České dělostřelectvo musí mít českou munici - závislost na zahraničním dodavateli je strategickým rizikem

České dělostřelectvo musí mít českou munici - závislost na zahraničním dodavateli je strategickým rizikem
Autor: Nexter|Popisek: Samohybné dělo CAESAR
23 / 07 / 2021, 13:00

Probíhající jednání o pořízení samohybných děl CAESAR ráže 155 mm NATO již delší dobu komplikuje otázka dodávek munice do těchto zbraní. Střetávají se zde dva zřejmé principy. Na jedné straně zájem výrobce děl, francouzské státní společnosti NEXTER, resp. její divize zabývající se výrobou munice, uzavřít výhodný obchod a získat odbyt pro své produkty. Na druhé straně zájem Armády České republiky mít za všech okolností zajištěnou dodávku kvalitní a účinné munice. Česká pozice musí v tomto ohledu jednoznačně převážit, protože přejít na novou ráži, ale vytvořit tím závislost na jediném a zahraničním dodavateli by zpochybnilo smysl celé akvizice.

Otázka výzbroje dělostřelectva Armády České republiky prošla v uplynulých letech řadou zásadních změn. Od původního záměru modernizovat stávající samohybné kanónové houfnice vz. 77 DANA se zbraní ráže 152 mm, pro kterou disponuje armáda velkou zásobou munice, přes souběžné využití těchto starších prostředků u Aktivních záloh s omezeným množstvím moderních zbraní určených pro profesionály 13. dělostřeleckého pluku, padlo v loňském roce definitivní rozhodnutí o pořízení více než pěti desítek děl CAESAR na podvozku Tatra s kabinami od Tatra Defense Vehicle. Argumentem pro přechod na ráži 155 mm NATO je, kromě takticko-technických parametrů moderních zbraní, standardizace výzbroje v rámci aliance, přechod od ráže používané od dob Varšavské smlouvy na munici používanou spojenci. Tyto zbraně budou používat jak profesionálové, tak aktivní záložníci, a stávající DANy budou uloženy ve skladech.

Čím budou české CAESARy střílet? Jde o zbraně schopné zasahovat standardním projektilem cíle na vzdálenost kolem třiceti kilometrů, v případě munice s prodlouženým dostřelem ještě o dalších deset kilometrů dál. Český obranný průmysl má schopnost takovou munici vyrábět a vyrábí ji. Na první pohled pro laika, občana, daňového poplatníka není o čem diskutovat.

A v principu není o čem diskutovat ani z pozice České republiky, Ministerstva obrany a Armády České republiky. Vzývanými slovy dneška jsou v oblasti ozbrojených sil interoperabilita, kompatibilita, standardizace, zastupitelnost. Je-li v civilních odvětvích tzv. vendor lock-in, česky "proprietární uzamčení", tedy vytvoření závislosti zákazníka na produktech či službách jediného konkrétního dodavatele nežádoucí, zvyšující náklady, omezující možnosti dalšího uplatnění, apod., v oblasti obrany přistupují rizika týkající se bezpečnosti a národní bezpečnosti.

A v tomto ohledu je dlouhodobě prezentovaná česká pozice, vyjádřená ať zástupci Ministerstva obrany, nebo poslanci sněmovního Výboru pro obranu jednoznačná, a je třeba ji ocenit. Armáda si ze svých důvodů vybrala jako na trhu v průniku všech požadavků nejvhodnější dostupnou zbraň, kterou si český rozpočet může dovolit, právě francouzská děla CAESAR. Současně s tím je ovšem důležité, aby pro tento systém bylo možné využít prakticky jakoukoli munici ráže 155 mm, která splňuje předepsané technické parametry. Přičemž není třeba opakovat, že v době krize, kdy se každý, včetně států a blízkých spojenců stará v první řadě o své vlastní potřeby, musíme být schopni i my zajistit dodávky takové munice z vlastních zdrojů, a ne čekat, co na nás případně zbude a spoléhat na podepsaný kus papíru. V neposlední řadě si navíc český průmysl nákupem domácí munice do budoucna udrží tzv. výrobní schopnost.

