Čína disponuje početně nejsilnějším loďstvem – spojenci jí nesmějí dovolit dojem byť lokální převahy

Čína se v posledních letech stala významným hráčem a z vojenského a především námořního hlediska potenciálním protivníkem v oblasti východní Asie. Již nejen ve vztahu k Tchajwanu nebo kvůli svým nárokům kolidujícím s japonskými zájmy, ale v širším kontextu Jihočínského moře, který se dotýká Filipín, Indonésie, Vietnamu, Malajsie, návazně Austrálie a dalších zemí. Jde o svrchovanost nad nalezišti zemního plynu a ropy a významné pozice coby odrazové můstky pro další expanzi nebo naopak obrannou linii pro zajištění dosaženého. Aby ČLR vůbec směla na cokoli v tomto směru pomýšlet, potřebuje silné loďstvo. Poslední dobou sledujeme zvyšující se četnost zpráv o tom, jak utěšeně síla čínského námořnictva roste.

Jeden z posledních údajů, publikovaných loni v září americkým ministerstvem obrany v jeho "2020 China Military Power Report", zní, že co do počtu válečných plavidel, je již dnes čínské námořnictvo, resp. námořnictvo a pobřežní stráž, větší než US Navy. Záleží samozřejmě na tom, jak definujeme válečné plavidlo, nicméně podle Námořní rozvědky má Čína početní převahu nad Američany již dnes v poměru 360:297. Na jednu stranu to lze, jak uvidíme, snadno relativizovat. Na druhou stranu je zde patrný trend, podle kterého lze očekávat další nárůst čínské námořní síly, na což budou muset Američané a jejich spojenci, i další země v regionu, reagovat. Do roku 2025 chce Čína dosáhnout počtu 400 lodí. Cíl Spojených států pro stejné období hovoří "jen" o 355. Panika není na místě z následujících důvodů.

Počet válečných plavidel je tím nejpovrchnějším údajem, kterým (ne)lze sílu dvou rivalů poměřovat prakticky vůbec. Do hry vstupuje vnitřní struktura námořnictva, druhy lodí, jejich kvalita a schopnosti v různých oblastech, a kromě toho také velký rozdíl, který můžeme nazvat aliančním potenciálem. Mezinárodní pozice Spojených států je zcela jiná než pozice Číny. K silám, jež může a bude moci US Navy nasadit v případném konfliktu s Čínou, je třeba automaticky připočíst síly jihokorejské, japonské, tchajwanské, thajské, indické, a také samozřejmě australské, novozélandské, britské a dalších evropských spojenců (aktivní je v oblasti francouzské námořnictvo). A velmi pravděpodobně země v oblasti čínského zájmu jako jsou Filipíny, Indonésie a další. Na čínskou stranu by se kromě severokorejského despoty a jeho muzeální výzbroje a velmi teoreticky a nepravděpodobně Ruska prakticky neměl kdo postavit. Zahrnout lze snad pouze Pákistán, jehož možnosti projekce námořní síly v Pacifiku jsou omezené. U Indonésie, Malajsie, Filipín i dalších lze na druhou stranu ovšem očekávat zdrženlivější přístup z důvodu regionálních politických i ekonomických vazeb a též je potřeba zhodnotit velikost čínských diaspor v jednotlivých zemích. Navíc námořnictva těchto zemí neoplývají nejmodernějšími údernými prostředky ani vysokým počtem lodí, spíše se jedná o pobřežní ochranu, než projekci síly v oceánech.

I pokud bychom se však soustředili jen na srovnání amerického a čínského námořnictva, prostý výčet plavidel hlavních kategorií hovoří jasnou řečí. V případě Číny lze v absolutních číslech dospět již dnes k počtu převyšujícímu 500 plavidel. Dostaneme se k nim prostým součtem dvou letadlových lodí starší koncepce a s konvenčním pohonem, jednoho křižníku, 32 torpédoborců, 49 fregat, 37 korvet, 86 pobřežních hlídkových lodí, které nesou slabou byť relevantní protivzdušnou a protilodní výzbroj, a 46 dieselových a 10 jaderných ponorek, z toho čtyři s balistickými střelami, a připočteme-li k nim dalších 255 v námořním střetnutí irelevantních pobřežních a podpůrných plavidel. V sumě jde o 121 velkých hladinových lodí, s nimiž je třeba počítat, 56 ponorek, z nichž většina velkou hrozbu nepředstavuje, a 341 pobřežních hlídkových lodí.

