Prezident AOBP: chce-li stát v době krize pomoc od domácího průmyslu, musí udržovat jeho výrobní kapacity i v době nekrizové

Prezident AOBP: chce-li stát v době krize pomoc od domácího průmyslu, musí udržovat jeho výrobní kapacity i v době nekrizové
Autor: Redakce|Popisek: Jiří Hynek
02 / 05 / 2020, 11:00

SECURITY magazín vyzpovídal prezidenta Asociace obranného a bezpečnostního průmyslu ČR, RNDr. Jiřího Hynka nejen o obranném průmyslu v době koronavirové, ale zeptali jsme se i na zbraňovou legislativu EU, nebo zákaz olova ve střelivu.

Horkým tématem posledních týdnů je koronavirus. Do jaké míry může koronavirus celosvětově narušit navazování nových obchodních vztahů ve sféře zbrojního průmyslu?

Už narušuje, a ne málo. Téměř devadesát procent výrobků českého obranného a bezpečnostního průmyslu se exportuje. Navíc jde o oblast, která je postavena na budování dlouhodobých vztahů. Osobní vazby se v naší branži nedají nahradit mailovou korespondencí nebo videokonferenčním hovorem. Postupně se ruší jeden zbrojní veletrh za druhým. Do toho uzavírání hranic, zákaz exportu některých výrobků či jejich zabavování ze strany jiných států. To není nic, co by mezinárodnímu obchodu prospívalo. Hovoří se i o tom, že hranice budou zavřeny delší dobu. Nemám žádný problém si odpustit zahraniční dovolenou. Ale nedokážu si představit, že by nemohli do světa jezdit obchodníci, manažeři či servisáci. To by znamenalo zánik celého českého průmyslu, nejen obranného.

Nebylo by aktuálně nejlepší začít využívat v maximální možné míře dodávky českých zbrojařských firem?

Samozřejmě ano. Ale musíme si uvědomit, že výrobní schopnosti a kapacity se nedají zajistit žádným nařízením. Řada českých firem po dlouholetém marném přesvědčování politiků a úředníků, že je potřeba z bezpečnostních důvodů nakupovat především od domácích výrobců, rezignovala. Buď se soustředili na zahraniční zákazníky nebo se přeorientovali na jinou výrobu. V tom nejhorším případě výrobu přemístili do zahraničí. Chce-li stát v době krize pomoc od domácího průmyslu, musí udržovat jeho výrobní kapacity i v době nekrizové. Výrobu nezdvojnásobíte za den ani za týden. Čím složitější produkt, tím déle trvá navýšení výroby, protože potřebujete kvalifikované a zkušené zaměstnance. Navíc se zdá, že na straně státu nejsou dostatečné znalosti o schopnostech českého obranného a bezpečnostního průmyslu. Tato znalost je důležitá, aby se do krizových plánů zahrnul i postup pro aktivaci národních výrobních schopností. O nic jiného se nemůžeme opírat, zvláště v době uzavřených hranic. Budiž nám současná pandemie poučením pro příště.

Premiér Babiš jako první možnost úspor ve státním rozpočtu vytáhnul armádní nákupy. Je podle Vás takové uvažování správné?

Vždy, když se objevil nějaký problém v rozpočtu, tak politici sahali na peníze vojákům. Vzpomeňme si na povodně v roce 2002. Po nich se poprvé výrazně sáhlo obraně na peníze, a od té doby se jen škrtalo a škrtalo. Pokaždé se prohlásilo něco za důležitější, a následně vydalo usnesení vlády, které ozbrojeným silám garantovalo v budoucích letech nárůst financí. Do roka bylo z usnesení cár papíru a opět se omezily výdaje na obranu. I proto valná hromada naší asociace podpořila fixování povinných výdajů na obranu do zákona. Obrana a bezpečnost obyvatel jsou základní úlohy státu. Proto vlastně státy vznikly. Státy, které toto v historii ignorovaly, většinou zanikly. Při nedostatku roušek se nedávno otevřely galanterie, aby si lidé doma mohly roušky ušít svépomocí. Ale bránit zemí tím, že v případě ohrožení lidem otevřu muniční sklady, se moc dobře nedá. Navíc by v těch skladech při dalších škrtech nemuselo nic být.

Škrty v rozpočtu AČR vzhledem k situaci s koronavirem zajisté budou. Jak se díváte na možnou změnu v struktuře nákupů pro AČR? Například náhrada drahých pásových BVP za levnější kolová?

Říká se, že neštěstí nechodí nikdy samo. Nemůžeme kvůli jednomu maléru ignorovat ostatní rizika. To, co se dnes odehrává na řecko-tureckých hranicích, je velkým nebezpečím pro celou Evropu. A těch znepokojujících signálů je mnohem více. Štěstí přeje připraveným, proto naše armáda musí být dobře připravena. Aby tomu tak bylo, pak musí být kvalitně vyzbrojena a dostatečně vycvičena. Samozřejmě jsem zaznamenal různé úvahy typu nekoupit, nahradit, odsunout. Jestli se po zvládnutí koronavirové pandemie chceme dostat z ekonomického propadu, pak dejme průmyslu práci. Navíc dosavadní zkušenosti ukazují, jak jsme při závislosti na dovozech zranitelní. Udělejme inventuru vlastních výrobních schopností, posilme podíl domácího obranného průmyslu, ale zakázky nerušme. Oslabíme vlastní obranyschopnost a poškodíme ekonomiku.