Jak je bohužel v České republice obvyklé, příprava akvizice a její průběh trvaly a trvají dlouhou dobu. Cenová nabídka, kterou vzrostla očekávaná pořizovací cena nových děl z původně očekávaných přibližně šesti miliard na devět, má několik zdůvodnění či možných vysvětlení, a je předmětem nesnadného vyjednávání, které komplikuje především otázka výroby munice v České republice. Možným vysvětlením původně relativně nižší ceny je, kromě inflace nebo specifických armádních požadavků, francouzské očekávání, že zatímco divize společnosti NEXTER produkující dělostřelecké systémy dodá zbraně za výhodných podmínek, divize produkující munici získá zakázku, která pořizovací cenu samotných děl násobně překročí. Jakmile se však na stole objevila schopnost českého průmyslu dodávky munice zajistit, původní konstrukci obchodu, jak z francouzské strany vypadala slibně, postihly určité trhliny - za navýšením pořizovací ceny děl lze zřejmě hledat i výrazně nižší atraktivitu celé transakce, pokud Nexter Munitions vyjde de facto naprázdno.

Což je samozřejmě legitimní úhel pohledu. A lze přidat i další nepříjemnost pro francouzskou stranu: riziko, že bude-li munice vyráběná v České republice za české ceny úspěšně užívána českými CAESARy, vznikne francouzské zbrojovce namísto původně zamýšleného slibného odbytiště konkurence na světovém trhu.

Redakci SM se podařilo získat dokument, ze kterého vyplývá, že NEXTER aktuálně nabídnul pouze certifikaci munice s dostřelem 13 km za cenu 7 mil. EUR, odhadem tedy za certifikaci munice s dostřelem blízkým 40 km NEXTER požaduje částku kolem 15 mil. EUR. Zajímavostí je, že sám NEXTER v nabídce své munice nabízel maximální dostřel 38 km. Úplnou absurditou je, že NEXTER tyto částky, které mají být placeny jemu, započítává do podílu domácí spolupráce.

Opakovaně bylo jako řešení problému zmiňována certifikace české munice českými autoritami, konkrétně Vojenským technickým ústavem. Na červnové schůzi výboru pro obranu zazněl příslib, že závazek předat veškerou dokumentaci k munici a závazek českou munici pro CAESARy certifikovat bude součástí smlouvy o pořízení děl. Z čistě obecného úhlu pohledu je požadavek certifikace české munice dvojsečnou zbraní. Jednak si výrobce může v rámci jednání o certifikaci klást různé podmínky (například českému výrobci de facto vnutit své vlastní komponenty granátů), jednak může omezit české exportní možnosti.

Na vyjednání pro českou stranu co nejvýhodnějších podmínek této akvizice zbývá relativně málo času. Je nešťastné, nebyly-li požadavky ohledně v ČR vyráběné munice jednoznačně formulovány před konečným výběrem dodavatele. Na druhou stranu, jak poznamenal i poslanec výboru pro obranu Karel Krejza, krátký termín pro dojednání všech náležitostí obchodu a riziko, že nová vláda celý projekt přehodnotí, by se mohly stát silným argumentem české strany.

V každém případě však na prvním místě musí zůstat zájem a potřeba koncového uživatele, v tomto případě Armády České republiky – mít domácí, a tedy bezpečný zdroj munice pro své zásadní zbraňové systémy, na které se bude v době krize moci spoléhat.

Tagy článku

SECURITY magazín je ve své tištěné podobě první a jediný český odborný časopis o komerční bezpečnosti a vychází od roku 1994. SECURITY magazín se orientuje především na profesionály v přímém výkonu služby v soukromých bezpečnostních agenturách a ve firmách, které poskytují technické bezpečnostní služby. Je určen také manažerům, kteří uvedené služby prodávají a řídí a bezpečnostním specialistům, kteří bezpečnostní služby nakupují v soukromém i státním sektoru. Zkušenosti a informace v SECURITY magazínu jsou ale určeny i laické veřejnosti, potenciálním zákazníkům, kteří o bezpečnosti velmi často mluví a ne vždy jí rozumí nebo chápou její specifika. SECURITY magazín chce tradiční spoluprací s akademickým prostředím a experty v oboru dokázat, že komerční bezpečnost je multioborová disciplína, úzce propojená požadavky norem a předpisů a je v mnoha ohledech založena na moderních vyspělých technologiích, které mohou instalovat a provozovat pouze vzdělaní specialisté.

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace