foto: KNDS France, Public domain/CAESAR 8x8
Ministerstvo obrany ve čtvrtek informovalo, že Armáda České republiky identifikovala rizika týkající se akvizice houfnic CAESAR od společnosti KNDS France. Nejen v předvolební atmosféře jde o výbušné téma. Skrývá přitom řadu zásadních otázek.
„Při zadání zakázky na pořízení nových houfnic bylo stanoveno několik schopností, jejichž dosažení je pro Armádu ČR zásadní. Jsou mezi nimi prodloužení dostřelu, navýšení schopnosti efektivity palby a možnost zaměnitelnosti munice,“ uvádí MO na úvod své tiskové zprávy. Prodloužení dostřelu a navýšení schopnosti efektivity palby? Česká armáda potřebuje jiné parametry a je náročnější než armáda francouzská, Francouzi to slíbili, ale ještě před dodáním prvních kusů z české armády zazní obavy?
Možnost zaměnitelnosti munice – to si pamatuje každý, kdo akvizici sledoval. Konečná pořizovací cena děl vzrostla zejména díky racionální neochotě české strany vybudovat si závislost na zahraničním (francouzském) dodavateli munice. Domácí výrobce, STV Group, dosáhl ve složitém procesu certifikace vlastní velkorážové munice pro francouzská děla... a Ministerstvo obrany dnes koketuje s nákupem munice ze Slovenska.
CAESAR, Metnar, Černochová, Koudelka. Kdo je tady vlastně amatér?
Nejde přitom zdaleka o jedinou zvláštní souvislost zvláštní zprávy o rizicích houfnic CAESAR, která přichází ve zvláštní předvolební okurkové sezóně. Prakticky paralelně s informací Novinek o odkladu dodávky prvního transportního letounu C-390. Což ovšem nebrání ministryni obrany Černochové, aby v dalším emotivním příspěvku na sociálních sítích obvinila předchozí vládu z amatérismu: „Pánové Babiši, Havlíčku, Metnare a další experti z hnutí ANO, opravdu nás chcete popotahovat za naši práci na obraně? Tohle jsou ty vaše efektivní nákupy s řádnou soutěží a bez zálohových plateb? Nejen, že vaše kritika je pokrytecká, ale amatérismus, který jste v tomto případě předvedli, velmi vážným způsobem ohrožuje naši obranyschopnost.“
Jana Černochová shrnula v pěti bodech chronologii akvizice, přičemž vynechala podstatný bod šestý, totiž doobjednání deseti kusů houfnic v roce 2022, za jejího působení. Exministr Lubomír Metnar ji doplnil: „Paní ministryně, máte zjevně krátkou paměť, protože dalších 10 kusů děl Caesar a munici za 10 miliard do děl jste nakoupila vy. Doplnila jste to ještě prohlášením o tom, jak jste velmi ráda.“ K tomu je třeba dodat, že spolu s podpisem smlouvy o pořízení těchto deseti kusů, mělo dojít také ke změně původního harmonogramu dodávek, kterou výrobce následně vysvětloval zdržení oproti původnímu termínu dodání – z Ministerstva obrany k tomu znělo hrobové ticho, které toto vysvětlení potvrzovalo. A jde také o integraci toho, co AČR požadovala ex-post na základě zkušeností z Ukrajiny.
Pozoruhodné je ovšem také ticho, které provází současnou komunikaci ministryně obrany ze strany vrchního ředitele Sekce vyzbrojování a akvizic Lubora Koudelky. Když opozice v průběhu jara kritizovala průběh zakázek jako netransparentní, reagoval opakovaně na webu i například během konference Naše bezpečnost není samozřejmost, a práci své sekce obhajoval. Když nyní ministryně Černochová píše o amatérismu, nevědomky (?) míří sama přímo Koudelkovým směrem, ač vyjmenovává opoziční politiky. Zatímco zakázky akviziční sekcí zpracované za jejího působení jsou „nezpochybnitelné“, zakázky zpracované stejnými lidmi pod stejným vedením za minulého ministra jsou „amatérismem“ a „ohrožují obranyschopnost“ republiky. Čtyři roky je přitom zakázka realizována pod dohledem a s odpovědností současné ministryně.
O co ve skutečnosti jde? Zrušení akvizice? Boj o munici?
Přesto podstatnější než tyto prvoplánově politické a předvolební výroky jsou otázky, které se dotýkají výsledků průmyslové spolupráce: „Pokud by byl projekt ohrožen, mělo by to dopad i na český obranný průmysl, který se na něm podílí,“ píše ministerstvo ve své tiskové zprávě. Podvozky od Tatry, pancéřované kabiny od TDV. A také zmíněná munice od STV Group. S významnými investicemi do výrobních linek – a hrozícím zrušením pětimiliardové investice v důsledku snahy MO pořizovat velkorážovou munici ze slovenské produkce – ve skutečnosti z produkce Czechoslovak Group na Slovensku.
Společnost Excalibur Army z CSG rovněž uvedla na trh po podpisu akvizice děl CAESAR svá vlastní řešení v oblasti samohybného dělostřelectva. Přes významný podíl na výrobě francouzských houfnic je samozřejmé, že v rovině čisté teorie by na vlastním systému měla podíl bezmála stoprocentní – a z hlediska exportního potenciálu děl DITA nebo MORANA bude jejich nezařazení do výzbroje AČR zřejmou nevýhodou – potenciální zahraniční uživatele zajímá nasazení systému domácí armádou výrobce v první řadě.
Z pohledu CSG by zrušení projektu CAESAR, odstoupení od smlouvy, nota bene dokonce s kompenzacemi od KNDS France, která by snad nesplnila podmínky smlouvy, mohlo tedy být perspektivně velmi zajímavé. Z pohledu potřeb 13. dělostřeleckého pluku, který roky čeká na moderní výzbroj, již podstatně méně. A co by se v případě odstoupení od smlouvy stalo s objednávkou munice certifikované pro CAESARy z produkce STV Group? Obtížně obhajitelný zájem českého ministerstva pořizovat munici na Slovensku by takový krok zcela určitě zjednodušil.
Děla CAESAR se na Ukrajině osvědčila a patří k účinným prostředkům, které ukrajinské dělostřelectvo proti invazní armádě nasazuje. Již jen z tohoto úhlu pohledu zní požadavek české armády na prodloužení dostřelu a vyšší efektivitu palby zvláštně, nechceme-li přímo napsat účelově. Možný krach roky trvajícího projektu nelze v žádném případě připisovat předchozí vládě, a to nejen proto, že detaily procesu definovali a zpracovali titíž lidé, kteří následně čtyři roky dohlížejí na realizační fázi, přičemž projekt prošel řadou změn. Bude velmi zajímavé sledovat, jak se věc vyvine, a kromě dalšího jaký by případný neúspěch měl vliv na již tak jaderným tendrem otřesené česko-francouzské vztahy.
Tagy