Které nákupy by měla armáda primárně zrealizovat za dané situace?

Ty, kde je největší podíl domácí výroby. Ekonomika potřebuje oživit, a toto je jediná možnost.

Do budoucna bude pravděpodobně obtížnější vysvětlovat veřejnosti, že výdaje na obranu mají mít přednost např. před sociální oblastí, kde výdaje pravděpodobně výrazně porostou. Pomohlo by podle Vás, kdyby armádní zakázky byly podmíněny maximálním zapojením českého průmyslu, čímž by se zároveň podporovala ekonomika?

Samozřejmě. Řada ekonomik světa se z krize dostala právě zakázkami pro domácí obranný průmysl. Každý zaměstnanec podniku obranného průmyslu generuje práci pro čtyři další pracovníky jinde. Z každé koruny vydané ze státních prostředků do zbrojní firmy se státu vrátí formou daní a odvodů téměř polovina. Čím více technicky vyspělý výrobek, tím více peněz státu zůstane. Navíc obranný průmysl má velký exportní potenciál, což je pro naši ekonomiku velkým přínosem.

Jste prezidentem AOBP, jaké negativní faktory se podle Vás nejvíce promítají do fungování celého komplexu českého obranného průmyslu?

Atmosféra ve společnosti, kde chorobná podezíravost a hledání korupce všude kolem je podpořena udavačským systémem, kterému se vznosně říká „nahlášení podezření na korupční jednání“. To je tou největší brzdou. Když budete úředník, budete v tomto prostředí při nákupech postupovat opatrně až přeopatrně. Pořizovat techniku a vybavení formou veřejné soutěže na cenu vám garantuje, že nebudete muset chodit podávat vysvětlení na policii. Pro jistotu si na vše necháte zpracovat posudky, nejlépe několik. Navíc, když vidíte, s jakou rychlostí funguje české soudnictví v kauze bývalé ministryně Parkanové, tak si budete především chránit svou kůži, a vůbec nebudete přemýšlet o kvalitě a nákladech na životní cyklus. Jak může v tomto prostředí obranný průmysl plnit svou roli být jedním z pilířů obranyschopnosti naší země? V atmosféře, kdy se bojí uživatel, příslušník ozbrojených sil, setkat s konstruktérem zbrojařské firmy, se těžko může zbrojní průmysl rozvíjet. Musíme si uvědomit, že obranný průmysl a ozbrojené síly jsou na jedné lodi. Jeden bez druhého nemůže existovat a jedině jejich vzájemná spolupráce může občanům garantovat jejich bezpečnost. Transparentní otevřená jednání a přímá a dlouhodobá spolupráce jsou cestou vpřed. Samozřejmostí musí být seriózní komunikace s veřejností, aby bylo vidět, že peníze, které občané státu formou daní odvádí, jsou používány účelně a zodpovědně.

Jedněmi z klíčových článků obranného průmyslu jsou státní podniky. Vy jste na jednom parlamentním semináři otevřel téma možné přeměny na akciové společnosti, v níž by si však většinu držel stát. Je to v českých podmínkách realizovatelné?

Samozřejmě je to realizovatelné, ale musí být k tomu politická vůle. Forma státního podniku dává smysl pouze tam, kde je téměř veškerý výkon činností tohoto podniku poskytován státu. Tam, kde většina výroby je určena pro jiné zákazníky, než je stát, je tato forma nevhodná. Podnikání je ochota nést určitou míru rizika. Manažer v čele státního podniku nemůže riskovat podnikáním se státním majetkem, který je státnímu podniku svěřen do péče. Zároveň musí udržovat schopnosti, které jsou mu uloženy zakladatelskou listinou. Tím pádem jeho hospodaření nemůže být nikdy tak efektivní, jako u soukromé společnosti. Pak ale jeho ceny jsou vyšší a nemůže soukromým firmám na trhu konkurovat. Forma akciové společnosti dává podstatně větší možnosti pro podnikaní, i když vliv státu vždy manažery povede k určité opatrnosti. Je pochopitelné, že u některé zbrojní výroby si stát chce ponechat kontrolu, což by při držení majoritního podílu akcií měl. Například v největší finské zbrojovce Patria vlastní finský stát 51% akcií a zbytek je v soukromých rukou. Ale nemyslím si, že tuto problematiku budou řešit politici před parlamentními volbami, které budou v příštím roce. Žádné hlasy by jim to nepřineslo, naopak by mohly očekávat negativní články. Proto ještě dlouhou dobu si budou soukromé firmy stěžovat, že jsou státní podniky neefektivní, pomalé a drahé, a přesto je stát upřednostňuje. A ředitelé státních podniků budou naříkat, že mají málo zakázek od státu, že vstupní materiál a subdodávky musí nesmyslně soutěžit podle zákona o veřejných zakázkách, že nemají nárok na evropské dotace a musí zveřejňovat údaje o obchodních smlouvách, které konkurence může zneužít v jejich neprospěch.