video: youtube

Proti tomu stojí US Navy disponující 11 jadernými letadlovými loděmi, 92 křižníky a torpédoborci, 59 menšími válečnými loděmi, a ponorkovou flotilou v síle 50 útočných ponorek, 14 ponorek s balistickými střelami, a 4 ponorek se střelami s plochou dráhou letu. Všechny s jaderným pohonem. Z logických důvodů zde do hry nevstupují plavidla americké pobřežní stráže, a součet uvedeného ukazuje na 162 hladinových lodí a 68 ponorek. O jejich síle a vyspělosti technologií nelze pochybovat, stejně jako o zkušenostech a tradicích. Zatímco Spojené státy patří k námořním velmocem od počátku 20. století a od druhé světové války v této oblasti nepřetržitě dominují, Čína staví své námořnictvo prakticky z ničeho.

Ale jak již bylo řečeno, jedná se o velmi nevypovídající porovnání. Námořnictvo USA, vzhledem ke globálnímu působení, je rozprostřeno celosvětově, navíc USA mají dvě pobřeží, tedy Atlantické a Pacifické. Flotily jsou tedy dislokovány úměrně tomuto geografickému členění a nasazení v oblastech strategického zájmu USA, kam nově přibývá i Arktida vzhledem k tání ledové pokrývky a otevírání severní plavební cesty.

Čína má tři flotily, Severní, Východní a Jižní, všechy jsou disokovány na jednom pobřeží s domovskými přístavy Qingdao, Ningbo a Zhanjiang a nejsilněji jsou logicky vyzbrojeny v tuto chvíli Severní a Jižní flotily. Z daného plyne, že by US Navy musela zcela opustit Atlantik a další oblasti strategického zájmu, aby mohla čelit soustředěnému nasazení třech čínských flotil dislokovaných ve svým způsobem homogenním prostředí.

Současně platí, že módní diskuse o schopnostech, možnostech a zranitelnosti letadlových lodí v budoucím konfliktu relativizují již jen čínské snahy v této oblasti. Chce-li přitom Čína postavit flotilu letadlových lodí, která se bude svými parametry alespoň vzdáleně blížit tomu, čím disponuje US Navy dnes, bude potřebovat desítky let a vynaloží náklady, které se jen těžko může dovolit. Přičte-li se potenciál výše jmenovaných států, které mají velmi dobré důvody k ostražitosti vůči čínské expanzi, vzniká dojem, že se Čína snaží sice usilovně, ale zcela marně. Jen Japonské námořní síly sebeobrany dnes disponují 51 velkými hladinovými plavidly prvotřídní kvality.

Letadlové lodi jsou dnes jednoznačně symbolem projekce síly. Ale v případném konfliktu s Čínou se role mění. Pro US Navy jsou zásadním a vpodstatě (při vynechání ICBM) jediným úderným faktorem, kdežto PLA (Čínská armáda) může pohodlně využívat i pozemní letiště v oblasti pobřežních vod, raketové síly pobřežní ochrany apod.. US Navy je závislá na zásobování po moři nebo od spojenců a přístupu do jejich přístavů, PLAN (Čínské námořnictvo) je plně zásobované z domácích zdrojů nebo po moři na malé vzdálenosti.

Pro případný horký konflikt bude třeba zvažovat mnoho různých okolností, od připravenosti veřejnosti civilizovaných zemí na utrpěné ztráty po reálné schopnosti relativně levných moderních bezposádkových dálkově řízených prostředků - podmořských, hladinových i vzdušných. Je-li cílem zachovat a uhájit status quo, je třeba udržet s Čínou krok a nepřipustit, aby získala dojem byť lokální převahy. A vzhledem ke geografické i politické situaci jej Čína může získat rychle a snadno.

Zdroj: 2020 China Military Power Report; thediplomat.com

Tagy