Čína říká, že dokáže sledovat americký stealth F-22 Raptor. Může to být pravda

Státem ovládaná čínská média léta tvrdí, že Lidová osvobozenecká armáda dokáže nad Východočínským mořem sledovat „neviditelné“ stíhačky amerického letectva Lockheed Martin F-22 Raptor. I když lze čínskou zprávu snadno odmítnout jako propagandu, není to nad rámec možností Číny a ve skutečnosti je pravděpodobné, že Čína dokáže Raptory sledovat.

Stealth není koneckonců pláštěm neviditelnosti. Technologie stealth jednoduše zpozdí detekci a sledování. Takže pokud Raptor nese externí palivové nádrže, jak to často dělá během misí nad mořem, není v stealth konfiguraci. Kromě toho je letadlo během mírových operací často vybaveno zařízením Luneburg na jeho břiše, což zvyšuje jeho průřez na radaru.

Ani F-22 v bojové konfiguraci nejsou na rozdíl od všeobecného přesvědčení neviditelné pro nepřátelský radar. Stejně tak neexistuje žádné jiné neviditelné letadlo velikosti stíhače s ocasními plochami, jako jsou F-35, Su-57, J-20 nebo J-31. To je jen základní fyzika.

Tyto fyzikální zákony v podstatě diktují, že stealth letadlo musí být optimalizováno tak, aby „porazilo“ vyšší kmitočtová pásma, jako C, X, Ku a horní část S pásem. Jakmile frekvence kmitů překročí určitou prahovou hodnotu a způsobí rezonanční efekt, dojde v radarovém podpisu stealth letadla ke skokové změně. K této rezonanci obvykle dochází, když je prvek v letadle, například ocasní plocha osmkrát menší než velikost určité vlnové délky.

Radary pracující v nízkofrekvenčním pásmu, jako jsou části pásma S nebo L, tedy radary civilního řízení letového provozu, jsou tedy téměř jistě schopny detekovat a sledovat stealth letadla velikosti stíhače. Větší stealth stroj, jako je bombardér Northrop Grumman B-2 Spirit, postrádá mnoho prvků, které způsobují rezonanční efekt, a je tak proti nízkofrekvenčním radarům mnohem účinnější než například F-35 nebo F-22. Typicky však tyto nízkofrekvenční radary neposkytují potřebnou kvalitu pro navedení rakety na detekovaný letoun.

Rusko, Čína a další vyvíjejí pokročilé radary včasného varování UHF a VHF, které používají ještě delší vlnové délky ve snaze zaměřit dát svým stíhačům určitou představu o tom, odkud může přilétat nepřátelský stealth. Ale problém s VHF a UHF pásmovými radary je ten, že s dlouhými vlnovými délkami jde ruku v ruce horší rozlišení radaru. To znamená, že nalezené kontakty nejsou sledovány s požadovanou úrovní kvality, aby navedly raketu k cíli.

Americké námořnictvo a Lockheed možná problém již vyřešili. Hovoří o roli E-2D Advanced Hawkeye jako ústředního uzlu své bojové sítě NIFC-CA při porážce nepřátelských leteckých a raketových hrozeb. E-2D Advanced Hawkeye, který slouží jako „digitální rozehrávač“, uklízející prostor před úderem, řídící misi a udržující spojení mezi bojovými skupinami a dodávající rozšířené povědomí o bitevním prostoru, pro bitevní management, řídící leteckou a protiraketovou obranu v místě boje a umožňující spolupráci více senzorů ve systému.

Kontradmirál Mike Manazir, šéf námořního letectva, popsal tento koncept podrobně na americkém námořním institutu již před Vánocemi v roce 2013.

Radar APY-9 E-2D by fungoval jako senzor k navádění raket typu vzduch-vzduch Raytheon AIM-120 AMRAAM pro stíhače Boeing F / A-18E / F Super Hornet přes datalink Link-16. Kromě toho by APY-9 fungoval také jako senzor pro navádění raket Raytheon Standard SM-6 odpalovaných z křižníků a torpédoborců Aegis proti cílům umístěným za horizontem lodních radarů SPY-1 prostřednictvím datalinku Cooperative Engagement Capability.

Stealth letadla musí operovat také ve spolupráci s elektronickými útočnými platformami, jako je například Boeing EA-18G Growler. Proto Pentagon podporuje investice do elektronické a kybernetické války. Jak vysvětlil jeden úředník amerického letectva, utajení a elektronický útok mají vždy synergický vztah, protože detekce se týká poměru signálu k šumu. Stealth snižuje signál, zatímco elektronický útok zvyšuje hluk.

Veškerá data se týkají aktivních opatření jako účinný radioelektronický boj a aktivní radary. Změna kostrukce letounu společně se speciálním povrchovým nátěrem částečně pohlcujícím radarové vlnění snižují odraz vln, čímž se odrazová charakteristika letounu na monitoru radaru jeví menší a může být zaměněna např. za hejno ptáků. Aktivní radioelektronický boj vytvářející další aktivní rušení případně aktivace klamných cílů dále může zahltit senzory protistrany a snižit schopnost obsluh PVO prostředků správně identifikovat cíl.

Nelze však opominout, že Čína měla dlouhodobě zájem o pasivní prostředky československé/české výroby a že též spolupracovala s Ukrajinou a zakoupila od ní systém Kolčuga. Zatím nejsou dostupné informace, zda a jak daleko se Čína v této oblasti posunula. Pokud by dosáhla markantního posunu, určitě by mohla získat schopnost identifikovat a sledovat letouny typu stealth. Otázkou je, zda je toho schopna a zda její proklamace spíše neznamená, že není schopna účinně reagovat na technologický pokrok USA a jeho spojenců.

 

Zdroj: The National Interest, Northrop Grumman

Tagy