Sám jste vášnivý střelec. Co říkáte na plán Evropské komise, která chce plošně zakázat do roku 2022 olovo ve střelivu? Jaký cíl tím EK podle Vás sleduje?

Vášnivý je poněkud přehnaný výraz. Snažím se udržovat si své střelecké schopnosti na určité výši, což nemusí být na škodu. Stát by měl mnohem více, než doposud činí, podporovat branné schopnosti svých obyvatel. Je to v jeho zájmu. To, co činí Evropská komise, jde přímo proti tomu. Zákaz olova ve střelivu nemá žádný vliv na životní prostředí, ale výrazně zdraží střelivo, a tím znepřístupní střelecký sport lidem. Sníží se branná schopnost obyvatelstva, a tím i obranyschopnost státu. Do toho se přidá mediální masáž dehonestující slova jako národ a vlast. Slíbí se dotace, z námi placených daní, na věci zbytečné a nadbytečné a dílo je dokonáno. Bezbranným a odevzdaným ovcím se lépe vládne.

Vraťme se ještě v této souvislosti ke kontroverzní zbraňové směrnici z dílny EU. Její zavedení má snížit mezinárodní terorismus, nad čímž ovšem kroutí mnoho odborníků hlavou. Vidíte sám na zmíněné směrnici něco pozitivního, nebo jde zkrátka o ,,zmetek"?

Jediné, co na evropské zbraňové směrnici vidím pozitivního, je semknutí české střelecké komunity proti této hlouposti. A velká podpora z řad i nestřelecké veřejnosti. Považuji za významné, že jsme se ozvali a bruselským úředníkům řekli, co si o jejich práci myslíme.

Co soudíte v této souvislosti o naší zbraňové legislativě, kterou většina zainteresovaných odborníků považuje za kvalitní a dostatečnou i v rámci Evropy? Chybí ji něco zásadního?

Nic zásadního v ní nechybí, jen ji lze poněkud vylepšit. Dala by se zjednodušit papírová administrativa vzhledem k tomu, že veškerá evidence dnes funguje elektronicky v rámci centrálního registru zbraní. Na Ministerstvu vnitra jsou v této oblasti dosti fundovaní a určitě změny připravují.

Jaké nové zásadní aktivity chystá AOBP pro rok 2020?

Nedávno jsme spustili mobilní aplikaci, která členům umožňuje sledovat veškeré plánované akce, které připravujeme. A že jich je hodně. Pro rok 2020 jsme měli připravenu řadu projektů na podporu exportu, většího zapojení českého průmyslu do mezinárodních projektů i některé legislativní změny, které by posílily pozici domácích výrobců při dodávání vlastním ozbrojeným silám. Ale koronavirová pandemie nám mění výrazně plány, protože všechny akce jsou zrušeny nebo přesunuty. Je otázka, jak dlouho bude ještě platit zákaz shromažďování nad 30 osob a omezeno cestování. Proto v současnosti více využíváme počítačovou techniku a dubnové prezidium plánujeme formou videokonference. Stejně tak budeme řešit dočasně i některé naše zahraniční aktivity. Ale jde o provizorní řešení, dlouhodobé vazby se takto udržet nedají.

Jak jste Vy osobně spokojen s fungováním AOBP, v jehož čele stojíte 9 let?

Není důležité, jak jsem spokojen já, ale jak jsou spokojeni naši členové. Snažíme se v rámci týmu naší kanceláře stále hledat další možnosti, jak naši práci zlepšit ve prospěch českého obranného a bezpečnostního průmyslu. Vzhledem k tomu, že počet členů přibývá, tak se nám to snad daří.

 

Autor: Ing. Filip Klasna, Mgr. Petr Duchoslav

 

Tagy článku

SECURITY magazín je ve své tištěné podobě první a jediný český odborný časopis o komerční bezpečnosti a vychází od roku 1994. SECURITY magazín se orientuje především na profesionály v přímém výkonu služby v soukromých bezpečnostních agenturách a ve firmách, které poskytují technické bezpečnostní služby. Je určen také manažerům, kteří uvedené služby prodávají a řídí a bezpečnostním specialistům, kteří bezpečnostní služby nakupují v soukromém i státním sektoru. Zkušenosti a informace v SECURITY magazínu jsou ale určeny i laické veřejnosti, potenciálním zákazníkům, kteří o bezpečnosti velmi často mluví a ne vždy jí rozumí nebo chápou její specifika. SECURITY magazín chce tradiční spoluprací s akademickým prostředím a experty v oboru dokázat, že komerční bezpečnost je multioborová disciplína, úzce propojená požadavky norem a předpisů a je v mnoha ohledech založena na moderních vyspělých technologiích, které mohou instalovat a provozovat pouze vzdělaní specialisté.

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace