém textu tvrdí, že "jsou tu hromady mrtvých, jejichž příbuzným nebylo vyplaceno odškodné", a potvrdil zprávy médií o zraněných vojácích, kteří čekají na výplatu odškodného měsíce.

Filatěv měl původně v plánu své paměti zveřejnit a okamžitě se přihlásit na policii. Aktivista Osečkin mu však řekl, aby si to rozmyslel, a zároveň ho opakovaně vyzval k útěku ze země. Až do tohoto týdne to odmítal. Nakonec odjel: "Tak jsem odjel, odjel jsem do Ameriky, a kdo jsem tam? Co mám dělat? Když mě nepotřebují ani v mé vlastní zemi, tak kdo mě potřebuje tam?"

Nezávislé ověření podrobností celého příběhu není možné, ale za ověřenou (dokumenty a fotografiemi) lze mít jeho příslušnost k 56. pluku, hospitalizaci i zaslání stížností ruskému prezidentovi.

Čtyřiatřicetiletý Filatěv, který se narodil ve vojenské rodině ve městě Volgodonsk na jihu země, strávil v armádě řadu let. Po službě v Čečensku na konci roku 2000 strávil téměř deset let jako trenér koní, pracoval pro ruskou společnost Miratorg vyrábějící maso, a v roce 2021 se z finančních důvodů znovu přihlásil do armády.

"Říká se, že za hrdinství jedněch mohou druzí. Je 21. století, začali jsme tuhle idiotskou válku a opět vyzýváme vojáky, aby konali hrdinské činy, aby se obětovali. V čem je problém – nevymíráme dost?" Ze všeho nejvíc se divil, proč je stále na svobodě. Doslechl se, že se ho jeho jednotka chystá obvinit z dezerce, což je obvinění, které by ho mohlo dostat na mnoho let do vězení. A přesto se nic nedělo. "Nechápu, proč mě ještě nesebrali. Za posledních šest měsíců jsem toho řekl víc než kdokoli jiný. Možná nevědí, co se mnou mají dělat."

Je to záhada, kterou možná nikdy nevyřeší. Filatěv uprchl ze země neznámou cestou. V pondělí Osečkin oznámil, že Filatěvovi se podařilo z Ruska uprchnout "ještě před zatčením". Zatím není jasné, zda byl v Rusku formálně obviněn z nějakého trestného činu. "Proč bych měl utíkat ze své země jen proto, že jsem řekl pravdu o tom, v co tito bastardi proměnili naši armádu? Přepadají mě emoce, že jsem musel opustit svou zemi," napsal Filatěv ve zprávě na Telegramu.

Zůstává jedním z hrstky ruských vojáků, kteří o válce veřejně promluvili. "Lidé se mě ptají, proč jsem neodhodil zbraň. No, jsem proti té válce, ale nejsem generál, nejsem ministr obrany, nejsem Putin – nevím, jak to zastavit. Nic bych na tom nezměnil tím, že bych se stal zbabělcem, zahodil zbraň a opustil své kamarády. Mám jen hrůzu z toho, co bude dál. Co za to zaplatíme? Kdo zůstane v naší zemi? Pro sebe jsem řekl, že je to osobní tragédie. Protože čím jsme se stali? A může to být ještě horší?"

Zdroj: The Guardian, novayagazeta.eu, @ChrisO_wiki

Tagy článku

SECURITY magazín je ve své tištěné podobě první a jediný český odborný časopis o komerční bezpečnosti a vychází od roku 1994. SECURITY magazín se orientuje především na profesionály v přímém výkonu služby v soukromých bezpečnostních agenturách a ve firmách, které poskytují technické bezpečnostní služby. Je určen také manažerům, kteří uvedené služby prodávají a řídí a bezpečnostním specialistům, kteří bezpečnostní služby nakupují v soukromém i státním sektoru. Zkušenosti a informace v SECURITY magazínu jsou ale určeny i laické veřejnosti, potenciálním zákazníkům, kteří o bezpečnosti velmi často mluví a ne vždy jí rozumí nebo chápou její specifika. SECURITY magazín chce tradiční spoluprací s akademickým prostředím a experty v oboru dokázat, že komerční bezpečnost je multioborová disciplína, úzce propojená požadavky norem a předpisů a je v mnoha ohledech založena na moderních vyspělých technologiích, které mohou instalovat a provozovat pouze vzdělaní specialisté.

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace