foto: USAF / Public domain/C-17 Globemaster III
Americké C-17 Globemaster poprvé přepravily mikrojaderný reaktor Ward250 k testům v Utahu. Technologie by se aktuálně velmi hodila těžce zkoušené Ukrajině.
Německé odstavení jaderných elektráren a trend západních států k bezjaderné a ekologické energii se jeví stále víc jako plácnutí do větru. Už i Berlín samotný přiznává, že odstavení reaktorů byla velká chyba. Vše umocnila válka na Ukrajině, kdy po dlouhých letech skončil luxus ve formě levných surovin z Ruska. Kdyby Francie své jaderné elektrárny neprosazovala Německu a dalším zemím navzdory, asi by už Evropa čelila vážné energetické krizi. V USA se Fukušimou ovlivnit nenechali. Tři C-17 Globemaster III přepravily na základnu Hill v Utahu komponenty reaktoru Ward250 k testování do Utah San Rafael Energy Lab (USREL) v Orangeville.
Bezjaderná Evropa je k smíchu
V porovnání s vývojem Američanů a kontextem vývoje války na Ukrajině je bezjaderná Evropa k smíchu. Ukrajina, ale nakonec i Rusko, ukazuje zásadní zranitelnost energetické infrastruktury, kterou lze zcela zlikvidovat pomocí dronů a řízených, případně balistických, střel. Rusové primárně používají Šáhid-136 až ve stovkách kusů denně. Dále balistické Iskander-M a střely s plochou dráhou letu jako Ch-101. Podle WPtech je ukrajinská tepelná infrastruktura z 80 % zničena. V USA jsou si dobře vědomí vlastní energetické zranitelnosti a dlouhodobě vyvíjeli mikrojaderný reaktor Ward250, jehož vývoj byl v loňském roce umocněn výkonným příkazem 14301 Donalda Trumpa o pilotním programu jaderných reaktorů (DOE).
Kolaps energetické infrastruktury nejen na Ukrajině
V zásadě sledujeme v přímém přenosu, jak snadno se může energetická infrastruktura hroutit i v situaci, kdy mocnost klade desetiletí důraz na protivzdušnou obranu (PVO). Není řeč o Ukrajině, které by se Ward250 aktuálně velmi hodil, ale o Rusku. Tam se totiž o veškeré problémy starají takřka výhradně ukrajinské dálkové drony jako FP-1 nebo AN-196 Ljutyj. Situace je jen mírně determinována tím, že ruská PVO nikdy nebyla koncipována proti UAV. Zcela pochopitelně, ty západní také ne. Koneckonců loňský průnik Gerber do Polska mluví za vše. Kreml nezvládá ochránit svou kritickou infrastrukturu a s rostoucím tlakem na Stínovou flotilu se propadá do stále větší ekonomické krize. Na frontě se nerozhoduje.
Ukrajině by se mikrojaderný reaktor Ward250 hodil
Podle řady zdrojů už Ukrajina obdržela autonomní energetické systémy, které mají v souhrnu výkon jednoho jaderného reaktoru. Ward250 by se jim z USA velmi hodil. Celkem tři C-17 přivezou do Utahu komponenty Ward250, dohromady osm modulů. Oficiálně jde o první případ, kdy byl jaderný reaktor přesunut pomocí Globemaster III. Podle TWZ je jednotka USAF zapojená do transportu, 62. transportní křídlo s C-17, jediná, o které je v současnosti známo, že má certifikaci pro přepravu rutinních zásilek jaderných zbraní. V důsledku toho se jednotka často podílí na přesunu jiných druhů jaderného materiálu ve spolupráci s DOE.
Ward250 s výkonem až 5 MW
Pilotní program DOE se snaží posunout pokrok v rozvoji, který by mohl mít komerční i vojenské využití. Americká armáda v posledních letech usiluje o vlastní mikroreaktory, aby pomohla přinést odolné, bezpečné a škálovatelné dodávky elektřiny nezávislé na místních elektrických sítích na své základny. Zranitelnost americké sítě je hmatatelná a mnoho vojenských zařízení na ní do značné míry závisí. Použití mikroreaktorů by také mohlo pomoci vzdáleným základnám, které jsou závislé na vlastních elektrárnách a budoucím operacím v zahraničí, které nemusí mít žádný přímý přístup k elektrické síti.
Souvislosti jsou jasné. Datová centra, stále vyšší požadavky sofistikované elektroniky na elektrickou energii a prudký rozvoj AI. Ward250 od Valar Atomics je reaktor nové generace, který využívá heliové chladivo a grafitové moderátory. Jádrem je tzv. tristrukturální izotropní (TRISO) palivo, které se podle předchozí tiskové zprávy USREL skládá z uranových zrn obalených keramickými vrstvami. Výkon reaktoru má být až 5 MW. což by stačilo pro 5 000 domácností. Je přímo navržený tak, aby byla možná přeprava pomocí C-17 Globemaster III. Je celkem jasné, že mikrojaderné reaktory mají při extrémně rostoucí poptávce po elektřině jak v armádě, tak v komerčním sektoru budoucnost. Otázka zní, kdy to dojde Evropě, která je s odstavováním jaderných elektráren opravdu k smíchu.
Tagy