Žádoucí dárek z Chorvatska pro krvácející Ukrajinu na cestě

Žádoucí dárek z Chorvatska pro krvácející Ukrajinu na cestě
foto: GoodFon / Public domain/M-84

Převlečené T-72, tak se dají označit chorvatské M-84, které v této chvíli míří na Ukrajinu, pokud už tam nejsou. V závěsu za nimi jedou M-80, tedy originální jugoslávská bojová vozidla pěchoty.

Hlavní bojové tanky M-84 jsou podle Global Security dílem Vojenského technického ústavu Republiky Srbsko. Ten v roce 1954 dostal za úkol vyvinout nový střední tank a vycházel z legendárního sovětského T-34. Z práce ústavu vzešly pouze dva prototypy M-628 a M-636. Neocenitelné byly zkušenosti, které Srbové získali a použili je při vlastní verzi T-72, jehož výrobu obdržela Jugoslávie v licenci v roce 1979. Tu si podle Popular Mechanics vymohl Tito na Brežněvovi. Bělehrad při vývoji vlastní verze částečně následoval polsko-československý model. Ale Jugoslávci zřejmě principiálně chápali hlavní slabiny sovětských tanků, které se aktuálně projevují až drtivě ve srovnání se západními MBT na Ukrajině. 

Inspirovali se Srbové s M-84 na západě?

 

Pokud vynecháme zásadní konstrukční vadu tanků sovětské provenience, kterou je umístění munice v prostoru osádky, Ukrajincí od začátku a hormadně poukazují u Leopardů, M2 Bradley, PT 91 Twardy nebo už i u Abramsů na zásadní rozdíl v systémech řízení střelby, přesnosti a nočním vidění. Srbové vyvinuli vlastní střelecký zaměřovač s nočním viděním. Má sedminásobné přiblížení za světla a 8,5 násobné zvětšení v nočních podmínkách. Velitel má dokonce k dispozici vlastní nezávislé noční vidění, které může použít k výstřelu. Dalším faktorem u M-84 je počítač pro řízení střelby. Balistický software zohledňuje rychlost větru, pohyb tanku i cíle. 

Jen tyto segmenty naznačují, že Jugoslávci se inspirovali jinde než v Sovětském svazu. Výsledkem ovšem bylo, že M-84 měl společné díly s T-72 jen na čtyřiceti procentech. Velmi zásadní bylo zesílení čelního pancíře na 450 mm RHAe, na některých místech až 700 milimetrů. Jen pro jistotu, RHAe není skutečná síla pancíře, ale ekvivalent při kolmém zásahu. Metrika je poměrně složitá, ale výrazně se zohledňuje tvar a zešikmení ochrany společně s výpočty vlastností kompozitu. Jugoslávci vyměnili i motor za silnější V46-TK o výkonu 1 000 koní, protože váha M-84 se dostala ke 48 tunám. 

Většina zdrojů uvádí váhu 42 tun, jenže to je hmotnost původního T-72 Ural. Je to nesmyslný údaj, protože jen pancíř a těžší a výkonnější motor výrazně přidaly. Takže podle The National Interest je váha 46 tun, což je správné číslo. Kanón zůstal sovětský, tedy 125mm 2A46 s hladkým vývrtem hlavně, který umožňuje vyšší úsťovou rychlost, ale u těchto verzí tanků částečně na úkor přesnosti. Na konstrukci M-84 se přímo podílelo 240 jugoslávských továren a nepřímo dalších tisíc. Když na zkouškách v Kuvajtu selhal palivový systém u M1A1 Abrams, země zvolila M-84A. Jugoslávie dodala 200 kusů ve variantě M-84AB, které měly 200 malých změn. Ve chvíli kdy Saddám Husajn napadl Kuvajt, měla země jen několik M-84, ale kuvajtská zahraniční armáda dostávala další. 

M-80

Kuvajtské M-84 také na cestě?

 

Tanky měly na bočním pancíři tři bílé pruhy, aby se nepletly s iráckými T-72. Aktuálně není zcela jasné, kolik vlastně Záhřeb posílá M-84 na Ukrajinu. Podle Forbesu Chorvati prodali Německu třicet kusů M-84 a dalších třicet BVP M-80, které Berlín daruje Ukajině výměnou za to, že Chorvati si pořídí Leopardy 2A8. Jenže podle GDP Kuvajt do Chorvatska převezl dalších 150 kusů, které mají Chorvaté opravit a následně také poputují do napadené země. Je jasné, že M-84 jsou na cestě. Ale některé zdroje uvádějí,  že na Ukrajinu jde až 74 tanků, takže všechny chorvatské ve výzbroji. 

Na cestě je i blíže neurčený počet bojových vozidel pěchoty M-80. Jsou často mylně zaměňovány se sovětskými BMP, ale jedná se čistě o jugoslávskou výrobu. Váží necelých 14 tun a parametrově se od třeba našich přestárlých BVP příliš neliší. Na Ukrajině do první linie jednoznačně patřit nebudou. Tam jsou M2 Bradley nebo třeba německé Mardery. U M-84 je velkým otazníkem, zda na ně Ukrajinci dokáží nějak snadno nainstalovat reaktivní pancíř jako aktuálně primární ochranu proti ATGMUAV. Konstrukce na to není s největší pravděpodobností připravená. I přes řadu vylepšení je dnes M-84 prostě zastaralý tank, ale Ukrajinci ho nepochybně využijí.

 

Tagy