Popisek: Samohybná houfnice CAESAR
Na počátku června 2020 oznámilo ministerstvo obrany, že jako nový typ samohybné houfnice pro Armádu ČR vybralo typ CAESAR od francouzské společnosti Nexter Systems. Vojáci by měli do roku 2026 získat 52 exemplářů, za které státní kasa zaplatí zhruba 6 miliard korun. Po tomto oznámení se objevila široká škála reakcí od pochval po ostrou kritiku, která směřuje na celý proces výběru, na samotný komplex CAESAR či na skutečnost, že nezvítězila slovenská zbraň Zuzana 2, která postoupila do užšího výběru.
České ministerstvo obrany vyhodnocovalo celkově osm typů samohybných houfnic od sedmi různých výrobců a definovalo si celkem osmdesát parametrů, z nichž jedenáct bylo klíčových. Mezi nejdůležitější patřil maximální dostřel, rychlost střelby, spektrum munice, kompatibilita se systémy řízení palby NATO, možnost umístění na domácí podvozek Tatra a pochopitelně i cena. V prvním stádiu tak byly vyřazeny tři typy bez možnosti použít šasi z Kopřivnice, a sice FH-77 BW L52 Archer od britské společnosti BAE Systems (původně jde o švédskou zbraň), německý systém KMW AGM a jihoafrické dělo Denel G6 Rhino. Zbyla tedy pětice typů, a to francouzský Nexter Systems CAESAR 8×8, izraelský Elbit ATMOS, jihoafrický Denel T5-52 Condor a dva slovenské systémy Konštrukta-Defence Zuzana 2 a ZŤS-Špeciál Eva.
Ve všech případech se jedná o zbraně, které už podvozky Tatra skutečně využívají. Do užšího výběru se nakonec dostaly dva typy, a sice CAESAR a Zuzana 2, které zastupují dva odlišné přístupy ke konstrukci kolových samohybných houfnic. Slovenské dělo má plně pancéřovanou nástavbu a rozměrnou otáčivou věž, v níž se nachází systém automatického nabíjení, kdežto CAESAR se vyznačuje pancéřovanou kabinou obsluhy, ale nemá otáčivou obrněnou věž. Samotná zbraň se nalézá na lafetě na zádi automobilového podvozku a má poloautomatické nabíjení, jež formou mechanické asistenci usnadňuje činnost nabíječů.
Srovnání dvou přístupů
Obě základní koncepce samozřejmě přinášejí výhody i nevýhody. Evidentní výhodu věžových systémů, jako je slovenská Zuzana 2, představuje lepší ochrana osádky a právě ono samočinné nabíjení, takže osádka po celou dobu vedení bojové činnosti zůstává ve věži. Nabíjecí automat zákonitě přináší také vyšší rychlost palby, ale za tyto nesporné výhody se pochopitelně rovněž nějak platí. Rozdíl je skutečně markantní, protože Nexter Systems si za jeden exemplář svého komplexu účtuje zhruba 105 milionů korun, zatímco cena zbraně Zuzana 2 činí podle různých zdrojů 170 až 180 milionů korun. Pořízení 52 slovenských děl by tak dramaticky přesahovalo rozpočtové mantinely akvizičního projektu, protože by šlo o částku přibližně 9 miliard korun.
Ministr obrany Metnar zdůraznil, že Zuzana 2 nesporně představuje kvalitní zbraňový systém, ale že nakonec byla jedním z rozhodujících kritérií právě cena. Vedle toho lze ještě zmínit, že ve prospěch systému CAESAR (resp. koncepce bez věže) hraje vyšší rychlost a možná rovněž nižší hmotnost. Max. rychlost zbraně Zuzana 2 činí okolo 80 km/h, kdežto CAESAR dosahuje rychlosti 90 km/h. Ohledně hmotnosti zatím není zcela jasno, protože přesná konfigurace typu CAESAR pro Armádu ČR dosud nebyla stanovena. Firma Nexter uvádí, že CAESAR 8×8 dle verze váží od 28 do 32 tun, kdežto hmotnost slovenské zbraně činí kolem 32 tun. Každopádně však platí, že typ CAESAR má podstatně menší celkové rozměry, což může sehrát roli mj. při jízdě složitým terénem nebo při dopravě po železnici.
Jak pracuje nabíjení
Pokud jde o základní balistické parametry, pak většina soudobých samohybných houfnic (a to včetně osmi porovnávaných typů) nabízí velice podobný maximální dostřel, a to okolo 40 km, což byl také požadavek ministerstva obrany. Různí výrobci uvádějí hodnoty zhruba mezi 38 a 42 km, což závisí mj. na nadmořské výšce a samozřejmě i na použité munici. V tomto smyslu mezi houfnicemi CAESAR a Zuzana 2 každopádně není zásadní rozdíl.
Nepochybné je, že na straně slovenské zbraně stojí podstatně větší kadence, která činí okolo 6 ran za minutu, kdežto CAESAR vypálí prvních 6 výstřelů za dobu kolem dvou minut. Užívá poloautomatické, resp. částečně mechanizované nabíjení. Ve schránkách na levé straně se nacházejí prachové náplně, které dva nabíječi ručně pokládají do nabíjecího zařízení, které je již automaticky zasunuje do nábojové komory. Ve schránkách po pravé straně jsou skladovány střely, s nimiž pracuje třetí nabíječ, od kterého je přebírá mechanické rameno, jež je vkládá do nabíjecího zařízení, odkud se automaticky zasouvají do nábojové komory.
Původní podoba systému CAESAR, jež slouží ve francouzské armádě, má samočinné zasouvání střel do komory, ale náplně se nabíjejí ručně a zcela absentuje ono asistenční rameno pro střely. Tento prvek se objevuje až u nové varianty CAESAR 8×8, kterou si objednala armáda Dánska a která bude nejspíše zavedena i v Armádě ČR. Firma Nexter Systems nabízí také plně automatické nabíjení, ovšem při jeho použití klesá vezená zásoba munice ze standardních 36 na 30 kusů.
Velké reálné zkušenosti
Je velmi pravděpodobné (ačkoli o tom ministerstvo obrany oficiálně nemluví), že ve prospěch systému CAESAR významným způsobem zapracovala i skutečnost, že jako jeden z mála typů ve výběrovém řízení má za sebou velké praktické zkušenosti. Houfnice CAESAR užívá sama francouzská armáda, jež zavedla celkově 77 kusů na podvozku Renault Sherpa, a posléze byly tyto komplety prodány ozbrojeným silám tří dalších zemí, a sice Indonésie (55 kusů), Saúdské Arábie (80 kusů) a Thajska (6 kusů). Do seznamu přibude již zmíněné Dánsko (19 kusů) jako první exportní uživatel v NATO a současně i první, který získá variantu CAESAR 8×8 na šasi Tatra, jelikož dřívější systémy mají šasi Renault Sherpa či Mercedes-Benz Unimog. Uvádí se, že 24 kusů by měl získat Libanon, a vyskytly se zprávy, že o CAESAR jeví zájem další země, mj. Kolumbie, Malajsie a Maroko.
Nesporné je, že CAESAR dnes představuje nejrozšířenější moderní typ v kategorii houfnic na automobilovém podvozku a může se chlubit také širokými zkušenostmi z „ostrého“ bojového nasazení. Sama francouzská armáda nasadila své komplety CAESAR v Afghánistánu, Iráku (mj. v rámci bojů o Mosul) a Mali, zatímco zbraně ve výbavě saúdské Národní gardy se účastní intervence v Jemenu. Relativně málo známým faktem ale je, že do boje se dostaly rovněž komplexy CAESAR armády Thajska, která je použila v krátkých pohraničních střetech s Kambodžou v roce 2011.
Další důležité faktory
Kromě hlavních technických a cenových parametrů zřejmě sehrály v procesu výběru svou roli i další významné skutečnosti. Bylo by koneckonců asi velice naivní se domnívat, že v procesu výběru vojenské techniky nehrají svou úlohu i širší ekonomické a politické faktory. Ostatně je příznačné, že hlavním argumentem většiny zastánců zbraně Zuzana 2 je její slovenský původ, resp. teze, že si Česko mělo vybrat tento typ v rámci prohlubování středoevropské spolupráce.
To je samozřejmě argument politický, nikoli technický. Proti tomu lze tudíž postavit politický argument ve prospěch systému CAESAR, a to podporu vztahů s Francií, které mohou být pro Česko velmi přínosné např. kvůli podobnému názoru na důležitost jaderné energetiky. Kromě toho stojí za zmínku významná skutečnost, že Francie plánuje pro svou armádu zakoupit další komplety CAESAR v nové verzi na podvozku Tatra, které by měly vystřídat nynější houfnice AUF1 na pásovém podvozku a část tažených děl TRF1. Neoficiální zdroje říkají, že by mohlo jít o nejméně 32, možná i 64 exemplářů.
Zakoupení zbraní CAESAR pro českou armádu tedy představuje i formu připojení se k významnému zbrojnímu projektu, z něhož bude hodně těžit také český zbrojní průmysl. Ostatně lze uvést, že podíl českých firem na realizaci dodávek pro Armádu ČR má překročit 50 %, jelikož francouzské bude v podstatě jen samotné dělo, kdežto zbývající součásti dodají domácí podniky. Například podvozek se znakem náprav 8x8 bude vyrábět kopřivnická společnost Tatra Trucks, pancéřovanou kabinu pro osádku dostane na starost dozajista sousední podnik Tatra Defence Vehicle, který pro vojenské tatrovky pancéřované kabiny vyrábí již několik let. Týká se to také munice ráže 155 mm, na její produkci pro české houfnice by se měla podílet pardubická Explosia.
Pořízení zbraní CAESAR bude nepochybně znamenat obrovské zvýšení schopností pro české dělostřelectvo. Lze pochopitelně vést technicky orientované diskuse o vhodnosti výběru, resp. preferovat typy s obrněnou věží (a)nebo automatickým nabíjením, ovšem částka vyčleněná na celý projekt zákonitě znamenala nutnost zohlednit i cenu. V tomto smyslu se CAESAR ukázal jako dobrý kompromis výkonů a nákladů, v jehož prospěch navíc mluví též rozsáhlé praktické zkušenosti včetně reálného bojového nasazení. Navíc je nutno zdůraznit, že více než polovinu celé zakázky získají české firmy a automobilka Tatra Trucks se bude podílet také na produkci dalších kompletů CAESAR pro Francii i zahra