České republice hrozí, že ponese náklady spojené se zaváděním a testováním zcela nového LÚV. Je to nevýhodné a zbytečné

České republice hrozí, že ponese náklady spojené se zaváděním a testováním zcela nového LÚV. Je to nevýhodné a zbytečné
Autor fotografie: foto: Ministerstvo obrany ČR|Popisek: Stávající LÚV Kajman, které má nové vozidlo nahradit
28 / 11 / 2022, 11:00

Očekává se, že se otevřeného výběrového řízení na lehká útočná vozidla zúčastní větší množství uchazečů. Důvodem je poměrně velký rozptyl základních parametrů poptávaných vozidel, resp. horní hmotnostní limit, který dosahuje 9,5 tuny. Na rozdíl od velmi přesných požadavků na vybavení vozidla například komunikační technikou samotná platforma má definici jen velmi vágní, a to včetně nepříliš náročných či neúplných požadavků na mobilitu. Pokud není zadání vypsáno způsobem, který vyhovuje konkrétnímu zadavateli, pak bude výsledný typ v podstatě vývojovým experimentem. A Česká republika ponese riziko spojené s náklady na jeho zavádění do ozbrojených sil. Budeme vystaveni všem porodním bolestem a nákladům na zavádění nového typu a mnohé problémy se mohou projevit až s odstupem.

Armáda České republiky je velmi malou armádou. Částečně jde o důsledek hubených let úspor v reakci na ekonomickou krizi let 2008-2009, ale i bez negativních vlivů a při optimálním financování by šlo stále o početně malou sílu. Česká republika může spoléhat a spoléhá na kolektivní obranu v rámci Aliance, což jednoznačně je z hlediska budování vlastní obranyschopnosti ekonomicky racionální a levnější, než situace, kdy by republika musela budovat silnější armádu s předpokladem samostatného nasazení, nebo nasazení v rámci ad-hoc koalice. To ovšem současně znamená, že česká armáda rozhodně není vhodným prostorem pro zavádění a testování nevyzkoušených systémů.

Přitom tzv. "českou cestu" jsme viděli v minulosti u řady akvizičních projektů. Zmínit můžeme například světově unikátní modernizaci tanků T-72M, které v českém prostředí dostaly americké motory, italský systém řízení palby a celou řadu dalších prvků, které sice v kombinaci ve své době vytvořily pozoruhodně z takticko-technického pohledu úspěšnou verzi rozšířeného tanku, ale z dlouhodobého hlediska také neudržitelnou a v důsledku neprodejnou.

Široce diskutovaná byla otázka české specifikace vozidel Pandur II nebo letounů CASA a jejich srovnání s portugalskými či španělskými variantami, a otázka zbytečně vysokých nákladů při české akvizici. Pozornost ve své době vzbudilo náhlé kategorické odmítnutí bezosádkových věží pro budoucí česká pásová BVP. Zatímco německá nebo polská armáda bezosádkové řešení zvolila, u nás bylo vyloučené. A pokud je řeč o BVP, pozornost vzbudila také informace, že v rámci zrušeného tendru měli uchazeči vyplňovat 9000 údajů, což se žádné ze tří světových zbrojovek uspokojivě nepodařilo. V případě LÚV existuje v zadání podobná tabulka. Ve wordu, na 40 stranách. Zdá se, že české ozbrojené síly, přestože jsou početně malé, umějí mít velmi specifické požadavky, které u zavedené techniky spojeneckých armád nevidíme, a pokud, pak jde o armády mnohem větší, které si experimenty mohou dovolit. A české ministerstvo vypisuje veřejné soutěže způsobem, který je mimořádně komplikovaný, a podle toho pak také probíhají.

U projektu LÚV přitom v žádném případě nejde o malou zakázku. Jen veřejně velmi diskutované nedávné pořízení taktických dronů z Izraele překonává finančním objemem třikrát. Celkem jde o 159 vozidel za odhadovanou cenu 35 mil. Kč za jedno, včetně příslušenství, které zahrnuje zbraně, přívěsy, náhradní díly, dílenské prostředky nebo munici pro zkoušky. Kromě platforem 4x4 zadavatel připustil také možnost uspořádání náprav 6x6. Nahradit mají Land Rover Defender 130 Kajman z výzbroje 43. výsadkového pluku.

Obecnou neurčitostí zadání a faktem, že jediným hodnotícím kritériem výběru LÚV bude cena, se dostaneme do situace, že MO pro AČR pořídí nejlevnější a nevyzkoušené, v jiných armádách v poptávané podobě nezavedené vozidlo, neprověřenou platformu, která může vycházet i z civilních vozidel. Jestliže v případě Toyoty Hilux a náhrady za UAZ to nebyl zásadní problém, protože nejde o bojovou techniku, pak lehká útočná vozidla samozřejmě bojovou technikou jsou.

Z hlediska toho, že neexistuje požadavek na to, aby nové LÚV bylo již zavedeno ve výzbroji některé ze spojeneckých armád, a může jít o u armády zcela nevyzkoušený typ, je zarážející již harmonogram zakázky. Při povědomí o tom, jak dlouho probíhají procesy podle zákona o zadávání veřejných zakázek, lze očekávat při hladkém průběhu podpis smlouvy v polovině roku 2023, a hladký průběh by byl malým zázrakem. Opět připomeňme projekt BVP, kde se původně o podpisu smlouvy uvažovalo k podzimu 2019. Jenže první lehké útočné vozidlo má být dodáno do 15. října 2023, tedy v řádu maximálně několika málo měsíců po podpisu smlouvy. Mohou vzniknout otazníky nad tím, zda není zakázka vypsaná na konkrétní vozidlo a zda někdo na trhu nemá více informací, než ostatní firmy.

Neméně důležité pak je, že bude-li v součtu všech specifických požadavků zaváděno do výzbroje AČR dosud nevyzkoušené vozidlo, ponese Česká republika riziko a náklady tohoto zavádění. Budeme vystaveni všem porodním bolestem a nákladům na zavádění nového typu a mnohé problémy se mohou projevit až s odstupem. Nebudou součástí ceny vozidla, ale de facto přímým nákladem projektu, který tím prodraží. Tomuto riziku by se bylo možné snadno vyhnout: mezi požadavky mohl zaznít ten, že vozidlo má být již v některé z armád NATO zavedené (jako u vrtulníků a u dalších projektů), a ještě lépe - vojáci mohli, tak jako u děl, dronů, radarů, systémů PVO nebo nadzvukových letounů, vybrat konkrétní typ, který bylo možné pořídit napřímo. S jasnou komunikací a argumenty, proč jiný typ nevyhovuje. Bez nejistoty, pochybností a bez rizika skrytých nákladů, jaké existují v případě tímto způsobem vypsané veřejné soutěže.

Zdroj: Zadávací dokumentace projektu LÚV; Ministerstvo obrany

Tagy článku